No, to asi není úplně snadné, že? Nenechat si podrážet nohy.
Mě každé ráno třeba umí vyvést z rovnováhy dcera – neusne zase? Vstane včas? Dorazí do školy včas?? Její flegmatičnost miluju. Ale jen vocaď pocaď. :-) Je nicméně krásné, že čím je starší (deváťačka), tím více vnímá, že některé věci, které nedávají smysl, vlastně dělat nemusí. Co by za tohle vědomí někteří dospělí dali! A obzvlášť ženy!
Jsou věci, které děláme jen proto, že jsme si na to my nebo naše okolí zvykli. Buďme rádi, že občas přijdou lidé, kteří s tím zaběhaným systémem zatřesou. A vdechnou mu něco nového, lepšího.
Jak to máte v životě vy? Nebo jak jste to měli na základce? A to prosím bez toho, aniž by vás učitelé považovali za černou ovci třídy, která na vše kašle a dělá problémy. :-)
Najít tu zlatou střední cestu mezi svobodou a rebelanstvím totiž fakt není snadné! Ostatně jako najít jakoukoliv zlatou střední cestu. A proto asi některé lidi neduální cesta láká, ale jen málokdo tuší, jak na to. A jen málokdo ji zkusí.
Být v životě spokojenější chce vnitřní sílu.
Schopnost ustát si to, že jste jiní (ano, tak trochu mimoňští, jak říkávám).
Ale zároveň schopnost nedovolit, aby vám druzí podráželi nohy.
Krásným příkladem je třeba jeden z hrdinů 4. dílu nového Dextera.
Znáte onen dnes už kultovní seriál?
Jeden z nejlepších, který propojoval detektivku, psychologický pohled do duše sériového vraha s traumatickou minulostí a s filozofickými otázkami po dobru a zlu? Jak zlý je ten, kdo vraždí sériové vrahy?
Seriál se někdy dotýkal problematiky nejrůznějších zločinů, soudního systému a toho, jak ti, kteří měli skončit ve vězení (nebo v USA třeba i v cele smrti), z nejrůznějších důvodů tím sítem propadnou. Jednou z hlavních linií nové série je například něco, o čem se v USA nejspíš moc nemluví, a přece se to ve velkém děje – mizení a vraždy mladých indiánských dívek. A právě o takové zločince se zajímá Dexter.
Vnitřní sílu a schopnost nenechat si podrážet nohy by byl potřeboval i klučina z nové série, kterého ve škole šikanují. Kdo ví, proč jeho spolužákům přišlo, že se zrovna do něj mohou navážet.
Nedokázal se za sebe postavit (na to by asi musel být silnější svaly), ale nedokázal si ani udržet nadhled a vnitřní sílu. A nakonec sklouzl do agresivity. A agresivita je různá – někdo ji zamíří sám proti sobě. Někdo navenek. (A pak jsou z toho americké střílečky ve školách.)
Dexter bývá velmi často o tom, jak ustát tlak.
Sledujete s napětím, jak se vyrovnává s hrozbou, že ho odhalí. Že někde udělá chybu a přijde se na to, že je to sériový vrah. A jak to ovlivní všechny ty, kteří ho znají jako profesionálního forenzního kriminalistu, podporujícího bratra a pozorného manžela a otce.
A tak často Dexter zametá stopy (někdy doslova jako ve 3. díle). Místo toho, aby panikařil.
Jsou to totiž právě negativní emoce, které nás mohou dostat do problému.
Jako když po 10 letech Dexter zase zabil, protože se na TO už nemohl dívat. Jako když se člověk nechá svými emocemi natolik rozptýlit, že pplácne něco, co říct nechtěl. Jako když se nám zatmí mozek a my najednou nevíme, jak zabránit neštěstí jinak, než někoho napadnout. (Třeba i jen slovně.) Jako možná Harrison, Dexterův syn, ve 4. díle.
I když kdo ví, co za tím bylo. :-) Jak pak sám říkal, když ho všichni oslavovali jako hrdinu – to, zda se v nějakém okamžiku staneme hrdiny nebo padouchy je otázka. Každý z nás máme v sobě oběť i útočníka. Klasická Dexterovská úvaha. Klasická neduální úvaha. A proto jsem měla vždy Dextera ráda a vždycky jsem o něm na svém blogu ráda psala.
Ano, negativní emoce nám dávají informace o tom, co se nás hluboce dotýká. Buďme za ně vděční. Ale když už jste tady na stránkách, které se vám snaží předat neduální pohled na věc, buďme si také vědomi, že v neduální světě se nedá nikdy stoprocentně říct: to je dobře / to je špatně.
Negativní emoce jsou někdy dobré a někdy špatné. To, co nás neduální učení také učí, je nehodnotit podle nějakého zaběhaného rozškatulkování, ale velmi citlivě vnímat, co se v daném okamžiku děje a jak je na to potřeba reagovat.
Není možné dávat jasné rady.
Je možné jen poukazovat na to, jak důležité je hledat tu zlatou střední cestu. Dávat si pozor na pozice PRO i PROTI. Protože velmi často ta správná cesta nevede ani směrem PRO, ani směrem PROTI. Možná žádnou jinou cestu nevidíte? Ale to je jen proto, že jste se nikdy nezastavili, nezačali tyto dvě cesty blíž zkoumat a neotevřeli jste svou mysl žádné jiné možnosti. A mimochodem, poslední roky nám přímo servírují možnost se právě tento přístup učit!
Článek vznikl v rámci zimního projektu STROM ŠTĚSTÍ / element VODA na týdenní téma NEGATIVNÍ EMOCE. Pokud byste s negativními emocemi chtěli pracovat v nejnovějším projektu MIMOŇSKÉHO SPECIÁLU, mrkněte se ZDE. Začínáme 6.1. 2022. A zatím jej ještě stále nabízím v akci. :-)