Světlo je tu! Nebyla tahle větička minule opravdu přitažená za vlasy, uvědomíme-li si, že to tenkrát v polovině března bylo opravdu všechno teprve na začátku?? Spousta zmatku, spousta strachu, ale možná i taková ta trocha sladké nevědomosti. Nevědomosti toho, jak přesně se nad našimi hlavami zatáhne. Jak se zatáhlo nad tou vaší?
Pojďme se ale ještě podívat zpět. Do té poloviny března. Kdy se témata elementu DŘEVO, ta jarní témata, která nás mají učit vnitřní svobodě, dostala také teprve do poloviny. Jak jste ty týdny využili? Vzpomínáte?
Jaká semínka jste zasadili? Semínka strachu? Nebo semínka důvěry? Ale hlavně – pomohla vám karanténa poznat, že vaši svobodu nemá v ruce ani nějaký virus, ani nějaká vláda?? Není to snadné poznat, že?
O tom, že i s rouškou a bez možnosti jít si sednout do kavárny nebo vyjet na výlet do zahraničí, jsme stále svobodní, jsem nikoho mluvit neslyšela.
Zato kolem sebe vnímám různé přístupy ke svobodě. Někdo se své svobody vzdal úplně (a případně hlídá, aby totéž udělali i ostatní). Někdo za ni začal bojovat. Možná jste na to už také narazili. Na ony hlášky: „je to jen hysterie a manipulace, chtějí nás ovládnout, nechovejte se jako ovce a nevěřte všemu, co slyšíte v TV a od vlády!”
Mohu něco z toho odsoudit? Nemyslím. Někdy se té vnější svobody vzdáváme, protože jsme se naučili řídit zákony a pravidly. A je dobře, že někdo se jimi řídí, že? Že kolem sebe nemáme víc zlodějů, vrahů, podvodníků nebo těch, kteří řídí auta, jak je napadne. Jde spíš o to, aby této slušnosti a ochoty se podřídit, nikdo nezneužíval. Na druhou stranu, je tu ale ta skupinka lidí, která nám neustále připomíná, že se nemáme nechat zneužívat. Rebelové, kterým můžeme obvykle o pár desítek let později poděkovat, že máme větší svobodu než předtím. Nebo že jsme nepřišli o tu, co jsme měli.
Ale to byla řeč o té vnější svobodě. O té, kde je třeba hledat tu správnou rovnováhu, aby pravidla sloužila lidem a ne lidi pravidlům. Ale pojďme se podívat i na tu vnitřní svobodu. Na to, co se vlastně celých těchto 10 týdnů v sobě snažíme objevit, probudit a nechat vyrůst. Co to vlastně znamená ta vnitřní svoboda?? Položili jste si někdy tuto otázku??
Když jste vnitřně svobodní, nejste závislí na tom, co se kolem vás děje. Kdy jindy než v této době můžete zjistit, jak moc je vnitřní svoboda důležitá??
Nejste závislí na tom, co kdo říká. Co máte, nebo nemáte. Nejste spoutaní strachem, ale ani touhou po něčem, co právě nemáte. To neznamená, že necítíte strach, nebo nevíte, že můžete mít mnohem víc, než co právě máte. Ale jste otevření. Otevření tomu čelit svému strachu a vzdávat se toho, co byste rádi. S vědomím, že tam za tím svobodným krůčkem může být něco, co vás příjemně překvapí.
Když jste vnitřně svobodní, umíte zasadit to správné semínko. Protože se neřídíte svými omezeními, ale svým potenciálem. Překvapujícím potenciálem.
Vidíme to teď dennodenně kolem sebe. Jak ohromný rozdíl je mezi tím, když k něčemu přistupujeme se strachem (třeba nepůjdu ven, abych se nenakazil), nebo z připoutanosti k tomu, na co jsem zvyklý (půjdu ven, protože nikdo mi nebude nic přikazovat). Nebo z pozice vnitřní svobody (nepůjdu ven, prostě protože nemusím a nechci, nebo půjdu ven, ale tak nějak rozumně a ohleduplně).
Naše vnitřní svoboda je ohromný dar a ten si nemáme nechat vzít. Nikdo nás totiž nemůže zmanipulovat, když se strachem nenecháme spoutat. Ať je to strach z nemoci, nebo strach z toho, že nás chce někdo zmanipulovat.
Jak se nenechat spoutat??
Stačí si položit prostou otázku: „Co doopravdy chceš?”
(Případně „Čeho se doopravdy bojíš?” Ale tématu strachu jako takového se budeme věnovat zase až v zimě.)
Znáte ten příběh o malém dítěti, které se dožadovalo od mámy koláčku?? Nebyl to ale ve skutečnosti koláček, co chtělo. Chtěl její pozornost. A teď si představte, že se objeví skupinka, která začne matce vyčítat, že chudáčkovi ten koláček nedala hned, a že dítě pláče. Nebo že mu měla dát víc koláčků. Vždyť je chce. Nebo se vyrojí skupinka, která začne za tím, že matka dítěti koláček nedala, vidět snahu tomu dítěti nějak ublížit. Má na něj přece právo!
Možná mají ty skupinky všechny pravdu. Ale kdo si uvědomil, že tady ve skutečnosti nešlo o koláček???
Jestli vám něco fakt vadí, zeptejte se sami sebe, co DOOPRAVDY chcete. Jakou potřebu tou svou touhou chcete uspokojit. Jakou „jámu nejistoty” zaházet? A pak se ptejte sami sebe, kdo vám takovou potřebu může uspokojit. A malá nápověda:
Dokud nenarazíte na potřebu, kterou vám nic a nikdo tam venku neuspokojí, nedostali jste se při svých otázkách dost hluboko.
Naším cílem je nebýt žebráky, kteří mají neustále pocit, že jim něco chybí. Ale objevit v sobě zdroj, ze kterého můžeme dávat. Ze kterého můžeme sázet semínka rostlin, které dávají úžasné plody. Přesně takové, jaké kdo potřebuje. Nebudou mít pachuť strachu, ani touhy. Budou mít příchuť svobody, hojnosti, radosti a lásky, se kterou jsme je zasadili.
I v Kurzu zázraků šlo v tento týden hodně o to si uvědomit, co vlastně máme za problém. Jaká je ta naše nemoc, která nás tak trápí? Ale ještě mnohem víc než to. Šlo i o to si uvědomit, že už je vlastně dávno vyřešený! Že vlastně neexistuje a nikdy neexistoval. Jen v našich představách. (O všech těch představách bude zase řeč příště.) Že vlastně stačí tyhle naše představy pustit. (Od-pustit?) A tím vyléčíme sami sebe. A potažmo i celý svět. Protože ho najednou uvidíme jinak.
Chcete třeba nějaký příklad ze života? Co třeba nová FB skupina Káčko aneb koronavirus nemá nárok?? Založila jsem ji právě ten týden. Nejdříve pod jménem Využijme Káčko užitečně, protože mi přišlo, že většina se prostě jen propadla do strachu a nejistoty. Jako by lidé zapomněli, že právě v těch náročných dobách máme ty největší možnosti růstu. Jen je využít!
Nezakládala jsem ji proto, že jsem chtěla skupinu, kde by se sdílelo, jak je nám všem mizerně. Jak toužíme, aby to všechno rychle skončilo. Ani proto, že bych měla strach, že s námi někdo nějak manipuluje, a chtěla jsem na webu vytvořit bublinu souhlasných hlasů. Vytvářela jsem ji proto, aby se dál šířila radost z možností, které máme. Abych lidem pomohla je objevit.
Byl to také týden, kdy vyšlo všech 6 krůčků témat DEN ZA DNEM, kterým se dnes stále ještě věnujeme. Ale právě ve zmíněné FB skupině.
Těch 6 krůčků je jednoduchá přímá cesta k tomu cítit se dobře, ať se děje, co se děje. No, ona zas tak jednoduchá není, protože nám v té cestě obvykle stojí velikánský balvan – a tím je naše hlava. Ten rachot, který v ní máme. Ta přesvědčení, která v ní máme. Co jiného čekat, když si nejsme běžně vědomi ani toho, co nezbytně k životu potřebujeme. Svého dechu?? To naprosto nejsnazší nám přijde jako strašně těžké. A bohužel se ztrácíme se v důvodech, proč to nejde.
Ale někdy stačí zasadit jen to semínko. A pak ho pravidelně zalévat.
Když je nad naše schopnosti rozbíjet kolotoč myšlenek koány, můžeme ho třeba rozbíjet humorem. Třeba i černým. (Viděli jste to video s hasiči na cestě pro lidi uvízlé v zahraničí?? I to jsem ten týden sdílela). Myslím, že to nám jde jako národu velmi dobře. Tak proč to nevyužít?
Byl to týden, kdy se ukázalo, jak se umí národ semknout. Pomáhat, šít roušky. Ukázala se moc sounáležitosti, a to je velký dar této doby. Vzpomínáte, jak ohromná soudružnost tenkrát zavládla? Bylo to krásné, že?
Tak si zavzpomínejte ještě víc. Jaké semínko lásky jste během koronavirové doby zasadili vy? Určitě se nějaké najde. Nějaký okamžik, kdy jste vnesli do svého dne radost a lásku? Místo touhy, aby bylo všechno jinak, či strachu z toho, co je, nebo bude. A pokud vás ovládá strach, ptejte se sami sebe, co je to, co doopravdy chcete. Není to třeba některá z těchto 5 věcí? Svoboda, radost/láska, vnitřní klid, jistota/důvěra, spokojenost/morálka?? Dejte mi vědět, budu ráda. :-)
Pokračování příště…
A pak další týden zase další díl. Celý rok 2020. (Uff :-)) Rozhodla jsem se totiž během roku 2020 shrnout do speciálního velkého padesátidílného příběhu (Ode dna do hlubin) letošní zkušenosti a zážitky, loňské absurdní hříčky, předloňské shrnutí témat i ebooky elementů! Inspirovat sama sebe a snad i vás :-) Motivovat, hrát si. Připomínat si zapomenuté. Objevovat nové.
Vše začíná prvním dílem ZDE.
- Další díly uveřejňuji na svém blogu Žít je umění milovat (tj. zde) a na své FB (ZDE). Stačí se spřátelit :-)
- Pokud jste v mé databázi, nebo se do ní skrze některý z projektů dostanete, budete je dostávat přímo do mailu každou neděli.
- A pokud si chcete podobnou hravě-dobrodružnou objevnou cestu případně vyzkoušet na vlastní kůži, stačí se přihlásit do programu STROM ŠTĚSTÍ (je to zdarma). Odkaz najdete zde: STROM ŠTĚSTÍ, čas na opravdovou změnu od kořenů.