Konečně to nejdůležitější – jak se cítit líp?
Ale nic z toho, o čem byla řeč předtím, nebylo zbytečné. Pokud jste předchozí 4 díly ještě nečetli, určitě se k nim vraťte.
- Emoce – užít si je, využít je, nehodnotit je: dočtete se tam, proč je k ničemu dělit emoce na negativní a pozitivní. Jen vám to komplikuje život a nic to ve skutečnosti neřeší! Také zjistíte, že nešťastná láska může být dar. (Vlastní zkušenost. Možná i vaše??) A přiblížím vám tu chvíli, kdy jsem si uvědomila a na vlastní kůži zažila, že v práci s emocemi můžeme jít ještě dál než jsme zvyklí. Stačí umět vnímat jejich energii.
- Emoce – IU: tam se dočtete, jak vám Život začne přihrávat možnosti své emoce zkoumat hlouběji, když si jich začnete všímat. A proč je to užitečné (Jung mi to potvrdil. :-)) A na závěr najdete jedno hodně emocionální video jihokorejské zpěvačky a herečky IU. Nechte se vtáhnout do světa strachu, smutku, zoufalství – kde láska vítězí a kde můžete objevit i radost. Stačí se správně dívat.
- Emoce – Shakespeare and Mackbet nečekaně: tam se dočtete o příběhu muže, který byl pravým opakem té křehké IU. O vrahovi, tyranovi a diktátorovi. O muži a jeho manželce, které nesnesli to, co udělali, a emoce, které to vyvolalo. Byly to jejich emoce, které je zahubily. Také něco o moudrosti Shakespeara, o tom, zda být, či nebýt, a také že se můžete dostat i do divadla v Londýně, když se začnete otevírat emocím. :-) Zjistíte také, jak se emocím otevírat v bezpečném prostředí, aniž byste jimi někomu ublížili.
- Emoce – proč se jich nebát?: tam se dočtete, že problém nejsou situace, ale strach z emocí. Právě proto je užitečné se jimi zabývat – aby nám neřídily život. Nemusíte se trápit. Nemusíte je potlačovat, ani uvolnit. Stačí je zpracovat a uchovat. Síla jejich energie se vám může šiknout. :-)
EMOCE JAKO RYBY
Co se mi na třicetidílném online kurzu o tom, jak zpracovat emoce, který najdete volně přístupný na youtube kanále Therapy in a nutshell líbí, je to, jak Emma používá názorné obrazy případně příklady z terapií.
Když vám někdo řekne „Neutíkejte před emocemi, nevyplatí se to“, představíte se pod tím něco? Motivuje vás to? Ale co když vám řekne, že emoce jsou jako ryby, které k vám do zpracovatelského závodu vozí kamion za kamionem?? :-)
Jasně, že se vám je nechce jít vykládat. Je to fůra práce. Přebrat kamion, roztřídit různé druhy ryb, vykostit, vyhodit to, co nepotřebujete, nakrájet to, co využijete. Jenže když to neuděláte, budete mít dvůr plný zkažených smradlavých ryb. Dokud s tím něco neuděláte. Stejně s tím něco udělat budete muset. A kdo chce něco dělat se zapáchajícími rozkládajícími se rybami??
A s emocemi je to stejné.
Někdy jsou to krásné barevné rybičky, že?? Ale někdy ne. A je jich tolik a tolik! Co s nimi? Vlastně nic náročného – přijmout kamion (emoce), roztřídit (pojmenovat, co dorazilo) a zpracovat. Prozkoumat, co je to za ryby, vyhodit to, co nepotřebujeme, využít to, co potřebujeme.
TO, CO JSME SE NAUČILI, DLOUHODOBĚ NEFUNGUJE
Máme spoustu pomocníků, nikdy na to nejsme úplně sami, nezapomeňte. Naše tělo, naši mysl, přátele, terapeuty.
Obvykle se učí tzv. copingové (zvládací) strategie. V akutní krizi super nástroj. Ale. Pokud se po zklidnění nevrátíte ke svým emocím a jejich poselství zpět, v dlouhodobém horizontu vám takové strategie jen komplikují život. Nebudete spokojenější, šťastnější. Budete jen neustále hasit nový a nový požár, aniž byste vyřešili to, proč se pořád objevuje. Dost vyčerpávající.
Nebo jste možná zkusili takové ty běžné způsoby, jak se s emocemi vyrovnat – třeba odvést pozornost? Televizí? Knihou? Hrou? Alkoholem? Drogami? Možná jste si o tom, co cítíte, s někým popovídali. Společně jste si možná postěžovali na život, na osud, na druhé. Trochu se vám ulevilo.
Obávám se ale, že bez toho, abyste opravdu ten kamion s rybami přijali (což neznamená, že jsou všechny dobré a k snědku a musíte si je nechat!) a zpracovali, připravujete se o možnost žít opravdu šťastný život. Emoce vás budou ovládat a vy si toho možná ani nevšimnete v té honbě za klidnými okamžiky a v úprku před tím vším, co nechcete cítit.
Není moudré přeskočit proces skutečného zpracování emocí a chtít se hned zas cítit dobře.
NÁVOD NA ZPRACOVÁNÍ EMOCÍ
Nejdřív otevřte oči
- Naučte se rozlišovat emoce. Naučte se pojmenovat, co cítíte. Kdykoliv zvládnete nějakou schopnost, která vám pomůže od svých emocí poodstoupit, zapojit do toho všeho i vyšší mozkové funkce (neokortex), získáte ke svým emocím lepší přístup. A díky tomu i lepší schopnost je zpracovat. Hezký seznam najdete třeba zde: seznam emocí. Člověk není jen naštvaný, nebo smutný apod. Seznam vám pomůže rozlišit, co je za tím vším.
(Vzpomínám, jak mě kdysi cca před 30 lety jeden egyptský známý zaskočil otázkou, co vlastně v dané chvíli cítím? Neuměla jsem to pojmenovat. A byla jsem hrdá na to, že to nevím, že to neřeším. Nechala jsem se unášet emocemi. Jednou smutná. Pak naštvaná. Jednou zklamaná. Pak zas usměvavá. Jako počasí.)
- Nerozdělujte své emoce na pozitivní a negativní. Ztratíte sami sebe ve snaze se těch negativních co nejrychleji zbavit. A čím víc je budete potlačovat, tím bouřlivěji se jednou stejně projeví. Spíš se naučte popisovat své pocity, jako byste je popisovali mimozemšťanovi. (Nekomfortně, rychle dýchám atd.)
- Nebojujte proti nepříjemným emocím. Fakt ne. Nepomůžete si tím, naopak.
- Trénujte ochotu cítit své emoce – využívejte vše, co se dál naučíte, abyste v sobě vypěstovali sílu emoce zvládnout. Dá vám to pak jistotu, že v životě zvládnete vše. Jak už bylo řečeno – největší problém je náš strach z emocí. Oslabuje nás.
Všímejte si svých emocí, popisujte je, pojmenovávejte je, nehodnoťte je, nebojujte proti nim. Buďte s nimi, zvídavě. Přišly vám něco užitečného sdělit!
POZNEJTE JE BLÍŽ – CO JSOU ZAČ?
- Je to primární emoce, nebo sekundární? Sekundární emoce jsou naučené, motivované snahou se skutečné emoci a bolesti vyhnout. Mají za úkol nás otupit. Oddělují nás od druhých. Primární emoce jsou pravým opakem. Jsou instinktivní. Nechat se ovládnout sekundární emocí váš problém nevyřeší. Podívejte se hlouběji.
