Emoce byly tady na blogu tématem už mnohokrát. Včetně zpracování třicetidílného youtube kurzu o tom, jak s nimi pracovat. Ale co to emoce vlastně jsou a jak fascinující to je, jsem se dozvěděla teprve nedávno v knížce Molekuly emocí od Candace B. Pert.
Candace B. Pert není jen tak nějaká autorka. Byla to známá vědkyně, které vděčíme za objev opioidního receptoru! A tedy za důležité poznání, že v našem vlastním těle je nějaká látka podobná morfinu. Ne, nemusíme brát drogy, abychom se cítili dobře.
Máme své vlastní přirozené opioidy – určitě znáte endorfin.
Stačí vědět, jak ho v těle přirozeně vyplavit…
… a bude vám krásně i bez drog a alkoholu!
MOZEK JE POUZE JEDEN UZEL V PSYCHOSOMATICKÉ SÍTI
Kdysi jsem se učila, že za emoce je zodpovědná amygdala v mozku. A že mozek (neokortex, limbický systém i kmen) je ten, který řídí naše emoční reakce. Možná to bude tím, že až v roce 1984 došlo k prý tehdy tak trochu pobuřujícímu objevu – emoce mají biochemický základ! Najednou přestalo jít pouze o elektrické signály v mozku. Celé naše tělo tvoří psychosomatickou síť, propojenou oněmi molekulami emocí.
Na emocích se totiž podílí nejen mozek, ale endokrinní systém, imunitní systém, nervový systém i gastrointestinální systém. Proto je psychosomatika reálná věda. PNEI (psycho-neuro-endokrino-imunitní systém) plus GBA (Gut-Brain Axis).
Třeba střeva mají vlastní nervový systém se stejným množství neuronů jako mícha! Prý produkují 90 % serotoninu (a tento hormon „štěstí a dobré nálady“ chcete).
Hormony a neurotransmitery přenášejí emoční signály po celém těle. A emoce tak ovlivňují i srdce, svaly a tkáně (fascie). Není tedy divu, že naše trávení ovlivňuje naše emoce, nebo že naše emoce ovlivňují náš imunitní systém, ať se to běžnému vnímání zdá jakkoliv podivné.
Je to věda. V tom smyslu, že to vše má vědecký základ (včetně propojení rakoviny a mysli). I v tom smyslu, že je docela náročné o tom psát a chápat to, protože tohle je prosím chemie a biologie.
Co jste si ze školní chemie a biologie odnesli??
Něco o bílkovinách? O aminokyselinách?
EMOCE JAKO PEPTIDY
Candace Pert píše o molekulách emocí, přičemž těmito molekulami jsou neuropeptidy. Pravděpodobně jste slyšeli o oxytocinu (hormon lásky, důvěry a bezpečí), endorfinu (hormon radosti a přirozené analgetikum). Možná jste neslyšeli o orexinu (hormon bdělosti a motivace). A je jich spousta dalších.
Každá emoce má svůj biochemický základ v peptidech.
V těchto řetězcích aminikyselin
(Mimochodem – jíte tak, abyste ty esenciální měli?? Třeba tryptofan pro tvorbu serotoninu??)
Každá buňka v těle má své receptory a tyto peptidy se k nim jako ligandy připojují. Pokud je na receptoru stresový ligand (hormon), už se tam nepřipojí jiný. Pokud je v těle těch stresových hormonů hodně a jsou napojené na receptory, receptory se mohou desenzitovat, tj. je pro nás mnohem těžší emoce vůbec vnímat. Nejen ty negativní, ale i ty pozitivní. Signál není dost silný.
CO SE BIOCHEMICKY STANE, KDYŽ EMOCE POTLAČÍTE?
A pokud emoce neproběhne plně (tj. chemické procesy nejsou ukončené a plně zpracované), způsobuje to v těle spoustu biochemických změn:
- Může se zvednout hladina stresového hormony kortizolu (a to nechcete, protože to může vést k fyzickým nebo zažívacím problémům, poškození neuronů, které pomáhají emoce zpracovávat, nebo k oslabené imunitě).
- Aktivita autonomního nervového systému zůstane vysoká – pořád jste nastavení na útok/útěk s tím vším, co to s sebou nese. Vysoký krevní tlak, napětí v těle, zátěž na srdce.
- Potlačení emocí může také ovlivnit neurotransmittery a jejich dráhy – onen serotonin, dopamin a endorfin – a s ním i horší přístup k pozitivním emocím, které nám přinášejí.
- Vybuzené napětí (zúžení cév a svalových vláken) zůstává uložené v tkáních a fasciích, a tak není divu, že potlačení emocí vede k nejrůznějším fyzickým potížím a bolestem.
TĚLO JAKO NEVĚDOMÍ
Moc se mi líbí představa Candace Pert, že tělo je vlastně nevědomá část naší mysli. Uvážíme-li, že naše nevědomí nás z velké části ovlivňuje, je dobré si uvědomit, že ke svému nevědomí máme přístup i skrze tělo.
Naše tělo má rozsáhlou síť receptorů (receptory jsou jako smyslové orgány buňky), a neuropeptidy tak mohou přenášet signály po celém těle. Moc se mi líbí představa, že buňka je jako motor, receptor jako tlačítko a ligand jako prst, který ho zmáčkne, a vyvolá tak v našem organismu kaskádu procesů.
Naše vzpomínky (i ty nevědomé) nejsou uložené jen v mozku, ale v celé psychosomatické síti. Ve svalech, fasciích (napětí) i buňkách a pochodech v nich. Potlačování emocí tyto pochody narušuje, tělo se učí reagovat jinak.
Samotný paměťový proces je řízen emocemi (pomáhají při vybavení). Není divu, že při špatné náladě si vzpomeneme spíš na negativní vzpomínky a je pro nás mnohem obtížnější vidět svět pozitivněji.
Změněný stav vědomí je vlastně změněný stav nálady.
Každá fyzická změna je doprovázená změnou duševního stavu a naopak.
Což můžete krásně zažít vždy, když poskytnete svému tělu možnost se hýbat nebo cvičit.
MYSL A EMOCE (NEUROPEPTIDY) JSOU PROPOJENÉ
Naše emoce ovlivňují naši mysl, ale ta cesta je oboustranná – myslí můžeme naopak my sami ovlivnit vlastní emoce. Nebo i tělo (např. skrze biofeedback). Myslí tedy můžeme ovlivnit i to, co potlačené emoce v našem těle napáchaly za škody.
Ano, psychosomatika je mocný nástroj a vaše fyzické bolesti, trápení a nemoci mohou mít opravdu, vědecky ověřeno, hlubší příčinu v potlačených emocích. Tu je pak možné odstranit na úrovni mysli, nebo prostřednictvím uvolnění tělesného napětí a stresu.
Bez toho je ostatně jakýkoliv jiný zásah nakonec stejně odsouzen k neúspěchu.
Jsou to vlastně neuropeptidy, kterým vděčíme za uvědomění a akci. To ony řídí naši pozornost a určují, co za tu pozornost stojí a co ne. Určují tím naši realitu, protože je filtrována podle předchozích zážitků, emocí a učení. Skrze neuropeptidy je vše (včetně imunitního systému) propojené do jedné sítě, která reaguje na vnitřní a vnější změny.
Naši mysl Candace popisuje jako tok informací, které se pohybují mezi buňkami, orgány a systémy v těle. I nevědomě, autonomně. Mluví o našem hmotném a nehmotném základě.
Hmotným základem je naše tělo (chemie) a tím nehmotným jsou informace.
Skrze hmotu se pohybujeme v časoprostoru, ale skrze informace v zcela jiném světě – v nehmotném světě mimo hmotu, prostor, čas i energii. (Mimochodem, i Jung hovoří o fyzikálním základu psyché, což je tělo, a nehmotném základu, což jsou například archetypy. Psyché pro něj byla mostem mezi tělem a archetypálním nevědomím.)
Mysl podle Candace neovládá tělo, ale vlastně se stává tělem.
Tělo je projevem mysli v prostoru.
Na molekulární úrovni je tělo a mysl propojené v jednotu.
PROUDĚNÍ JE ZÁKLAD
Není nad to, když vám jako čchi kungovému lektorovi nějaký vědec ve své knížce napíše, že zdraví=plynulé proudění v těle. Candace mluvila o plynulém toku peptidů (emocí) v těle. Když emoci potlačím, to plynulé proudění naruším. Naruším celý systém, který je zdravý, jen když může reagovat rychle a bez překážek.
Pro Candace je pozitivní emoce každá upřímná emoce!
Ta, které se nechá prostor, aby proběhla.
To jest – aby mohla být prožita i zpracována!
Stres funguje jako taková závora, která stojí v cestě volnému proudu signálů v těle. Candace o něm hovoří jako o informačním přetížení. A právě proto, že emoční receptory jsou i v imunitním systému, stres má na naši imunitu tak negativní vliv a je tak důležité dělat to, co ho z organismu vyloučí – může to být pohyb, může to být meditace, mohou to být dechová cvičení. A samozřejmě pozitivní emoce. Cokoliv, co ve vás vyvolá radost, úsměv, lásku apod.
Když jsme vystresovaní, nebo potlačujeme emoce, a v našem těle to tedy neproudí, tělu zákonitě chybí i potřebná výživa.
Abychom byli zdraví, je potřeba dovolit si vyjádřit sebe sami, své emoce a stres pravidelně uvolňovat.
JAK UMOŽNIT VOLNÉ PROUDĚNÍ
Na vipassanských pobytech často slýchávám výraz „free flow“. Popisuje zvláštní pocit v těle, který se jen velmi špatně popisuje. Je to jako byste skočili na vlnu a projeli se po ní po vlastním těle. Na povrchu i uvnitř. Občas narazíte na místo, kde se volné proudění zastaví. Buď tam necítíte vůbec nic, nebo stažení až bolest.
