V tomhle článku bych se s vámi chtěla podělit o pár tipů na to, co se dá dělat týden ve tmě. Bez pracovních povinností, mobilů, internetu, televize, knížek nebo kamarádů, se kterými si můžete jít posedět (nebo postát u výdejního okénka) a popovídat. A hlavně chci poskytnout prostor všem, kteří pobyt ve tmě mají za sebou, aby se mohli podělit o své tipy na to, která místa mohou doporučit. A proč třeba pobyt absolvovat taky.

Osobně mi pro rozhodnutí, zda jet a kam jet, chyběly zpětné vazby účastníků, které jsou tak nějak roztroušené po internetu. A hlavně jsou obvykle součástí referencí toho kterého místa.

Takže komentáře jsou více než vítané, včetně případných odkazů, pokud jste o svém pobytu sami něco napsali nebo natočili. :-) Snad bude jednou článek takovým zdrojem informací pro ty, kteří o pobytu ve tmě uvažují. 

 

Které místo jsem si vybrala?

Já jsem strávila týden v jedné ze 3 maringotek v Hodoníně u Kunštátu. Je to městečko, kam jezdíme lyžovat a dcera se tam naučila samostatně jezdit na lyžích a loni i na snowboardu. Malá sjezdovka, které obvykle nemusím, ale tam to mám ráda. (Většinou totiž zcela bez front.)

Inspirovala mě Michaela Marinková v okamžiku, kdy nasdílela do své FB skupiny Sám sobě vítězem své první video o pobytu ve tmě v Hodoníně, ze kterého se právě vrátila. Pak už jen stačila věta mého manžela: „Klidně jeď teď, já tu školu s Kristýnou týden zvládnu.” To bylo v době, kdy nebylo jasné, jak dlouho ještě budu stejně plus mínus sedět doma – čchi kungové lekce jsem ještě učit nemohla a do angličtiny online šlo jen minimum lidí.

 

Tady jsem strávila svých 6 dní a 7 nocí

Postel jsem milovala. :-) Pro někoho možná moc měkká, ale pro mě příjemné místo, kde jsem strávila spoustu času. Větrák na fotce se hodil také – když se venku zvedla teplota, což naštěstí nebylo moc často, bylo v maringotce dost velké horko. (Podle toho se ale docela dobře poznalo, jestli je den nebo noc.)

Na židli vedle postele jsem měla oblečení a vedle židle na zemi termosku s horkou vodou, krabičku se sušenými švestkami a sklenku „poslední záchrany.” Ne, žádný alkohol na posilněnou – to je myslím oficiálně zakázané –  ale sklenku plnou oříšků, sušeného ovoce a semínek, kdyby na mě padl hlad. (V podstatě jsem nevyužila.) Pod postelí batůžek s pár dalšími věcmi, kdybych je potřebovala snadno nahmatat. A samozřejmě vedle batůžku věc nejdůležitější – igelitku s čokoládou a případně s bonbóny proti škrábání v krku. Jedno protože jídlo bez zákusku není prostě ono. Druhé proto, že škrábání v krku mě nebaví. :-)

Vřele tedy doporučuji 

  • Dobře si rozmyslet, kam si co v místnosti dáte, abyste to snadno rychle nahmátli. (Jen si to dobře zapamatujte, abyste pak nehledali náhradní ponožky všude možně. :-))

  • Vyzkoušet si, jak se v místnosti budete orientovat. Podle jakých záchytných bodů (a kolik kroků tam či onam). Osahat si všechno už se zavřenýma očima, ale stále za světla. Není fajn si po tmě někam na zem mrsknout meditační polštář (který tam byl), a pak o něj při cestě na záchod zakopnout. :-)

  • Klidně se zhasínáním nespěchejte. Týden ve tmě je dost dlouhý a nic vám neuteče. Klidně si dojděte za světla na záchod, nebo se vysprchujte. Ať nedopadnete jako jedna paní, která prý pak po tmě hledala, kde ten záchod spláchnout. :-)

Všechny tipy samozřejmě vycházejí hlavně z mé osobní nátury, která mi říká, že je dobré se pěkně systematicky připravit. Třeba ale vy osobně máte rádi nečekaná překvapení. :-)

Udělala jsem ještě jednu věc – sobotní odpoledne, kdy jsem tam přišla, jsem si četla. Dopisovala poznámky ke STROMU ŠTĚSTÍ, pročítala kapitoly Kurzu zázraků, ke kterým jsem se předtím nedostala. A tak zároveň vnímala prostor maringotky ještě za světla. A zvuky, které se tam objevovaly. Když jsem pak večer zhasla, že půjdu spát, celý prostor mi nebyl už tak cizí.

 

Čím se zabavit?

Dostala jsem před odchodem do tmy tip, ať si s sebou vezmu nějakou audioknihu. (Jen pozor na diody, je potřeba je mít přelepené.) Podle mě je dobré si rozmyslet, proč do tmy vlastně jdete. K čemu ten týden chcete využít? K tomu, že budete mít konečně čas se inspirovat nějakým autorem? Proč pak ne?

