Znáte to??
Říkáte si to někdy??
Já bych řekla, že jste si něco podobného už v životě nejspíš řekli. :-) Naše představy a očekávání bývají všelijaká… a Život jako by jim ne a ne naslouchat, že?? :-)
Já si tento týden uvědomila mnohokrát, kdy mi naskakuje „Když tohle já nechci.” Zkuste se také někdy zaměřit na to, zda vůbec a kdy vlastně vám tahle myšlenka probleskne hlavou (pokud jste si to už nezkusili – ti, co se mnou jdete podzimní částí projektu STROM ŠTĚSTÍ). Ideální je zapisovat si to, nač myslíme, co děláme, nebo co se nám během týdne děje. A když zaměříte pozornost na nějaké určité téma, mnohem snadněji ho mezi všemi těmi každodenními myšlenkami a událostmi zaznamenáte. A pak můžete objevit věci! A také s nimi třeba něco pozitivního udělat. :-) Zkuste si to.
A když ho jednou zaznamenáte, otázka pak zní – co s takovým vzdorem??
Rupert Spira, můj oblíbený neduální učitel, říkává, že naše utrpení vychází z jedné jediné myšlenky – „I do not want this.” (Nechci to). Pokud by vás zajímalo jedno z mnoha jeho videí na toto téma (dokonce i s lekcí angličtiny k tomu!), uveřejnila jsem ho před časem na svém angličtinářském webu Radost z angličtiny.
Pavel Simon, můj oblíbený učitel čchi kungu Orel v hnízdě zase tento týden na našem instruktorském kurzu krásně popisoval, že z buddhistického hlediska jsme nešťastní ze 2 důvodů – kvůli odporu a touze (což jsou dvě strany jedné mince).
Jeho manželka Alice zas krásně popisovala, jak nemusíme být pořád uletění v tom krásném prozářeném světě naší fantazie (vizualizace), že se můžeme uvolnit do stavu (na konci jedné naší praxe), kdy jsme otevření tomu, co je, (ať je to cokoliv).
A já již před lety slibovala, že vzdorovat nebudu. Vždyť přece vím, říkala jsem tenkrát, že ze vzdoru pak vyrůstají dva bolavé šlahouny – strach a zžíravá touha se tomu, čeho se bojíme, vyhnout. Jenže jsem zjistila, že to se snadno řekne, ale mnohem, mnohem hůř udělá. Čím náročnější výzva, tím silnější vzdor.
Cesta k opuštění vzdoru
Ta cesta k tomu tento slib dodržet byla dlouhá… a stále není u konce. :-)
- V prvé řadě jsem musela začít pracovat se svými emocemi. S tím silným strachem, který se někdy objevoval. A který býval velmi často příčinou toho, proč jsem si říkala: „Ne! Tohle nechci. To nezvládnu. To se mi nelíbí.” Sledovat, odkud se ten strach bere. A kam odchází. V tom lepším případě, když jsem si dokázala udržet takový odstup, svou emoci jen vnímat, a ne do ní po hlavě spadnout. V tom horším případě – z čeho pramení? Čeho se to vlastně bojím a proč?? Podobně se vztekem, kdy jsem se zuby nehty bránila tomu, co se mi nelíbilo.Začít nějak zvládat svoje emoce nebylo vůbec snadné. Už jen proto, že jsem je v sobě léta potlačovala a najednou se všechny začaly dožadovat pozornosti. :-) Bylo za tím hodně meditace i hodně sebedotazování a sebepoznávání. Jako vždy – vipassana je v tomto ohledu také hodně užitečná. A když objevíte podstatu své mysli, tu neduální, máte prostor, do kterého se můžete ukotvit, když s vámi začnou emoce třískat. :-) Máte něco, co vám pomůže se emocím otevřít, nechat je projít. Vždyť emoce je jen taková vibrace. Energie. Nic, co by bylo hned nutné nějak rozebírat a babrat se v tom a hledat, kde jaké dětské bolístky za nimi jsou.Nebraňme se jim… nechme je odejít. :-)
- V druhé řadě řadě jsem si musela uvědomit, že ne vždy nutně platí, že musím nevzdorovat! Že se nemohlu postavit na odpor tomu, co se mi nelíbí! To je častý omyl duchovně založených lidí. A obzlášť těch, kteří mají dojem, že duchovno spočívá v nekonečné lásce, otevřenosti a odevzdání a úsměvu a přívalu pozitivních emocí a nekonečné schovívavosti a laskavosti. :-) Je vzdor legitimní a nelegitimní (jak se můžete dočíst v ebooku elementu KOV Objevte v sobě vnitřní sílu a s odvahou se odevzdejte proudu). Vzpomínám, že jsem před lety hodně dlouho řešila, jestli se mohu sama za sebe postavit. Jestli to není vzdor, kterého jsem se chtěla vzdát. No, v určitých okamžicích není. :-) A můžete být laskaví a pozitivní, a přece se sami za sebe postavit. (Nebo za cokoliv a kohokoliv jiného, co vám dává smysl.)
