… takový byl nejen první, ale i druhý týden desetidenního kurzu meditace vipassana, ze kterého jsem se nedávno vrátila. Jednou bych si přála prožít celý kurz v přijetí toho, co bylo, je i bude. Protože kdykoliv se mi to tam dařilo, vždy to přinášelo záplavy vnitřního nepodmíněného štěstí :-) Té svobody, radosti, vnitřního klidu, síly a odvahy, po které všichni ve své podstatě toužíme. Těch 10 dní je totiž dokonalá bezpečná příprava na to vnést stejný přístup i do života mimo prostor meditačního centra. A kdo by se nechtěl cítit tak, jak někdy tam, ať to bylo jakkoliv náročné??
A stačilo vždycky udělat ten jeden jediný krůček – přijmout cokoliv se zrovna dělo. Ať to byly fyzické bolesti, nebo myšlenky a emoce, které se vynořovaly z hlubin nevědomí. Nebo ať to byly (pro mě tentokrát tedy ne) větší či menší vzdory vůči přísným pravidlům kurzu (nechodit mimo prostory centra, nemluvit, nepsat, nečíst, dodržovat časy meditací apod.)
Často se říká, že přijetí je vlastně rezignace. Že po sobě necháme šlapat. Žijeme v takové představě, že se pak budeme jen přiblble usmívat, zatímco někdo druhý na nás bude křičet. Budeme soucitně chápat hloubku utrpení druhého, zatímco nás ten druhý z popudu svého utrpení bude okrádat. Nebo nás vraždit. Budeme se trápit, ale necháme ho být. To se přece má, ne? Nechat to být. Nezabývat se tím. Odpouštět. Chápat. Chudáček cholerik, zloděj a vrah…
Žít v přijetí je ale žít v síle nenechat po sobě šlapat a najít tak vnitřní štěstí
Ano, není snadné najít ten správný způsob, jak na to :-) Vám můžu povídat. Nedávno jsem na toto téma měla celý seminář na úvod letního období elementu OHEŇ. Jeho tématem bylo právě přijetí. Protože to naše věčné hodnocení a kritizování nám bere radost ze života. A radost a láska je emocí elementu OHEŇ. Kdy jindy než v létě, kdy máme příznivé podmínky plné tepla, máme ideální příležitost tu vnitřní radost v sobě posilovat? Nebudeme přece čekat zase až za rok??
Nebo na někoho, kdo nám to teplo dá? Na někoho nebo na něco, díky komu se budeme moci šťastně radovat? Protože pro něj budeme důležití. Protože nám bude poskytovat to teplo a to pohlazení a tu lásku, po které tak prahneme…
Nakonec jsem po skončení kurzu pro jeho účastníky (ale tedy hlavně sama pro sebe :-)) sepsala celé kratší přehledné PDF o tom, proč a jak přijímat věci tak, jak jsou. A proč je to někdy tak těžké :-) A s tímto PDF jsem odjížděla na kurz. Věděla jsem, že právě o přijetí ČEHOKOLIV tam půjde. O přijetí, které odmítá nechat zadupat vnitřní pohodu. Nedovolí to nikomu a ničemu. A na kurzu máte dokonalou příležitost si to vyzkoušet :-)
Druhý týden meditačního kurzu byl pro mě velmi náročný
A právě proto tak významný. To byl ten týden, kdy jsem téměř celou povinnou hodinovku proplakala. Bylo to vlastně docela vtipné – tečou Vám po tvářích slzy, ale nemůžete si je utřít, protože byste se tuhle hodinu neměli hýbat :-) Ta bolest, kterou jsem cítila, nebyla fyzická. Byla to bolest z toho, co víte, že jste udělali špatně, ale nemohli jste jinak. Bolest, kterou cítíte, když víte, že jste dělali to nejlepší, co jste uměli, a ten druhý, místo aby Vás pochopil, Vám to vyčetl. Bolest, kterou cítíte, protože víte, že jste tím i Vy tomu druhému ublížili. A přitom právě to jste nikdy nechtěli.
Někdy jsme prostě jen lidé a je zásadní si to uvědomovat. Máme své slabosti a chyby a neměli bychom trestat ani sebe ani druhé za lidské nedokonalosti.
A právě z tohoto náročného týdne, z té bolesti a snahy vše napravit nakonec vyrostla rostlinka, díky které jsem po návratu sedla a napsala pro mě jeden velmi důležitý mail. Plný odhodlání. A také plný vděčnosti. Za to teplo, pohlazení a laskavé přijetí, kterého se mi většinou dostávalo. Ať jsem dělala nebo říkala cokoliv. Ať jsem se bouřila a vzdorovala jakkoliv. Ať jsem šla do konfliktů (což obvykle nedělám). Ať jsem byla někdy tak plná negativity, strachů, vzteků a mluvila jsem o tom. Ač jsem si někdy stěžovala a dožadovala se jiného přístupu.
Negativním lidem se nevyhýbejme, právě oni potřebují pozitivitu
Znáte ty hlášky: „Vyhýbejte se negativním lidem. Jen Vás stáhnou s sebou. Budete pořád jen poslouchat, jak je tamto špatně a oneto špatně…”??
Ano, je to taková první pomoc, když Vy sami se cítíte špatně a potřebujete inspiraci a podporu, abyste vypluli nad hladinu. Ale je to naprosto špatná rada, pokud tu podporu hledáte … protože pak se Vám může stát, že nenarazíte na nikoho, kdo by vedle toho negativistického týpka, jakým v dané chvíli jste, chtěl být.
A kdo je kdy pořád plný radosti a pohody. Nejen na povrchu?? Kdo nikdy nepotřebuje obejmout? A kdo Vám pak bude inspirací, až Vy budete chtít na chvíli přestat hrát tu hru na to, v jaké pohodě jste a jak jste děsně šťastní a vůůůůbec nic Vás netrápí? Až budete chtít sebrat odvahu, nahlédnout do svých stínů a vynést je na povrch????
Kdo Vám bude tou pomocnou rukou, která se nebojí, že ji stáhnete dolů s sebou, ale má dost sil Vás vytahovat nahoru???
Ano, prvotní podmínkou nicméně je, že toužíte po tom vidět a vnímat věci jinak. Ne si jen stěžovat :-)
Přijetí – ten poslední krůček k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí
Přijetí druhými lidmi je něco jako hojivá náplast na vnitřní zranění. Dopřejme ji druhým stejně jako bychom byli rádi, aby ji druzí dopřávali nám.
Přijímání druhých lidí a životních okolností je stejně hojivé. A zároveň slouží i jako prevence těchto zranění. My máme tendenci se pořád někam drát. Pořád se něčeho dožadovat. Nic nám není nikdy dost. Sami pro sebe často nejsme dost dobří. A druzí zas pro nás. A přitom už tisíciletí se ví, že tento druh touhy, které se spíš dá říkat nenasytnost, je příčinou všeho našeho trápení. Spíš bychom měli využít sílu té touhy najít úlevu, spokojenost a vnitřní klid moudřeji a místo hloupé snahy dosáhnout něčeho nepodmíněného a dokonalého v podmíněném a nedokonalém světě, zamířit dovnitř.
A pak se Vám může stát, stejně jako mně, že najednou v sobě ucítíte (konečně) sílu, že právě tohle přijetí a tuhle laskavost už z vnějšku tolik nepotřebujete. Že můžete být svobodní! Taková je síla přijetí. S rezignací nemá nic společného. Ani s tím, že po sobě necháte šlapat. Přijetí znamená svobodu a vnitřní mír. Kéž ji v sobě všichni neustále objevujeme…
Článek s odkazy (staršími a postupně i novějšími) o desetidenním kurzu meditace vipassana najdete zde:
Meditace Vipassana (Goenka) – na co se tak člověk může těšit?
Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného tématu OPRAVDU STÁLE JEŠTĚ VĚŘÍME, ŽE JE KAM LÉZT? v rámci elementu OHEŇ. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní radost a nepodmíněnou lásku. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se