Neuvěřitelně to letí! Už je to něco málo přes měsíc, co jsem vyšla ze tmy. Pokud jste předchozí 3 články o tom, jaké to bylo, ještě nečetli, najdete je ZDE (před pobytem), ZDE (prakticky) a ZDE (zážitky a zkušenosti). Původně jsem myslela, že tato trojice bude stačit. Ale mám dojem, že tma si zaslouží ještě doušku. :-) 

Proč? Protože když si zmiňované články přečtete, zjistíte, že jsem zas tak nadšená, jak někteří, nebyla. :-) A na otázku, kterou jsem sama sobě tehdy kladla – zda bych šla zas – jsem odpovídala jasně: ne.

Dnes bych odpověděla jinak. Šla bych. A ráda. Na 3 dny.

Obvykle se 3 dny považují za takový základ. Čas na to, aby se organismus srovnal. Aby se mysl uklidnila. Abyste z toho teprve něco mohli mít.

Já to tak ale neměla a už od samotného začátku, ty první 3 dny, se mi ve tmě žilo velmi pohodově a poklidně. Byl to velký balzám na duši. Ticho. Tma. A tak ráda jsem do tohoto prostoru vklouzla.

Bohužel to ale bylo jako při porodu – čím víc mi do toho prostoru někdo vstupoval a čím víc jsem dostatečně nedbala na své potřeby, i když byly nezvyklé, tím komplikovanější to bylo. Prostě HSP (hypersenzitivka), která je velmi citlivá na to sladit vnitřní stav s tím vnějším. Jinak se tělo i mysl začne bouřit. Jsem tmě velmi vděčná za tohle poznání, které mi zprostředkovala.

 

Co ještě mi tma dala?

Nejlépe člověk vnímá přínosy toho, čím prochází, zpětně, že? Ano, už před měsícem jsem věděla, co všechno mi tma přímo v té temné maringotce dala. A bylo toho hodně (viz články výše). Ten klid jsem potřebovala jako sůl. I ten pocit naprosté svobody a možnost vnímat, co je to, co mě pohání.

Navíc už během prvních 3 dní jsem dostala odpovědi na otázky, se kterými jsem do tmy šla. Otázky, které pro prohloubení mého pocitu vnitřního klidu a radosti byly zásadní. Možná je to dáno i tím, že už předtím se hodně pročišťovalo.

Osobně tedy zatím opravdu nemám pocit, že bych ve tmě chtěla zůstat déle. Přijde mi, že dál jde spíš o různé speciální zkušenosti, otevírání 3. oka apod. Já ale nemám potřebu takových zkušeností.

 

Ze tmy jsem si odnesla spíš čistě materiální zkušenosti. Přízemní. Jakoby neduchovní. Nic extra.

Tak se to alespoň může zdát. Ale pro mě je to otázka opravdového vtělení do praxe toho, co člověk už dávno zná. Znáte, jak se říká, že spousta z nás není opravdu inkarnovaná tady na Zemi? Buď lidé žijí opravdu materiálně v honbě za materiálními jistotami. Jak se říká v kabale – Boží jiskra se ztratila ve hmotě. Nebo lidé žijí někde v ezoterických oblacích a ve snech o lepších světech.

A tak od té doby zase cvičím. Už mě moc neláká sladké.  Zhubla jsem kilo (a nejspíš nabrala nějakou tu svalovou hmotu). A mnohem víc se opět věnuji meditačním a jiným praxím. Když se člověk opět dotkne plné otevřené prázdnoty, mnohem citlivěji vnímá, když mu utíká mezi prsty vlastní laxností.

  • Opět jsem v projektu Aftershock, který jsem si koupila už před 4 lety. Který jsem cvičila i v létě v Itálii před naším bungalovem. :-) Neuvěřitelně mi vyhovuje cvičit 15 min 3x týdně v té intenzitě, kterou to má. To je přesně to beranovské cvičení, které mi sedne. :-) Uvidíme, co bude za 9 týdnů. Tak dlouho Aftershock trvá.

