Martin Gore je podle mě jeden z geniálních básníků (a hudebníků) této doby. Jeho texty se dotýkají duší milionů lidí, včetně té mé. Jak už jsem na blogu psala – uvědomila jsem si, že tahle partička, ke které patří, byla mými prvními duchovními průvodci v dobách, kdy jsem ještě o nějaké duchovní cestě nijak vědomě nepřemýšlela.
Jeho texty mají tolik vrstev, i když často vypadají tak prvoplánově. A je fascinující jít s ním jeho texty po té cestě od mládí, radostí a strastí a lásek až po zralý věk a stáří. Sdílí věci, se kterými souzním a které mě inspirují.
Šedesátka ho zastihla během covidového období. A tak není divu, že v téhle době a ve věku, kdy lidé začínají vnímat blížící se konec své životní poutě (protože kolik lidí žije do 80, 90, 100??), vydává spolu s Dave Gahanem novou desku MEMENTO MORI.
Třetí z Depeche Mode, Andy Fletcher (ano, o téhle legendární skupině je řeč), bohužel loni zemřel dříve, než slyšel první demo nahrávky k chystané desce. A tak původní zamýšlený název Memento Mori povznesl svým skonem ještě na další úroveň.
Kdo se kdy setkal se smrtí nebo se v myšlenkách smrtí zabýval, pro něj bude možná nová deska silná. A z buddhistického hlediska je vědomí pomíjivosti a smrti důležitou součástí uvědomění prázdnoty a osvobození. A také jednou z hlavních impulzů a motivací duchovní cesty. Paradoxně. Buddhisté a hinduisté sice věří v posmrtný život. Ale jejich hlavním cílem je do toho kolotoče znovu nenaskočit.
A tak se chci souhrněji ohlédnout za tím vším, co mě DM svými songy učili o životě, o utrpení, o radosti, lásce i štěstí. A také se podělit o to, jaký je pro mě nový single – Ghosts Again (Znovu se staneme duchy.)
CO MĚ DEPECHE MODE NAUČILI O ŠTĚSTÍ
V roce 2018 jsem o tom napsala celý článek včetně odkazů na videa. Vždycky jsem v písních hledala něco víc než jen zábavu.
Kdo jsou ti vaši oblíbení interpreti a proč?
Co pro vás představují? Co vám dávají?
Proč je posloucháte??
Zamysleli jste se někdy nad tím podobně jako já?
Já se od Depeche Mode naučila:
- Nesuď druhé lidi. Nevíš, co mají za sebou. Kdo ví, jak bys jednala na jejich místě (Walking in My Shoes, Condemnation)
- Vše, co potřebuješ, máš TEĎ A TADY. Ve svých rukách. Nech všechny starosti a obavy v sobě utichnout – a užívej si toho ticha. (Enjoy the Silence)
- Odevzdej se s důvěrou tomu, co je. Přestaň se snažit mít všechno pod kontrolou – nech věci plynout a i to si užívej. (Behind the Wheel.)
- A v tom odevzdání najdeš radost, lásku a nebeskou blaženost. (Heaven)
- Každý z nás si v sobě nese svá zraněná křídla. Každý z nás trpí. Ale jsme tady doma. (Suffer well, Broken, A Pain That I am Used To, Wrong, Home.) To pochopení, to soucítění, mě těší na duši.
- Hledej hlubokou svobodnou lásku. Hledej partnerství, ve kterém se můžeš odevzdat někomu jinému. Teprve když sama sebe ztratíš, budeš sama sebou. (Only When I lose Myself)
- Ale nenech se ve své odevzdanosti zneužít. Dávej pozor, komu věnuješ svou důvěru a lásku. Abys pak zbytečně netrpěla a nelitovala své nerozvážnosti. A nemysli si nikdy o sobě, že jsi něco lepšího, než druzí.(Corrupt).
- Hledat a toužebně si přát ale nestačí! Je potřeba něco dělat. Nevymlouvat se na to či na ono, ale udělat tu vnitřní revoluci. Váhat je ten největší zločin, který na sobě (a nejen na sobě) pácháme. (Where’s the Revolution, The Worst Crime.)
DUCHOVNÍ PŘEDCHŮDCI
Ono je asi těžké říct, kdy ta duchovní cesta pro každého začala. Protože ono to třeba v mém případě rozhodně nebylo někdy v roce 1995 (?), když jsem si zavedla sešit pojmenovaný PUTOVÁNÍ, do kterého jsem si zapisovala své postřehy nebo třeba výpisky z knížky Theilarda de Chardin Vesmír a lidstvo. (Mimochodem, velmi zajímavá knížka.)
Nebylo to ale nejspíš ani počátkem devadesátých let, kdy jsem poprvé vedla letní kurz angličtiny pro děti. A kam mi jeden kluk donesl kazetu Violator s tím, jestli bych mu ji nepřeložila. Tehdy začalo mé putování s Depeche Mode.
Ale song WAITING FOR THE NIGHT by mě býval určitě tak neoslovil, nebýt toho, že už jsem byla připravená. A já byla už jako dítě nastavená tímto směrem. :-)
- V první třídě jsem toužila chodit do školy, kde se neučíte číst a psát (taková nuda), ale kde se učíte o tajemstvích světa.
- V šesté třídě jsem měla už své vlastní náboženství s vlastní posvátnou knihou, posvátným poutním místem i modlitbou. (A to všechno mělo něco společného s koňmi).
- Jak to šlo, nechala jsem si udělat horoskop a studovala, co z něj sama vyčtu.
- Pracovala jsem se symbolikou astrologie a posléze i tarotu.
To všechno se stalo ještě předtím, než jsem si založila sešit PUTOVÁNÍ a na tu cestu za probuzením svého skutečného Já a za poznaním světa, ve kterém žiju, jsem se vydala vědomě. A než jsem napsala svůj první text, ze kterého se vylouplo svědectví intuice, která mi léta radí a vede mě.
Depeche Mode mě ale od těch devadesátých let také provázel. A dělal mi jednoho z hlavních průvodců, kterého jsem měla při sobě kdykoliv jsem potřebovala. Třeba tisíckrát po sobě. :-) A uměl působit nenápadně, podprahově. Skrze slova i hudbu.
DEPECHE MODE – DUCHOVNÍ PRŮVODCI
Čekám, až padne noc… a tam v tichu, to jediné, co cítíš, je klid.
Na obloze je hvězda, která mě vede svým světlem.
A v záři měsíce vím, že již brzy přijde mé vykoupení.
(DM, Waiting for the Night)
Takto má cesta začínala, ale protože jsem na DM narazila v době svého mládí, ovlivnila mě i v tom, jak jsem od té doby vnímala intimní vztahy. A jak jsem vnímala i ten duchovní vztah k tomu, co mě přesahuje. Píseň písní.
Dovol mi, ať Ti ukážu svět v mých očích. Vezmu Tě na nejvyšší horu, do hlubin nejhlubšího moře.
Nebudeme potřebovat mapu, věř mi.
(DM, World in My Eyes.)
A pak samozřejmě ta, která mi v životě nejvíc pomáhala, protože i ukazovala do toho Jiného světa za slovy a myšlenkami:
Vše, co jsem kdy chtěl, vše, co jsem kdy potřeboval, je tady v mém náručí.
Slova se násilím prolamují do ticha. Jsou bezvýznamná a zapomínají se.
(DM, Enjoy the Silence.)
Kdo kdy četl nějakou duchovní knihu (alespoň Eckharta Tolleho, který se tématu v knize Ticho promlouvá krásně věnoval), ví, jak důležité ticho je a co všechno se v něm dá zaslechnout.
NĚKDO MÁ LITERATURU, JÁ MÁM NĚCO JINÉHO
Těch duchovních knih co už asi kdo přečetl. Já sice napsala také nějakou tu řádku, ale v knihách jsou jen slova. Knihy mohou něco odkrýt, mohou vás nasměrovat, ale bez PRAVIDELNÉ akce se toho změní jen pramálo. A tu já hledala hlavně v čchi kungu, svých ročních projektech (a mé knížky jsou také jejich součástí) a v DM sonzích.
Jen číst totiž nestačí.
Je třeba slova nasát a udělat z nich svou nedílnou součást.
Právě tím, že jim pravidelně nasloucháte. Stále dokola.
A pak vás třeba nezaskočí, když se vám život začne rozpadat pod rukama (Halo):
Nosíš svou vinu jako okovy na nohou… cítím Tvůj neklid, jak sedíš. A v Tvé hlavě je ještě větší. V Tvém srdci je bolest, hlad, bolavá touha být svobodná. Cožpak nevidíš, že všechno bohatství lásky je tu pro Tebe a pro mě? A když se nám naše světy rozpadnou a zdi se zřítí, i když si to možná zasloužíme, bude to stát za to…
Nebo když vás začnou druzí pomlouvat, nebo z něčeho obviňovat (Condamnation, Walking in My Shoes):
Řekl bych Vám o tom, čím jsem si musel projít… o nekonečných požitcích, které jsem měl na dosah, o zakázaném ovoci, které jsem mohl jíst… nehledám rozhřešení, odpuštění za to, co dělám, ale než dojdete k nějakým závěrům, zkuste chodit v mých mokasínech.
Obvinění, lži. Předejte mi rozsudek, neukážu žádnou lítost. Budu trpět s hrdostí. Pokud chcete omluvy za upřímnost, pro to nemám pochopení. Pokud laskavost zaměňujete za zaslepenost, tak prosím otevřete oči.
Nebo když budete mít, pocit, že už nemůžete dál, že na tenhle svět nepatříte (Home):
Děkuji, že jsi mě sem zavedl. Že jsi mi ukázal domov, že jsem vyzpíval tyhle slzy. Konečně jsem zjistil, že sem patřím. Je to jako domov. Měl jsem to vědět od svého prvního nádechu.
SVOBODA BEZ SEKTÁŘSTVÍ A MANIPULACÍ
Vždycky jsem byla velmi citlivá k tomu, když mě někdo nutil do něčeho, s čím jsem nesouzněla. Možná je to i tím, že jsem vyrůstala ještě za komunismu. Svobodu jsme si vycinkali klíči, ale vlastně asi většina lidí o tu svobodu, na kterou myslívám já, ani nestála.
Už jen proto, že moc nevíme, co vlastně s ní. A tak se vždycky dříve nebo později najde někdo, kdo si tu naši svobodu přivlastní, slibuje, že se postará o to, abychom byli opravdu svobodní a pak nás zaváže svými pravidly.
Vždycky to tak bylo a opět se to děje. Současná ezo scéna je pro religionistu (vystudovala jsem) jako sledovat v přímém přenosu, co se asi tak dělo v počátcích každého z velkých náboženství…
Je to jen otázka času a ten ti utíká. Nebude dlouho trvat a uděláš, co po Tobě budou chtít.
(DM, A Question of Time)
Tolik je nám na té duchovní cestě nejasného, že je tak snadné nás zmanipulovat. Kde je ta hranice, kdy člověk obětovává své nabubřelé vyděšené ego a kdy obětovává svou duši? (DM, Only When I lose Myself).
Kdy věří a kdy se nechává obalamutit?
Zneužít k dalšímu boji o moc ve chvíli, kdy se něco rozpadá a něco jiného si z toho může něco urvat?
Není nad to umět rozlišit, co je pro člověka dobré, a co ne. Nenechat se zblbnout a jít směrem, který mu opravdu udělá dobře.
O co se snažíš? Ani mě nepokoušej. Brzy budeš brečet a proklínat, žes o mě kdy snila. Když budeš potřebovat na někoho hodit vinu, budeš volat mé jméno. Můžu tě zkazit. Bylo by to snadné. Sledovat, jak trpíš… Bože, z toho bych měl potěšení.
(DM, Corrupt)
Síla davu je mocná. Může nás vést a může nás svést. Kdo pozná, jak to právě je??
Centrum skupiny určuje to, jaká ta skupina je.
A tak třeba u Never Let Me Down Again na DM koncertech jsem poprvé cítila, že jsem ochotná s tím davem jít a mávat. :-)
Bylo to možná vůbec poprvé, co jsem pocítila sílu skupiny. To, jak nadnáší. Možná to bylo poprvé, kdy jsem v sobě pocítila odvahu nehledat jen v sobě, ale otevřít se někomu jinému.
Brzy na to jsem čas od času začala chodit řešit své problémy k jedné paní, skrze kterou jsem objevila unikátnost a sílu svého symbolického uvažování. A poprvé jsem se dokázala otevřít v tom, co mě uvnitř trápilo (i plakat) tváří v tvář druhé osobě…
BOLEST, KTEROU CÍTÍME, A SLZY, KTERÉ POTŘEBUJEME VYPLAKAT
Jak kdosi trefně poznamenal ke komentáři k nové písni DM o smrti – Ghosts Again – jen DM dokáží podat taková témata povznášejícím způsobem. O smrti zpívat takhle??
Martin Gore vždycky uměl psát písně, které v sobě snoubí malencholii, hloubky utrpení a naději. Když se trápíte, můžete jít do hájemství Depeche Mode, tam je vaše utrpení přijato, pochopeno a léčeno. A nejspíš i proto mají pořád stále tolik fanoušků nejrůznějších generací.
Už si nejsem jistý, co vlastně hledám. Jen vím, že je těžší mě utěšit. Nechápu, kdo chci být, místo abych byl sám sebou. Ale klíčem ke všemu je otázka kontroly.
(DM, A Pain That I’m Used to)
O utrpení zpívají i vtipně. (Suffer Well). Dave si umí dělat krásnou legraci i sám ze sebe. (Zemřel na předávkování v jednom ze svých nejtemnějších období… a pak zas ožil a dnes je v lepší formě než mnoho z těch, kteří nic takového jako on nezažili.)
A tak, až se zas někdy budeme plácat v nějakých svých sračkách, vzpomeňme si na tuhle píseň a taky si sami sobě řekněme: tak jo, tak si aspoň to utrpení užij.
Ano, stává se, že někdy uděláme jedno špatné rozhodnutí a pak se to s námi veze….
Ale někdy jako by to bylo s námi všechno špatně už od narození…
Wrong
Něco je v nás zlomené…
Broken
A přece: existuje jedno místo, kam chodím. Místo bez zvuku…. Když padáš, tak Tě chytím. Nemusíš padat tak daleko. To zvládneš, budu tam.
VÍTEJ V MÉM SVĚTĚ
Já tady na blogu píšu už mnoho let o tvz. Jiném světě. O světě, který není ničím extra zvláštní, nijak speciální a dosažitelný jen pro vyvolené. Je tu s námi jako ta cestička vedle čtyřproudovky. Každý ji může vidět a každý po ní může jít. Jen se rozhodnout být tak trochu za mimoně, sejít z té hlavní cesty, přestat se někam za něčím hnát a rozhlédnout se.
Svět umí být krásný, štěstí ničím nepodmíněné a neočekávané.
I DM v roce 2013 ve svém novém albu zpívali:
Vítej v mém světě, projdi přímo dveřmi, svá sedativa nech doma, už je nebudeš potřebovat… a pokud chvíli zůstaneš, proniknu do Tvé duše… budeš chtít ztratit kontrolu… otevřu nekonečná nebesa… a roztáhnu Tvá zlomená křídla.
(Welcome to My World)
A zpívali i tom, že je lepší zpomalit a nedumat. (Slow)
A pak člověk může objevit ten jiný svět:
I slowly lose myself, over and over.
(Pomalu ztrácím sám sebe, znovu a znovu)
I dissolve in trust, I will sing with joy.
(Rozpouštím se s důvěrou, budu zpívat radostí)
I stand in golden rays, radiantly.
(Stojím ve zlatých paprscích a zářím)
I burn a fire of love, over and over.
(Hořím ohněm lásky, znovu a znovu)
Reflecting endless light, relentlessly
(A vytrvale odrážím nekonečné světlo)
I have embraced the flame, forever and ever
(Objal jsem plamen, navěky)
I will scream the word
(Budu křičet to slovo)
Jump into the void
(Skočte do prázdnoty)
(DM, Heaven)
Ano, přesně takové to v tom Jiném světě je! Radost srdce a zářivá jasnost mysli. Láska, která vám otevře srdce natolik, že v té otevřenosti člověk sám shoří! S naprostou důvěrou. Světlo, jehož součástí se stane. Tam v otevřené prázdnotě, do které nás DM vedou. Ta prázdnota není NIC, ta prázdnota je plná. Je to jako Velký Třesk – ze singularity se zrodí nekonečné možnosti.
Neomezené našimi představami, sny a cíli. Naprosto je přesahující…
A jak je možné se do takového Jiného světa dostat? Kromě toho, co zaznělo již tady a co je mnohem náročnější, než se na první pohled zdá (prázdnota, otevřenost, důvěra, rozpuštění Já), je tu ještě jedna celkem jednoduchá cesta… právě ono zpomalení (Slow). Pokud to tedy zvládnete.
Tato cesta jinu je totiž pro spoustu lidí v tomhle jangovém světě také náročná. Ale toto jsou ony dvě DM písně, které mě vždy do Jiného světa umí dostat.
SPIRIT – DUCH
Když v roce 2017 vyšlo nové album SPIRIT, byla jsem právě na té své duchovní cestě v jedné z jejích nejzajímavějších a nejsilnějších zákrut. A tak mě tohle album, které spousta pravověrných fanoušků úplně nemusí, velmi oslovovalo. Slyšela jsem v nich několik vzkazů pro sebe o té vnitřní revoluci, kterou by měl každý člověk v prvé řadě udělat sám u sebe.
- Že je fakt na čas něco změnit (Where’s the Revolution?)
- Že život nestojí a kdo se nehýbe jeho směrem a nerozvíjí to, co mu bylo dáno, zasekl se v minulosti. V té jeskynní mentalitě lidí, kteří se bojí stínů na zdi a místo aby se sebrali a vyšli na slunce, tak proti těm stínům ze strachu útočí. Jako by to kdy k něčemu vedlo. (Going Backwards)
Jak dlouho jste se jen řídili tím, co oni tam venku?? Jaké lži a jednostranné pravdy jste si nechali nabulíkovat a žijete podle nich?? Víte, KDO VLASTNĚ ROZHODUJE? V těch Vašich každodenních rozhodnutích? Jste to opravdu Vy, nebo všechny ty programy, které ve Vás jedou????
TEN NEJHORŠÍ ZLOČIN
Song The Worst Crime pro mě byla naprostá bomba. Byl pro mě mementem toho, co se může stát, když tu vnitřní revoluci v sobě člověk neudělá! Je to zatraceně smutná a bezvýchodná píseň o té chvíli, kdy už je příliš pozdě…
Kdysi existovala řešení, nyní se už nemůžeme na nic vymlouvat… měli jsme tolik času… jak jsme mohli spáchat ten nejhorší zločin?… ať už jsme se tady ocitli z jakéhokoliv důvodu, všichni jsem souzeni za zradu… my sami jsme soudce a porota, popravčí i odsouzený… a tak vystup na popraviště a přijmi svůj rozsudek. Za to, že jsi byl/a tak povrchní, musíš zaplatit.
Drsný, což???
Jsou okamžiky, kdy se člověk i svět jako celek ocitá tam, kde být nechce. Jako by tahle DM deska předznamenávala turbuletní časy následujících let. Zmatky, snahy je zneužít, strach, boje, existenciální ohrožení na tolika úrovních.
DM volala po revoluci a zdá se, že se jí dovolala. I já ji už mnoho a mnoho let očekávala, protože zásadní změny byly nevyhnutelná. Jen holt nastaly turbuletní doby.
A kde hledat pomoc? Když jed je v mysli (There is Poison In Your Mind)? Však si zkuste někdy zameditovat a zjistit, co všechno se tam skrývá. A taky v srdci, ke kterému se také někdy utíkáme jako k tomu, co nám má ukázat směr. Ale i naše touhy mohou být otrávené tím stejným jedem..
Přestat se ztotožňovat se svým egem a nehrát jeho hry, to bylo i základní poselství uplynulých pár let tady na blogi i v mém životě.
Není v životě nic důležitějšího, než přestat ignorovat realitu toho, kdo opravdu jsme, podívat se na sebe i svět z naprosto jiného úhlu pohledu! Tímhle jediným krokem, který je tak jednoduchý a zároveň tak náročný, se člověk úplně osvobodí od všech těch iluzorních stínů, kterých se děsí, a bublin, které se snaží polapit!
Řekla bych, že David Gahan a ostatně celá skupina o ví závislostech své. A jak tady na blogu už kdysi zaznělo – závislost na našem egu je ta nejtěžší a nezákeřnější. Protože ji považujeme za něco naprosto normálního. Ba prospěšného a někdy i duchovního. Paradoxně. Místo abychom řekli se slovy Davida Gahana v No more (jejím autorem je on):
Nedokážu vysvětlit všechno to váhání… neustále opakujeme ten proces, opakujeme tu lež. Tohle je naposledy, říkám sbohem…. Už pro mě nic neznamenáš…
LÁSKA LIDSKÁ, LÁSKA BOŽSKÁ
Pro mě v tom asi i díky Dm není zas tak velký rozdíl. Má první velká lidská láska mě dovedla ke svému zdroji, protože tehdy nebylo kam jinam ji směřovat. A stěžovat si na nešťastné lásky je jako opovrhnout darem, který neočekáváme, vydupat si ho nemůžeme, ale dostáváme. Nelíbí se nám, s kým jsme byli tím darem spojení? Nestojíme o něj? Nebo on nestojí o nás? Nebo je to celé tak nějak zašmodrchané?
A tak už kdysi v začátcích mi DM ukazovali, že vztah je víc než jen kdo s kým chodí a kdo s kým spí a kdo pro koho co udělá, protože ho miluje. A ty nejdůležitější DM písně o lásce a vztazích jsem kdysi po koncertu shrnula do šesti článků v rámci Miluješ opravdu?
- O vyznání touhy po takovém partnerovi, se kterým můžete být sami sebou, protože intimita je něco hlubšího než jen ta sexuální. O naslouchání, přijetí, sdílení bez přetvářek. Skutečně totiž milujeme jen ve chvíli, kdy druhého člověka vidíme takového, jaký skutečně je. A pokud chceme být skutečně milováni, neobejde se to bez rizika oteřenosti tomu druhému. (Somebody)
Opravdu milovat znamená vzdát se své drogy – tj. všeho, na čem lpím.
Na svých představách, jaký by ten druhý měl být, čemu by měl věřit. Na svých představách, že já mám pravdu, že já mám být obdivován a chválen. Protože teprve pak, osvobozeni od všeho, na čem jsme závislí, dokážeme prý vidět věci opravdu takové, jaké jsou, a ne tak, jak nám velí programy v naší mysli…
- O tom, že každý máme tu svou udičku, na kterou se necháme chytit. Tu svou příchuť medu. Jsme šťastní, když ji máme, a nešťastní, když ji nemáme. Ale pokud se takto necháme partnerem chytit, najednou on drží ten vypínač a pokud nám svou lásku vezme, to světlo v nás okamžitě vypne. Je potřeba zůstat v lásce svobodný, protože taková je skutečná láska. (Corrupt).
- O tom, že to my sami si svými soudy ubližujeme a bereme si tak radost ze života (Enjoy The Silence). Zpočátku si toho ani nevšimneme, protože máme dojem, že jsou naše odsouzení oprávněná. Ale ony nás postupně vedou do světa, kde není po radosti ani památky.
Ale naše odsouzení hovoří jen a jen o našich přesvědčeních a našich potřebách a ne o kvalitě těch druhých!
Ti druzí za naše potřeby nemohou a nemusí je naplňovat! Naše potřeby jsou jen a jen naše. Jen my jsme za ně zodpovědní. Za to, jak je naplnit uvnitř sami sebe. Nebo za to, jak objevit, že vlastně nepotřebujeme vůbec nic!
- O tom, že když přestaneme obviňovat druhé a nahlédneme hluboko do sebe, zjistíme, že jsme se uvnitř vydali na špatnou cestu. (Wrong) Ale když nebudeme obviňovat ani sami sebe, ale probudíme v sobě vnitřní nespokojenost – ne tu, co chce víc, ale tu, kterou nebaví se pořád něčeho dožadovat – pak se konečně přiblížíme k té skutečné lásce. Láska, která umí hrdě odejít, když není živená a nemůže být sama sebou. Ale která neklečí a neprosí.
- O tom, že láska vede k tomu otevřít se všemu s důvěrou (It’s a question of lust). Dívat se pohledem, který už nevychází z touhy po medu kolem pusy, ale z touhy po pravdě a intimitě. Ten pohled vám prozradí, zda zůstat, nebo jít. Zda to, co jste vybudovali, stojí za to nechat stát, nebo zda je to jen iluze kterou můžete nechat rozplynout.
- O tom, že je v nás COSI, co nás naplní radostí (Personal Jesus a Never Let Me Down Again). Tolik smutku a trápení a přitom stačí natáhnout ruku a zvednout to sluchátko. Je to tak na dosah.
Ale nikdy k tomu nepronikneme, dokud budeme jen napůl. Je potřeba vše zahodit, pokud to chceme mít. Osvobodit se z pout všech drog, které jsou jen náhražkou toho skutečného štěstí a brání vstoupit do prostoru nepodmíněného. Jak by tam také mohl vstoupit, když své štěstí čímkoliv podmíní?? Čímkoli. Jakoukoli svou přestavou. Jakýmkoli svým přáním. Jakýmkoli svým strachem.
Jen v té otevřenosti, v té hřehkosti a v té důvěře, o které tu byla celou dobu ve všech těch článcích a ve všech těch DM písních řeč, je onen vchod!
GHOSTS AGAIN – NOVÝ SINGL
Trvalo to tolik let! A po smrti Andy Fletchera to vypadalo, že nové album a nové turné už nebude. Konec téhle kapely, která oslavila už 40 let svého působení. A která neustále vyprodává haly a stadiony po celém světě, i když už dávno není oblíbenkyní rádií.
A pak na podzim přišla tisková konference a oznámení nového turné a nové desky k němu (lístky do Prahy už mám a jdu s manželem i šestnáctiletou dcerou, která je také poslouchá). Už jen ukázka z připravované desky byla velmi zajímavá a hned se na youtube objevily různé remixy, abychom z ukázky měli několikaminutový klip. :-)
Když vyšel v únoru single GHOSTS AGAIN, většina fanoušků byla nadšená.
Já nakonec taky. :-)
Ne všechno musím, ale video je nádherné a hlavní melodická linka je úžasná.
A text?
Time is fleeting, see what it brings.
(Čas rychle utíká, podívej, co přinese.)
Spousta věcí se objeví a zase zmizí. Co nás trápí nyní, na to si zítra ani nevzpomeneme. Co je důležité, to si užijme, protože kdo ví, jak dlouho si to budeme moct užívat…
Jak moudré.