Úvod do série najdete ZDE
V minulém článku jsem psala hlavně o tom, díky čemu mi uplynulých 10 let dalo víc vyrovnanosti. Když spojíte záměr (dialog se Životem prostřednictvím témat týdne v rámci ročního projektu), zážitky, které vám Život díky tomu naservíruje, vaše zkušenosti a takové pomůcky jako čchi kung a vipassanu, věci vezmou rychlý spád. Nedá se to vůbec srovnávat s tím ploužením na mém Putování předchozích 20 let.
Možná i díky tomu pro mě bylo covidové období také spíš darem, i když s sebou přineslo spoustu nepříjemností. Hlavně finančních. Ale zúročila jsem během něho to, čím jsem si dosud prošla. A přineslo ale i mnoho dobrého, nového a nečekaného.
ZA CO VŠECHNO VDĚČÍM COVIDU?
Bylo to období, kdy jsem založila svou první FB skupinu, abych mohla aktivně podporovat ty, kteří potřebovali. Sama jsem covidové období vnímala jako příležitost a snažila jsem se, aby ji v něm zahlédli i ostatní. Také jsem zkoušela první youtube videa a objevila možnost učit angličtinu online, která se mi hodí, kdykoliv nemohu být v Brně.
Bylo to období, kdy jsem objevila K-pop, který mě už mnohokrát energeticky pozvedl, když jsem se necítila na to cvičit čchi kung. K-pop je vtipný. A pro mě je humor něco, co umí setřást ďáblovy okovy, jak se říká u tarotové karty Ďábel.
Baví mě zkoušet choreografie a baví mě cvičit s Golfym z Bangkoku. :-) Kolikrát jsem neměla na nic náladu, ale pár K-pop workoutů mě vždycky fyzicky i psychicky osvěžilo??
Navíc jsem typ, který se sám rád nechává inspirovat, a K-pop songy jsou často inspirativní. Jsou prostě jiné než západní pop music.
Bylo to období, kdy jsem byla poprvé (a nejspíš naposledy) na pobytu ve tmě! Když už jsme měli lockdown, zavřené hranice a nemohla jsem opět do Polska, zkusila jsem tmu. Rozhodně je to zkušenost. A pomáhá my i teď na konci roku 2023, kdy je můj otec v nemocnici a mívá různé vidiny. I já je měla ve chvíli, kdy se mozek přesouvá do světa, kde oči nepotřebuje. Nepřekvapuje mě to, neleká a netrápí.
Jaké to tam pro mě bylo (pro každého to ale bude jiné) a co se tak dá ve tmě všechno dělat (a vy třeba přijdete na spoustu dalších věcí), to vše jsem sepsala ve 4 článcích (viz ZDE.)
TAKÉ ZA TAO-TE-ŤING
Bylo to období, kdy jsem se začala učit čínsky! Musela jsem si totiž během covidu konečně pořídit chytrý telefon a však sami víte, jaké různé aplikace tam člověk může najít. Projela jsem Hello Chinese. Koupila si pár kurzů u Yoyo Chinese na internetu (je úžasná!). Učila jsem se základy, základní znaky. Proč?
Protože mě zajímají jazyky a i kdybych měla všechno zapomenout, nikdy nezapomenu, jak zajímavě čínština tvoří slova, jak smysluplné mohou být některé znaky (mluvíme hlavně o těch tradičních používaných třeba na Tchajwanu) a jak bezva má gramatiku:
Nemá pádové koncovky!
Nečasuje slovesa! Nemá koncovky množných čísel!
A to si ještě vezměte, kolik výjimek nejrůznější pravidla v různých jazycích mají, a vy abyste se je všechny naučili.
Na tohle je čínština machr, jen to s sebou samozřejmě nese svá úskalí. Ale ta ma angličtina, která je podobně chudá, taky a já si už zvykla… :-)
Navíc bylo mým dávným přáním přečíst si Tao-te-ťing v originále! Jako bývalá překladatelka vždycky tíhnu k tomu číst originál. Nejen proto, že překladem kniha vždy něco ztrácí (i když máte zase něčím dalším kompenzovat).
I proto, že jazyk, forma a obsah jsou natolik propojené, že ve chvíli, kdy jsem to zjistila, jsem s překladatelstvím těsně před státnicemi sekla!
NEJEN TAO NELZE VYJÁDŘIT SLOVY
Tehdy jsem se vrátila z téměř ročního pobytu z Egypta, který, jak jsem psala v úvodním článku, mi už tehdy v devadesátých letech převrátil život vzhůru nohama. Abych nějak všechno to, co jsem tam zažila, nějak zpracovala, začala jsem psát básně v próze. A najednou jsem to viděla!