  • Opět jsem vklouzla do Přerušovaného půstu (Intermittent fasting), který k mé radosti podporuje i Margit Slimáková. Takže ano, doporučuji i já všem, kdo chtějí nejen zhubnout, ale i žít zdravěji. A nehladovět. :-) Seznámila jsem se s ním před lety na vipassanském kurzu a od té doby v tom s kratšími přestávkami fascinovaně jedu. Není nad typ stravování, kde můžete i to sladké, když na to přijde. :-)

  • A opět se nořím hlouběji do stravování podle 5 elementů! (Viz speciální stránka 5 elementů a jak tuto filozofii využít i pro lepší stravování?) Protože právě ve tmě se ukázalo, jak zásadní pro mě bylo vnímat jídlo právě „elementárně”. :-) A jak mou vnitřní rovnováhu vyvádělo z míry ono „raw je ideál“. (I když podle Tibeťanů, kteří jsou pobyty ve tmě proslavení, rozhodně do tmy není.)

Ze všeho nejvíc jsem ráda, že i po měsíci mi toto všechno vydrželo! Znáte to, prvotní nadšení obvykle vyprchá a člověk je tam, kde byl. Ale musím říct, že tma odvedla svou práci a za to jí mohu být taky vděčná. Dodala mi hluboký impulz a vlastně nic moc nedělala a nic moc po mně nechtěla. Jen být a sladit se s ní. :-)

 

Kurz meditace vipassana, nebo pobyt ve tmě? Co je lepší?

Možná si z předchozích článků vzpomenete, že vipassana pro mě byla výš. Jestli příště někde strávit prázdninové volno, jestli příště do nějakého pobytu investovat, pak rozhodně do vipassany. Říkala jsem si. Teď po měsíci jsem na vážkách. Ideální je mít oboje, řekla bych. :-) 

Proč? No protože i tady je to jako se vším. Vše má svůj smysl. Je to jako s jídlem podle 5 elementů – některé vyživuje naše srdce a jiné naše ledviny. A není dobré dávat přednost jenom jednomu. :-)

O tmě již byla řeč – je to prostor velkého nic, ve kterém se může objevit cokoliv právě potřebujete, a ze kterého můžete vyjít do světa, který můžete lépe ocenit. Je to prostor ohromné svobody, i když jste zavření v menší místnosti beze světla a bez obvyklých „rozptylovadel.” Oceníte ji ve chvíli, kdy právě v tom volném prostoru máte možnost jednat opravdu svobodně, dělat to, na co právě máte opravdu chuť. A ne to, co na vás pokukuje (třeba lednička). :-) A hlavně – nikdo po vás nic nechce a vaší jedinou povinností je být. Kdykoliv si můžete rozsvítit a kdykoliv můžete odejít. Ale uděláte to?

Vipassana? To je prostor, kde jste dotlačeni k hlubokému seznámení se svými bolestmi a zároveň se učíte, jak je s rozvahou zvládat. Je to prostor, kde se učíte opravdu ocenit každičký detail kolem sebe. (Protože tady ho vnímáte a opět vám chybí běžná rozptylovadla.) Je to docela tvrdá práce na sobě, ale zároveň s velkou podporou. Můžete jít neuvěřitelně hluboko a změny, které to na vás zanechá jsou stejně hluboké. A trvalé. A hlavně – nemáte pak pocit, že musíte před tím tvrdým, těžkým a bolavým unikat k tomu jemnému nebo nadpozemskému. Učíte se být tam, kde jste, s plným vědomím a vyrovnaností.

To, co jsem se na vipassaně naučila, mi ve tmě přišlo velmi vhod. A uvidíme, možná to, co jsem se ve tmě naučila, mi zase přijde vhod příště na vipassaně. Možná právě ta schopnost prostě jen být.

Tak kam příště vyrazíte poznávat sami sebe a čerpat sílu i klid? :-)


Pobyt ve tmě nebyl užitečný jen pro mě. Přichystala jsem díky němu i něco velmi užitečného i pro vás – Desetidenní výzvu (je zdarma). :-) Využijte ji, budu ráda, když víc a víc lidí pozná, jak moc pomáhá být v kontaktu s energií (čchi) sebe sama i okolí. Protože když se stravujete podle toho a ne podle škatulek stravovacích stylů nebo výživových tabulek a různých představ o tom, co je lepší a zdravější, rozhodně vám to udělá dobře. A přestanete být jako ten tanečník salsy, který tančí salsu i za zvuků valčíku. :-) Praštěné ne??

 >> Více info a vstup do výzvy je ZDE. <<

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *