Jsou lidé, kteří se chovají laskavě hlavně k druhým a zapomínají někdy na sebe.
A na druhou stranu jsou lidé, kteří se chovají laskavě hlavně sami k sobě a zapomínají někdy na ty druhé.
Bývávaly doby, kdy ta první varianta byla snad všeobecně (nechci generalizovat) považována za tu jedině správnou a morální. Kdo myslí na sebe, je přece sobec! A tak se nám dnes kyvadlo převrací na druhou stranu. Jak už to tak bývá, kdy žijeme v extrémní podobě dualismu. :-)
Kolikrát jsem už slyšela ono:
„Udělám si to, jak chci, a druzí se s tím prostě nějak budou muset vyrovnat. Nejsem přece zodpovědný/zodpovědná za jejich pocity a za to, co si myslej!”
Na kterou stranu patříte vy??
Máte tendenci snažit se vyhovět druhým? I na svůj úkor někdy??
Nebo máte spíš tendenci myslet hlavně na to, co je pro vás osobně dobré a výhodné? I na úkor druhých někdy??
CO TAKHLE SE NA TO PODÍVAT JEŠTĚ JINAK??
Už mnoho let si kladu jednu zásadní otázku:
„Jak respektovat druhé a zároveň i sama sebe??”
Není to totiž tak snadné, jak se může na první pohled zdát. Je to klasický paradox, protože naše Já se jen málokdy zcela shodne s oním Ty. (Proto nám možná přijde tak zázračné, když narazíme na někoho, kdo myslí jako my, vnímá jako my, cítí jako my, má podobné zájmy a směřování jako my. Obvykle ale dříve nebo později přijdeme na to, že tak zcela jako my nejsou. :-))
Takže dříve nebo později i u těch, u kterých máme pocit, že jsme s nimi na jedné vlně, narazíme na to, že se naše vlnky rozchází a že stojíme před rozhodnutím, jestli vyhovět naladění svému, nebo naladění toho druhého.
A tady začínají všechny ty partnerské konflikty… nebo komunikační umění.
Mezi různými způsoby, jak na to (respektující umění a la Kopřivovi, nebo a la Rosenberg) se vylouplo i něco, co přesahuje slova a projevuje se spíš na úrovni energie a našeho vyzařování.
Vzpomínám na krásné výukové video o obchodních schůzkách. A o obchodníkovi, který přišel do firmy s nabídkou – jednou vyzařoval nejistotu a touhu uspět. A podruhé jistotu a klid. Co myslíte? Kdy byl úspěšnější??
Protože to, co pak budete říkat, závisí právě na tom, s jakým naladěním (vyzařováním) do pole vztahu k druhým vstoupíte. (Já to znám z každé své hodiny angličtiny, hlavně s dětmi, nebo z každé své lekce čchi kungu. Znáte to i vy?)
Pokud najdete stav, ve kterém se vy cítíte OPRAVDU uvolnění, spokojení, sebejistí a odvážní, v tom respektujete sami sebe i druhé. Jenže jak na to, že??
JSME DŮLEŽITÝM ŠÉFEM PLANETY A ANI O TOM NEVÍME
Asi pro mě nejfunkčnější způsobem, jak se cítit uvolněně atd. (viz výše), je pro mě čchi kung (Orel v hnízdě) a všechno to, kam mě za ty roky nasměroval. Včetně mé oblíbené vipassany. :-) A pak samozřejmě má oblíbená neduální učení a všechno to, co jsem se za těch víc jak 20 let naučila o tom, jak si neříkat, že mě tenhle život fakt neba.
Ale nikdy jsem o tom, jak se cítit uvolněně atd. (viz výše) neuvažovala tak jako po tomto týdnu!
Poprvé jsem si totiž uvědomila, jak velkou zodpovědnost mám za bilióny buněk!
Dosud jsem vnímala buňky asi tak z pohledu žákyně základní školy (nebo Ok, i té střední). Jako obrázek v učebnici, pár údajů o mitochondriích, DNA a RNA (to je teď hodně populární). Jako něco to mrňavého ve mně, co nejspíš nikdy vlastně neuvidím. A co je mi tedy vlastně cizí, protože s tím nemůžu navázat konkrétní vztah.
A ani ty barevné obrázky, které začaly kolovat po internetu, s vnitřním uspořádáním buňky mě nijak neoslovily.
Až tento úryvek od Jana Vojáčka (celý článek je ZDE):
BUŇKY JAKO ŽIVOUCÍ BYTOSTI
„Náš organismus vlastně také reprezentuje takový jeden vesmír, v němž máme určité soustavy, jednotlivé orgány a pak také miliardy malých jednotek – buněk. A velice jednoduše se dá vztáhnout prosperita organismu k prosperitě buňky… takže mezibuněčný matrix je vlastně jako ulice mezi domy, kde proudí zásobování, jezdí popeláři a chodí pošta. Tímto způsobem je každá buňka obhospodařována. A nyní zaklepejme na dveře a pojďme dovnitř.”
A když jsem se díky tomuto článku a spousty dalších podívala na život buňky a našeho organismu z naprosto jiného úhlu pohledu, najednou mi to docvaklo.
Nejde o to, jestli mám být laskavá k druhým nebo k sobě a neustále být v konfliktu zájmů. Můj zájem je jeden jediný a to je ta partička, o jejímž dobrém životě rozhoduji. A je to podobné jako když by prezident Země rozhodoval o tom, jak ji nejlépe obhospodařit. Vyžaduje to plnou pozornost. Ale zároveň tou pozorností prospíváte sobě i dalším lidem kolem sebe.
Pro mě, vzhledem k tomu, že velkou součástí buněk a mezibuněčných prostorů je voda, není můj organismus jako ulice s domky, ale spíš jako takové Benátky. Óóóó, krásné Benátky, jejichž krásu i život ohrožuje tolik jevů!
A otázka zní, jestli chci, aby i té vody ve mně nebylo moc, nebo málo. Nebo aby nebyla zanesená. A tady nejde jen o odpadní látky, toxiny apod. Tady jde o celý složitý systém, o němž beztak nikdy pořádně nebudu dopodrobna nic vědět. A my jako lidstvo jen tak taky ne. :-)
A jak jsem zjistila, jednou z naprosto zásadních věcí v našem organismu je systém, o kterém jako by se jen tak šuškalo.
A jeden z amerických lékařů na začátku každé přednášky a na začátku každé své knihy zdůrazňuje, že teď nevystupuje jako lékař! Protože o takových tématech lékaři prostě nemluví a mluvit nemohou?? (Tedy v USA zjevně ne.)
ENERGETICKÝ SYSTÉM TĚLA Z FYZIKÁLNÍHO POHLEDU (MINIVOLTY NAŠICH BUNĚK)
Když se v 8. třídě probírá lidské tělo, mluví se o trávící soustavě, dýchací soustavě, nervové soustavě, rozmnožovací soustavě a tak. Ale už jste někdy slyšeli mluvit o energetické soustavě?? Jo, možná máte za sebou EKG a EEG, kdy měřili elektrické dění ve vašem těle. Možná jste se na medicíně učili o tom, jak složitě elektricky funguje srdce, aby mohlo být (i bít). Možná jste něco zaslechli o neuronech.
Jsou to takové různé střípky, které i nám nemedikům říkají, že něco elektrického se v tom těle děje. Slyšeli jste ale třeba o elektrickém potenciálu týkajícím se našich buněk??
Už nevím, jak jsem k informacím o energetice našeho těla během tohoto týdne vlastně dospěla.
- Nejspíš to začalo u tohoto videa Ladislava Pešla, které jsem měla nutný pocit začít ověřovat. :-)
- Možná to začalo informacemi o fasciích a jejich pravděpodobné souvislosti s meridiány popisovanými čínskou medicínou. Fascie jsou opravdu fascinující záležitost a tento týden jsem toho o nich přečetla spoustu a donesla jsem si i pár knih z knihovny domů. A protože mi nejde jen o informace, ale i o praxi, už jsem vyzkoušela i pár protahování fascií (ne klasický strečink). A ten pocit je úplně jiný!
- Možná to pokračovalo informacemi o uzemnění (grounding, earthing), o kterém najdete pár informací i v češtině. I knížka vyšla. :-) Kupodivu mám ale pocit, že za našimi hranicemi tyto informace jedou mnohem víc a na anglickém youtube je spousta pozitivních reakcí i na tzv. uzemňovací produkty. Když nechcete hodinu chodit venku bos… kór, když přijde zima mráz. :-)
Těch způsobů, jak se uzemnit je nakonec kupodivu spousta (i v koupelně) a lékařsky je zdá se velmi dobře zdokumentovaný vliv uzemnění na zmenšení zánětů v těle. A na jakém principu uzemnění pracuje?? Co myslíte??
Na principu toho, že i my jsme vlastně elektrické „zařízení“. :-)
A na principu toho, že ze Země čerpáme záporné elektrony, které pak vstupují do našeho těla skrze ty části, které jsou uzemněné. A pěkně po fasciích (pravděpodobně) pak putují tam, kde je jich potřeba.
K mému údivu jsem zjistila, že je fyzikálně daný fakt, že Země je negativně nabitá a Ionosféra (cca 80 km od povrchu a výš) je pozitivně nabitá. A vzduch slouží jako izolant.
Co že říkají staří taoisté o jinové (negativní) zemi a jangových (pozitivních) nebesích???
Dočetla jsem se, že naše buňky ideálně fungují při přibližně – 25mV a aby se tvořily nové, potřebují napětí -50 mV. A udržovat toto napětí je hodně důležité. Zajímavé bylo vidět videa, na kterých lidé měřili své napětí předtím, než se uzemnili, a jejich napětí tak spadlo na nulu. Někdy bylo i přes 10 mV.
A tak jsem sice ještě napětí v bytě neměřila, ale začala jsem vypínat prodlužovačku na noc, aby nešel do lampičky u hlavy proud. A ani do nabíječky na mobil. :-) O každý minivolt méně se v případě přebytku hodí, že?? :-)
CO VŠECHNO MI PŘINESL TENTO TÝDEN A JAKOU SOUVISLOST TO VLASTNĚ MÁ S TÉMATEM TÝDNE??
Mám dojem, že jsem prošla intenzivním nárazovým kurzem o fungování elektřiny, bioelektřiny, buněk a fascií. :-)
Můj vztah k Zemi dostal úplně jiné grády (a ano, hodně jsem toho v pátek o fasciích přečetla v parku s bosýma nohama na zemi).
Můj vztah k buňkám je teď velmi úzký.
Mám pocit, že mám kromě kůže ještě jeden oblek – fascie. A že je velmi důležité ho udržovat pružný a hydratovaný.
Své tělo i svět kolem už hodně dlouho vnímám i z energetického hlediska (však cvičím a učím čchi kung), ale poprvé mám dojem, že budu moci o jeho fungování mluvit i tak, že by to mohlo být přístupné i technické západní mysli. :-)
Dozvěděla jsem se toho spoustu o tom, jak udržovat napětí těla v tom ideálním rozmezí (a ještě víc se toho dozvím), a jak právě tudy může vést cesta ke zdravému životu.
A jak to souvisí s tématem týdne: NIC NEPOTŘEBUJI A NIČEHO SE NEBOJÍM??
Jednoduše – naše tělo v sobě má neuvěřitelný potenciál (i elektrický) a není to jen, že nám to našeptává intuice nebo to cítíme. Objevují se neuvěřitelné výzkumy, které to potvrzují. Země je naším domovem a ne pouze na úrovni fraktálů, jak jsem o tom kdysi psala. Ale i na úrovni toho, jak nás umí vyživit. I na té energetické úrovni.
Vše, co potřebujeme, máme k dispozici. Jen o tom vědět, sáhnout si po tom a užít si to naplno!
Co vám za nové obzory otevřel tento týden vám???
Ať už procházíte elementem KOV (!!!) se mnou, nebo ne.
Článek je shrnutím týdne věnovaného tématu NIC NEPOTŘEBUJI A NIČEHO SE NEBOJÍM v rámci podzimní části ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ. Tentokrát jsem při jeho psaní z terapie psaním nevycházela, ale vy stále můžete, když si zaznamenáváte své zážitky, zkušenosti a objevy. Rozepište se a zjišťujte, co k vám přijde. :-)
STROM ŠTĚSTÍ už dnes není celý otevřený celý rok zdarma, ale pokud si budete chtít zdarma vyzkoušet mezidobí věnovaná elementu ZEMĚ (a vnitřnímu klidu a vyrovnanosti), můžete si na ně počkat. A mezitím každou neděli dostávat zprávy z Jiného světa. :-)