Asi jste to ve škole také slyšeli. Vývoj života na této planetě je dán evolucí – a v evoluci jde o přežití toho, kdo je lépe na dané prostředí adaptován. Prostě vyhrává ten silnější.

Na studiích v Ammánu jsem ale od turecké spolužačky poprvé slyšela, že evoluce je jen taková zápaďácká teorie. Sice se o ní v Turecku také učila (byla to v té době sekulárnější země), ale pak je tu ještě ta z Koránu. A potažmo z Bible. A vykládejte některým Američanům, že věříte v evoluci, a budou se na vás dívat jako na nemorálního neznaboha.

Můj úplně první sešit Putování kdesi z devadesátých let začínal výpisky z úžasné knížky Theilarda de Chardin Vesmír a lidstvo, křesťanského filozofa z počátku 20.století. Tam jsem se dočetla o jiné teorii, na kterou jsem si dnes vzpomněla, když jsem objevila pár videí Bruce Liptona, kterému se jinak celkem úspěšně vyhýbám.

Nějak úplně nesouzním s onou představou, která se skrze něj šíří, že si člověk může stvořit, co chce. Ne, že by nemohl, ale nijak se to neliší od představ východu, že když budete žít správně, vysloužíte si ráj. Přijde mi to prostě málo. :-) Protože z takového ráje se pak obvykle padá do pekel. A můžeme určitě tvořit víc než jen to, co nám říká naše ego. Jako že většinou tvoříme právě podle něho. Staletí za staletím, tisíciletí za tisíciletím. Tolik se toho změnilo! A tolik toho zůstalo v základě stále stejně špatně…

Ostatně právě o egu a jeho maskách a představách a tužbách a obavách, kterými nás řídí, byl uplynulý týden.

 

SPOLUPRACOVAT, NEBO BOJOVAT?

Bruce Lipton  mi ale v tomto videu připomněl něco, o čem jsem psala už před časem, když jsem se věnovala uzemňování a elektrickému tělu a oné úžasné představě našich buněk jako vnitřních Benátek.

Podobně jako Theilard de Chardin se zmínil, že žijeme jen proto, protože nás podporují bilióny buněk. A nesmím zapomenout na baktérie, kterých je prý i víc než buněk našeho těla. A třeba ty v tlustém střevě mohou za to, že jste v dobré náladě. (Vyrábí serotonin.)

Nakonec je pro nás naprosto zásadní spolupráce těchto biliónů částí. To, zda fungují v nějaké jednotě, kdy každý dělá svou práci. Některé staví, jiné brání, jiné vyrábějí tu dobrou náladu. Ne nadarmo jsem vždycky zbožňovala seriál Byl jednou jeden život. A myslím, že by určitě stálo za to vyrobit novou verzi, která by odrážela nejnovější poznatky.

Podle Theilarda de Chardin je evoluce hlavně vývojem sjednocování. Už dlouho před věkem globalizace předpovídal, že to bude další stupeň vývoje vědomí nejen lidstva, ale pro něj šlo i o vědomí vesmíru jako takového. (Což mi zase připomíná filozofii Bernarda Kastrupa.)

A také předpovídal, že to bude velká zkouška lidstva. Aby ono propojení zvládla. Aby se to nezvrtlo v boj národů a ras proti sobě. Nebo ve snaze, aby byli všichni stejní a všichni pod kontrolou.

Zatím tu máme obě verze a je na nás jako na lidech, abychom tuhle zkoušku úspěšně zvládli.

V současné době to po covidu a kvůli válce na Ukrajině a probouzející se Číně vypadá, že pro lidstvo bude výhodnější, když státy nebudou tak propojené, a tedy zranitelné. Bohužel ale pokud to nepovede k tomu, že budou nakonec stejně nějak spolupracovat, tak i to bude slepá ulička.

 

JAPONSKÉ SQUID GAME (HRA NA OLIHEŇ)

A s tím vším samozřejmě souvisí asi nejsilnější zkušenost tohoto týdne – seriál Alice in the Borderland. Dceřin oblíbený japonský seriál, kvůli kterému jsem jí před časem sháněla jednu kartu z kanasty, aby si s ní mohla ozdobit obal mobilu. Jak už název napovídá, najdete v něm hodně z Alenky v říši v divů.

Pokud se vám líbilo Squid Game, doporučuji. Je to stejně drsné a zároveň stejně filozofické. V každém díle si s hrdiny uvědomíte, jak blízko může být smrt, co je pro vás důležité a proč vůbec dál žít. V druhé sérii, která mě teprve čeká, se tyto otázky řeší prý ještě víc.

I v tomto seriálu je ale vidět, že boj o přežití není v první řadě bojem o to, kdo přežije, ale kolik vás tu hru (život) přežije. A čím víc spolupracujete, tím pravděpodobněji přežijete. 

V seriálu hrají hrdinové různé hry na život a na smrt. Často se zdá, že vyhraje jen ten, který myslí hlavně sám na sebe. Ale hned v jedné z prvních her se ukazuje, že ke zdárnému ukončení této hry jsou potřeba minimálně dva lidé. A jak říká jedna z hrdinek: „Kdybys nevolal, kde je ten, co nás honí, a nesnažil se, aby přežilo co nejvíc lidí, teď bych tady nebyla.“

Jak říkal Sadhguru, indický guru, stejně jako Frankl, evropský psycholog přeživší koncentrační tábor – služba lidstvu je cesta k tomu, aby se svět kolem nás změnil.

 

CO CHCE EGO A CO CHCI OPRAVDU JÁ?

Uplynulý týden byl o egu. V páté kapitole připravované e-knížky jste se mohli dočíst (vy, co jste dostali můj e-mail a přečetli jste si ho :-)), pod jakými maskami se skrývá. A mohli jste si celý týden klást otázku – co vlastně chci? Mluví teď ze mě ego a jeho představy, strachy a touhy, nebo něco hlubšího??

Já se tento týden hodně věnovala právě tomu, co doopravdy chci. A zda tomu, že je to možné, opravdu věřím. Nejspíš si toto téma přenesu do dalšího týdne, protože období sázení těch správných semínek, ze kterých může vyrůst něco užitečného pro všechny, nejen pro mě, ještě zdaleka neskončilo. Ještě další 4 týdny!! :-)

 

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI?

Všímali jste si i vy, kdy z vás mluví strach a kdy radost, zvídavost, nadšení, láska, víra a naděje??

Kdy vám jde hlavně o sebe a kdy myslíte ve větším měřítku?

Protože i když zrovna řešíme osobní problémy, nikdy v tom nemusíme být sami.

I když vaše zkušenost byla v minulosti jiná.

A hlavně – nikdy to není jen náš osobní problém, ale sdílíme ho s lidstvem jako celkem.

Vždyť co řešíte za problém, který by na téhle Zemi neřešil také někdo druhý??

Spoustě lidem pomáhá si uvědomit, že i se v tom neplácají sami, že to není jejich selhání.

Mimochodem, uplynulý týden byl i dalším týdnem nového Star Trek: Picard seriálu. Víc už jsem o něm také psala v článku zde. A spojuje se mi s tématem tohoto týdne v tom, co si uvědomuju, že v životě chci asi nejvíc. Velmi sdílím optimistickou vizi Gena Roddenberryho, kterou do Star Treku v 60. letech vnesl.

Optimismus mám v sobě a možná právě díky tomu, že jsem v dospívání hltala Star Trek.

A určitě ho v sobě může mít každý.

Stačí se začít dívat trošku jinak. :-)

A věřit :-)

Jak se rozhodnete??

(ostatně tak zní i název onoho článku.)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *