Hmm, můj pocit, že žijeme v Absurdistánu se mnou teď asi sdílí spousta lidí. Svět jako by se zbláznil, že? Nic najednou nedává smysl, na logiku člověk může zapomenout a v podstatě vůbec na to, že bychom si mohli být jistí, jak se věci vlastně mají. Řekla bych ale, že teď je jen krásně vidět, do jaké míry vůbec dokážeme vnímat, jak se věci vlastně mají, a do jaké míry vidíme jen to, čeho se bojíme a co si představujeme…
Na téhle korona době je prostě i něco velmi vzácného… také to vnímáte??
Když jsem se v roce 2014 vydala na cestu z Absurdistánu, měla jsem na mysli právě tenhle druh absurdity. To, jak sami sobě absurdně stojíme ve štěstí, protože svět vnímáme skrz filtry svých představ. Protože se jimi necháváme spoutat. Vším tím strachem a touhou ten strach nějak přehlušit. Čeho se teď nejvíc bojíte?? A všimli jste si, jak se to všechno rozpadá na dvě hlavní skupinky zastávající opačná místa barikády?? Na které straně stojíte?? Nebo už té zjevné dualitě nepodléháte??
Můžete slyšet nejrůznější krásná slova o odvaze, svobodě, lásce, obětavosti a vztazích. O transformacích a ohledupnosti. Ale co vlastně znamenají? Když jsem se na tu cestu z Absurdistánu vydávala, netušila jsem, jak moc se obvykle mýlíme v tom nejzákladnějším chápání světa kolem sebe a nejrůznějších ideálů. Právě proto, že si většinou neumíme v tom našem dualitou ovládaném světě představit i něco jiného.
O štěstí prý ve skutečnosti vůbec nestojíme
Tvrdí A. de Mello. Vždycky se prý najde něco, co je pro nás důležitější. (Třeba nejrůznější sny, které si budeme chtít splnit?? A až to budeme mít, budeme šťastní??) Já jsem ve svém životě chtěla na té cestě z Absurdistánu otevřít prostor štěstí, kterému nebudu klást žádné podmínky. Žádné – to ano a to ne. Tohle se mi líbí a to chci, a tohle zásadně odmítám. Protože mi došlo, že štěstí, kterému se kladou podmínky, jak jsme zvyklí, nikoho nikdy neuspokojí.
Jsou to buď bubliny, které se vám rozpadnou pod rukama. Nebo fata morgány, které se rozplynou, když se k nim přiblížíte. Jsou to domečky z písku, které rozmočí první voda. Co je to za svobodu, kterou něco omezuje? Co je to za lásku, která miluje „jen když”? Opravdu O TOHLE stojíte??
Nenapadlo mě ale, čemu že se to tím také ve svém životě otevírám… :-)
Když chcete vnést krásná slova do reality svého každodenního života
Najednou zjistíte, co vlastně znamenají. :-) Já si to uvědomila hned na samotném začátku prvního roku Absurdistánu. Ten děs, že pokud chci být svobodná, budu se muset postavit tváří v tvář tomu, co mě poutá. Troufli byste si???
Já se k tomu samozřejmě moc neměla. Ale stalo se cosi, díky čemu jsem rok 2014 na jeho konci symbolicky pojmenovala rokem Daru. (A od té doby jsem i každému dalšímu roku dávala symbol, který co nejlépe vyjadřoval jeho hlavní poselství. Ten další byl třeba rokem Noční můry z Elm Street. Ale o tom později.)
Dostala jsem tenkrát dar lásky – coby síly, která dokáže člověkem pohnout, nadchnout ho, lapit a nepustit. Znáte to přece. To rčení, že láska hory přenáší?? Ale zároveň to byla výzva naučit se milovat dospěleji. V dobrém i zlém. Bez růžových brýlí. Svobodně, jak o tom Mello ostatně také mluví. Podle motta mé FB stránky Žít je umění / Jiný život v Jiném světě – „není umění milovat život, když vám snáší modré z nebe. Je umění milovat život, když vás vláčí po kamení.”
Umíte si i v takovým časech nechat srdce otevřené?? Je to velmi, velmi těžké…
Dostala jsem ale i dar podpory, za který jsem velmi vděčná. Byl to ale jen takový rozjezd. První jemné nárazy (které mě ale šíleně rozhodily), první pochopení toho, oč na téhle cestě půjde. Došlo mi to naštěstí celkem svižně, protože to nebylo poprvé, kdy mi Život přihrál do cesty něco takového. Tenkrát v devadesátých letech to byl první pohled mimo ty běžné životní cestičky. První objevy zrcadel a symbolů v našem životě a jeho zákonitostí. (To se o tom ještě moc nemluvilo.) O 20 let později přišel čas to rozjet podstatně víc, protože jsem na to už byla připravená. :-) Třeba jste taky??
50 kamenů
Za těch pár let od roku 2014 jsem zjistila, jak moc mi na téhle cestě pomáhá 50 kamenů. :-) Každý rok díky nim dostal příběhový, až pohádkový, ráz. A byly to pohádky plné překážek, lásky, zázraků. Rok najednou nebyl jen shlukem událostí, které se zčistajasna dějí a člověk se v nich ztrácí. Měla jsem navíc pocit, jako by se mnou Život komunikoval, protože já jsem komunikovala s ním. Ať se dělo cokoliv, vždycky jsem mohla říct: „To mě nepřekvapuje. Přesně vím, oč teď jde.” Vždy to totiž nějak odpovídalo tématu daného týdne. A daná témata na sebe vždy nějakým zvláštním způsobem navazovala.
A když první rok Absurdistánu skončil tématem „Něco končí a něco začíná”, bylo mi jasné, že příští rok chci jít do toho zas! Bylo to totiž – světe div se – poslední z 50 témat týdne, které jsem si postupně náhodně tahala z připravených kartiček. Vzpomínám, jak jsem si každý týden říkala, jestli to opět bude navazovat a jaké téma vyjde na konec. Hmm, kdo by to byl býval řekl?? :-)
Tenkrát jsem navíc ještě tahala ze všech 50 kartiček naráz. Ale postupně jsem se dopracovala k systému, jaký používám dnes – tj. rozvíjí se v deseti týdnech (a tématech) jen to, co ladí s daným ročním obdobím.
Na jaře svobodný růst, v létě vnitřní radost a láskyplné vztahy (k sobě, druhým i k Životu), na podzim schopnost bděle rozpoznat, co nám už neslouží, a ochota vzdát se toho. A v zimě?? Se zimou přichází rozpoznávání toho nezničitelného v nás a jistoty a odvahy, která z toho vychází. A zároveň se to vše krásně doplňuje a podporuje. Ráda k věcem přistupuju komplexně, aby se na nic důležitého ve snaze zaměřit se jen jedním směrem nezapomnělo. Postupně se v nás tím harmonizuje všech 5 elementů, které jednotlivým ročním obdobím patří (dřevo, oheň, země, kov, voda). A to pak v našem životě pozitivně ovlivňuje naprosto všechno.
Zní to krásně? Zní. Ale přináší to s sebou nečekané výzvy.
Výzvy, vítězství i prohry
Můj první pocit na cestě z Absurdistánu vypadal asi takto (říká se, že není příjemné zjistit, jak na tom vlastně opravdu jsme):
Ano, takhle si asi člověk obvykle nepředstavuje to „plnění si svých snů”. :-) Ale pokud je vaším snem svoboda, dost dobře se člověk neobejde bez osvobození od toho, co ho děsí. Tohle video je dokonalým zobrazením otázek a pocitů, na které člověk může narazit.
Nebo když jsem si jednoho listopadového podvečera (roku 2015) zlomila nohu, bylo to jako bych jen zhmotnila článek, který jsem psala o nějaký ten týden předtím. Ano, ten o pocitu, že šlapu do prázdna. :-) Ne, v téhle hře se Životem vás jen máloco překvapí.
Ale zároveň neexistuje snad krásnější pocit, než když uprostřed zoufalství objevíte poklad (jak jsem o tom psala zase jindy.) Nebo když objevíte ten pocit bez Já, které se snaží jen bránit. Nebo když ve shrnutích roku nacházíte takové skvosty jako: „Neptej se strachu, je to nevěrohodný svědek.” A přesně si vzpomínáte, kdy vám tahle myšlenka bleskla hlavou, a jak moc vám tenkrát pomohla.
Za to poznání, že uprostřed všeho toho hurikánu a utrpení můžete tenhle poklad v pozadí VŽDY najít, tohle všechno rozhodně stojí! Už se pak nemusíte tolik bát. Už víte, že nemusíte klást svému štěstí podmínky.