(Krásně to můžete vidět v některých filmech a seriálech, jak jsem už psala v předchozích dílech. Všímejte si. Učte svůj mozek to zaznamenávat. Jak často lidé ve vztahu neprojevují to, co opravdu cítí. Hněvají se a přitom cítí strach. Jsou smutní, a přitom cítí vztek. Tváří se chladně a přitom je jim do pláče. Dělají to druzí, děláme to také. Je to obranná reakce. Nenechte se jí ale zmást.)
- Je to čistá emoce, nebo špinavá? Špinavá emoce je taková emoce, která je úplně zbytečná. Kdy si trápení vytváříme sami. Kdy se jen užíráme něčím, co není naší zodpovědností, nebo co není v našich rukách. Představujeme si, co jsme udělali špatně, a pak se ukáže, že vůbec nic. Když se stavíte do role oběti, cítíte jen špinavé emoce. Takže toto je další druh emoce, která se může rozplynout jak pára nad hrncem, když si uvědomíte, co sami sobě vlastně děláte.:-)
- Učte se, že každá emoce má svůj účel. Pozitivní účel. (Příčiny nás teď nezajímají.) To, co cítíte, vám má něco říct. Emoce mají funkci informační, ochrannou, motivační. Kterou má ta vaše? Chce vás chránit? Nebo nakopnout k nějaké změně?
(Emma v online kurzu krásně přibližuje příběh dětí, které nemají receptory bolesti. Zdá se, že je to výhra. Necítít bolest, necítit se nepříjemně. Trápit se. Ale to děvče se tolikrát spálilo, zranilo. A kdyby si toho někdo nevšiml, mohla i zemřít. I bolest může být dar.)
NA SILNÉ EMOCE JE TŘEBA JÍT PŘES TĚLO
Na emoce mají důležitý vliv starší centra mozku. Plazí (mozkový kmen) a savčí (limbický systém). Do těla se nám vyplavují různé hormony a ty nás nutí k různým reakcím – vyvolávají příjemné pocity, nebo nás vyděsí a my utečeme.
Instinktivní reakce plazího mozku vypínají neokortex. Není totiž čas rozvažovat, musíte se nebezpečí co nejrychleji postavit. (Pokud je to tedy skutečné nebezpečí. A o to mnohdy jde…)
- V prvé řadě zaměřte pozornost na své tělo. Využijte různé možnosti jak vědomě přepnout ze sympatického nervového systému (SNS) do parasympaticého (PNS), který má v těle na starosti klid, relaxaci a trávení. Pomáhá strečink, hluboký dech nebo i zívání. Úsměv, omytí obličeje chladnou vodou. V dlouhodobém horizontu pomáhá správné schopnosti regenerace pravidelný režim, spánek, správná strava.
- Několikrát denně se odstresovávejte. Zdravý nervový systém automaticky přepíná z SNS do PNS a když jsme v bezpečí, dopřeje nám klid a možnost nabrat sil. Nezdravý nás v SNS udržuje příliš dlouho a my jsme pak vyčerpaní. Relaxační a copingové strategie se nám ale mohou vymstít, protože je to jen krátkodobé řešení, které skutečný problém neřeší. Je to jako obvázat hlubokou ránu, místo toho, abyste ji zašili. Pravidelným odstresováváním (přepínáním do PNS) je možné dobře zvládat i práci plnou stresu. Máme schopnost vědomě poslat tělu signál třeba změnou dechu. Můžete si i nastavit na mobilu notifikace. :-)
(Pro mě je v tomto ohledu k nezaplacení zkušenost s čchi kungem ve stylu Orel v hnízdě. Tady jdeme přes tělo. Kolikrát jsem zažila, že se mysl zklidnila a tělo uvolnilo jen při úvodním promasírování, vnitřním úsměvu a pár pohybech. Stačí tak málo! I vipassanská meditace mě naučila být v mnohem užším kontaktu s tělem. Mozek mnohem rychleji reaguje na vnímané napětí v těle a já se mohu včas odstresovat.)
COPING STRATEGIE JAKO PRVNÍ POMOC
Skrze smysly (co vidíš, slyšíš, čeho se dotýkáš), mysl (počítání, vypsání se), vztahy (zvířata, přátelé, napsat dopis), nebo skrze něco aktivního (hudební nástroj, zpívat, kreslit, nebo se dívat na TV, filmy, hudba).
Jak vidíte, těch způsobů, jak se zklidnit a vnímat, že jsme v bezpečí, je spousta. Ale mohou být návykové. Můžete si snadno zvyknout k nim utíkat, abyste se svým emocím a problémům, na které vám ukazují, vyhnuli!
Každopádně spolu se zakořeněním (vnímat dotyk nohou, třeba dupat) mohou být dobrým způsobem, jak zpracovat první nápor emocí. Mohou pomoci při panickém záchvatu, PTSD apod.
Když se vám takto podaří zklidnit plazí mozek a přepnout do PNS, je na čase si uvědomit, zda jste opravdu v nebezpečí? Váš plazí mozek si to může myslet a spustit reakci útěk/únik/zamrznutí. Ptejte se sami sebe: „Jsem opravdu v nebezpečí?? Co když celou situaci nevnímám zcela jasně?“
Strach, který vnímáte, je možné vyřešit třemi způsoby – buď skrze tělo (viz výše), nebo skrze změnu uvažování, nebo skrze změnu chování.
EMOCE, EMOCE, ŘEKNI, K ČEMU JSI MI DOBRÁ?
Nejde nám o to se emocí, hlavně těch negativních, zbavit. Jde nám o to, využít je k tomu, proč se objevily.
Využít jejich informaci a energii.
Někdy se emoce a situace objevují pořád dokola. Už máte pocit, že jste TO vyřešili, a pak se stane totéž a vy zareagujete stejně. To je celkem běžné. Chvíli trvá, než se cestičky v našem mozku přestaví. Ale může to také znamenat, že jste své emoce ve skutečnosti nezpracovali. Že jste neprošli celým tím procesem.
Někde se to zablokovalo – buď jste svou emoci nerozpoznali, nepojmenovali. Nevíte, jestli není jen sekundární. Možná vás přemohly, nezvládli jste se jim otevřít. Možná jste polapení v nějakých pomýlených představách sami o sobě, nebo o světě, a ty vám brání celou situaci vyřešit. A ona se neustále vrací.
Pak je na čase s tím něco udělat a dál už se zbytečně netrápit. Shrňme si to:
- Troufněte se otevřít svým emocím. Dovolte si cítit to, co cítíte.
- Pokud je to příliš těžké, využijte některou z tzv. coping strategií, dokud nebudou vaše pocity snesitelnější a vy se na ně nezvládnete podívat blíž.
- A pak zjistěte, co jsou ty vaše emoce vlastně zač – vnímáte svou primární emoci, nebo jen tu sekundární? Jde o tzv. čistou emoci, nebo se trápíte něčím, co není ani vaše vina, a ani se nemusíte cítit jako oběť?
VNÍMÁM NĚCO ZKRESLENĚ, A PROTO SE CÍTÍM TAK ŠPATNĚ??
A nemylte se, i za pozitivními emocemi se může skrývat tzv. kognitivní distorze (zkreslení). Ta nastává, když věříme něčemu, co neodpovídá realitě. Pokud nám to přináší pocit uklidnění a spokojenosti, může jít o užitečnou ego-obrannou strategii. Ale i ta by měla být jen krátkodobá. Pokud nám přináší utrpení, pak je nejvyšší čas se podívat na to, čemu věříme blíž a změnit to. Těch možností je opět víc.
Přerámování (reframing)
Zábavný způsob přerámování je snažit se přijít na 6 různých výkladů dané situace.
Někdo se na vás mračí? Jste si jistí, že je to kvůli tomu, že jste udělali chybu a teď vám jdou vynadat?? Je to, co se mi teď v hlavě honí za myšlenky, opravdu pravda??
Mysl se vždycky snaží posbírat drobné střípky toho, co ví, a udělat z toho nějaký srozumitelný příběh. A s gustem ho zasadí do většího příběhu, kterému o sobě věříte díky minulým zkušenostem a minulým představám.
Zkuste vymyslet 6 jiných příběhů. Třeba i tak praštěný, že dotyčný člověk právě viděl ducha. Jde jen o to vycvičit váš mozek vidět i jiné alternativy než ty, které vám automaticky naskočí.
A i když někdy nemůžete tušit, který z příběhů je pravdivý, vyberte si ten, který je v souladu s vašimi hodnotami. Který vám poslouží, abyste byli lepší, silnější a šťastnější člověk.
Ptejte se sami sebe, zda tomu, co si v dané chvíli o sobě, druhých, světě nebo situaci myslíte, je pravda.
Učte se rozpoznávat různé druhy kognitivní distorze:
- Generalizujete?? (Jednou jsem něco zažil/a, tak to platí navždy?)
- Uvažujete černobíle? (Z extrému do extrému.)
- Věříte, že platí všechno, nebo nic? (Když to nemůže být dokonalé, tak to radši nebudu dělat vůbec.)
- Čtete druhým myšlenky? (Předpokládáte, co si o vás kdo myslí? Samozřejmě negativního?)
- Vidíte hned všechno černě? (Co když se stane něco špatného….??)
- Filtrujete? (Přehlížíte to pozitivní a zdůrazňujete to negativní?)
- Mícháte emoce s identitou? (Cítím se mizerně, musím být mizerný člověk.)
- Personalizujete? (Všechno je o mně.)
- Věříte v nereálný ideál? (Já jsem k ničemu, ostatní jsou perfektní.)
Uvědomujte si, jestli nežijete v sebeklamu. Někdy máme dojem, že my jsme ti správňáci. Že my jsme oběti druhých, nebo situace. Naše emoce, které reagují na naše myšlenky, nás pak klamou také a ať se snažíme danou situaci změnit, jak se snažíme, nejde to. Jak to? No protože řešíme to, co není špatně, a přehlížíme svůj vlastní podíl na problému.
ZMĚNIT MYŠLENÍ – TO SE SNADNO ŘEKNE, ALE JAK SE TO DĚLÁ?
V první řadě je třeba si začít všímat, jak uvažujeme. Oddělit se od myšlenek. Vy nejste své myšlenky, vy je pozorujete. Nemusíte jim věřit. A nemusíte tedy s nimi (a se svými emocemi) ani bojovat. Není to úžasné?
Navíc náš mozek je plastický, již vybudované neurální cesty (způsoby uvažování a reakcí) se mohou změnit. Jen to chce čas, všímat si toho, jak uvažujeme, a postupně to měnit.
I malé krůčky, malé úspěchy se počítají!
- Stačí si někdy sednout a psát si to, jak uvažujeme sami o sobě a daných situacích. Objevíte tam některé z výše uvedených zkreslení??
- Úžasná je na to meditace. Jejím smyslem není zastavit myšlenky, ale zjistit, jaké myšlenky se nám tam vůbec honí. Naučit se mít odstup. A zpochybňovat jejich reálnost. Buďme vůči sobě upřímní a zbytečně si neubližujme, bude se nám žít lépe.
V druhé řadě je třeba si uvědomit, že to, jak uvažujeme, nás má i chránit. Něco pozitivního nám to přináší. Třeba to, že se můžeme vyhýbat riziku (stejně to nemá cenu). Neriskujeme zklamání (určitě to nevyjde).
A pak si uvědomte, jakou cenu za takové myšlení ve skutečnosti platíte. Obírá vás o možnost volby. Vše je jasně dané. Brání vám to ve změně. Nebudete se cítit líp, když si to nedovolíte. Váš život nebude opravdu naplňující, když za sebe necháte rozhodovat omezující myšlenky.
PROČ NENÍ UŽITEČNÉ TOUŽIT PO ŠTĚSTÍ A ZAMĚŘOVAT SE NA VÝSLEDKY
Možná vám to bude připadat zvláštní, když na blogu, který se zaměřuje na to, jak být šťastný (nepodmíněně), narazíte na to, že není užitečné po štěstí toužit. Ale pokud jste byli někdy v projektu STROM ŠTĚSTÍ, víte, že jedním z témat týdne bylo CHTÍT NECHTÍT. A to se týká jakéhokoliv chtění…
Emma ve svém online kurzu o emocích krásně popisuje, že pokud nám jde jen o to, cítit se dobře, dosáhnout toho, či onoho, zamotáváme se víc a víc do bludného kruhu nespokojenosti, nedostatečnosti, potlačování negativních pocitů, přehlížení toho, kde je problém, který se může jen dál zhoršovat. Nakonec po vší té honbě zůstává jen pachuť neúspěchu.
Štěstí je pro Emmu něco jiného než ty prchavé pocity štěstí, nebo nereálná představa věčného stavu blaženosti, který by měl člověk cítit, až dosáhne nějaké mety. Štěstí pro ni znamená žít smysluplný život.
Místo na vzdálené mety a pozitivní pocity je pro spokojenější život užitečné se zaměřovat na hodnoty. Doporučuje tedy ujasnit si, které jsou ty vaše hodnoty, a snažit se podle nich žít podle vašeho nejlepšího svědomí a vědomí.
Život poháněný smyslem, který mu dáváte, je mnohem bohatší a naplněnější, než život poháněný snahou vyhnout se bolesti.
Protože touha po pozitivních emocích a úspěších nic jiného není. Jen převlečený strach a neochota opravdu žít. Naplno. Se vším všudy.
JAK ŽÍT TEDY NAPLŇUJÍCÍ ŽIVOT?
- Dovolte si prožívat své emoce – přinášejí vám informace a motivaci ke změnám. A sílu unést, co byste si mysleli, že neunesete.
- Nevyhýbejte se těm negativním – možná vám chtějí napovědět, že věříte něčemu, co není skutečné. Že uvažujete zkresleně, a proto se trápíte. Že sami sobě něco nalháváte, a proto nevidíte východisko. Že sami sebe omezujete.
- Učte se vnímat, jak uvažujete, a proč tak uvažujete? Co vám to dává a co vám to bere?
- Uvědomte si, co je pro vás v životě důležité. Jaké hodnoty? Zač jste v životě kdy bojovali, nebo byste byli ochotní bojovat?
- Věřte tomu, že změna je možná. Váš mozek je k neustálým změnám předurčen, a tak tedy i vy. :-) Můžete se měnit, můžete růst. Můžete být každý den o fous jiný. Za rok o dost jiný. Spokojenější, odvážnější, svobodnější, radostnější.
- Nesnažte se cítit se dobře a chovat se dobře (ať už si kdo pod slovem dobře představí cokoliv). Běžte hlouběji, buďte k sobě upřímnější a vše se srovná.
Vše, co prožíváte, může být pro vás příležitost se o sobě něco víc dozvědět, učit se a růst. Nejde o dokonalost, jde o rozvíjení, hloubku, košatění toho, čím jsme a čím vším můžeme být. Máme své hodnoty a těm jsme zavázaní. Pro sebe i svět kolem nás.
Článek je posledním dílem série o emocích. O tom, proč se užitečné se jim otevřít. Jak se učit s nimi pracovat v bezpečném prostředí. A jak k nim vůbec přistupovat tak, abyste využili informace, které přinášejí, a energii, kterou disponují. První díl série najdete ZDE.
Nové články se k vám dostanou i v nedělních e-mailech, stačí se o ně přihlásit: