Je to taková otázka, která člověku snadno zamotá hlavu, že? Když je život na nic, obvykle se z toho neradujeme, ale snažíme se s tím co nejrychleji něco udělat. Radujeme se jen ve chvílích, kdy jaksi život skáče, jak my pískáme :-)
Uplynulý týden se věnoval tématu VZDOR. Původně jsem si tedy představovala, že to celé proběhne trochu jinak. Ale tak kdo tady neustále píše, že je lepší nic neočekávat a nechat prostor té kráse neočekávaného?? :-))
A neočekávané se přihodilo. A já jsem za to vděčná, i když to nebylo vůbec snadné…
Dostala jsem pár lekcí z nevzdorování tomu, co se mě vždycky dotýká. Určitě to znáte – každý máme ty své spouštěcí citlivé body. Někdo jich má víc, někdo míň. To jest jsou lidé, kteří nadskočí každou chvilku kvůli událostem nebo slovům, které většinu nechají klidnými. A jsou lidé, kteří jsou dlouho v klidu, s úsměvem a nadhledem mávají rukou nad tím, co většinu klidnými nenechá, ale pak přijde chvilka, kdy mají dojem, že „tohle nemohou snést.”
Taky mám takové chvilky, to si pište :-)
Tento týden jsem se znovu musela vrátit k tomu, jak pustit (odpustit) to, co se zdá neodpustitelné. Přijmout, co se zdá nepřijatelné. Protože dokud to neuděláme, rozežírá nás to uvnitř. Někdo to pozná až u doktora nebo na operačním stole. Někdo to pozná už ze stavu své energie nebo svých emocí…
Naučit se správně přijímat je kumšt
Na tomhle ročním projektu mě baví hlavně jedna věc – když se něco takového začne dít, víte přesně, co po vás Život chce. Tento týden třeba nevzdorovat. Naučit se přijímat věci tak, jak jsou. A hlavně naučit se správně přijímat. Protože přijetí fakt neznamená, že prostě jen rezignujete…
To není přijetí, to je jen pasivní odpor. Takové to „kašlu na to, všechno je na houby…” Nebo Vám to snad připadá jako opravdové přijetí? :-)
Měla jsem několik možností si to vyzkoušet. Objevovat tu správnou hranici přijetí. Zažít znovu tu ohromnou sílu vzdoru, kdy si říkáte „tohle přece nemůžu nechat být!” Víte, že Vás Život vyzývá k přijetí, ale Vy najednou nevíte, jak to udělat, a jestli vůbec chcete :-) I když Vám ukazuje cestu, jak na to, a snaží se Vás to naučit.
Přečetla jsem tento týden o přijetí hodně internetových článků a prolistovala hodně knih. Jednu knihu o přijetí jsem si i koupila. Při trampování po lesích(jsem moc ráda, že tento týden to s manželem a dcerou dokonale vyšlo – bylo tak krásně!!) se dost dobře nedá odskočit do knihovny začíst se do prezenční knížky :-)
Ale přijetí jako takové bude tématem speciálního článku k ukončení období elementu DŘEVO. Protože právě toto téma je tou nejdůležitější lekcí, kterou mi deset týdnů tohoto elementu dalo… máte se tedy na co těšit :-)
Jak se radovat se života, když je život na nic??
Nejen přijetí (a vzdor) bylo nakonec tématem tohoto týdne. Dostala jsem ještě další lekci. Víc, než jsem čekala. I když se dalo čekat, že laťka mi bude nastavená mnohem výš, než jsem čekala :-) Když prosím o pomoc, obvykle se mi jí nedostane jen tak zadara :-)
Přijmout je prý málo. Radovat se prý mám. Chachá :-) Ty chvíle, kdy se nás něco dotkne, jsou totiž chvílemi, ze kterých se máme radovat, i když ten dotyk bolí. Zatraceně bolí…
Ano, napsala jsem – a z vlastní zkušenosti – celý ebook o tom, že TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR :-) Ale tahle lekce jde ještě dál. Dál než ono trápení je vždycky dar, o čemž jsem již na svém blogu taky psala. Zahlédnout zpětně v některých negativních životních zkušenostech něco pozitivního, ten dar, totiž není zas tak těžké. Když víte, proč, kam a jak se dívat. Někdy je to i naše základní obranná strategie přežití – udělat se z něčeho nesnesitelného něco pozitivnějšího :-)
Ale zkuste najít radost uprostřed té bolesti.
Ano, i to jsem zažila. Dá se to. Je to takový ten klid uprostřed bouře. Někdy přijde sama, když už je nejhůř. Jako nečekaná milost, která Vám obvykle absolutně změní úhel pohledu na život. Někdy tomu můžete pomoct, pokud chcete. A víte, jak na to.
Ale pak jsou chvíle, kdy máte dojem, že přijmout a radovat se prostě nejde. Že to snad ani není správné.
Zkuste v takové chvíli pochopit, jak se věci ve skutečnosti mají, jak hloupě a naivně se chováte, když vzdorujete tomu, co je, a jak vlastně sami bráníte tomu, aby byly jinak. Možná tak, jak byste si ani nedokázali představit. Anebo možná prostě jen tak, jak být v dané chvíli mohou a jak je to v dané chvíli nejlepší…
Ale to by Životu nesměla stát v cestě ta naše snaha život řídit směrem, který je podle našich představ ten nejlepší… jako bychom kdy doopravdy věděli, co je vlastně dobré a co špatné…
Kolikrát se přece už ukázalo, že to, co jsme považovali za výhru, byla prohra? A naopak??
Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ. Jde o shrnutí týdne věnovaného tématu VZDOR, NEBO OTEVŘENOST TOMU, CO BYLO, JE A BUDE? v rámci elementu DŘEVO. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní svobodu a díky ní tvořivost a schopnost se správně rozhodovat. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Do projektu se můžete přidat kdykoliv také :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se.