Máte nějakou zemi, která vás umí chytit za srdce?
Myslím, že pro mého muže by to byla Česká republika. :-) Ano, viděl lední medvědy na Svalbardu a papuchálky na Faerských ostrovech, ale stejně asi nejraději bloumá po našich lesích. Možná to máte taky tak?
To já jsem bývala větší blázen do cestování. Ostatně i proto jsem se začala už jako malá sama učit cizí jazyky (včetně arabštiny). :-) A v knihovně jsem si půjčovala cestopisy a snila, že budu jednou jako Haliburton.
Nejvíc jsem ale asi toužila být egyptoložkou a už na základce jsem znala základy egyptské historie. Opět knihovna. :-) Zlatá nymburská knihovna a oddělení pro dospělé, kam mě pouštěli.
Egypt byla má vysněná destinace. Taková má první láska.
Egyptologie mi ale zůstala zavřená – obor se otevíral, když jsem byla ve třeťáku. A pak až kdo ví kdy. To jsem ale já už byla na arabistice. Řekla jsem si tenkrát totiž fikaně, že je dobré někde začít, abych se jednou dostala tam, kam chci.
Ale pak už jsem nechtěla skončit. Ocitla jsem se na desetiměsíční studijní stáži v Egyptě a ukázalo se, že mé dětské poblouzení starým Egyptem bylo vlastně takovým voláním, ať jedu do Egypta. Nic víc. Ale hlavně nic míň.
Těch 10 měsíců pro mě bylo převratných
Možná to znáte. Ten pocit, že vás to někam táhne. Že někde musíte být. S někým musíte být.
Nevíte proč. Ale je to prostě tak.
Máte tendenci se dozvědět co nejvíc. (Ať už jde o zemi, člověka nebo nějaké téma).
Je to jako byste sami do sebe zasadili semínko, zalévali ho… a čekali, až vyraší a rozroste se do krásy.
Zažili jste někdy něco takového? Že jste kroužili kolem něčeho/někoho a postupně vám to měnilo pozitivně život??
Já se z Egypta tenkrát vrátila hodně jiná.
- Z nejisté dvacítky se vyklubala trochu jistější dvacítka. :-)
- Z holky, která si ještě před pár lety zapsala do deníku: „Zemři, když chceš, litovat toho nikdy nebudeš,” se vyklubala holka, které najednou přišel život docela vzrušující a zajímavý. (A která později, pravda, zjistila, že to s tím nelitováním po smrti nemusí být zas tak úplně pravda.)
- A holka, která měla pocit, že je nějaká divná mimoňka (už fakt, že jsem studovala arabštinu v Egyptě!), najednou zjistila, že je vlastně celkem normální. Že svět není jen Česká republika a to, jak se tam žije. Že svět je opravdu mnohem barvitější a že i já do něj mohu zapadnout a cítit se dobře. Jako doma.
- A také se vrátila žena, plná lásky. Ale zároveň jí rozpolcená a nešťastná. Jen tentokrát tak sladce nešťastná.
A pak vznikla řada textů, která mě udivuje doposud
Začala jsem je psát asi rok po návratu. Vždycky jsem byla psavec (a stále jsem, jak vidíte). Ale poté, co se mi sestra jako malé vysmála, že vedle mrtvoly ve výtahu fakt nemůže ležet dýka ráže 38, jsem své povídky psát přestala. Přesedlala jsem na překlady a studium překladatelství a nic svého už moc netvořila.
Až jednou mi bývalá spolužačka ukázala své básně plné nešťastné lásky. Že prý když jsem ta budoucí překladatelka, třeba poznám kvalitu. :-) Nevím, jestli umím poznat kvalitu (to můžete pak posoudit vy na mých textech). Ale zato jsem poznala inspiraci, když mi hleděla zpříma do očí! :-)
A tak jsem sedla a začala psát.
A s údivem jsem zjistila, že to nejsou texty o tom, jak jsem láskou nešťastná.
Ale že jsou to texty o tom, co vzácného prožívám.
A jak to, co vnímám jako trápení, mohu převést do hluboké radosti.
Otevřel se přede mnou úplně jiný svět!
A úplně nový způsob, jak do něj vstupovat.
Žít je umění milovat
Co jsem to ale tenkrát vlastně napsala, jsem zjistila až o 20 let později. A bylo to pro mě opravdové překvapení! Tak veliké, že jsem si nakonec řekla, že bude pro mě i pro svět rozhodně užitečnější, když místo disertace o islámské výchově pro pár lidí (a kdo ví, jestli ji budou celou číst), připravím knížku z těchto textů!
Vždyť se ukázalo, že tyto texty představují cestu od trápení k vnitřní radosti. Že právě těmito stádii mě to přece vždy vedlo, když jsem potřebovala!
I po 20 letech ke mně tyto texty hovořili svým univerzálním symbolickým jazykem. Najednou jsem tu měla jasně dané krůčky a záchranné kruhy, kterých jsem se mohla vždy chytat, když by bylo potřeba si připomenout, co už vlastně vím!
A tak vznikla má první e-kniha Žít je umění milovat (záchranné kruhy ve chvílích nejistoty). :-)
A její první čtenář?
Vedoucí mé disertace. Beztak jsme si tak rádi s tímto stařičkým profesorem povídali o knihách, zajímavých textech a spiritualitě. Co lepšího jsem mu tenkrát mohla věnovat jako své díky??
- Jestli se chcete podívat, co všechno vlastně ta knížečka obsahuje (je symbolická ale i praktická a hravá :-)):
(Můžete tam do knížky i nahlédnout a koupit si ji. Doufám, že vám pomůže vždy, když budete potřebovat!)
- A mimochodem – víte, že ke knížce vznikl i celý měsíční online kurz zdarma, který vás jejími tématy provede?? Zbrusu nová jeho podoba začíná už 22.11.!
Přihlásit se do něj můžete hned TEĎ A TADY
(A hned po vstupu na vás čeká PDF s 10 záchrannými kruhy, takovým rychlým manuálem pro náročná období. A ještě něco navíc. :-))