Žádné extra zážitky. Jen ten nejjednodušší, nejpoklidnější návrat k přirozenosti bytí.
Tato slova zazněla ke konci článku o mém čtvrtém kurzu vipassany v polském meditačním centru.
Jaké to tedy tentokrát bylo, když jsem psala, že každý kurz je v něčem jiný??
- Tentokrát nebylo moc o čem přemýšlet. Žádné náročné emoce, které by bylo potřeba zpracovávat. Jako poprvé.
- Nebylo nad čím plakat a zač se omlouvat, ani kvůli čemu hledat pochopení nebo přijetí toho, co jsem považovala za nefér. Jako podruhé.
- Ani jsem se necítila propojená s mou rodinou tisíce kilometrů daleko. Žádné hlasy, žádný vnitřní pocit, že se musím vrátit… protože se dělo něco důležitého. Jako potřetí.
KAŽDÝ PROŽÍVÁ TĚCH 10 DNÍ PO SVÉM
A to je jedna z věcí, která mě na vipassana desetidenních kurzech vždy fascinuje.
Zaprvé to, že za kurz neexistuje nějaká cena, kterou by bylo potřeba platit. Vše je na bázi dobrovolnosti – asistující učitelé učí zadarmo a starší vipassana studenti vypomáhají v kuchyni, při úklidu a při organizaci kurzů také zadarmo. Náklady samozřejmě nějaké jsou – za jídlo, elektřinu, údržbu centra apod. Ale je pouze na vaší vlastní dobrovolnosti, jaký dar (dánu) na konci kurzu poskytnete. A také na vaší finanční situaci. Můžete nedat téměř nic a přijet na oplátku pomoct.
Nebo můžete dát tak velký dar, že se za to koupí pozemek pro další centrum (tak vzniklo například polské centrum).
A zadruhé to, že ačkoliv bydlí všichni stejně, jí všichni totéž a všichni mají stejný, hodně nabitý, program a dělají totéž, pro každého je pobyt na kurzu jiný.
Je krásně vidět, jak moc nezáleží na vnějším prostředí. Jak moc si neseme to, jak život prožíváme, ve svých hlavách. A nejen tam. I to je na vipassanském kurzu krásně vidět – kde je ten kořen našeho utrpení.
A tak nejen že každý prožívá těch 10 dní po svém, prožíváte si je pokaždé jinak i vy sami. Řekla bych, že to, s čím na kurz přijíždíte, to si do něj vnášíte a to si tam pak prožijete… alespoň taková je má zkušenost a zkušenost některých lidí, se kterými jsem měla možnost desátý den kurzu mluvit. (To už se mluvit konečně smí.)
JÁ NA VIPASSANSKÝ KURZ POČTVRTÉ VSTUPOVALA ÚPLNĚ JINAK NEŽ PŘEDTÍM
Zaprvé první tři kurzy jsem jela v roce 2017, 2018 a 2019.
Čtvrtý kurz až o několik let poté a navíc v situaci, kdy jsem neměla tak pravidelnou praxi jako předtím. Covid toho hodně změnil.
Moc jsem se těšila, ale zároveň jsem měla pár měsíců předtím silný pocit, že je potřeba se na pobyt připravit, abych zbytečně neřešila to, co mohu vyřešit doma. A mohla na kurzu zaplout o fous hlouběji…
Strávila jsem pár dní pravidelnou vipassana meditací. Mezi půl hodinou a hodinou denně. Pouštěla jsem si výklad k satipattháně, na kterou bych chtěla také v nejbližší době jet (stejný program kurzu, jen kratší a s jinými výklady večer). Pouštěla jsem si inspirativní videa o pravidelných meditacích nebo o dvacetidenním kurzu, který mě už mnoho let hodně láká.
Ale hlavně – sjížděla jsem několik hodin videí s Rupertem Spirou a Bernardem Kastrupem (už jsem o nich tady na blogu hodně často psala). Jsou to pro mě v současné době asi dva nejmocnější vhledy do vědomí. Jeden z neduálního hlediska a druhý z filosofického vědeckého hlediska. Krásně se to vše propojuje.
A JAK KURZ TEDY PROBÍHAL TENTOKRÁT?
První dny na vipassanském kurzu, které jsou věnované meditaci anápána, probíhaly velmi bděle, ponořeně do toho, co je. Do kontaktu s přírodou, bez zbytečného přemýšlení a řešení. Spíš padaly zvídavé otázky o podstatě toho, co vidím, čeho se dotýkám, co slyším. Protože právě o tom byla i upravená série neduálních videohádanek, kterou jsem těsně před kurzem zpřístupnila.
Na každý kurz odjíždím s tím, že bych si přála prožít ho právě takto – bděle, poklidně, s vyrovnanou myslí. Přesně tak, jak se to potom posledních 6 dní při vipassaně učíme. Zatím se mi to ani jednou nepovedlo. :-) Ale tyto první 3 dny tomu byly velmi blízko.
Hodně mi k tomu pomohl pobyt ve tmě v roce 2020 (kdy jsem kvůli covidu do Polska nemohla). Tam jsem nasadila ono:
Just be aware, just be aware. Are you aware??
(Sorry, ale to se snad nedá nějak rozumně přeložit, aby to neznělo divně. :-))
Pomáhalo mi to tehdy nerozvíjet příběhy, nebát se, být blíž skutečnému dění a ne tomu vymyšlenému. Ve tmě je příliš snadné tomu propadnout, když přijdete o vnější stimuly. Mozek pak hledá, co vyplodit, aby se nenudil. Spousta vizí je pak právě z toho ranku.
Vipassana vám také sebere spoustu vnějších stimulů, ale zrak a pohyb vám nechá. I tak je ale snadné nechat se vtáhnout do příběhů, které nemají s místem, kde jste, a s tím, kým jste, nic společného. A tak jsem právě tyto dvě mantry (dají-li se tyto myšlenky tak nazvat) ráda opět využila. A fungovaly suprově!
STALO SE ALE NĚCO NEČEKANÉHO
Přidala jsem si pak i další mantru, inspirovanou právě Spirou a Bernardem:
Just be awareness
(Prostě jen buď vědomím).
A toto uvědomění automaticky vypínalo během vipassanských meditací tělo a vědomí Já/Ega.
Zatímco obvykle by člověk musel dál a dál scanovat tělo a bdělou ostrou pozorností pronikat hlouběji do těla, aby i tam nacházel jen vibrace, vibrace, vibrace a celou pevnou strukturu těla, se kterou se identifikujeme, tak rozpustil, najednou k tomu stačilo jen uvědomění, že nejsem tělo.
Je to zvláštní pocit, když si najednou takto citelně uvědomíte, že jste víc než to. Když to není jen logický závěr, kterému věříte, ale je to hluboký prožitek, který si navíc umíte kdykoliv vyvolat znovu. Pokud vás předtím cokoliv bolelo, pokud jste předtím chtěli užuž odejít na procházku do lesů, tak najednou to vše odeznělo a vy jenom jste. Klidně, svobodně, radostně. Tak radostně.
A tak i když šest dní, které jsou už věnované samotné vipassaně, nebyly tak poklidné, a padlo i pár slz a zvedla se i vlna hněvu, nešlo o nic dlouhodobého jako na kurzech předtím. Přišlo, odešlo. Neměla jsem najednou potřebu to přespříliš řešit. Jen tomu otevřít prostor, aby se to objevilo a pak zas rozplynulo.
Asi podobně, jako jsem extra neřešila ucpaný odpad v umyvadle na pokoji. Ok, odtéká to pomalu. Nevadí. Já mám fůru času…
JAKÉ ZPRÁVY JSEM SI DO BĚŽNÉHO ŽIVOTA Z TĚCHTO 10 DNŮ ODNESLA?
Těžko říct, když si nemůžete nic psát… a paměť udrží jen to nejdůležitější (viz výše). :-)
Ale stejně jako jsme opět komunikovaly s ostatními studentkami skrze obrázky ze šišek, kamínků, lístků a větviček (smajlíky, srdíčka apod.), já sama se sebou komunikovala šiškami u sebe v pokoji.
P H – Peace and Harmony (Klid a Harmonie) – jako ten hlavní cíl, to, po čem toužím, a co jsem dál přijela rozvíjet.
R R – Resistance, Run (Odpor, Útěk) – jako to hlavní, co brání P H.
A – Awareness (Vědomí) – jako klíč k tomu, jak přejít od R R k P H.
L C – Love and Compassion (Láska a Soucítění) – další klíče
A pak motivaci pravidelně 1 hodinu denně meditovat, opět se zdravěji stravovat a spoustu nápadů. Ušít si sukni a la ona srílanská, kterou miluji, a nic podobného ne a ne nikde sehnat.
A také mě napadly nové projekty – jeden čchi kungový a jeden angličtinářský. (A i způsob, jak je propojit).
Tak pokud byste od září chtěli zkusit čchi kung (což je taková vipassana v pohybu) nebo se mrknout na svou angličtinu a zároveň na zajímavá témata osobního a duchovního rozvoje v angličtině, tak se hlaste klidně už teď. Hlavně na angličtinu mám max. 5 míst. :-) Napíšu vám bližší info k tomu, co plánuji.
Budeme se věnovat i tomu, jak se takového kurzu zúčastnit kdykoliv a kdekoliv, abyste nebyli závislí jen na českých kurzech, které v Polsku probíhají 2x ročně. Bez angličtiny to totiž jinak nejde.
Pokud chcete dostávat zprávy z tzv. Jiného světa, přihlaste se zde: PROSTOR JINÉHO SVĚTA.
Neuniknou vám tak žádné další články, odkazy na youtube videa apod. :-) Obvykle posílám e-maily 1x týdně v neděli. Budete první, kteří se dozví o mých projektech, e-knížkách, kurzech čchi kungu v Brně nebo o lekcích angličtiny (i online). Ráda s vámi budu v kontaktu. Z databáze se můžete kdykoliv sami odhlásit, když budete chtít.