Úvod do série naleznete ZDE.
Když jsem v roce 2014 rozjela svůj první roční projekt (tehdy pod názvem Absurdistán) o 50 způsobech, jak sami sobě šlapeme po štěstí, netušila jsem, že mi vydrží tak dlouho. Svou touhou nalézt to nepodmíněné štěstí, které nám nic a nikdo nemůže vzít, ať se tam venku děje cokoliv, jsem rozjela něco, co jsem nečekala.
Ale dalo se to asi čekat…
- Láska bez podmínek znamená milovat i to, co si podle našeho rozumu lásku nezaslouží. Jenže tak si lásku většinou nepředstavujeme. A jak by to vůbec bylo možné??
- Odvaha bez podmínek znamená jít i tam, kam byste se normálně děsili vstoupit, a čelit i tomu, z čeho máte strach.
- Svoboda bez podmínek znamená být svobodný i tehdy, kdy vás okolnosti poutají k jednomu místu. Znamená to nenechat se manipulovat emocemi. Kdo z nás (a kdo z těch, kteří za svobodu demonstrují) ale chce a dokáže být takto svobodný?
- Štěstí bez podmínek je mix vnitřní svobody, odvahy i lásky. Ten stav, kdy se objeví radost jen tak. Bez vnějších příčin. Klid, vyrovnanost. Hluboká spokojenost a naplněnost.
Rozhodla jsem se tehdy rozvíjet lásku, odvahu, svobodu, spokojenost, radost i vyrovnanost skrze 5 elementů čínské filozofie. Protože (náhodička) harmonický projev právě těchto 5 elementů se právě jako tyto stavy projevují.
MOTIVACE V NEDUÁLNÍM JINÉM SVĚTĚ
Jak už bylo řečeno, hledala jsem nejen nepodmíněné štěstí, ale i motivaci. Tam, kde ničemu nekladate podmínky, nic nestavíte proti ničemu (což je možné jedině v neduálním tak trochu jiném světě, kde nestojí nic proti ničemu). Tady neexistuje takové štěstí, o kterém byste mohli říct:
„Až se stane to a to, budu šťastná.”
Je to všechno ale trochu paradoxní. V takovém světě nežijeme, ale pokud tam chceme vstoupit, i ta brána je utkaná z neduálního světa bez podmínek. Chtít nechtít, to je ona brána. Koánová motivace. Co s ní?
Za ta léta jsem rozlouskla už hodně paradoxů, ale ten motivační paradox mi neustále unikal. I samotná otázka PROČ (kvůli čemu, kvůli komu, kvůli jakému až) tady najednou nedávala smysl.
NEDUÁLNÍ SVĚTY
Odpovědi bylo možné hledat pouze v neduálních světech. Neduálních učení existuje spousta. Dají se najít v nejrůznějších náboženských směrech, na Západě i na Východě. Jsou většinou tak trochu v podpalubí.
Nenápadní, někdy i odstrkovaní a pronásledovaní. Jako muslimští súfíjové, kteří byli těmi prvními zastánci jednoty (tawhídu), na které jsem za studií už v devadesátých letech narazila.
Typický islámský tawhíd (oproti křesťanské Trojici) zavedli mnohem dál – třeba až k výroku „Jsem Pravda“ Al-Halládže. Čímž vlastně řekl, že on a Alláh je jedno. Což se mu nejspíš stalo osudným…
Než jsem odjela do Egypta na studijní stáž, islámské filosofii a mystice jsem vůbec nerozuměla. Byl to pro mě jen souhrn jmen a názorů na něco, čemu jsem beztak nevěřila. Ale kontakt se světem, kde je víra každodenní součástí života vám může alespoň naznačit, kde ona brána do neduálního světa je. A vy se tím směrem vydáte na svou první Pouť.
Ta mě tehdy zavedla k religionistice, křesťanské mystice, buddhismu, indickým náboženstvím a k advaitě. Ta se pak pro mě měla stát tou další jasně zářící hvězdou na cestě.
