Neduální učení – 3x v čem je tak výjimečné

O neduálních učeních se toho v českých luzích a hájích moc nedozvíme. A to je velká škoda. Neduální učení jsou totiž tisíce let stará a dají se najít napříč různými náboženskými směry, na Východě i na Západě. Někdy jsou celkem na očích (například v indické advaitě). Někdy se skrývají (např. v súfismu).

Neduální učení jsou něčím, co lidstvo jako celek sdílí, protože zkušenost neduálního vnímání je ve své podstatě stejná. A jsou ještě mnohem víc:

Je to podstata našeho vnímání, podstata nás samotných a podstata lidí a světa kolem nás. Je nám všem blízká, a přece jako by nám unikala.  Za tím množstvím podnětů našich smyslů nevidíme, jak se věci doopravdy mají. Ale hlavně – je zdrojem naší vnitřní síly, spokojenosti a štěstí. A přece se tak často cítíme vyvedení z míry a vystresovaní.

neduální učení
Znáte příběh o slonovi v temné místnosti??

Cílem tohoto článku není podat vám vyčerpávající výklad o různém pojetí neduality, různých směrech neduálních učení, různých učitelích, teoriích a praxích. Na to možná někdy opravdu dojde :-) Zatím se v mém počítači skrývá jeden nepublikovaný odborný religionistický článek na toto téma. Včetně srovnání dvou západních moderních neduálních učitelů – Ruperta Spiry (advaita) a Roberta Fennera (buddhismus).

Chci Vám pouze ukázat, co všechno může znamenat vstup do neduálního světa. Kterému já říkám Jiný svět :-)

 

3 x co všechno neduální učení umí

Continue reading „Neduální učení – 3x v čem je tak výjimečné“

Štěstí nechytíme. Štěstí se musíme otevřít.

Přes 20 let se honím za štěstím :-) Vzpomínám na tu chvíli, kdy jsem si koupila první sešit a nadepsala ho tuším „pouť”. Či tak nějak vznosně :-) Tenkrát jsem se vrátila z dlouhodobého studijního pobytu v Egyptě…

Egypt byl vždycky můj ohromný sen.

Už jako dítě jsem znala starou, střední a novou říši. Kdy kdo vládl a kde. Hltala knížky o Tutanchomonovi, Achnatonovi. Knížky o egyptské architektuře. A toužila jsem se stát egyptoložkou :-)

Na gymplu jsem se jezdila do Prahy učit individuálně arabštinu. A ještě na gymplu jsem byla sondovat, jestli se bude v tom roce, kdy budu maturovat, otevírat egyptologie. Neotevírala. No, ale beztak jsem si svou cestičku do Egypta našla…

A můj svět tam došel mnoha hodně zásadních proměn. 

A přece jsem tam štěstí nenašla

Tak ano, byly to chvíle, na které moc ráda vzpomínám. Jak jsme sedávali na balkóně našeho bytu a pozorovali felúky brázdící nedaleký Nil. Jak jsme sedávali v kavárně Fíšáwí poblíž Al-Azharu (jako ten slavný spisovatel Nagíb Mahfúz), popíjeli karkadé nebo ovocný koktejl nebo nějaký z x druhů čajů, pokuřovali vodní dýmku a pozorovali ten neuvěřitelný cvrkot na tom velikém tržišti. Jak jsme cestovali po Egyptě a poznávali všechny ty památky, které jsem jako dítě tak toužila vidět. V pyramidách, v hrobkách, v muzeu – byla jsem tam nespočetně krát!! Splněný sen. Radost a štěstí. Ne, že ne…

Ale to, co mě donutilo pořídit si ten sešit, nebylo mé nadšení ze splněného snu. Bylo to poznání, že to nejsem já. Byla to ta bolest, které se to poznání ve mně dotklo. To vědomí, že pokud neosvobodím to já, které ve mně je, nebudu nikdy opravdu šťastná! Sen nesen.

Continue reading „Štěstí nechytíme. Štěstí se musíme otevřít.“