Candace Pert sice o tomto volném proudění nemluvila a ani po nás nechce, abychom měli tak vycvičenou mysl, že dokážeme v každodenním životě rozpoznat, jestli nám to proudí, nebo ne. Ale dává pár tipů, jak to udělat, aby molekuly emocí mohli v těle volně proudit:
- Bdělost. Uvědomovat si své tělo a co cítíme.
- Spojit se s tělem (třeba skrze dotyk, masážní techniky).
- Zmírňovat stres (meditace, sladit činnost těla se záměrem mysli či srdce, tj. být vnitřně v souladu a nemít emoce zmatené).
- Cvičení (srdce bije rychleji a zvyšuje tak průtok krve – dobré pro očistu mozku, orgánů, výživu, vyplavení endorfinů).
- Vědomé dýchání (vede k relaxaci a uvědomění si těla).
EMOCE VĚDECKY
Když děláte něco tak neobvyklého jako je čchi kung, nebo se zajímáte o neduální učení a taoismus, potěší vás, když narazíte na vědce, které vyvrátí ty myšlenky, že se jedná o nevědecké šarlatánství. Navíc jsem racionální typ a už jen samotný fakt, že se věda (racio) blíží tomu, co člověk poznává na vlastní kůži (tělo), mysl i energii. Krásné sbližování (dokonce proces sjednocování) toho, co bylo dosud oddělováno, a nač se věda a s ní i moderní svět díval svrchu.
Candace Pert byla vedle Bernarda Kastrupa další, která mě upozornila, jak vlastně věda vznikla. Západní svět dostal možnost vědecky zkoumat svět (a tak prudce se vědecky rozvíjet) pouze za jediné podmínky – bude se zabývat čistě hmotnými věcmi. Mysl, duše i emoce patří do hájemství církve.
A tak si do dnešních dob neseme představu, že hmota je základ (což B. Kastrup vyvrací) všeho a ta jediná správná věda je ta tvrdá, měřitelná. Objektivní.
A proto se na humanitní vědy někdy kouká svrchu. A psychologie, která se vlastě zabývá psýché (duší) a emocemi, také hledá způsoby, jak své výzkumy kvantifikovat, aby byla dostatečně vědecká.
Ale sama jsem v dobách svých doktorandských studiích pochopila, že všechny směry zkoumání jsou užitečné. Protože pak dokážeme vědecky potvrdit i to, co intuice (a východní medicína) našich předků chápala. Náš rozum to potřebuje. Pochopit. Porozumět. Dopřejme mu to.
Jak už víme, je potřeba, aby srdce a rozum spolu ladilo.
A vědcům se tím také otevírá možnost zkoumat to, co by se ještě před pár desítkami let zdálo pobuřující a nevědědecké.
Jestli si chcete přečíst pár starších článků o emocích:
- Emoce – užít si je, využít je, nehodnotit je: dočtete se tam, proč je k ničemu dělit emoce na negativní a pozitivní. Jen vám to komplikuje život a nic to ve skutečnosti neřeší! Také zjistíte, že nešťastná láska může být dar. (Vlastní zkušenost. Možná i vaše??) A přiblížím vám tu chvíli, kdy jsem si uvědomila a na vlastní kůži zažila, že v práci s emocemi můžeme jít ještě dál než jsme zvyklí. Stačí umět vnímat jejich energii.
- Emoce – IU: tam se dočtete, jak vám Život začne přihrávat možnosti své emoce zkoumat hlouběji, když si jich začnete všímat. A proč je to užitečné (Jung mi to potvrdil. :-)) A na závěr najdete jedno hodně emocionální video jihokorejské zpěvačky a herečky IU. Nechte se vtáhnout do světa strachu, smutku, zoufalství – kde láska vítězí a kde můžete objevit i radost. Stačí se správně dívat.
- Emoce – Shakespeare and Mackbet nečekaně: tam se dočtete o příběhu muže, který byl pravým opakem té křehké IU. O vrahovi, tyranovi a diktátorovi. O muži a jeho manželce, které nesnesli to, co udělali, a emoce, které to vyvolalo. Byly to jejich emoce, které je zahubily. Také něco o moudrosti Shakespeara, o tom, zda být, či nebýt, a také že se můžete dostat i do divadla v Londýně, když se začnete otevírat emocím. :-) Zjistíte také, jak se emocím otevírat v bezpečném prostředí, aniž byste jimi někomu ublížili.
- Emoce – proč se jich nebát?: tam se dočtete, že problém nejsou situace, ale strach z emocí. Právě proto je užitečné se jimi zabývat – aby nám neřídily život. Nemusíte se trápit. Nemusíte je potlačovat, ani uvolnit. Stačí je zpracovat a uchovat. Síla jejich energie se vám může šiknout. :-)