To jazyk určoval obsah oněch textů. Vedl mě od verše k verši až k závěru, který pro mě vždy představoval nějakou myšlenku, pochopení, radu, kterou mi každý text přinesl.
A tak jsem už nemohla ignorovat fakt, že jsem během let svých studií dospěla k závěru, že doopravdy není možné přeložit žádný umělečtější text, který vzniká vnitřní inspirací. Přestala jsem tehdy nejen toužit překládat beletrii, ale dokonce ji i číst. Život je zajímavější než příběhy!
A tak mi nezbývalo, než se nějak popasovat i s Tao-te-ťingem v jazyku, který mi byl úplně cizí, podobně jako jsem se nakonec popasovala jako arabistka a religionistka s Koránem v originále. A ano, je rozhodně lepší číst knížky tak, jak byly napsány, a ne tak, jak je jeden překladatel interpretoval a podle toho přeložil (protože o tom překlad vždy je).
Čím víc jsem se o čínštině dozvídala, tím jasnější mi bylo, že číst Tao-te-ťing v originále s sebou přinese mnohem víc, než jen samotný obsah. Ten pocit, který z originálu mám, se nedá se ani vyslovit.
ČLÁNKY K JEDNOTLIVÝM KAPITOLÁM TAO-TE-ŤINGU
Od roku 2019 jsem začala sepisovat články k prvním kapitolám (najdete je ZDE). Už tehdy jsem pracovala i s originálem, i když jsem čínsky ještě neuměla. Ale naslouchala jsem mu, četla různé komentáře a překlady i s jazykovými vysvětlivkami.
A pracovala jsem i s praktickými cvičeními podle taoistických mistrů. Koupila jsem si tehdy online kurz s výkladem a cvičeními od Bruce Frantzise.
Pak mě to odválo trochu jiným směrem, ale k čínštině jsem se na konci roku 2023 vrátila a protože jsem ukončila jednu desetiletku, příští rok určitě věnuji zbytku Tao-te-ťingu a onoho kurzu. Pokud vás fascinuje taoismus s jeho wu-wei (nezasahováním do běhu věcí), vztahem k přírodě a pěti elementy podobně jako mě, máte se i příští rok nač těšit.
POLAPENI V DUALITĚ
Covidové období mi také potvrdilo dvě věci, které mě uplynulých 10 let provázely – onu otázku motivace, kterou není snadné v neduálním světě nalézt, i otázku duality.
Bylo vidět, jak moc jsme jako společnost v dualitě lapení. Jako bychom se rozštěpili na dvě půlky a nemohli se dohodnout. Očkovat, nebo neočkovat? Lockdownit, nebo jít švédskou cestou? Konspirace, nebo virus fakt existuje? Zavřít školy, nebo je nechat otevřené?
Bylo to krásně vidět už předtím, kdykoliv jsme jako společnost měli o něčem rozhodovat. Třeba o prezidentovi. A je to vidět koneckonců, kdykoliv je třeba o něčem rozhodovat.
Všímejte si. Jak často se rozhodujete pouze mezi A a B?
Jako bychom byli zaslepení a neviděli jiné možnosti.
Přijmout, odmítnout.
Vzdorovat, nevzdorovat.
Jsme většinou zaseknutí v dualitě.
Ale bylo také vidět, jak ta klasická motivace nefunguje. Vláda se snažila jednat s národem jako jsme zvyklí jednat s dětmi, nebo i sami se sebou – tu slibovala nějaké výhody, tu vyhrožovala nějakými sankcemi. Cukr a bič. Spousta lidí se vzbouřila. Bylo vidět, jak moc je potřeba spíš komunikovat. Neslibovat a nevyhrožovat jako malým dětem. Nelhat. Jednat jako zodpovědný a spolehlivý vůdce. Dávat informace a zjevně je rozumně i citlivě zpracovávat.
Ano, spousta lidí viděla hlavně strach, ať už z nemoci, nebo z omezování svobody. Ale věřím, že spousta lidí pochopila i tohle. Mnozí tuhle hru vlády prokloukli. Jen je potřeba prokouknout i tuhle hru našeho ega. Ostatně to ono nám často vládne.
TEMNÉ PONORY COVIDOVÉHO OBDOBÍ
Ale aby to nevypadalo, že jsem si covid jen užívala jako dcera, pro kterou byly zavřené školy vysloveně dar shůry. Ona by byla typický kandidát na hybridní výuku. Covid nebyl jen o tom, že jsem zorganizovala super a unikátní dovolenou pro mou matku přímo v Brně, v dceřině rodišti. Nebyl jen o procházkách a pojídání churros con chocolate v lese v Sherwoodu.
Každého nějak zasáhl, zasáhl i mně. Z astrologického hlediska to byl rok omezení (úřadoval Pluto a Saturn), nutil se zastavit a jít víc do hloubky. A protože mně Saturn vládne od narození (jako Kozorožce) a Pluto hraje v mém horoskopu hodně zásadní roli, tolik mě to, co se začalo dít, logicky nezaskočilo. Věděla jsem, že půjde do tuhého. Ale že ve hře jsou větší síly, než nějaké konspirační lidské. Ty tak maximálně hrají jen roli, kterou dostali, a nemá smysl se o ně starat.
Výzva covidového období pro mě spočívala v něčem jiném než ze strachu z covidu (A), nebo ze ztráty svobody kvůli konspiračním teoriím (B). (Ano, život není jen o A, nebo B.)
Spočívala v tom najít stejnou vnitřní svobodu, radost, spokojenost, odvahu a blažené plutí (wu-wei) i odhodlání k pravidelnému vyrovnávání energie jako při pobytu ve tmě. Nebo jaké zažívám na vipassanských pobytech. Přenést ten stav mysli a energie do každodenního života i v náročnějších podmínkách.
Ale všechno jako by se rozplizlo, pravidelný řád zmizel. A můj mnohaletý quest – najít vnitřní motivaci, když ty běžné způsoby se vám už rozpadají pod rukama – jako by se dožadoval konečného řešení. Dál jsem hledala odpověď na mou zásadní otázku celé desetiletky: „PROČ to mám vlastně dělat??”
CESTA DO PROPASTI
Uplynulých 10 let mi vneslo do života pár zajímavých seriálů, kterými mě zásobuje má dcera, fanynka japonské a jihokorejské kultury. Jedním ze zásadních seriálů bylo japonské anime Made in Abyss (Vyrobeno v propasti). Je to úžasný seriál, jako by vás vedl vrstvu za vrstvou do hlubin vašeho nevědomí. Potkáváte tam různé nástrahy, musíte prokázat, že máte odvahu i schopnosti, je to taková iniciační cesta, během které se dějí někdy dost strašlivé věci.
Ptáte se spolu s hlavními hrdiny (viz článek): „Jak moc je moc, než vás to zlomí?”
A já zjistila, že podobně jako pro Riko je i pro mě jednou z důležitých motivací zvědavost.
Nebo zvídavost, chcete-li.
Seriál začal první sérií, během covidového období vyšel film a nedávno zveřejnili i druhou sérii. A autor píše/kreslí pokračování. Protože na dno propasti jsme se ještě nedostali… na spoustu otázek ještě nejsou odpovědi…
A tak čekám a nechávám na sebe tuhle cestu do propasti působit…
Hodně společného má i se symbolem, který jsem tehdy roku 2020 dala. A ne, symbolem není ani virus, ani injekce, ani klec či tak. (Jaký symbol byste vy dali roku 2020?) Symbolem byl fraktál (viz úvodní obrázek). Proč? O tom zase příště…
Pokračování…
Naleznete ZDE.
Chci si sama pro sebe oněch 10 let shrnout a uzavřít, protože to, co jsem na začátku hledala, mi těch 10 let dalo. Nechci, aby nic z toho upadlo v zapomnění. Ale aby to pro mě bylo odrazovým můstkem dál. Chci o těch 10 letech ale psát i pro vás, protože možná v těch článcích najdete inspiraci. Možná také zatoužíte se do toho nepodmíněného neduálního světa vydat.
Uvidíte, jaké to může být, a co všechno můžete v takto jiném světě zažít.
Vaše cesta ale bude jiná, protože takové roční projekty jsou – je to dialog mezi vámi a Životem.
Rozmlouváte s Ním, objevujete sami v sobě i radíte sami sobě.
Mé zkušenosti vás jen mohou nasměrovat a nějaké otázky osvětlit.
Pouze cíl máme stejný – vnitřní klid a spokojenost.
Protože budete vědět, že už není po čem toužit. To nejdůležitější máte.
A že není čeho se bát, protože jste našli vnitřní sílu a odvahu a každé trápení umíte transformovat v něco, co může být jednou darem nejen pro vás, ale i pro celý svět.
A TAK JESTLI CHCETE BÝT U TOHO:
VSTUPTE DO PROSTORU JINÉHO SVĚTA
(až sepíšu pokračování, dostanete ho; z databáze čtenářů se kdykoliv můžete odhlásit)