- A v třetí řadě (a nejspíš ne neposlední) jsem zakotvila u taoistického wu-wei. Tento koncept, jako jediný, mi dával smysl v tom, co již dlouho řeším. V oné neduální paradoxní větičce Jediné, co má smysl chtít, je nechtít, která mě před mnoha lety napadla. Nedávno jsem k ní přidala i ono taoistické dělat nedělání (wu-wei). Neduální svět má totiž jeden zádrhel – protože zde již neplatí dualita a tedy v něm nemůžete při své motivaci vycházet ani ze strachu (z toho, co se vám nelíbí), ani z touhy (vyhnout se tomu, co se vám nelíbí, a dostat to, co se vám líbí), kde pak seberete motivaci?? Odkud bude vyrůstat to vaše PROČ??Možná i to je důvod, proč je pro mnoho lidí nedualitu v praxi náročné uchopit a žít. Naše motivace se totiž odehrává právě v těchto intencích – chci se mít líp a nechci se mít rozhodně hůř. :-) V některé z mých e-knih se dočtete, že je i motivace vycházející z lásky. Z toho, že tak vám to prostě dává smysl a že tak vás to baví. Ale je ještě jedna motivace – děláte to, co se ve vás spontánně pohne právě z prostoru, kde touha a strach není. Protože i to, co vám dává smysl, a do vás baví, může vycházet ze snahy se něčemu vyhnout. Jen velmi nevědomé.
Ano, když se na vzdor zaměříme hlouběji, zavede nás do neduálního světa.
Můj týden byl hodně ve znamení toho, že jsem ztratila tu původní motivaci, na které jsem jela před dovolenou v Bulharsku. Jako by ta vlna opadla. A pro mě je pak velmi náročné opět naskočit. Jediné, co mi pak pomáhá, jsou opět K-pop workouty (taneční cvičení), protože to rozhýbe stagnující energii, s bránicí, kde se ukládá spousta stresu, K-pop pracuje hodně vydatně (a nemusím dělat čchi kungová cvičení, která mě v takových okamžicích prostě nebaví) a navíc je to zábava. :-)
K-pop tance jsou pro mě takových čchi kungem, ve smyslu vnímání, v jaké energii se pohybuji, a v jejím vyladění. Na úrovni těla i mysli.
A protože jsem opět pátrala po svém PROČ, opět mě to dovedlo k taoismu a wu-wei.
Viděla jsem spoustu videí. Stáhla spoustu ukázek z knih do své Kindle čtečky. Prošla znovu všech 7 praxí z Francisova kurzu Tao-te-ťingu. Tedy ze všech 7 prvních kapitol této taoistické knihy. A znovu obdivuji, jak úžasná jsou! Hledám pro sebe nějakou praxi, která by do sebe zapojila i praxe orlího čchi kungu, a tak návrat k Tao-te-ťingu (jeho zbývajícím kapitolám) je zase o něco blíž (pro ty z vás, kteří v pokračování seriálu o Tao-te-ťingu doufáte a trpělivě ho očekáváte).
Narazila jsem na hodně autorů, kteří právě práci s Tao-te-ťingem vděčili za svůj pokrok. A vzhledem k tomu, že je svou stručnou strukturou velmi podobný mé vlastní e-knize Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty), vím, že právě pročítání a práce s takovými stručnými texty umí probudit tak nějak bez úsilí (takže taoisticky) to, co v sobě máme, sladit se s tím a dát tomu pak i vnější projev.
Jako by se rozvibrovaly jiné struny a ty pak rozezněly jinou píseň. :-)
A jako by mi Pavel chtěl o víkendu potvrdit, že mířím správným směrem, on sám mi vyprávěl o svých nových zkušenostech právě při taoistických praxích nei-kungu. (Tímto směrem tedy přesně nemířím, ale kdo ví, kam mě ta má cesta nakonec zavede.)
Jako by vás něco znásilňovalo
Pokud si někdy budete klást otázku, zda je váš vzdor legitimní, či ne, zeptejte se sami sebe, jak byste se cítili v tom, čemu byste případně nakonec přikývli??
- Cítili byste to jako výzvu (třeba když jsem v neděli odsouhlasila napíchnutí akupunkturní jehličky, i když jsem se toho vždycky bála??)
- Nebo byste to cítili, jako by vás chtěl někdo znásilnit? Vnutit svou představu, dotlačit vás k něčemu, s čím nesouzníte, nebo nač ještě nepřišel váš čas??
To byla myšlenka a emoce, která mnou tento týden probleskla a připomněla mi, že pokud se nechceme ponořit do vzdoru, musíme vědět, jak se sami za sebe postavit. Že je zbytečné se užírat tím, co nám kdy kdo řekl nebo co udělal. Že k tomu, abychom se za sebe postavili to nepotřebujeme. Stačí nám vědět, na jaké vlně se vezeme a že je to ta správná.
A ještě jsem si vzpomněla na šimpanzí mysl, o které mluvila Meg na začátku roku v online kurzu týkajícím se vzdoru. Určitě bude ještě zajímavé se na něj opět podívat.
A jak jste prožili tento týden vy??
Ti z vás, kteří procházíte projektem STROM ŠTĚSTÍ se mnou??
I ti z vás, kteří si prostě žijete svůj život po svém? Objevilo se v něm nějaké téma? Všimli jste si nějakého?
Článek je shrnutím týdne věnovaného tématu VZDOR – LEGITIMNÍ I NELEGETIMNÍ v rámci podzimní části ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ. Při jeho psaní jsem se vrátila k technice terapie psaním (víc o ní ZDE).
To jest, psala jsem, co mi prsty na klávesnici přinesly. :-) A čekala jsem, s čím přijdou a kam mě zavedou.
STROM ŠTĚSTÍ už dnes není celý otevřený celý rok zdarma, ale pokud si budete chtít zdarma vyzkoušet mezidobí věnovaná elementu ZEMĚ (a vnitřnímu klidu a vyrovnanosti), můžete si na ně počkat. A mezitím každou neděli dostávat zprávy z Jiného světa. :-)