Všichni žijeme v nějakých představách. O tom, jací jsme. Jací jsou druzí. O tom, co by se mělo dělat, a co by se nemělo dělat. O tom, co bude, nebo co bylo. Ale jsou to jen představy. Jenom představy. Iluzorní svět. Pro někoho růžovější a svobodnější, pro někoho temnější a svázanější. Ale pořád jen iluzorní svět, který nemá s realitou, nebo řekněme pravdou, nic společného.

A nejde ani tak o to, že by někdo věděl, co je ta opravdová pravda. Jde spíš o to, že nikdo pořádně nic neví, ani pán, ani kmán, ani vědec, ani šaman. A to je ten fór. Ta realita. Ta nekonečná otevřenost. Otevřenost možností.

A co je ten největší fór? Že místo abychom dál žili ve světě našich představ, můžeme se přestěhovat do světa neočekávaného. No nezní to lákavě??

Hmm, kdysi jsem si myslívala, jak je ten Jiný svět lákavý. Svoboda! Radost! Vnitřní klid! Odvaha! Jistota! No není to krása??  Jenže velmi brzy jsou začala zjišťovat, že čím vyšší hodnota, tím vyšší cena se platí.

A to je ten háček na cestě ke štěstí. Ta otázka – stojí nám TAHLE cena za to? Podívejme se na ty cenovky blíž.

Chcete být svobodní? Vzdejte se toho, na čem lpíte! Co je pro vás nejdůležitější? Jste ochotní se toho vzdát????? Ano, TOHLE je svoboda ve světě nepodmíněného. Stojí vám za to? Nebo zůstanete jen u té, jakkoliv důležité, co vám mají dát vlády a druzí lidé?? A budete se vztekat (nebo bát), že vám ji berou?

Chcete mít radost ze života? Nezavírejte oči před vším tím smutkem a neštěstím! Taková radost je radost úprku a dlouho vám nevydrží.

Chcete mít odvahu?? Jste ochotní se podívat do očí tomu největšímu strachu v nás? Strachu z bolesti a smrti?? A jste ochotní jít za ním dál tou temnou chodbou? Až k tomu pokladu na jejím konci? Stojí vám všechna ta hrůza za to?

I za život ve světě neočekávaného se platí vysoká cena. Cena života v nejistotě. A jak je v současné době vidět, spousta lidí na to není připravena.

Je to jako viset někde ve vzduchu. Dívat se do černé jámy. Je tak snadné vidět prostě tu černou jámu. A všechno to, co se stane, až dopadnete na její dno.

To bude bolet, že? A kdo ví, jestli to vůbec přežijete.

Ale i to jsou jen představy ve vaší hlavě. Teď a tady jen visíte ve vzduchu. Ta jáma nejistoty se pod námi všemi rozevřela. Nevíme, co bude. Nevíme, kdo za to vlastně může. Nevíme, jak z toho ven.

A tak lidi reagují naprosto klasicky, jak to v tom světě představ snad ani jinak nejde. Panikaří, hledají viníky, dělají cokoliv, jen aby necítili tu temnou jámu pod námi. Ať už se v představách vidíte na dně, nebo se vznášíte ve vidinách blýskavé budoucnosti, je to jen představa.

Žijeme vlastně neustále v nějakých očekáváních. Ať již růžových, nebo temných. Proč vlastně?? Protože nám přijde to, co je, příliš nepřijatelné?? Protože jsme zvyklí do toho nepříjemného padat jako do bažin? Nebo z něho utíkat k nějaké pozitivnější představě??

Kolik z vás se již svezlo na té vlně snahy o pozitivní myšlení? Nahrazovat negativní myšlenky pozitivními? Ano, je lepší mít pozitivní myšlenky než negativní. Ale jsou to jen myšlenky, které vám pomáhají se nezbláznit. Neztratit tu špetku sebedůvěry a radosti ze života, kterou v sobě ještě třeba máte. Ale i pozitivní myšlenka před vámi zavírá cestu k tomu, co OPRAVDU je. Protože myšlenka vás odděluje od prožití skutečnosti!

To, co skutečně je, je krásně poklidné. Tak poklidné, až to v člověku rozvibruje srdce radostí, a chce ten pocit šířit dál.

Příliš často si pleteme to, co je, s tím, co si myslíme. S tou kupou nejrůznějších představ v naší hlavě. Proto nám může přijít to, co podle nás je, příliš nepřijatelné. Obvykle totiž žijeme ve světě nedostatku (a s ním spojenými přáními a očekáváními), a ne v tom tak trochu jiném a nezvyklém světě nepodmíněného. Kde svou svobodu, radost, lásku, spokojenost a odvahu ničím nepodmiňujeme. Jenže co by to třeba bylo za svobodu, kterou by si nám kdokoliv mohl nějak omezit?? Opravdu vám jde právě o tuhle svobodu? K čemu vám bude??

Opravdu se otevřít kráse neočekávaného není, jak vidíte, úplně snadné. Ale krůček za krůčkem je možné zharmonizovat element DŘEVA, který nás tomuto světu otevírá. Pochopit, jaký strom chceme nechat vyrůst a proč a která semínka a jak zasadit. A to je to, co tu celých 10 týdnů děláme.

I v Kurzu zázraků byl tento týden věnován denním tématům, která mají připomínat, že máme plný nárok prožívat ony zázraky. Že můžeme kdykoliv nahradit to věčné stěžování si na to, co je podle našich představ špatně a co nám chybí, oním pocitem popsaným výše. Protože nejsme závislí na tom, aby pro nás něco někdo udělal.

Kurz zázraků neustále připomíná, že naší funkcí tady na světě je být šťastní. A že je to naše volba. Stačí se jen naučit dívat. A zažehnout tak v těch temnotách, ve kterých se obvykle pohybujeme, světlo. Ve chvíli, kdy si zvolíme světlo a ne tmu, skutečnost a ne ten iluzorní svět našich představ, velmi se nám uleví. Odpadne nejistota a vnitřní konflikt, který nás trápí. Najednou vidíme, co je, a co máme tedy dělat.

A tak jsem já ten týden místo stížností, co za překážky mi život koronou naházel do cesty, která byla tak krásně rozběhlá, udělala krůček tam, kam jsem roky jít nechtěla. Do online. Začala jsem se seznamovat s nejrůznějšími způsoby, jak učit angličtinu online. I s tím počítačovým vybavením, které mám. (Nic moc.)

Rozhodla jsem využít ten čas, který teď mám, a nabídnout ho těm, kteří hledají smíření. A tak jsem po pár měsících zase otevřela projekt Mimoňského speciálu „Jak se s tím mám smířit?” A dál se věnovat FB skupině Káčko nemá nárok (podpořme se vzájemně na duchu).

Užívala jsem si toho nádherného pocitu globální sounáležitosti a naladění na online setkání v rámci Science and Nonduality (Věda a nedualita) s mým oblíbeným neduálním učitelem Rupertem Spirou.

Vzpomínáte případně, jak jste ten poslední březnový týden prožili vy? A prožíváte týdny koronaviru spíš ve svých představách a očekáváních, nebo jste otevření oné dokonalé nejistotě. Nebo vás spíš děsí a ten ohromný prostor možností vnímáte spíš jako temnou propast, do které vy, celý národ i celý svět padá?


Pokračování zde: „Když přestaneme životu své představy vnucovat.

A pak další týden zase další díl. Celý rok 2020. (Uff :-)) Rozhodla jsem se totiž během roku 2020  shrnout do speciálního velkého padesátidílného příběhu (Ode dna do hlubin) letošní zkušenosti a zážitky, loňské absurdní hříčky, předloňské shrnutí témat i ebooky elementů! Inspirovat sama sebe a snad i vás :-) Motivovat, hrát si. Připomínat si zapomenuté. Objevovat nové.

Vše začíná prvním dílem ZDE.

  • Další díly uveřejňuji na svém blogu Žít je umění milovat (tj. zde) a na své FB (ZDE). Stačí se spřátelit :-)
  • Pokud jste v mé databázi, nebo se do ní skrze některý z projektů dostanete, budete je dostávat přímo do mailu každou neděli.
  • A pokud si chcete podobnou hravě-dobrodružnou objevnou cestu případně vyzkoušet na vlastní kůži, stačí se přihlásit do programu STROM ŠTĚSTÍ (je to zdarma). Odkaz najdete zde: STROM ŠTĚSTÍ, čas na opravdovou  změnu od kořenů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *