Zúčastnila jsem se jako „pokusný králík” velmi zajímavého experimentu. Jako bývalá doktorandka na religionistice mi to prostě nedalo a musela jsem podpořit své kolegy v jejich výzkumu. Téma? Léčivý potenciál vedené meditace. Vliv vedené meditace na práh bolestivosti. A testovaly se i další záležitosti.
Jak se Vám osobně líbí vedené meditace? Praktikujete je? Jaké z nich máte pocity?? Vnímáte jejich případný léčebný potenciál??
Já jsem si díky tomuto experimentu potvrdila to, co jsem už tušila. Ale o tom o něco později…
Jak experiment probíhal??
Vyplnit pár papírů/dotazníků/testů. Kratší interview o zkušenostech během meditace. Samotná vedená meditace. Pak cvičení se zavázanýma očima. A hlavně jedna speciální věc – test na práh bolestivosti. Před meditací a po meditaci. A to byla pro mě hodně zajímavá zkušenost :-)
Jsem tedy zvědavá na data, která prý dostaneme.
Ale má osobní zkušenost mi říká, že před meditací jsem byla schopná a ochotná snášet celkem velký tlak, aniž bych měla pocit, že to musím utnout, protože by ta bolest byla příliš veliká. Ale po meditaci (která mě měla zjevně naladit na to, abych bolest tak necítila), jsem cítila dost slušnou podrážděnost, že mě někdo chce působit bolest a utla jsem to mnohem dřív. Bolest mi byla nepříjemná výrazně rychleji.
Tak nevím…
Co vlastně měla ta léčivá vedená meditace způsobit?? Snížit práh bolestivosti, nebo vyvolat neochotu bolest snášet??? :-)))
Byla jsem na tom asi jako každý, kdo si tu knížku o hypersenzitivních lidech přečetl :-) Říká se tomu WOW EFEKT :-) (Nevím, jak dnes, ale kdysi se anglické wow ve filmech překládalo jako Páni!.) V hlavě se mi honily myšlenky jako: