S každým nádechem stvrzujeme, že sem patříme. Že jsme nedílnou součástí tohoto světa a že bez něj nemůžeme žít.
S každým výdechem stvrzujeme, že navazujeme vztah s tím, co nás obklopuje.
Všimli jste si, že nejšťastnější jsme ve chvílích, kdy se kocháme krásnými přírodními scenériemi ve společnosti lidí, se kterými si rozumíme?? Kdy se naše vnitřní pohoda propojí s vnitřní pohodou ostatních v prostředí, které nás nabíjí energií??
Jsme zodpovědní za to, co do světa vnášíme – svou vlastní vnitřní pohodu. Ale nebýt dokonalí a vždy v pohodě není zločin, ta nejdůležitější sociální síť je tu právě od toho, abychom se vzájemně podpořili, když to někdo potřebuje. Někde bereme a někde dáváme.
Bez fungujícího propojení, s přírodou i lidmi, je ale i naše štěstí jen polovičaté. Přiznejme si to.
(Mimochodem, vzpomínáte na článek o roku 2020, roku Fraktálu?? Právě proto je úvodním obrázkem květinový fraktál, který je i symbolem pětitýdenní cesty za motivací. I vy si ji můžete na odkaze projít. )
Kde jsem tento týden vnímala propojení??
Mám ohromné štěstí na podporu, které se mi vždycky dostávalo. Rodiče, učitelé i úplně cizí lidé. Někdy stačí jen úsměv a cosi se ve vás překlopí do té pohodovější pozice. Však to asi znáte. :-) Pokud ne, vřele doporučuju nešetřit úsměvy a určitě se vám jich dostane od některých lidí zpět. Třeba i od těch původně zakaboněných. Chce to jen, aby ten úsměv byl od srdce. Jako byste jim v duchu přáli opravdu dobrý den. Jako byste je chtěli v duchu povzbudit. Jak byste jim chtěli v duchu říct: „Rozumím vám.” Nebo „Taky to vidíte? Je to sranda, že?”
Klidně dolů do komentáře připište, co tak svým úsměvem někdy druhým beze slov sdělujete.
A protože podporu dostávám, dávám ji i ráda dál těm, kdo ji hledají a potřebují. Ať tady na blogu v souvislosti s tou vnitřní pohodou, nebo teď nově na angličtinářském blogu Radost z angličtiny. Konečně bych ráda tyto své dva směry propojila v jedno. :-)
Jinak já se tento týden popadala smíchy u výdajového okénka, kam chodím někdy pro obědy. (Ne, nebojte, ještě nejste úplně poslední…) V naší škole se totiž rozhodli, že budou vařit dál, i když děti do školy nechodí. Kdo chce, může si oběd vyzvednout. (Můj manžel tak objevil krásy školních obědů, protože – jak on říká – vaří tam naprosto suprově.) A tak my podpoříme naše suprové kuchařky a ony podpoří dceru, aby aspoň občas vystrčila nos z domu, i mého muže, který má dobrou teplou stravu k obědu.
Popadala jsem se smíchy i při rozhovoru s vedoucí stravování, která se mi snažila vysvětlit, proč má stravovací systém problém s koronou. Systém prý vůbec nechápe, že děti do školy nechodí a proč to tam tak divně objednáváme. Pořádně pak nefungují inkasa a nejednou v systému nejsou peníze, i když vlastně jsou. Prostě bordel, no, co si budeme říkat. :-) A tak já paní vedoucí ujistila, že se nezlobím, a ona ujistila mě, že nejsem úplně blbá, že mi nejde obědy objednat.
Jak rozpoznáte závislost od propojení??
Dnes spousta lidí trvá na tom, že jsme tu každý za sebe a že na nás druzí lidé nemají mít vliv. A že pokud se druhým na nás něco nelíbí, není to náš problém, ale jejich. Velmi často to tak je. Ale velmi často je to jen výmluva, když si chceme prostě dělat věci po svém, i když tím zadupeme přirozená propojení, a nedovolit druhým, aby nám do toho kecali. Takové sobectví převlečené za sebelásku, samostatnost, nezávislost, odvahu a svobodu. Už jste si toho také všimli??
Je velký rozdíl mezi tím, když jste jako moucha na někoho přilepení (závislí). A když jste jako buňka v těle.
Dokážete to rozlišit??
Buňka je samostatná užitečná jednotka, ale je součástí něčeho většího. Zatímco moucha se jen přisaje a očekává, co dostane. Je pak smutná, že je toho málo, a viní toho druhého. Nechat mouchu mouchou a jít si po svém není sobecké. Ale odříznout od potravy buňku, která ji potřebuje, je víc než sobecké.
U dětí je to někdy těžké
Já tento týden řešila svou dceru. Kde je ta správná hranice, kdy své dítě podporujete a pomáháte mu (vnímáte se jako vzájemně propojené buňky)? A kdy mu naopak jen ubližujete tím, že s vaší podporou počítá (vnímáte se jako oběť mouchy? :-)). Protože se pak sám nesnaží. Kdy ho tím podpoříte a kdy ho tím srazíte??
Já se tento týden rozhodla nenabízet pomoc a podporu tam, kde nevnímám snahu. A tak plánovaný test z matematiky dopadne přesně tak, jak se dalo čekat. A uvidíme, jestli dcera pochopila, že držím své slovo a nehodlám ji vytahovat z toho, co si sama drobí…
Umíte rozlišit, kdy podporu nabídnout a kdy ne?? U dětí, u spolupracovníků, u partnerů?? Kdy pomáhat, protože druhý je příliš hrdý, aby si o pomoc řekl, a kdy nepomáhat, protože si o pomoc druhý neřekl?? Jaký je vůbec váš postoj k pomoci druhým?? Snažíte se být samostatní, nebo toužíte prožívat propojení?? A prožíváte ho? V jaké podobě?? Spousta otázek, že?? :-)
Tak takový byl můj druhý týden ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ, v rámci elementu VODA. Pokud si chcete takhle se Životem hrát taky, ráda vás v projektu uvítám. Je to zdarma. :-) Vstoupit můžete ZDE. A jestli máte pocit, že i někdo z vašich přátel by rád ve svém životě objevil PROPOJENÍ, můžete tenhle článek sdílet dál. Třeba se i v nich něco pohne. :-)