Chceš se vnímat jako rozlomená skořápka, nebo jako jádro uvnitř?
To je další z poselství mých shrnutí roku (také z roku 2015). To byl ten rok Freddyho Krugera. :-) Už jste jistě slyšeli, že máte na výběr, jak se na situace budete dívat. Jak v té noční můře – stačí se probudit a otevřít oči.
Navíc ta cesta nakonec nemusí být tak těžká, jak se vám teď může zdát. I vy můžete narazit na pomocné ruce, ať už ty z masa a kostí, nebo ty knižní a videové. Asi největší stopu u mě za ta léta ročních projektů zanechala Pema Chodron a Rupert Spira.
Pema Chodron tím, jak mluví o tom, co dělat, když člověk začne ztrácet půdu pod nohama. Jak říká, záměrem našeho jednání není ani tak věci měnit, ale spíš rozvíjet soucítění a otevírat srdce. Za celá tisíciletí jsme toho změnili spoustu, ale jen na povrchu. Ke skutečné změně nedošlo, protože tak, jak na to obvykle jdeme, k žádné ani dojít nemůže. Zůstávají jen zkamenělá srdce náchylná buď k agresivitě, nebo ústupkům.
A Rupert Spira tím, jak mi poprvé ukázal, co to znamená vnímat svět neduálně. Na vlastní oči, uši, kůži. :-) Úplně mi převrátil způsob, jak vnímám sama sebe i svět kolem sebe. A vždy, když potřebuju, umí mi ukázat, jak tohle vnímání umí zásadně ovlivnit náš každodenní život. Potkala jsem ho i osobně, když jsem měla náhodou studijní cestu do Londýna a ubytovala se náhodou jen pár minut pěšky od sobotního semináře.
Ale hlavně – podporu a inspiraci můžete vnímat ve všem možném. Ve filmech, textech písní, nebo i v tom, kam vyrážíte na výlety a co na nich zažíváte. Celý svět pro vás může být jeden velký symbol plný znamení a poselství. Od dob hrátek z tarotovými kartami a astrologickými symboly jsem zvyklá je vnímat. A naučit se tomu hieryglyfickému vnímání může každý.
Hravě a kreativně
To je to, co na těchto ročních projektech tak miluju! Není to nějaká práce na sobě. Nepotřebujete na to čas, který můžete sami sobě věnovat. (Tak maximálně pár minut denně na zaznamenání postřehů, objevů). Stačí si jen čas od času vzpomenout, jaké je téma týdne, a čekat, co se začne dít. Vy sami nemusíte dělat vůbec nic! Není to bezva?? Je to jako ve sprše, necháte vodu proudit a jen vnímáte, jaké pocity to ve vás vyvolává.
Je to mindfulness v praxi, jak o tom nedávno vyprávěl jakýsi psycholog. Jen já tomu tak neříkám. :-) Žádné meditační vysedávání, ale všímání si, jak reagujete a co se vám honí hlavou v tom každodenním životě. Dech a svoji pozornost a vědomí máte neustále s sebou a čím víc si jich všímáte, tím líp pro vás. Možná o sobě zjistíte pár věcí, které se vám nebudou moc líbit. Ale také se naučíte být i s tím, co se vám nelíbí, obejmout to v sobě a vyléčit to tím.
Víte jistě, že největším lékem je pozornost a láskyplné přijetí. Nic víc není moc potřeba, žádná složitá řešení.
Hodně jsem se během těch let o tom naučila na vipassanských desetidenních pobytech. Tam pochopíte, že tou největší absurditou, kterou sami sobě stojíme ve štěstí, je snaha vyhýbat se bolesti a ulétávání na tom, co se nám líbí. Je to totiž jen kolotoč utrpení. Strach, touha, strach, abychom o to, co máme nepřišli, touha, po tom, oč jsme přišli. Jako bychom nic jiného neuměli.
Ale přitom umíme – nechytat se na ty háčky (šenpy), jak o tom mluví Pema Chodron. Udržovat si vyrovnanou mysl – jak o tom mluví na vipassaně Goenka. Vipassana byla dalším mým velkým darem, který mi na té cestě z Absurdistánu pomáhal. Na kurzu jsem byla již třikrát a pokaždé to bylo nádherné, silné a jiné. Kdykoliv se vám tohle podaří hravě vnést do každodenního života, je to krása!
Příběh vašeho života
Když vás život v téhle hravé poloze chytne a začnete si své zážitky a objevy zapisovat, můžete vytvořit velmi zajímavé věci. To, pravda, chce trochu toho času, ale řeknu vám – teď docela lituju, že rok 2019 a 2020 nemám tak podrobně zpracované jako roky 2014-2018. Pročítání ročních shrnutí teď totiž bylo jako vytahovat na povrch drobné perličky poznání, které mi ty roky přinesly, a které už málem zapadly v zapomnění. Jenže já teď vnímám, jak moc jsem právě tyhle perličky teď potřebovala slyšet. Vědět, že TUHLE zkušenost jsem už měla a že ji právě teď můžu použít.
Rok 2019 je, pravda, nakonec zpracován také – v podobě DEVATENÁCTKY. (Jak jinak.) Což je 50 absurdních hříček, jak sami sobě šlapeme po štěstí. Není tak osobní, ale své perličky v takové té hravé podobě obsahuje. Oproti měsíčníkům Magazínu Aves z roku 2016 není tak podrobný a interaktivní (v roce 2017 z nich nakonec mohla úpravami vzniknout má druhá e-kniha Vdechněte život poselstvím svého dětství), ale zase je stručný a zábavný. Je dobré si čas od času připomínat, jak bláznivě se někdy chováme a zasmát se tomu. Neberme se tak vážně. :-)
Z roku 2020 mám zpracované jen části a to mě vážně mrzí, protože právě tenhle rok byl velmi výjimečný. Ale asi měl být výjimečný i v tom.
Co všechno přinese rok 2021?
Kdo ví?? Ale má zkušenost uplynulých let říká, že přinese to, co si do života budu chtít vnést. :-) Když se životem rozehraju tu hru, jsem otevřená čemukoliv, čím mi odpoví. Nemusí se mi to líbit, ale vím, že je to odpověď na moje volání, že to má hluboký smysl a že mě to přivede o krůček dál tomu, po čem já opravdu toužím. A to je po tom štěstí, které se jen tak nerozplyne.
Život nám někdy servíruje zkušenosti, které bychom si dobrovolně nikdy nepřáli. Ale když je pochopíme a transformujeme, ony transformují nás.
A neděje se to proti naší vůli, ale v téhle roční hře přesně v souladu s naší vůlí. Vždycky žasnu, jak dokonale Život odpovídá na témata, která s ním chci probrat. A jak mi díky tomu otevírá svět, kde se cítím svobodně, jistě, vyrovnaně a plná vnitřní síly a odvahy. V takovém světě se srdce nemusí chvět obavami a může se rozevřít a zazářit. :-) Je pak jen na mě, jestli v tomhle světě budu chtít zůstat, nebo jestli pro mě bude nakonec zase něco důležitějšího než štěstí…
Roční projekt bude otevřený i v roce 2021 a zase úplně všem a zdarma
Myslím, že každý má právo si něco takového zažít a užít. :-) Každé pondělí pak dostanete email s tématem týdne a dalšími materiály, které se kterými můžete pracovat, když budete mít chuť. Snažila jsem se vás inspirovat tím, co jsem sama o daných tématech v uplynulých letech objevila. Ale hlavní je to, co vám o nich řekne Život sám. :-)
Asi nejužitečnější z extra materiálů jsou ty, které vznikaly v roce 2017 právě pro jednotlivá témata týdne a která vám vysvětlí, jak je možné se dívat na to, co vám témata vnesou do života. Neduální pohled totiž není úplně běžný a tyto články shrnuté v eboocích jednotlivých elementů vám mohou pomoci začít se na všechno dívat trochu jinak. :-) Vaši hru se Životem to může povznést na jinou úroveň. Ebooky jsou placené, ale berte to tak, že tím celý projekt, který je zdarma, podpoříte.
Už pár let se projekt jmenuje STROM ŠTĚSTÍ a vstoupit do něj můžete tudy:
>> STROM ŠTĚSTÍ – BLIŽŠÍ INFO A REGISTRACE <<
(ještě stihnete pár posledních týdnů elementu VODA týkajících se našich obav a nalezení toho nezničitelného v nás)