Nebo k tomu, abyste se naučili lépe pracovat s myslí (a meditovat) a zatím vám to jde nejlépe vedenými meditacemi? Vezměte si s sebou klidně i nějaké meditační nahrávky.

Pro mě ale toto nebyla priorita, a tak jsem si nakonec vystačila jen sama se sebou a s nejrůznějšími praxemi a cvičeními, které znám. Možná kdybych šla někdy znovu (což nepředpokládám), vzala bych si tentokrát soubor jóga meditací Ruperta Spiry. :-)

Večer jsem si vždy dělala zápisky z temnoty. Osvědčil se mi onen doporučovaný systém – palcem si označit začátek řádku a pak psát. Popsanou stránku si označit ohnutým rohem. Na světle se pak ukázalo, že to bylo čitelné a řádky nešly přes sebe. :-)

V maringotce jsem měla prostor na cvičení. Před pobytem jsem se naučila pár protahovacích cvičení na psoas a zopakovala 5 Tibeťanů. Kromě čchi kungu Orel v hnízdě a klasického protahování to bylo asi to jediné, co se na jógamatce ten týden dělo. :-)

Ne – ještě další dvě věci. Vzpomněla jsem si asi uprostřed pobytu na video jednoho člověka, který strávil 9 dní ve tmě ve Venezuele. Vyprávěl, že tam prostě pochodoval na místě. :-) Tak jsem si k tomu ještě přidala bruslařský krok. Maximální množství kroků denně nicméně nepřesáhl nikdy 1500. :-) Na příliš akční cvičení to tam v té jinové tmě prostě nebylo.

A ke konci pobytu jsem si ještě vzpomněla na míčkování. To jest masáž zad míčkem. (Kvůli tomu jsem si ostatně s sebou vezla raději hned 2 tenisáky, kdyby se mi jeden někde zakutálel.) Fakt je to velmi příjemné.

Příjemná zábava je samozřejmě i samotná masáž olejíčkem po sprchování. :-) Nebo jídlo. Nakonec ale nejde hlavně o to, jak se zabavit (a zapomenout na to, co se nám může honit v hlavě), ale o tom, jak dané činnosti využít k tomu, abychom se uvolnili, protáhli a posílili. Na těle a tím i na duchu. Na to, co se nám pak může honit v hlavě (pokud ještě bude), se nám pak třeba bude dívat s větším nadhledem.

 

Jaké jsou vaše tipy? A jaké jsou vaše o otázky?

Pokud máte týden ve tmě za sebou, budu ráda, když do komentářů pod článek napíšete stručně:

  1. Kde jste svůj pobyt ve tmě strávili? Mohli byste to místo doporučit?
  2. Máte nějaký tip na to, co ve tmě dělat?
  3. Co nejdůležitějšího vám pobyt ve tmě dal? (Proč ho tedy vlastně doporučit?)
  4. Jeli byste klidně znovu? (Nebo byli jste víckrát?)

Pokud jste týden ve tmě ještě neabsolvovali, neváhejte se ptát. Ideálně opět do komentářů přímo pod článek, ať se nám odpovědi nepoztrácejí v útrobách Facebooku, ale zůstanou soustředěné na jedno místo.

 

Mé doporučení?

V maringotce se mi žilo hezky, hlady jsem rozhodně netrpěla, místo bylo moc pěkné. Trochu mi vadilo to, že ráno jsem divže nepřitápěla a odpoledne točila větrák. Ale to je spíš má zimomřivost, vám by to třeba nevadilo vůbec. Většinu pobytu se o mně starala matka Mirka, který tam obvykle asi dělá průvodce. Ale měl plánovanou operaci v nemocnici. Vzhledem k tomu, že jsem ho dvakrát ráno, když mi donesl jídlo,  zažila, a úplně mi nesedl, byla jsem velmi ráda za ten jemný vnímavý ženský přístup jeho matky. Ale i to je jistě velmi individuální.

A šla bych znovu?? Nyní říkám – rozhodně ne. Pro mě osobně je mnohem užitečnější desetidenní vipassana. Myslím, že zkušenost tmy a opětovného vstupu do života, kterou jsem potřebovala zažít, mi ten jediný pobyt dal. Praktický bdělý klidný život mě ale učí vipassana.

Není přece řešení si vždy, když se potřebujeme cítit odpočatí nebo se dobrat nějakých řešení a poznání, zalézat do tmy, ne?? Copak jsme krtci?? :-) Vidět světelné bytosti může být super zážitek, ale není suprovější zážitek žít se světlem v srdci??

Nicméně o tom, jaké to pro mě ve tmě bylo, bude příští článek této trojdílné série o mém prvním a nejspíš i posledním pobytu ve tmě. Článek už spatřil světlo světa a najdete ho ZDE. O tom, proč mě týden ve tmě lákal, jsem psala ZDE.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *