Rubrika: Nezařazené

Digitální doba má své přednosti (obzvlášť, pokud umíte anglicky) – máte k dispozici studnici poznání zdarma. Stejně jako jsem v minulosti chodívala do knihovny (a stále chodím), chodím dnes do bezedného internetu za poznáním. Youtube, články… a online kurzy v nejrůznějších podobách!

Jarní období elementu DŘEVO je obdobím sázení semínek. Neplatí to jen v přírodě, platí to i pro nás. Ostatně jsme fraktálovou součástí přírody a co platí pro přírodu, je často přirozené i pro nás. Takže co nového chcete do tohoto roku vnést? Co chcete, aby rozkvetlo a přineslo na podzim nějaký ten plod?? :-)

Já mám právě období rozhodování, jak nově pojmu svou vlastní digitální přítomnost.

Léta jsem hlavně sdílela svou vlastní cestu. Tak nějak spontánně, bez většího ladu a skladu. Každý si mohl zobnout, co zrovna potřeboval. Svést se na té mé vlně.

Teď plánuju nabídnout to hlavní z toho, co se mi za ta dlouuuuhá léta osvědčilo uceleněji. Nebude to už tolik o mně a mé cestě (i když inspiraci chci nabízet dál), ale i o vás. :-) Co vy potřebujete, co vás osobně trápí, co se vám honí hlavou a po čem vy sami toužíte.

 

JARNÍ MĚSÍČNÍ ONLINE KURZY

Uplynulé 4 týdny jsem výrazně méně procházela vlastním projektem elementu DŘEVO a jeho tématy týdne, zato jsem byla v 10 (vlastně 11) měsíčních online kurzech!

Bylo to sakra intenzivní. Videa v pondělí (většinou), živáky ve čtvrtek (většinou), úkoly týdne, závěrečná zpětná vazba každý týden. Uhlídat to všechno, zapojit se do toho všeho a nezapomenout všem poslat slíbené zpětné vazby – uffff.  Proto jsem také už 11. kurz moc nezvládala. Byl zajímavý, ale nejméně lákavě zpracovaný, bohužel. :-(

Většina kurzů byla v angličtině, jen jeden jsem si nakonec vybrala mezi Češkami – a vybrala jsem si moc dobře. :-)

Kurzy byly přes Kickstart od Sigrun. Učí nabízet měsíční kvalitní online kurzy zdarma jako základ pro dražší nabídku pokračování pro účastníky. Kurz jim navíc jako účastníci svými zpětnými vazbami vyladíme, takže příště ho už mohou nabídnout (s našimi referencemi) za peníze.

Do Sigrunina Kickstartu obvykle nastoupí spousta žen z různých států a díky Ingrid Dach, která byla u ní v programu během covidu (a já u ní v kurzu), naskakuje každý leden i hodně Češek. Letos bylo na výběr z takového množství kurzů na nejrůznější témata, že bych mohla klidně i víc než 11, ale to už bych se z toho fakt zbláznila. :-)))))

 

MŮJ ÚPLNĚ PRVNÍ ONLINE KURZ ZDARMA

Už je to mnoho let, téměř 10. Tehdy jsem připravila svůj vlastní měsíční online kurz zdarma i já sama! Ještě dřív, než to začalo být běžnější a než Sigrun začala vyprávět o tom, jak special taková nabídka je (no, rozhodně bývala).

Můj měsíční online kurz vznikl v roce 2016/2017 úplně náhodou. Sloužil jako průvodce mé symbolické e-knihy Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty). Knížka je symbolická, tak možná chápete, že ač útloučká, pro spoustu lidí je symbolika náročná věc. Navíc jednotlivé kapitoly odkazovaly směrem, který je spoustě lidí stále uzavřený, a někdy je potřeba trochu pomoct ten Jiný svět pootevřít. :-)

Kdokoliv si koupí e-knihu Žít je umění milovat, má k tomu tedy i kurz, který mu pomůže vnést témata e-knihy do života. Projít stejnou cestou od trápení k vnitřní radosti, kterou jsem před lety prošla já díky symbolickým textům, které v e-knize jsou. Staré texty, víc jak 20 let staré. :-)

 

A JAKÉ ONLINE KURZY JSEM LETOS ABSOLOVOVALA JÁ?

Continue reading „ONLINE KURZY ZDARMA“ →

Emoce byly tady na blogu tématem už mnohokrát. Včetně zpracování třicetidílného youtube kurzu o tom, jak s nimi pracovat. Ale co to emoce vlastně jsou a jak fascinující to je, jsem se dozvěděla teprve nedávno v knížce Molekuly emocí od Candace B. Pert. 

Candace B. Pert není jen tak nějaká autorka. Byla to známá vědkyně, které vděčíme za objev opioidního receptoru! A tedy za důležité poznání, že v našem vlastním těle je nějaká látka podobná morfinu. Ne, nemusíme brát drogy, abychom se cítili dobře.

Máme své vlastní přirozené opioidy – určitě znáte endorfin.

Stačí vědět, jak ho v těle přirozeně vyplavit…

… a bude vám krásně i bez drog a alkoholu!

 

MOZEK JE POUZE JEDEN UZEL V PSYCHOSOMATICKÉ SÍTI

Kdysi jsem se učila, že za emoce je zodpovědná amygdala v mozku. A že mozek (neokortex, limbický systém i kmen) je ten, který řídí naše emoční reakce. Možná to bude tím, že až v roce 1984 došlo k prý tehdy tak trochu pobuřujícímu objevu – emoce mají biochemický základ!  Najednou přestalo jít pouze o elektrické signály v mozku. Celé naše tělo tvoří psychosomatickou síť, propojenou oněmi molekulami emocí.

Na emocích se totiž podílí nejen mozek, ale endokrinní systém, imunitní systém, nervový systém i gastrointestinální systém. Proto je psychosomatika reálná věda. PNEI (psycho-neuro-endokrino-imunitní systém) plus GBA (Gut-Brain Axis).

Třeba střeva mají vlastní nervový systém se stejným množství neuronů jako mícha! Prý produkují 90 % serotoninu (a tento hormon „štěstí a dobré nálady“ chcete).

Hormony a neurotransmitery přenášejí emoční signály po celém těle. A emoce tak ovlivňují i srdce, svaly a tkáně (fascie). Není tedy divu, že naše trávení ovlivňuje naše emoce, nebo že naše emoce ovlivňují náš imunitní systém, ať se to běžnému vnímání zdá jakkoliv podivné.

Je to věda. V tom smyslu, že to vše má vědecký základ (včetně propojení rakoviny a mysli). I v tom smyslu, že je docela náročné o tom psát a chápat to, protože tohle je prosím chemie a biologie.

Co jste si ze školní chemie a biologie odnesli??

Něco o bílkovinách? O aminokyselinách?

 

EMOCE JAKO PEPTIDY

Continue reading „EMOCE A JEJICH TAJEMSTVÍ“ →

O kořenech, ze kterého vyrůstal jedenáctý rok projektu, byla řeč v minulém článku. I o tom, jak smutně, ale zároveň s humorem v lednu začal. (Ano, paradoxy jsou v tom neduálním světě celkem běžné…) Jaké to bylo dál?

Pokračovala jsem v projektu ANGLIČTINA JINAK a v lednu jsme se ponořily do vážnějšího tématu – do tématu smrti a do taoistického pojetí smrti. Jak jinak? Smrt nemusí být tabu.

Únor byl spojený s návratem k Tao-te-ťingu – většinu kapitol, které jsem předtím v čínštině (s komentáři a překlady) přečetla, se mi podařilo shrnout. A znovu zažít, že i tak starý text vám může v každodenním životě poradit. Na Duo-lingu jsem měla 30 dní čínštiny za sebou. Čínština je krásný a zajímavý jazyk, v něčem těžký (tóny), v něčem nejlehčí, co znám (gramatika).

