Chyby jsou něco, co spoustu z nás pronásleduje. Většinou od doby, kdy nám dal někdo najevo, že děláme něco špatně. Možná to byli už rodiče (každý určitě narazil na nějaké to NE!). Možná to byly až učitelky nebo ostatní děti ve školce.
Ale určitě jsme narazili na svou nedostatečnost ve škole. Někdo hned při první snaze vykroužit nějaké pěkné písmenko. Někdo až když došlo na něco náročnějšího. A někdo měl pocit, že dělá velkou chybu, když moc chyb nedělá. :-)
Já třeba vzpomínám, jak jsem si kdysi říkala, že se pokusím mít pětku. Nevím už, proč mi to nevyšlo. Asi jsem neuměla překonat svoji touhu být dost dobrá?? :-)
Tušíte alespoň matně, kdy jste vy sami přišli na to, že je něco vlastně chyba?? Že byste něco měli dělat jinak, nebo líp? Nebo nejradši vůbec?? :-)
STAČÍ SI UVĚDOMIT, JAK JE NÁŠ VZTAH K CHYBÁM TÍM VŠÍM OVLIVNĚNÝ
Nakonec není ani tak důležité hrabat se v minulosti a vytahovat všechny ty kostlivce ve skříni. Je jich tam jistě spousta. Důležité je, podle mě, uvědomit si, že náš vztah k chybám je tím vším ovlivněný. A že je to hodně pofiderní přístup.
A uplynulý týden jsme v ročním projektu STROM ŠTĚSTÍ věnovali právě tomuto témat. Zvědomění, jak na tom s chybami jsme.
- Zda je vůbec vidíme?
(Někdy nechceme vidět, že nějaké chyby vůbec máme. Žijeme pak v iluzi jako v mlze. Pravděpodobnost, že v mlze zamíříte ve svém životě správně, bohužel není úplně veliká.)
- Zda je nepřehlížíme?
(Někdy chyby vidíme, ale děláme, že tam nejsou. Je pro nás nepříjemné jim čelit. Ať už jsou to naše chyby, nebo chyby druhých. Žijeme v naději, že ono se něco nějak. Ale tato naděje je spíš beznadějí. Protože kdybychom opravdu onu naději měli, tak bychom jen nečekali, ale minimálně bychom se otevřeli změně.)
- Zda se z chyb učíme?
(Někdy vnímáme chyby jako něco, co je špatně, a bylo by lepší, kdyby vůbec nebyly. A přitom nám dávají možnost se posunout dál.)
- Zda nad chybami máváme rukou?
(Někdy se chybami zabýváme až přespříliš. V Jiném světě máme ale snahu hledat tu Zlatou střední cestu. Ani chyby nepřehlížet, ale ani se jimi moc trápit. Důležité je si chybu uvědomit, uvědomit si, co se dalo udělat jinak… a pak nad tím vším mávnout rukou a s tím uvědoměním jít dál, zkusit to jinak a tentokrát možná i líp. :-))
Jak na tom jste s chybami vy?? Pokud jste netušili, že uplynulý týden můžete takovému zvědomění využít, využijte k němu třeba ten příští týden. Nebo alespoň pár dní. Často si totiž o sobě něco myslíme… dokud si nevšimneme, že jsme na tom úplně jinak!
Co dal tento týden mně??
Pár debat o tom, do jaké míry máme vůbec náhled na to, jak se věci mají. Zda opravdu nežijeme jen v iluzi? A jak důležité je mít někoho, kdo vám nabídne jiný úhel pohledu.
Osobně mám pocit, že od dob týdnů elementu ZEMĚ si velmi dobře uvědomuji jednu základní věc: „Že vím, že nic nevím.” Že všechno může být úplně jinak. Že mi často scházejí ty správné puzzlíky do celkového obrazu. A že lidé vám velmi často ty správné puzzlíky nedají (i když se ptáte) a pak se diví, že jednáte tak, jak jednáte. :-)
A tak mi dal poznání, jak opravdu důležitá je komunikace. Jak je důležité se ptát, zda to, co vám osobně nedělá dobře, je opravdu nutné. Jak bylo řečeno už o minulém týdnu – jestli je nutné vzdorovat. A jestli je nutné se podřizovat. :-)
Nicméně ať komunikujete jakkoliv, někdy je potřeba brát v úvahu, že každá strana žije v té své iluzi a v tom svém pochopení situace a druhého člověka, že v podstatě ke skutečné komunikaci nakonec stejně nemůže dojít.
Někdy totiž slova nestačí. Protože, jak říká motto elementu ZEMĚ (a posledních pár týdnů elementu ZEMĚ) se už nezadržitelně blíží!) – pravda je paradoxní a mysl ji stejně nikdy nepochopí.
Krůček za krůčkem, chybu za chybou
Ale asi největší zkušeností pro mě byl nácvik choreografie kratičké části refrénu písně Dope od BTS. Slavné jihokorejské skupiny. (Dnes už slavné snad všude po světě včetně USA, jen ne u nás – úspěchem je přirovnávána k The Beatles. :-)) BTS, kromě toho, že jsou to opravdu dobří zpěváci (je jich ve skupině 7), jsou i výjimeční tanečníci. A jsou známí i tím, že zvládají tančit a zpívat i při živých vystoupeních (jak se prý snažili několikrát dokázat, když prostě při vystoupení zpívat přestali, nebo měnili text písně.) A jejich choreografie jsou šílené. :-)
Pro mě ohromná výzva zkusit alespoň kratičkou část, která mě fascinovala hned, jak jsem video viděla poprvé – první refrén.
To si na vlastní kůži zažijete to, co to vlastně znamená chybovat.
Že bez toho to nejde.
Že vás to posouvá dál a dál.
Že zjišťujete na videích, kde děláte chyby v provedení (ne pouze v krocích).
Že je to vlastně ohromná zábava s chybami pracovat a stále se zlepšovat.
A že vás to naplňuje radostí, když se nakonec aspoň trochu zadaří. :-)
Originál celého songu můžete vidět ZDE. (Samotné video mě baví, je točené v jednom záběru, je vtipné, ale je i o tom, co za dřinu obnáší úspěch. I o tom, že se nenecháváte rozhodit nepřejícnými poznámkami svého okolí a pracujete na sobě dál dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Je ale i o tom, jak velké nároky (ozvlášť v asijských zemích) se na vás kladou a kolik lidí je přepracovaných.)
Moji snahu zvládnout konečně postupně refrén bez chyby můžete zase vidět ZDE. :-) (Tance se obvykle učí postupně, od 50 % procentní rychlosti, přes 75 % ke 100 %. Tentokrát je nácvik hodně pozvolný (50, 60, 70, 80, 90 a 100), protože to tempo je fakt vražedné. :-)
Život je umění milovat… a umění hrát si, řekla bych
Pak je možná jednodušší ho milovat takový, jaký je. I se všemi chybami – svými, druhých i Života samotného.
Však se rozhlídněte kolem sebe a řekněte, jak „dokonale“ to tu funguje. Jak neuvěřitelně se k moci dostávají ti, kteří tam nepatří. Kolik krutých lidí manipuluje a ubližuje slabším. Kolik válek, kolik utrpení si lidé vzájemně působí. Kolik nenávisti a rozbrojů mezi lidmi doutná a čas od času vybuchne. Kolik nesnášenlivosti.
A nepotřebujeme k tomu ani sociální sítě, ani covid, očkování a testování. Ty jen ukazují navenek, co je obvykle skryto. Jen málokdy má lidstvo k dispozici takto syrový obrázek skutečnosti. Toho, jak se věci opravdu mají. Daleko za všemi iluzemi o transformacích lidstva.
K transformaci jistě dochází, ale k ní dochází již tisíciletí. A odehrává se obvykle jen na povrchu… obvykle se jen vlna převalí na druhou stranu. Jak když se jang změní v jin ve chvíli, kdy dosáhne svého maxima a dál už není udržitelný. Jak když si člověk uvědomí, že zamířil špatným směrem a musí rychle otočit kormidlo na druhou stranu.
A přitom nás již tisíciletí lákají různé starobylé moudrosti (a můžete je objevit po celém světě) k něčemu užitečnějšímu, než je tato houpačka kterou tak ráda připodobňuji k ostrému kyvadlu z Poeova horruru Jáma a kyvadlo – ke Zlaté střední cestě.
Už jste o ní jistě také slyšeli, že?
Stejně ale dál zůstává do značné míry skrytá.
Skutečná transformace
Osobně mě láká spíš ta skutečná transformace. Umí se projevovat různě. Tím nejsilnějším projevem je prostě uvolnění. Jsme tak zvyklí pořád něco nějak řešit, měnit (vždy myslíme, že k lepšímu). Máme dojem, že bez toho se nic nezmění. Ale už staří taoisté poznali, že všechna ta snaha nakonec stejně nic dobrého nepřináší. (Nebo máte pocit, že kromě materiálního blahobytu menšího procenta této zeměkoule žijeme šťastněji a spokojeněji než naši předci??)
A nemusíme ani naslouchat taoistům… stačí si všímat své vlastní zkušenosti. Opravdu vědomě prožívat své dny, týdny, měsíce a roky. I mně tento roční projekt už pár let právě toto ukazuje. A můžete to velmi snadno zjistit i vy sami.
A tak asi nejsilnějším darem tohoto týdne pro mě byl ten pocit hlubokého uvolnění, byť to byla jen kratičká chvíle.
Stačil k tomu ten záblesk uvědomění, že můžu pustit z hlavy veškeré chyby a nedokonalosti – své, druhých a hlavně Života samotného. Že tak to prostě je. Že tu nejsem od toho, abych se tím vším trápila. Že se prostě mohu na to vše s laskavostí usmát a nestát v cestě pozitivnějším změnám.
Protože jak už říkal Mistr Eckhart, dominikánský kněz (a nejen on) – teprve když se pustíme svých vlastních představ o tom, co by jak mělo být, když v sobě uvolníme prostor pro to, co je a může být, teprve pak se vše může začít rozvíjet ve své dokonalé plnosti.
Snadno se to řekne a hůř udělá, protože máme takovou tendenci reagovat odmítáním na to, co se nám nezdá správné. Ale když alespoň jednou zažijete, že tak to funguje, je to pro vás impulz neustále se k tomu vracet a ve svém životě to dál rozvíjet.
Článek je shrnutím týdne věnovaného tématu CHYBY, KTERÉ JE POTŘEBA DĚLAT v rámci podzimní části ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ. Tentokrát jsem při jeho psaní z terapie psaním vycházela jen občas, ale vy stále můžete, když si zaznamenáváte své zážitky, zkušenosti a objevy. Rozepište se a zjišťujte, co k vám přijde. :-)
STROM ŠTĚSTÍ už dnes není celý otevřený celý rok zdarma, ale pokud si budete chtít zdarma vyzkoušet mezidobí věnovaná elementu ZEMĚ (a vnitřnímu klidu a vyrovnanosti), můžete si na ně počkat. A mezitím každou neděli dostávat zprávy z Jiného světa. :-)