… a co takhle obojí?? Čchi kung i taiji. Víte, že někdy je „obojí“ ta nejlepší odpověď na otázku A či B? V mém životě to tak rozhodně je. A to i když A a B jsou protiklady a na první pohled neexistuje způsob, jak je propojit. Já ale miluju louskání paradoxů :-)
Paradox je totiž brána do neduálního světa. Do světa, kde protiklady nestojí proti sobě, ale různě se doplňují, prolínají, nebo dokonce splývají v jednotu. Jinudy než skrz paradox se tam logicky nejde dostat.
Poslední dobou ho nejčastěji ilustruji na našem celosvětovém problému – imigranti ano, nebo ne?
Sluníčkáři, nebo xenofobové? Naivní lidumilové, nebo střízliví pragmatici? Šílení globalisti, nebo rozumní zastánci vlastní kultury? Nebo co takhle lidé, chápající závažnost a složitost celého problému, soucítějící, ale ne naivní, otevření, ale hrdí a chránící si zákony vlastní hranice (vnější i vnitřní).
Někdy teprve v paradoxu můžeme objevit to správné řešení všech svých problémů. Ale kdo nás kdy učil o síle a pravdě paradoxů? A proto to na světě tak vypadá…
Taiji je můj splněný sen
Právě tento týden jsem byla na své první hodině (u Martina Rohela ve Wushu Akademii, kam chodí i má dcera na kungfu). Plánovala jsem to už dlouho. Roky, řekla bych. Pár mých známých, kteří dělají čchi kung, cvičí i taiji. Obvykle to ale dělali opačně, pokud vím. Začínali taiji (tak, ono je známější). Pak si přidali čchi kung (ono by sice mělo být součástí taiji tréninků, ale tuším, že není moc prostoru se mu opravdu důkladně věnovat).
A obvykle říkali, že dokud se nezačali věnovat víc i čchi kungu, byla pro ně taiji spíš taková gymnastika. Mávání rukama a nějaké ty pomalé pohyby k tomu. Asi to uklidňovalo, ale…
Vždycky jsem si říkala, že bych chtěla vyzkoušet nějaké to bojové umění, které s čchi pracuje. Chtěla jsem něco svižnějšího a náročnějšího než yang taiji. Tak jemné a pomalé pohyby máme v našem orlím čchi kungu. Chtěla jsem vyzkoušet chen taiji. Co jsem se tak dočetla, tak umí být rychlejší, dynamičtější. Krásně propojuje jemnost s dynamikou. Má mnohem blíž k bojové aplikaci.
Fascinuje mě ten princip jemného postavení se „nepříteli”. Není v tom síla a násilí. Je v tom rovnováha a klid.
Jaký je tedy rozdíl mezi taiji a čchi kungem?
To není snadná otázka. Existuje více stylů taiji a více stylů čchi kungu. Já mohu mluvit jen o čchi kungu ve stylu Orel v hnízdě. A chen taiji, do jehož umění jsem teprve nahlédla.
Orlí čchi kung má jednu velkou výhodu. Je velmi jednoduchý a velmi komplexní. Formální sestava pohybů je krátká a ve srovnání s taiji mnohem jednodušší. Součástí každého cvičení je i doplňování energie a posilování energetické kapacity (čchi kungové postoje), abychom nebyli z toho moderního stylu života tak vyšťavení. A také nějaký druh práce s myslí (meditace bdělosti, nebo různé vizualizace), abychom se naučili ovládnout svou mysl a nenechali se jí a jejími myšlenkovoemočními výpady ovládat :-)
Je mnohem snazší naučit se orlí sestavu a nedělat ji nakonec jako gymnastiku, ale uvolněně tak, že člověk teprve v této chvíli pochopí, v jak velkém napětí neustále žije. Čchi kung pomáhá rozvíjet vnímání energie a také práci s energií. Osobně jsem začínala s čchi kungem jako osoba vnímáním energie absolutně nepolíbená. A tak to pro mě byla cesta plná objevování mnohem jemnějších vrstev vnímání. I tělesného. Dneska mám dojem, že jsem předtím byla o něco dost ochuzená :-)
Orlí čchi kung mi hodně pomohl zautomatizovat si správnější a uvolněnější postoj i chůzi a větší bdělost v tom, co dělám. Najednou člověk vnímá mnohem víc. A mnohem víc je schopen „ustát”. Má na to dost energie i pochopení :-)
Chen taiji vnímám jako takovou nástavbu. Jako prostor, kde můžu toto všechno využít v mnohem propracovanější formě. Hrát si s přechody, neustálým plynutím, rovnováhou, rychlostí i pomalostí.
Pro mě je to jako naučit se salto na zemi a pak ho jít trénovat na kladině :-)))
Očekávání tohoto týdne
Má páteční hodina taiji chen byla jedním ze splněných očekávání tohoto týdne. Tématem tohoto týdne totiž bylo právě očekávání. Nakonec mé očekávání ještě překonala :-)
Co ta Vaše očekávání? Je velmi užitečné si uvědomit, zda žijeme v očekáváních, nebo jsme otevření té kráse neočekávaného…
Jak řekl ve středu jeden můj orločchikungový student – někdy potřebujeme zažít, jaké to je. Ten rozdíl mezi radostí z toho, co jsme očekávali, a z toho, co jsme neočekávali. Nebo co jsme si ani netroufli očekávat. Dali jste tento týden sami sobě tu možnost něco takového zažít?? Nebo jste měli své plány, své představy a svá očekávání??
Tento týden mě pobavil jeden z dílů seriálu Ohnivé kuře. Jeden ze současných hlavních hrdinů měl velké očekávání. Zajistil stůl v restauraci. Šampaňské. I prstýnek v něm. Speciální hudbu, která se spustí, až dáma jeho snů vejde do restaurace….
A jak to dopadlo??
Dáma si přivedla právníka a rozvodové papíry….
A co já a očekávání?
Pracuji teď na jednom extra projektu (Darujte pohodu) a samozřejmě s ním mám spojená úžasná očekávání. Tak se tento týden snažím trochu krotit :-) Ale je fajn vnímat, že má očekávání jsou veskrze pozitivní :-) (Spousta lidí se ubíjí v těch negativních.)
I problematika očekávání s sebou ostatně nese ono neduální paradoxní poselství:
- je dobré očekávat, že celý projekt bude mít pozitivní ohlasy a úspěch?? Co když to zakřiknu? Ale co když právě má víra z celého projektu udělá tu bombu?? :-)
- nebo je tedy lepší neočekávat vůbec nic? Co když to ale nebezpečně zavání tím, že tomu nevěřím? Že to pro mě není dost důležité?
Co myslíte – A či B?
Mimochodem, součástí celého projektu je animované video (vlastně budou nakonec dvě). Mořím se s ním už čtvrtý den :-) Zkracuju, upravuju, vyměňuji slova, věty, obrázky (za ty vtipnější) :-) Ukázala jsem to manželovi. A ten to základní sdělení vůbec nepochopil :-)
Mám být zklamaná? Co jsem vlastně očekávala?
Očekávala jsem zpětnou vazbu. Ne chválu. A zpětnou vazbu jsem dostala. Možná pokud už něco očekáváme, měla by to být právě ta zpětná vazba – ať je jakákoliv. Ta nás totiž učí. A ta nám sděluje, co jsme se už naučili.
A tak video ještě dostává pár drobných zásahů, aby byla celá myšlenka zjevná i lidem jako je můj manžel :-) Snad bude zjevná i Vám.
Protože poselství toho videa je naprosto zásadní pro to, aby se člověk konečně přestal stresovat. (Vlastně aby přestal hledět tam do té dáli – k očekávaným úspěchům nebo neúspěchům, ale věnoval se tomu, co je teď a tady, a co se před ním krok za krokem na té jeho cestě zjevuje.) A to i když má pocit, že se vůbec nestresuje :-)))) A jen tak mimochodem díky tomu videu můžete zažít, kdo vlastně jste…
Ale kdo tohle pochopí?? Třeba Vy?
Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného tématu KRÁSA NEOČEKÁVANÉHO v rámci elementu DŘEVO. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní svobodu a díky ní tvořivost a schopnost se správně rozhodovat. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se.