A samozřejmě jsem se dál točila kolem toho největšího problému – motivace. I díky Tao-te-ťingu jsem si pohrávala s otázkou: „Pro co se dokážete nadchnout??“ Protože jak bylo řečeno v minulém článku, neduální motivace je jako vlna nadšení, která vás veze.

 

KAPKA V OCEÁNU – KÝM VLASTNĚ JE?

Continue reading „JAKÝ SYMBOL PŘIDĚLÍM ROKU 2024? (2. díl)“ →

Loňský rok byl rokem Junga hledícího na Měsíc. :-)

Na konci každého ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ (původně ABSURDISTÁN) ode mě každý rok dostává svůj symbol.

Zjistila jsem, že je to úžasný způsob, jak si pamatovat, čím byl ten který rok pro mě významný. (Třeba Freddy Kruger, ten z Noční můry v Elm Street, je nezapomenutelný. :-)) A jejich živá, a tedy silná, poselství.

Třeba že pokud chci být opravdu svobodná, musím překonat strach. Nebo že pokud nepřestanu žít v iluzích, rozsápe mě to jako Freddy.

 

LETOŠNÍ ROK BYL TROCHU JINÝ

Letošní rok byl již od začátku zvláštní tím, že po 10 letech projektu jsem tak úplně netušila, co bude dál. Ano, podle závěru článku o symbolu roku 2023 bylo mým záměrem, že dalším rokem mě bude provázet Jung a Tao-te-ťing (což se do určité míry stalo). Ale roční projekty jsem už chtěla pojmout trochu jinak. Jungovsky kreativněji. (Což se tak úplně nestalo. :-))

Přece jen, těch 10 let bylo díky tématům týdne hodně výživných, nechtěla jsem se jich nakonec úplně vzdát. V mnoha ohledech mi daly přesně to, co jsem chtěla. Ale plánovala jsem je trochu jungovsky upravit.

I když to se tak úplně nepovedlo, i tak mi témata týdne dělala nakonec rámec uplynulého roku.

Projekt už sice veřejně nenabízím, ale i vy jste si mohli alespoň v FB skupině STROM ŠTĚSTÍ  tématy týdne procházet také.

Kdo z vás využil téhle možnosti zcela zdarma prožít uplynulý rok hravě a vědomě?

Jak říká můj oblíbený Bernardo Kastrup, o kterém bude níže ještě řeč: „Má spirituální cesta spočívá v tom věnovat pozornost životu. Život je nejlepší učitel, není potřeba hledat gurua.“ 

Mně se to rozhodně osvědčilo. :-)

 

POKUD SE CHCETE PŘIDAT V ROCE 2025 ZDARMA KE MNĚ…

Continue reading „JAKÝ SYMBOL PŘIDĚLÍM ROKU 2024? (Základna)“ →

Poslední čtvrtletí roku 2024 se neslo ve znamení splněných snů (Londýn a Mackbeth),  jiného vnímání hmotného světa kolem nás (Kastrupův analytický idealismus) a hlubšího ponoru do témat elementu VODA (včetně pohledu do stínů…). A jeho závěr mi přinesl úlevu.

 

ŘÍJEN

V říjnu jsem se rozhodla, že je čas začít se ohlížet za rokem 2024, abych si ulehčila na konci roku práci. (Nyní na konci roku to dost oceňuji. :-)) A tak vznikly první tři části této série – Ohlédnutí I, Ohlédnutí II a Ohlédnutí III.

Asi nejdůležitější událostí měsíce ale byla cesta do Londýna na divadelní představení Mackbeth s Davidem Tennantem. Tedy cestovala jsem s dcerou, která chtěla Davida Tennanta jako Mackbetha vidět. A nechat si podepsat program. Oboje klaplo. :-)

A tak jsem psala článek o splněných snech – své dcery i Macbetha. Celé to bylo plné metafor. Mackbeth měl sen, který se mu nevyplatil. Někdy totiž nevidíme jeviště svého života úplně jasně (stejně jako my jsme skrz sloup občas neviděly).

Co všechno nám může být skryté, když spoléháme jen na první pohled, nebo co nám kdo řekne?

3 čarodějnice nabízely Macbethovi jen povrchní pohled a už mu neřekly, že na konci zjistí, že život je jen žvást idiota, hluk a vřava, co vlastně neznamená nic. David Tennant tento známý monolog z Mackbetha řekl opravdu úžasně, zarezonoval.

Natolik, že ho o něj chci znovu slyšet ve filmové verzi (únor roku 2025 to jistí):

„Proč s tím nepočkala na vhodnější čas? Zítra a zítra, zítra, pořád zítra, rok za krokem se ze dne na den sune až do poslední slabiky všech příběhů a naše včerejšky nám bláznům svítí na cestu ke smrti. Zhasni, knůtku, zhasni. Prchavý stín je život, špatný herec, co chvilku křičí na jevišti světa a potom zmlkne navždy. Pustý žvást idiota je to, jen hluk a vřava, a neznamená nic.“

Jak buddhistické – život je neustálá změna a život je nekonečným nesmyslným kolotočem sansáry. Plným utrpení.

 

Je dobré mít sny, ale…

Continue reading „OHLÉDNUTÍ IV (říjen – prosinec)“ →

Když se začnete v zimním období elementu VODA nořit hlouběji, můžete se začít dotýkat takových témat jako je PODSTATA STRACHU, nebo TRAUMA. To byla témata minulých dvou týdnů mého ročního projektu… 

Nedávno jsem říkala, že prozkoumávání temných jeskyní strachu už mě za ta léta mého ročního projektu neděsí. Zjistila jsem, že mám větší sílu, než jsem si myslela. Navíc mám díky orlímu čchi kungu (styl Orel v hnízdě) i nástroje, jak si troufnout jít tam, kam se bojím. Práce s myslí, práce s energií, uvolnění… to jsou 3 hlavní pilíře tohoto stylu. :-)

Každopádně některé strachy si člověk jistě nechce přiznat, a tak zůstávají v nevědomí. I uplívání na tom, co vám nedělá moc dobře, ale nemůžete se toho zaboha pustit, většinou vychází z různých obdob strachu. A proto může přijít vhod SHADOW WORK (práce se stíny).

Což bylo téma, kterého jsem se dotýkala uplynulý týden já…

Návrat k Jungovi…

 

ČARODĚJKA

V týdnu věnovaném PODSTATĚ STRACHU dcera přišla s tím, že bychom mohly vyrazit do kina na WICKED (Čarodějka). Viděli jste? Slyšeli jste o Čaroději ze země Oz?

Rozhodně doporučuji si na WICKED zajít, pokud chcete trochu zproblematizovat pojetí toho, co je dobré a co je zlé….

Jako by se poslední dobou objevovaly v mém zorném poli příběhy o tom, co bylo předtím, než…

V tomto muzikálu se můžete dozvědět o tom, co bylo předtím, než se zelená klasická čarodějnice stala symbolem zla. 

Vždycky se mi líbí, když se to naše zápaďácké zlo zproblematizuje tak, že se poukáže na to, že není všechno zlato, co se třpytí, a všechno zlo, co se nás děsí. Koneckonců život v barevném světě vs v černobílém je jedno ze důležitých témat elementu ZEMĚ.

Já vím, že je jednodušší mít pěkně jasno, co je správně a co špatně, ale ono to v praxi tak není. A velmi často cesta lemovaná dobrými úmysly vede do pekel, jak se říká.

 

KDYŽ TOUŽÍTE PO IDEÁLECH A DOBRU

Continue reading „NOŘIT SE HLOUBĚJI (2. díl)“ →

Poslední dvě témata elementu VODA volají po dvou článcích o tom, jak je možné se do té vody nořit hlouběji.

Element VODA je v čínské medicíně a taoistické filozofii spojován se zimním obdobím, kdy se vše utiší. Příroda odpočívá. Zve nás, ať taky spočineme. Zanoříme se do hlubin.

Ne vždy to ale děláme – někdy nám to naše okolnosti (práce, rodina apod.) nedovolují. Někdy se ponoření vyhýbáme, protože si netroufáme konfrontovat s tím, co se skrývá pod hladinou. 

Témata elementu VODA v rámci mého ročního projektu (ABSURDISTÁN či STROM ŠTĚSTÍ), kterým procházím letos už pojedenácté (!) se točí kolem emoce, která je s tímto elementem také spojovaná – se strachem. (Ano, staří Číňané se na svět kolem nás dívali komplexně a i naše emoce a nastavení mysli uměli vnímat jako jeho nedílnou součást.)

Pět energií vládne světu i nám.

Zimě i našim emocím.

 

NEGATIVNÍ EMOCE

Tématem minulého týdne bylo zkoumání negativních emocí.

I pojedenácté přineslo zajímavé zkušenosti. :-)

V roce 2014, kdy jsem s tématy týdne začala, jsem objevila onu pevnou půdu pod nohama. Kdy díky zklidnění myšlenek, naleznete i emoční klid a jakoukoliv negativní sílu díky němu můžete zastavit a dál nešířit. Ustát, nač byste jindy reagovali spíš vyvoláváním dalších konfliktů.

V roce 2018 jsem řešila něco, co asi většina lidí neřeší – představu, že mé utrpení fakt druhým nepomůže. Že není sobecké netrpět. Já vím, většina lidí trpí proto, že neví, jak se zbytečně netrápit. Někteří lidé ví, jak na to, ale trpí s trpícími. (Třeba HSP nebo empatici.) A ano, někdy mají takoví lidé dojem, že by snad ani nebylo slušné cítit se dobře, když přece celý svět trpí (války, hladomory, záplavy atd. atd.!

Nevíte, jak se mi ulevilo, když mi došlo, že i ten nejsilnější příběh o obětování, je spoustě lidem úplně lhostejný.

Víte? Ten napůl člověk a napůl Bůh na kříži?

Podařilo se mu vzít na sebe vaše utrpení a ulevit vám??

Asi ne, co??

 

LOĎ ZMÍTAJÍCÍ SE NA VLNÁCH EMOCÍ

V roce 2017 vznikal ebook elementu VODA. Psala jsem v něm třeba o tom, že jsme jako loď, která se zmítá na vlnách podle toho, jak zafouká – strach a touha.

• Druzí nemohou za to, že se zrovna trefili do plachty a s námi to více či méně zazmítalo.
• Ani my sami za to, že se tak snadno necháváme unášet svými emocemi, nemůžeme.

Je to zažraný zvyk. 

Zvyk z dob, kdy jsme ještě nevěděli, že jsme dost silní a umíme to ustát. 

Za tím vším je zkrátka a dobře existenciální strach a ten nás ovládá.

Na nás je otevírat se, budovat důvěru ve svět i v sami sebe. Postupně.

A tak byla tématem dalšího týdne PODSTATA STRACHU. Ale pojďme se vrátit k týdnu NEGATIVNÍCH EMOCÍ. Jak moc jsem se během těch 10 let těchto témat posunula? Zmítají se mnou negativní emoce? Strach? A z něj vyrůstající touha po něčem, co zrovna nemám? Dokážu zastavit šíření negativních emocí? Nebo trpím s ostatními?

 

ŠLENDRIÁN ČESKÝCH DRAH

Continue reading „NOŘIT SE HLOUBĚJI (1. díl)“ →

 Když se díváte kolem sebe, co vidíte? Hmotu? Něco víc?

V minulém díle jste se mohli dočíst, proč si Bernardo Kastrup myslí, že hmota není základ všeho, co vidíme. Jde tak daleko, že říká, že mysl (vědomí) nepotřebuje mozek, aby mohla existovat. (Existuje tedy i po mozkové smrti.)

Co je tedy podle něj za hmotou?

A hmota? Co to vlastně podle něj je?

Co je tedy onen stůl z našeho prvního dílu vlastně zač?? :-)

V prvé řadě doporučuji přečíst si nějakou jeho knížku, nebo se alespoň podívat se nějaké jeho rozhovory s fyziky a dalšími vědci na youtube. Najdete spoustu materiálů, jen zatím v angličtině. On sám svůj filozofický pohled vysvětlí rozhodně lépe, než to zvládnu já. :-)

V této sérii článků vycházím hlavně z jeho poslední knížky Analytic Idealism in a Nutshell, která shrnuje základní body.

 

NEMUSÍME ŘEŠIT NÁROČNÝ PROBLÉM VĚDOMÍ

Podle Bernarda se nemusíme zamýšlet nad tím, jak z objektivního vzniká subjektivní. V minulém díle byla řeč o tom, že je to beztak jako řešit, jak vzniklo z mapy území, které ona mapa popisuje…

Nemusíme řešit panpsychismus, který si myslí, že každá částice má své vědomí, a kromě kvantitativních vlastností má i kvalitativní. Kvantová fyzika přece jasně říká (viz také minulý článek), že částice v takovém pojetí, jak si je panpsychismus představuje, beztak neexistují.

Můžeme klidně zůstat u jedné jediné přirozenosti – u té mentální.

Za vším, co vnímáme jako hmota, je mysl. 

Ostatně Rupert Spira, můj oblíbený neduální učitel, říká, že nakonec i hmota je jen mysl. Vzpomínáte na onen příměr s filmem a obrazovkou?

 

ALE BUDE TAKOVÁ PŘEDSTAVA HMOTY DÁVAT SMYSL?

Continue reading „BERNARDO KASTRUP – MYSL, NEBO HMOTA? (3. DÍL)“ →

Jaké to bylo? Dívat se na stůl, nebo na židli a říkat si: „Na co se to vlastně dívám? Co je za tím?” Viděli jste jen hmotu? Něco, čeho se můžete dotknout, spočítat? Nebo jste viděli i něco jiného? Ptali jste se sami sebe, co bylo dřív? Hmota, nebo mysl? Hmota, nebo vědomí, díky které to hmotné můžete vůbec vidět? 

Možná netušíte, nač se ptám. Pak si přečtěte první díl tohoto článku ZDE. Kdo jste ho četli a zkoušeli jste si dívat se na svět kolem sebe trochu jinak, pojďte číst dál.

Proč si Bernardo Kastrup myslí, že představa, že hmota je prvotní, je až směšně praštěná a dnes už neudržitelná?? A co tedy můžeme vidět, když se díváme na stůl?? :-)

 

CÍRKEV VÁS UPÁLÍ, KDYŽ TOMU NEBUDETE VĚŘIT

Církvi prý vděčíme za zakládání univerzit. Kde se učila teologie, ale třeba i medicína. Dokud studium přírodních zákonitostí a filozofie ladilo s učením církve, bylo vše Ok. Ale víte, co se dělo ve chvíli, kdy byly v 19. století objeveny prehistorické malby v Altamiře?? Jejich objeviteli nikdo nevěřil, že je nenamaloval sám. Jak je mohli malovat prehistoričtí lidé, když Země byla přece stvořena před 6000 lety?

Co se stalo s Giordanem Brunem také víme.

Jak Bernardo Kastrup říká, moderní věda postulovala hmotu jako něco mimo mysl (protože i to vnější existovalo v mysli Boha), aby mohla dál zkoumat přírodní zákonitosti bez strachu z postihu církví. Ve chvíli, kdy církev ztratila svou moc, hmota se stala primární materií a mysl a vědomí byly až do sedmdesátých let 20. století na okraji zájmu.

Vědomí je stále převážně chápáno jako něco, co nemůže existovat bez mozku. Nemůže být TAM VENKU, protože tam je pouze hmota, ať už v jakékoliv i subatomární formě.

Ale jak zaznělo už v minulém článku, nikdo stále nepřišel na to, jak vědomí (mysl) vznikne z hmoty (hard problem of consciousness).

 

KVANTOVÁ FYZIKA

Kvantová fyzika toho hodně změnila a zpochybnila. Elementární částice nejsou jako malé kuličky, nějakým bodem v prostoru, ale vlnou rozprostřenou v poli (kvantovém). Částice pak vznikají excitací tohoto pole (elektronového, elektromagnetického apod.).

Není to prý každopádně tak, že naše vědomí má moc tvořit realitu z pole, o kterém nemůžeme předtím s určitostí říct, která realita se takříkajíc vyloupne. Ale rozhodně poukázala na to, že hmota neexistuje nezávisle na mysli/pozorování/měření. Nejdřív je mysl (měření), pak teprve se objeví částice. 

 

QUALIA

Continue reading „MYSL, NEBO HMOTA? (2. DÍL)“ →

Říká se, že mysl je král. Vše, co o sobě a o světě víme, víme díky naší mysli. Díky tomu, co vnímá, díky tomu, co umí spočítat. Vymyslet. Je tady ale jedna otázka, náročná otázka. Co bylo dřív? Mysl, nebo hmota?

Pokud je mysl a naše vědomí závislé na pochodech v mozku, člověk by logicky řekl, že nejdřív musela být hmota a pak teprve vědomí. To je přece jasné, že? Jak by to mohlo být jinak.

Ale víte, že dosud nikdo nezjistil, jak z hmoty vznikne vědomí?

Tomuto oříšku se ne nadarmo říká obtížný problém vědomí (hard problem of consciousness). 

Co když je všechno jinak, než si myslíme?

 

MATERIALISMUS JAKO ZÁKLAD VĚDY LAPÁ PO DECHU

Už jsem o tom psala před dvěma lety v článku o Bernardo Kastrupovi, vědci a filozofovi, který vědecký svět otřásá svou teorií analytického idealismu. Rok za rokem, rozhovor za rozhovorem (s vědci, odpůrci) to vypadá, že proslulá Kuhnova změna paradigmatu je blíž a blíž. K ní dochází ve chvíli, kdy fakta už není možné naroubovat na stávající teorie a hypotézy.

Bernardo Kastrup nabízí úplně jiný způsob vnímání světa kolem nás (i nás). Před těmi dvěma lety hodně ovlivnil mých 10 dní na vipassaně v Polsku, protože najednou máte čas a prostor začít se odnaučovat zaběhaný úhel pohledu. :-)

I díky jeho rozhovoru s Rupertem Spirou, mým oblíbeným neduálním učitelem, mi to, o čem mluví, dávalo už tehdy smysl. I díky dávným neduálním videohádankám se změnou perspektivy bylo snazší si hrát i dál.

 

POJĎTE SI TAKÉ HRÁT A TRÉNOVAT MYSL VIDĚT, JAK SE VĚCI MAJÍ

Podívejte se na stůl, nebo židli před sebou.

Jak moc jste přesvědčení o tom, že to, co vidíte, TAM ve skutečnosti i je?

Vždyť se toho můžete dotknout, osahat si to, cítíte pevnost stolu, vidíte 4 nohy.

Vždyť jste se ve škole učili, že plochu stolu můžete spočítat, židli na základě výpočtů sestrojit. Už na základní škole jste měli hodiny fyziky a chemie a i když už teď po letech neznáte ty správné vzorečky, jedna věc vám v hlavě nejspíš utkvěla – to, co vidíme, slyšíme, čeho se dotýkáme, je hmota.

Možná nevypadá úplně jako stůl ve chvíli, kdy jeho kus strčíme pod mikroskop. Zjistíme, že se skládá z atomů, elektronů. Nic moc dál už si neumíme představit a modely atomu, jak ho známe, už stejně nejsou úplně reálné. Možná jste slyšeli o kvantové fyzice. A buď to vnímáte jako něco, čemu vůbec nerozumíte, nebo jako něco, co vám říká, že ten stůl existuje jen proto, že jste se na něj zrovna podívali a že svou myslí můžete svět různě měnit a tvořit, protože realita není taková, jak jste dosud věřili. 

Ale to už je spíš ezoterické pojetí kvantové fyziky, ne vědecké.

Tím se tady zabývat nebudeme.

Když vidíte stůl, nejspíš vidíte stůl. Maximálně si pomyslíte, že vaše smyslové orgány ve spolupráci s mozkem prostě jen složily ve vašem vnímání z těch všech elektronů obraz toho, co TAM JE. Něco hmotného. To dá přece rozum, věda na materialismu stojí. Hmota je primární. Hmota je to, co tam je, a my jen lépe a lépe poznáváme, s čeho se skládá. Vznikla během Big Bangu. Všechno je jasné…

Nebo ne tak úplně??

Co když můžete vnímat i něco úplně jiného než jen hmotu?

 

VÝHLED Z KOKPITU

Bernardo Kastrup používá krásnou metaforu kokpitu a všech těch ukazatelů, které má pilot k dispozici. Podle něj stejně jako má letadlo různé senzory, které pilotovi říkají, co je TAM VENKU, i my máme ty své senzory (smyslové orgány), které sbírají informace o tom, co je TAM VENKU.

Ale stejně jako pilot vidí výsledky tohoto měření na ukazatelích v kokpitu, i my vidíme výsledky toho měření na obrazovce svého vnímání. Jen pilot si nemyslí, že palubní deska a ukazatelé na ní jsou ve skutečnosti obloha, mraky a případné bouře TAM VENKU. My ano.

Podle Kastrupa je hmotný svět, jak ho vnímáme my, pouze mentální reprezentací světa TAM VENKU. Ten svět existuje, i když se nedíváme. Neplatí ezoterická poučka, že dokud se nepodíváme, můžeme v realitě něco nějak změnit. Ta realita tam je stejně jako je venku vítr, i když ukazatelé na palubní desce zrovna neměří.

Ten svět není hmotný. Ten svět je mentální. 

A vnímáme ho tak, jak ho vnímáme, protože taková reprezentace je pro naše přežití nejlepší. Není potřeba vnímat VŠE, co se tam venku děje, náš systém by se zahltil.

Je to podobné, jako když se díváte na film (a to je zase oblíbená metafora Ruperta Spiry) – nepleťte si pouhý obraz s realitou. Vidíte barvy, lidi, přírodu, ale ve skutečnosti se díváte jen a jen na plátno (obrazovku). 

 

CVIČTE SI ZATÍM JINÉ VNÍMÁNÍ

A tak než napíšu pokračování o tom, jak tohle vůbec může fungovat, a proč materialismus ztratil schopnost vysvětlit moderní vědecké výzkumy atd, dívejte se kolem sebe jinak:

Když se podíváte na stůl, uvědomte si, že za tím, co vidíte, je něco mnohem víc. Něco, co má pro vás větší a hlubší význam. Není to jen stůl a nejsou to jen subatomární částice, ani kvantové pole. Díváte se jen na palubní desku, ale za tím vším je obloha a vy se vznášíte v mnohem zajímavějším prostoru… jen jste si toho zatím nevšimli…

---

pokračování příště…