Pavel Simon je soudce Nejvyššího soudu a kandidát na soudce Ústavního soudu. Zároveň je to někdo, koho už 15 let osobně znám. Jako hlavní instruktor čchi kung ve stylu Orel v hnízdě a na brněnských kurzech jako řekněme můj šéf má nade mnou určitou autoritu. Někam mě směřuje. Po tom všem, co se o něm v médiích říká je otázka, zda si vůbec zaslouží ji mít?? Nebo právě zažívá i na vlastní kůži nespravedlnost?
Nejsem nekritický typ. Za těch 10 let, co s ním v Brně spolupracuji, jsme měli svou dávku sporů. Někdy šlo i o otázku důvěry. Zda ji v něj mohu mít.
Vždy mě po různě dlouhých debatách přesvědčil, že si ji zaslouží. Že je otevřený jiným úhlům pohledu, zvažuje je, snaží se najít k druhému cestu. Podobně jako já. Protože nejsem sice nekritická, ale jsem otevřený optimista. :-) Zatím…
Protože čím víc celou debatu kolem jeho kandidatury sleduji, tím víc žasnu. A tím víc mě to dráždí, i když se snažím se svou myslí a emocemi různě pracovat, jak jsem se to učila na vipassaně, nebo i díky Pavlovi Simonovi a čchi kungu.
Proč? Protože opravdu nemám ráda nespravedlnost a wu-wei neznamená, že fatalisticky čekáme, jak se věci udějí. Ale že otevřeme oči, tj. přijmeme, co se děje, a naladíme se na vlnu, která to vše vyrovnává. Ať už bude dost silná, nebo ne. Protože jak bychom mohli jednat jinak???
A tak se sama sebe ptám – jak je možné, takhle vytahovat králíky z klobouku a veřejnost i senátory mást?
Kde zůstala pravda a spravedlnost?
Koho by bylo napadlo, že si někdo slepou spravedlnost představí právě takto – nevidím skutečná fakta a soudím??
Pavel Simon člověk a Pavel Simon soudce
Znala jsem ho jako člověka, jak někoho můžete po 15 letech znát, když nejste něčí matka, žena nebo dcera, ale máte k němu v mnoha oblastech velmi blízko. Ale neznala jsem ho jako soudce. Jen ve chvíli, kdy jsem se to o něm dozvěděla, jsem si řekla, že je zajímavé, že si na velkého pana soudce z Nejvyššího soudu nehraje a nepoznáte to na něm.
A jednou, když jsme s čchi kungovou partičkou na konci roku (nebo před Vánoci?) seděli společně v čajovně a přišla řeč i na jeho práci, sebral mi iluze o soudcích.
Myslívala jsem si, že jsou tu od toho, aby zajistili spravedlnost. Aby babičkám odklepli to, co si zaslouží mít. Asi to mám ze starých pohádek o moudrých soudcích.
V té chvíli mi ale došlo, že soudcovská praxe není pohádka, ale že i soudce je jen součástí justiční stuktury a jeho manévrovací schopnosti jsou omezené nejen jeho morálkou, ale i tím, jak vysoko v té struktuře sídlí. A jakou úlohu v té struktuře má.
Nejvyšší soud u nás pořád není ta nejvyšší instance. A nedokonalost justice není nutně nedokonalostí soudců.
Ve chvíli, kdy média začala vytahovat jeho starší případy, které mu Ústavní soud smetl ze stolu, začala jsem si asi stejně jako spousta jiných lidí říkat, jestli na každém šprochu…. znáte to. Nemýlila jsem se, když jsem si myslela, že tenhle člověk má nějakou morálku a že mu mohu důvěřovat?
Pavel Simon necitelný šmejd?
Články v Lidovkách hlásaly v titulcích, jaký zloduch Pavel Simon je. Tu odmítl odškodnit někoho, kdo si to přece zasloužil. Tu invalidnímu důchodci zase přikázal odškodné vrátit. Hemžilo se to různými kaňkami a škraloupy.
A kupodivu se často nemluvilo o Pavlovi Simonovi, ale o Pavlovu kandidátovi. (Říkám si, jestli je to jen novinářská zkratka, nebo jestli tady jde spíš o pana prezidenta než o Ústavní soud a kdo tam bude sedět…) A nejvíc se ozývala paní senátorka, které Pavel Simon odmítl dovolání v její kauze. A bohužel (naštěstí pro ni) to rozhodnutí pak Ústavní soud zrušil. Osobní zášť, nebo je jen přesvědčená o své pravdě?
Já nejsem právník, rozumím tomu tedy asi jakýkoliv jiný čtenář, který tomu všemu prostě nerozumí a byl by tak rád, aby měli babičky a invalidní důchodce aspoň někde zastání. A tak jsem pátrala dál.
Nebo je ta kritika nespravedlivá?
Objevovaly se ale i články v jiných než těch hlavních médiích, které podávaly úplně jiný obrázek věcí. Na webu České justice se za něj postavili:
- JUDr. Filip Melzer – Kritika Simona je často nespravedlivá. I ústavní soudci se mýlí.
- Lukáš Křístek – Soudce Simon a argumentační fauly.
- JUDr. Bezouška – Vyzobávat jednotlivá rozhodnutí soudce je ošemetné.
- Nebo Petr Dimun – Nedůstojná debata o Pavlu Simonovi.
- V Lidovkách zaznělo i pár hlubších rozborů rozhodnutí, která prý měla být onou kaňkou či škraloupem, např. Nenasazujme soudci Simonovi psí hlavu, jinak rozhodovat nemohl.
Najednou jsem přestala vnímat jeho rozsudky jako neústavní nebo snad dokonce nezákonné, jak je předtím vykreslovala vyjádření v médiích. Ale prostě tak, jaké jsou. Ať se nám to líbí, nebo ne. Vyšší instance rozhodla jinak, protože tu možnost širšího posouzení věcí měla.
Najednou jsem se začala víc zamýšlet nad tím, co je vlastně role Nejvyššího soudu. Už předtím jsem slyšela o tom, jak důležité je napsat správné dovolání (a že Pavel Simon právě toto také učí).
Ale soudci mají přece stát za občany, ne? A ne řešit jen formální stránku věci! Ale neměli by ji třeba řešit spíš advokáti, kteří dovolání podávají, a nechat soudce soudit?
Pokud něco v naší justici nefunguje ideálně, asi bych z toho nevinila Pavla Simona a nedělala bych z něj symbol soudcovské arogance, jen proto, že spousta lidí právě u soudů narazila a nedovolala se ani práva, ani spravedlnosti.
A jak je to s tím jeho podnikáním? Ze zákona nemůže?
Pavel Simon šel do volby s tím, že o jeho mimosoudních aktivitách věděl jak prezident, tak poradenský sbor. Aby předešel spekulacím, převedl po poradě se poradenským týmem svou půlku podílu v s.r.o. na Alici (manželku). Bylo mu to houby platné.
Začalo to tím, že je guru Jára. (K tomu se ještě dostaneme.) A rozjelo to v médiích masakr a snahu z něj udělat šarlatána, mastičkáře, businessmana. Chutné sousto. Vlastně nechutné… :-(
Když jsem se začala pídit, jak to je, zjistila jsem, že obdobou společníka v s.r.o. je akcionář v akciovce.
JUDr. Petr Bezouška mi nedávno osobně potvrdil, že společník nepodniká. A v dnešním článku dokonce napsal, že soudce by klidně mohl mít i živnostenský list a honoráře za pedagogickou činnost (v případě Pavla Simona) by mohl vykazovat jako klasický podnikatel.
Pavel Simon byl ale jen společník, firmě se věnuje manželka a on učí. Je to tedy nezákonné podnikání? Dr. Bezouška o tom v onom článku výše moc hezky, srozumitelně a podrobně píše. Stojí za přečtení.
(Mimochodem má osobní zkušenost z letošního kurzu pro budoucí instruktory? Alice naplánuje víkend, domluví s lektory, co chtějí nebo budou učit, a my jdeme učit. I Pavel Simon.)
A je to etické? Pro soudce důstojné? Něco prodávat? V reklamě se prezentovat?
Hodně se proti Pavlovi Simonovi kromě paní senátorky vyjadřuje i Pavel Vrcha, který kdysi na Nejvyšším soudě pracoval také, než se nechal sám kvůli sporům ohledně komercionalizace tzv. Metodiky přeložit na prvoinstanční soud. Není tedy divu, že se hodně silně proti komerčním aktivitám Pavla Simona staví.
To se často stává ve chvíli, kdy se neumíme vůči něčemu postavit v tom pravém slova smyslu slepé spravedlnosti – totiž zcela nezávisle a nestranně. Soudce nemá stranit ani státu, ani lidem. A nemá soudit podle vlastních antipatií, osobní zaujatosti. Si myslím. Není to zcela jistě snadné, ale o takovou náročnou rovnováhu a rozvahu by se měl dobrý soudce jistě snažit.
Kdyby se Pavel Simon komerčně angažoval v něčem jiném než je zrovna čchi kung, tak bych zvažovala, jestli je to vhodné. Ale i Pavel Vrcha, který napsal knížku o stresu a vyhoření soudců by mohl chápat, jak moc je pro soudce důležité se něčemu takovému jako je čchi kung věnovat. Ne o tom pouze psát (což zabere spoustu času). Ale cvičit, pracovat s myslí a emocemi a učit to i ostatní.
Ve svém volném čase a dovolených, na který má právo jako každý jiný. Tolik času to zase nezabere, když se o chod firmy a reklamy stará někdo jiný. No a někdo svůj volný čas věnuje běžným aktivitám, někdo jej věnuje i druhým lidem.
Je soudce nedůstojné nabízet způsob, jak předcházet stresu a vyhoření?
Je to opravdu neetické?? Koho může pobuřovat pozvánka na seminář Jak nebýt pod tlakem díky čchi kung?, Jak se uvolnit uprostřed chaosu?, nebo Jak mít rád sám sebe jednoduše a bez přemáhání? Navíc když právě v současné době je velmi dobře vidět, že Pavel Simon to, co učí, také umí?
Ostatně i Vrchovu knihu můžete na jednom z e-shopů získat za mega skvělou cenu a s 22 % slevou (zde). Pavel Simon vlastně dělá totéž co on, jen o tom nenapsal knihu, ale učí to nejen soudce v praxi.
Tvrdit, že prezentace jeho online seminářů je jako prodávat hrnce (šmejdi), je nejen nespravedlivé, protože to není pravda, ale stejně urážlivé jako tvrdit o někom, že je guru Jára. Ten chlápek, co byl odsouzen za několikanásobné znásilnění.
Možná v tom, jak to s podnikáním a soudci je, nemají všichni úplně jasno a je moc dobré, že se o tom začíná víc mluvit a vše vyjasňovat. Jistě asi nebylo duchem zákona, aby si člověk jen tak umělecky nebo pedagogicky podnikal jen tak v něčem.
Bylo by ale za mě krajně nespravedlivé, aby byl Pavel Simon obětí toho vyjasňování. Neprodává hrnce, nabízí cestu k tomu, aby lidé dokázali být stejně ukotvení, jako on i za takových urážek, kterých se mu teď dostává. Je paradoxní se pro soudce domáhat spravedlnosti.
Co ještě není z toho, co se mu vyčítá, pravda?
Veliký humbuk začal guru Járou. Historik Blažek zagooglil a našel na webu Orla v hnízdě článek o tom, že pro muže je lepší se v určitém věku sexuálně šetřit. Čchi kung se mu spojil s ezoterikou (i když ani spolek Sisyfos to nedělá), ezoterika a sex s guru Járou. A bylo. Sousto pro média, které mohlo tohoto soudce odstřelit.
Jenže ten článek nemluvil do větru. Tuto teorii totiž potvzují i výzkumy.
Například ten v Journal of Health and Social Behaviour, který se „zaměřil na zdravotní dopady sexu u dospělých ve věku od 47 do 85 let a celkem analyzovala chování 2 204 lidí s ohledem na možná kardiologická rizika. Konkrétně vědci a vědkyně zkoumali rizika jako je hypertenze, rychlá srdeční frekvence, zvýšení C-reaktivního proteinu a také výskyt kardiovaskulárních příhod, včetně infarktu myokardu, selhání srdce nebo cévní mozkové příhody. Výsledkem studie je, že uspokojivá sexuální aktivita přináší ženám …, avšak u mužů totéž zvyšuje kardiovaskulární rizika a pravděpodobnost, že u nich dojde k náhlým zdravotním problémům.”
Je Pavel Simon iracionální ezoterik, který nemá na soudě co dělat?
Ne, čchi kung není ezoterika. Ani z vědeckého úhlu pohledu, ani z laického. Podrobněji jsem to jako vystudovaný religionista rozebrala zde.
Je čchi kung alternativní šarlatánství a Pavel Simon se podílí na takovém businessu? (Byť jen jako společník?)
Ne, zdravotní účinky čchi kungu byly prokázané různými vědeckými výzkumy na západě (ne pouze v Číně), západními vědci, které byly publikovány v renomovaných vědeckých odborných časopisech. To jsem podrobněji včetně odkazů na některé zajímavé studie popisovala zase pro změnu zde. Ostatně akupunktura funguje na stejných teoretických principech (čchi, meridiány) a za poplatek vám ji dnes aplikují v nemocnicích.
Snažil se zavádět svým dr.? Když nabízí cvičení, které má tedy prokazatelné zdravotní účinky?
U právníků často najdete zkratku dr. Možná proto, že je jednodušší ji psát, než JUDr. Není to Simonův výmysl. Nechtěl se prezentovat jako právník. Dlouho jsem nevěděla, že je soudce. Cokoliv si o tom budeme ale myslet, je pouze spekulace. Protože do hlavy mu nikdo nevidí. Můžete jeho argumentům věřit, nebo ne. Pokud ho znáte osobně, přijde vám ale takové obvinění absurdní.
A tak jsem na své cestě za ověřováním informací z více zdrojů došla k závěru, že dr. Pavel Simon bohužel místo slepé nezávislé spravedlnosti právě zažívá spíš slepotu těch, kteří se o něm, jeho rozhodování, jeho mimoprofesní činnosti a jeho úmyslech vyjadřují. Protože to, co jsem našla já, může najít kdokoliv. Sám si může udělat obrázek o tom, zda je Pavel Simon z toho, co se mu předhazuje, opravdu vinen. Za mě bych mu dala osvobozující rozsudek a poslala ho na Ústavní soud. Jak ho znám, je to laskavý člověk, kterému na lidech záleží. Takže tam patří.