MOŽNOSTI NEDUÁLNÍHO SVĚTA
Je jich nepřeberně. Ten svět je tak jiný, že objevovat jeho pravidla a možnosti je jako objevovat Ameriku.
Na jednu stranu to je často stejně dobrodružné, jako to kdysi měli první mořeplavci. Na druhou stranu ano, je to jako návrat k tomu, co je nám už stejně důvěrně známé, jen jsme to přemalovali mnoha barvami. Jako onu dřevěnou podlahu, na které ať je namalováno cokoliv, a vypadá to jakkoliv 3D, je to pořád jen dřevěná podlaha.
Je to návrat k tiché, klidné, radostné, svobodné, odvážné, láskypné, a tedy i šťastné podstatě našeho bytí.
V neduálním světě máte možnost smiřovat protiklady. Najít ono chtít nechtít. Dává možnost překlápět to temné ve světlo, protože zlo/temno nemusí být zlem/temnem. Není jak zde hodnotit, protože zlé se snadno mění na dobré a dobré na zlé. Jak v onom příběhu o rolníkovi a jeho zraněném synovi. Byla to smůla, nebo štěstí?
Ze světa, kde vládne nejistota (viz minulý článek) se můžete překlopit do světa krásy neočekávatelného. A dává možnost postavit se mezi dva proudy a vnímat situaci z obou stran.
Dává také možnost hledat jiné cesty. Třeba místo dilematu věřit/nevěřit můžete prostě jen bez hodnocení nejdříve ověřit fakta. Jak mě učil už Data ve Star Treku, což je ostatně seriál, který leží v základě mého optimistického pohledu na svět.
Tak by to pro nás mělo být ostatně přirozené. Nejdřív vnímat a pak reagovat. Nevnímat onoho pomyslného slona v temné místnosti jako vějíř, nebo lano, podle toho, jestli se dotýkáme ucha, nebo ocasu. Nepřiklonit se hned na jednu stranu konfliktu a být otevřený a naslouchat.
ADVAITA A DZOGČHEN
Pro svůj přístup k neduálnímu světu mám asi tři zdroje:
- Jedním z nich je mé vlastní nastavení. V horoskopu mám Velký kříž, planety stojící v opozici. Ale nemusíte věřit astrologii, ono stačí vnímat, jak moc mě to často táhne na obě strany naráz. Jak je mi přirozené být prostředníkem mezi různými pohledy a zároveň nemohu přijmout jen jeden, protože vnímám i pravdu toho druhého. Málokdy mé pohledy druzí lidé chápou, protože vnímat pravdu dvou protikladných názorů není obvyklé. Musela jsem se tedy učit smiřovat protiklady ještě dávno předtím, než jsem ke své radosti zjistila, že existují i nějaká neduálních učení.
- Druhým z nich je advaita. A spíš ten západní přístup, hlavně Rupert Spira. I když o nedvojnosti jsem slyšela hlavně v rámci studia indických náboženství a indická advaita je v některých ohledech trochu jiná než západní neduální učení.
- A třetím z nich je Dzogčhen, o kterém jsem paradoxně nevěděla ani za studií religionistiky. Patří pod tibetský buddhismus, i když se považuje za univerzální. Většina dzogčhenových praxí je ale typicky tibetská. Včetně tibetštiny. :-) Pro mě je nicméně jedním z přístupů k podstatě mysli. A ta je univerzální.
Právě skrze podstatu mysli se krásně propojuje advaita i s dzogčhenem. I s křesťanstvím. Když osekáte všechno to, co na sebe jednotlivá náboženství nabalila, tady se všechna setkávají. V jednotě. V záblescích pravdy než se jich ujali lidé a jejich snaha porozumět tajemství bytí. Tajemství.
NAMKHAI NORBU RINPONČHE
Jako religionistka jsem měla to štěstí nahlédnout do různých náboženství – jejich věrouky i praxe. I do každodenního života více či méně věřících lidí. Křesťanů, muslimů, hinduistů a buddhistů. U nás, v arabském světě a na Srí Lance. Neměla jsem ale nikdy potřebu do nějaké komunity patřit. Rozprostírala jsem se typicky neduálně všude. :-)
Rozprostírám se v podstatě dál, ale během uplynulých 10 let mě roční projekty k mému údivu zavály i do společenství lidí, kterého a kterých si moc vážím. Dzogčhenová komunita nelpí na pravidlech, je otevřená a vím, že kdybych cokoliv potřebovala, mohu se na ni obrátit. Kdekoliv po světě. Dívá se na svět v přesahu a zároveň tíhne spíš k tradici než k ezoterice. A to je mi blízké.
Nesmírně silně mě ovlivnil mistr Namkhai Norbu. Usměvavý, laskavý.
Dvakrát jsem měla to štěstí ho zažít osobně a odnesla jsem si z toho druhý nejsilnější prožitek propojení s onou podstatou, ke které došlo během jedné pražské transmise nad jedním letním ránem.
A bylo to právě díky němu, že v roce 2016 světlo světa spatřila má první e-knížka Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty). Tak moc jsem tehdy chtěla jet za ním do Bratislavy, že jsem si založila živnostenský list a na přání svých čtenářů knížku vydala. A pobyt v Bratislavě na retreatu mi to zaplatilo.
Bylo to i v době jeho umírání a smrti, kdy jsem poprvé zažila, že ten proces může nabývat neuvěřitelně hlubokých dimenzí a naplňovat člověka klidem.
MÝTY EZOTERIKY
Jako religionista, který má ale nejen teoretické znalosti, ale i své osobní zkušenosti se setkání s Ježíšem v Jeruzalémě, Rupertem Spirou v Londýně nebo Nakhai Norbu v Praze a Bratislavě někdy sleduji různé ezoterické směry, kterým se český lid vydává. Někdy mě inspirují (pobyt ve tmě, zvukoterapie, ceremoniální kakao, stravování, práce s traumaty). Někdy mám radost, kolik lidí začíná také nahlížet pod povrch každodenního dění a vnímat v něm pro sebe poselství.
Někdy ale jen kroutím hlavou nad tím, jak často jsou různé věci překroucené.
Jako by se mi před očima odehrával prvotní vývoj náboženství – od komplexního prožitku k povrchním škodlivým zjednodušením.
Jako by se ezoterika stávala novým náboženstvím se vším tím, co sama kritizuje na křesťanství a církvi.
I ta snaha zneužít hledačství citlivých lidí je tak zjevná.
Někdy nad tím jen mávnu rukou, protože tak to je, a stejně vám nikdo nebude naslouchat, dokud si sám tou cestou neprojde. Zkušenosti jsou zkušenosti.
Ale někdy si říkám, že kdo naslouchá, ten se může učit a jámy může vidět a přeskočit. Ale i tak jsem zažila drsné odmítnutí od těch, ve které jsem věřila, že pochopí. Škoda.
I nevyžádané rady (termín, který je často v ezoterice z nepochopení oboucháván druhým o hlavu) jsou cenné rady a kdo si myslí, že je povýšené je dávat, je možná sám stejně tak povýšený, protože je odmítá přijímat.
Nicméně z vlastní zkušenosti vím, jak nepříjemné je někdy slyšet, co slyšet nechceme. Kolikrát jsem já odmítla dobré rady svého učitele??
CO JE VLASTNĚ EZOTERIKA
Vtipné přitom je, že z religionistického úhlu pohledu je ezoterika vlastně mystika. Jiný pohled na svět a jiné prožívání, než mají hlavní náboženství. A mystika mi byla vždy blízká, už v 1. třídě jsem si představovala, že chodím do školy, kde se neučím číst a psát (což jsem už uměla), ale o tajemstvích života!
Zatímco moderní ezoterika my blízká není. Ano, karty, astrologii, kameny apod. mám ve svém arsenálu také. Ale opět nějak jinak. Často je to prostě o přístupu.
Karty a astrologie mi ukázaly svět symboliky (to se bude Jungovi líbit, až se k němu v souhrnech dostanu). A kameny zase vztah s přírodou. Ale nepoužívám je tak, jak to dělá ezoterika.
Podstatou původnich ezoterických (tj. mystických) učení je uvědomění si neduální podstaty sebe a světa kolem nás a všeho, co z toho vyplývá. Třeba uvědomění, že nic nepotřebujeme (a už vůbec ne něco extra, co si musíme vykvantovat) a že se nemáme čeho bát (a tedy nemusíme vytvářet žádné ochranné amulety apod.). Že tu nejsme jen pro sebe, ale skrze sebe jsme tu i pro druhé.
Protože tvoříme jednotu.
Že jedno jsme, to už jste možná slyšeli. Neduální učení vám umí ukázat, jak taková jednota v praxi vypadá. Teď a tady. Skrze základních 5 smyslů. Naučí vás nevidět jen strom a neslyšet jen ptáka. (Právě o tom byly mé VIDEO NEDUÁLNÍ HÁDANKY).
ŽIVOT V JINÉM SVĚTĚ V PRAXI
Nejde jen o to vnímat neduálně. Louskat koány. Nacházet zlaté střední cesty. Smiřovat protiklady a konflikty. Ptát se Života v rámci ročních projektů a hrát s ním tu hru. (Jako by to nestačilo…)
Jde o to zvládat jinak i emoce. Roční projekty fungují na úrovni mysli a emocí. Naučily mě svým emocím čelit. A to v hodně extrémních podobách – vztek, smutek, panika, láska. Potlačené emoce šly ven a já se poprvé učila s nimi pracovat.
Ale pět elementů (ročních projektů) zahrnuje úplně všechno. Tělo i energii.
Kromě čchi kungu, kde se s tělem a energií (a samozřejmě i s myslí a emocemi) pracuje běžně, mě roční projekty vedly i k větší disciplíně v péči o tělo. Hlavně během roku KOVU (rok 2021). Tehdy jsem musela vyrovnávat to, co covidová léta napáchala. Hlavně na mé váze.
Při lockdownových procházkách jsem narazila na Meredith Shirk a její program spojující stravování a krátká cvičení. Chytlo mě to. Recepty byly moc dobré, smoothies ještě lepší. Některé recepty občas stále vařím. Objevila jsem opět spoustu nových surovin. A dolů šlo 10 kg.
Objevila jsem pak i keto a také low carb. Na druhou stranu jsem díky jednomu z online kickstart kurzů objevila, jak vařit pravé italské těstoviny! Mňam. Dceři je často dělám.
NEJEN ČCHI KUNGEM JE TĚLO ŽIVO
Stravování je jen jedna část péče o tělo a o harmonizaci pěti elementů (čínská medicína má mimochodem úžasný systém dietetiky a na potraviny se dívá spíš skrze optiku pěti energií/elementů, než kolik obsahuje bílkovin, sacharidů atd.) Tou druhou je samozřejmě pohyb.
Čchi kung je bezva, svaly uvolní, tělo nevyčerpá. Ale čchi kung, pokud nejste fyzicky oslabení a víc zdravotně nezvládnete (čchi kung vás ale může postavit zdravotně na nohy), je ideální s něčím propojit.
S cvičením to u mě není nikdy dvakrát snadné. Jsem bývala sportovkyně, ale jen tak něco mě už nezaujme. Během uplynulých 10 let jsem cvičila dva americké programy – hodně intenzivní patnáctiminutovky 3x týdně (Aftershock/2017). Super. Potřebuji dynamické cvičení. Fungovalo to velmi dobře, nebylo to nudné a neopakovalo se to. Ale když už celou sérii jedete potřetí…
Meredith měla zase jiné cvičení, které mě bavilo. Ale ani k tomu se mi už moc nechce vracet.
Teď mám K-pop, pěnové válce a fascie. Ty mě fascinují!
ELEKTRICKÉ TĚLO
Benátky v nás a elektrické tělo. To byl pro mě další velký objev (2021). Covidové období bralo, ale i dávalo. Hlavně čas na objevy.
Když myslíte na své tělo, nač myslíte? Jak ho zkrášlit? Jak ho promasírovat? Jak si užít wellness? Jak si užít fitness centrum? Protáhnout svaly (a možná i ty fascie), posílit, rozproudit krev?
Možná jdete i o fous dál, čchi kungovým směrem, a půjde vám i o to tělo rozhýbat způsoby, které by vás běžně nenapadly. Naladit se na ně, uvolnit ho, ovládnout ho. A vnímat ho na mnohem jemnější úrovni než doposud. Možná budete vnímat ty neustálé proměny, jak nás to učí i na vipassanských kurzech.
Já tomu říkám šampaňské v nás.
Ale je možné jít ještě dál. K naším buňkám. Jednoho dne jsem narazila na popis toho, jak to v nás vypadá… ty miliony buněk a mezi nimi voda. Vnitřní Benátky! Buňky jako domy a voda jako benátské kanály, po kterých projíždějí lodě s náklady všeho toho, co naše buňky/domy potřebují. A stejně tak i odvážejí odpad z Benátek pryč.
Když myslíte na své tělo, myslíte i na to, zda je voda ve vašich Benátkách čistá, nebo zanešená?? Máme vůči tomu živoucímu městu v nás zodpovědnost. Vůči všem těm milionům buněk.
A tak nakonec opět nejde o rozhodování mezi A a B, nejde o to, jestli mám být laskavá spíš k druhým, nebo sama k sobě. Můj zájem by měl být jediný. Tahle partička, o jejímž dobrém životě rozhoduji. Vyžaduje plnou pozornost stejně jako každé jiné hospodářství. A tou pozorností pak zároveň prospíváte i dalším lidem kolem sebe.
ÚZKÝ KONTAKT S PŘÍRODOU
V souvislosti s Benátkami v nás jsem se tehdy také dozvěděla o tom, jak důležité je uzemňování. Tj. opravdu přímý kontakt s přírodou.
Dotýkat se jí jakoukoliv částí těla. Je to zvláštní. Učíme se o tolika různých systémech našeho těla – dýchací, trávící, vylučovací atd.
Ale ten elektrický by vás asi běžně nenapadl, že? A přitom bez elektrických impulzů v nás by ani naše srdce nebylo.
Pokračování…
Chci si sama pro sebe oněch 10 let shrnout a uzavřít, protože to, co jsem na začátku hledala, mi těch 10 let dalo. Nechci, aby nic z toho upadlo v zapomnění. Ale aby to pro mě bylo odrazovým můstkem dál. Chci o těch 10 letech ale psát i pro vás, protože možná v těch článcích najdete inspiraci. Možná také zatoužíte se do toho nepodmíněného neduálního světa vydat.
Uvidíte, jaké to může být, a co všechno můžete v takto jiném světě zažít.
Vaše cesta ale bude jiná, protože takové roční projekty jsou – je to dialog mezi vámi a Životem.
Rozmlouváte s Ním, objevujete sami v sobě i radíte sami sobě.
Mé zkušenosti vás jen mohou nasměrovat a nějaké otázky osvětlit.
Pouze cíl máme stejný – vnitřní klid a spokojenost.
Protože budete vědět, že už není po čem toužit. To nejdůležitější máte.
A že není čeho se bát, protože jste našli vnitřní sílu a odvahu a každé trápení umíte transformovat v něco, co může být jednou darem nejen pro vás, ale i pro celý svět.
A TAK JESTLI CHCETE BÝT U TOHO:
VSTUPTE DO PROSTORU JINÉHO SVĚTA
(až sepíšu pokračování, dostanete ho; z databáze čtenářů se kdykoliv můžete odhlásit)