Nedá mi to si zrovna teď tuhle otázku, proč se vlastně všechny ty cizí jazyky učím, nepoložit. Ve chvíli, kdy jsem v Rubínové lize na Duolingu druhá (zatím), protože jsem si ho asi před měsícem stáhla do mobilu. To jsem se tenkrát chtěla trochu seznámit s ukrajinštinou…. ale vzešlo z toho nakonec o dost víc…
Na ukrajinštinu si teď už ale Duolingo už nepřepínám – určitou představu o tom, jak ukrajinština funguje, už totiž mám. A mí ukrajinští studenti, které minulé dva týdny učím česky, oceňují i to málo, co znám. (Jaký jazyk tam teď mám, o tom víc níž. :-))
Ostatně jeden z hlavních důvodů, proč mě baví učit se cizí jazyky je prostě fakt, že ta změť zvuků se najednou přemění v něco alespoň trochu srozumitelného. A pak ten nadšený výraz v očích druhých, když zjistí, že jim alespoň trochu rozumíte… :-)
Jako lektorka angličtiny mám někdy dojem, že studenti se na cizí jazyk dívají pouze jako na prostředek dorozumění. Ať už na čistě turistické bázi, nebo na profesní bázi. Jistě, jazyk slouží k dorozumění. A jak jsem psala výše, ten nadšený výraz…
Ale studium cizích jazyků není zdaleka pouze o dorozumění.
Není o tom nějak do sebe nasoukat cizí slovíčka a gramatiku. Když už tedy z nějakého důvodu musím (i chci). Není jen o tom, jak moc těch slovíček do sebe nasoukám, kolik si toho pamatuji a co všechno z hodiny na hodinu zapomenu. Protože když redukuji studium cizího jazyka jen na toto, pak se jen velmi těžko udrží motivace.
MOZEK VÁM POMÁHÁ
Mozek funguje tak, jak funguje, a pokud nežijete v zahraničí, kde jste cizím jazykem obklopeni, ať chcete, či nechcete, řekne si, že to, co do něj soukáte, možná zas tak moc nepotřebujete. A co asi tak udělá mozek s tím, co nepotřebuje??
Hmmm, ano, přesně to, co si myslíte. :-) A ne, není to tím, že „nemáte na jazyky hlavu”, nebo že „vám to do hlavy neleze”, nebo že „jste na to už moc staří”. Váš mozek se prostě jen rozhodl uklízet to, co moc nepotřebujete. :-) Co jiného si má také myslet, když ty věty v jiném jazyce vidí jen čas od času. A pak dlouho ne?
O tuto pomoc ale možná nestojíte?
Pak doporučuji neredukovat studium cizího jazyka jen na otázku dorozumění, ale najít si v tom mnohem víc.
- Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Znáte to? Ono se dokonce říká, že s každým jazykem se vám opravdu mění osobnost i hlas. Někdy je to krásně vidět na youtube videích různých polyglotů.
- Pro mě osobně je studium cizích jazyků jako brána do jiných světů. Ne do toho neduálního, o kterém tady tak často píšu, ale do toho pozemského. Najednou vidíte život na této zemi z úplně jiného úhlu pohledu.
- Také to bourá bariéry a hranice. Zjišťujete, že lidé jsou si na celé zemi tak podobní. Stačí mít tu možnost s nimi prohodit pár slov. A ano, zbourat i uvnitř sám sebe pár bariér.
- Pro mě osobně je to také ohromná zábava. Máte přístup ke spoustě nejrůznějších fórků, článků i videí. Číst knihu v originále je úplně jiné než ji číst v překladu. Věřte bývalé překladatelce. :-) A když rozumíte filmu v originálu, dabing už chtít nebudete. Věřte bývalé překladatelce, která viděla dialogovou listinu v dabérském studiu – v originále a v češtině. Tolik se toho ztrácí v překladu...
ARABŠTINA, ČÍNŠTINA, SVAHILŠTINA, ČEŠTINA
Angličtina, španělština, italština, španělština, ruština, francouzština.
Tak normálka. Evropské jazyky, které jsou si v tolika ohledech tak podobné. Ty mě hodně zajímaly, když jsem byla na základce a na střední. S tím, že na základce jsem ani tu angličtinu neměla ve škole.
Za mých mladých let bývala pouze jako dobrovolný druhý cizí jazyk. A já si raději než angličtinu vybrala matematicko-fyzikální seminář (chtěla jsem být astronomka) a anglicky jsem se učila podle učebnic své starší sestry a podle učebnic pro jazykové školy.
Španělštinu jsem se učila na základce cestou vlakem z jízdárny. V zimě. Nebo když bylo tepleji, tak cestou na kole na jízdárnu. Doporučuju si číst nahlas, dávat si otázky nahlas a odpovídat si na ně nahlas. Prostě si začít sám se sebou povídat v cizím jazyce. Možná to bude špatně (určitě bude), ale to je jedno.
Nemusíte být dokonalí. Stačí, když si s cizím jazykem hrajete. I malé dítě se hned nezvedne a nezačne běhat, nebo snad i jezdit na kole.:-)
Italština se mi zalíbila ani nevím kdy. Brzy jsem ji vyměnila za španělštinu. A když jsem pak před pár lety strávila svou týdenní dovolenou místo u moře v Granadě na kurzu španělštiny, zjistila jsem, že španělsky celkem rozumím (byla jsem i v kině na Mamma Mia), ale když chci mluvit, pořád mi do toho skáčou italská slovíčka. Nebo ta arabská…
SVĚT TOTIŽ NENÍ JEN ZÁPAD
Když jsem začala pokukovat po nezápadních jazycích, arabština pro mě byla jazykem první volby. Už na základce jsem se uměla podepsat. A na střední jsem jezdívala do Prahy na soukromé lekce arabštiny. To jsem zas pro změnu chtěla být egyptoložka. :-)
Když se začnete učit nezápadní jazyk, najednou se ocitnete opravdu v úplně jiném světě. Třeba budete muset začít psát zprava doleva. :-) Třeba si začnete mnohem víc uvědomovat, jak slova vznikají, jak jsou svými významy propojené, co všechno v nich můžete objevovat.
Když jsem pak studovala arabštinu v Káhiře a seznámila se i hieroglyfy, bylo to jako vrátit se zpět o tisíce let. Učíte se myslet úplně jinak, abyste lidi kolem sebe pochopili.
Francouzština se v té době stala mým druhým západním světovým jazykem, protože jsem ho potřebovala ke studiu na VŠ Kde jsem studovala kromě angličtiny i arabštinu. Francouzsky jsem se ale začala učit už na střední – kamarádka mě přemluvila, ať chodím s ní na kurz v kulturním domě. Nakonec jsem tam ze skupiny zůstala jen já sama. :-) Ale asi nejvíc jsem se francouzsky naučila, když jsem byla nucená se nějak domluvit s alžírskými emigranty v Řecku.
A SVĚT SE V MÝCH OČÍCH STÁLE ROZŠIŘOVAL
To ve chvíli, kdy mě zase pro změnu spolužačka na VŠ přemluvila, ať s ní chodím na hodiny svahilštiny na afrikanistiku. (Také jsem tam nakonec zůstala sama. :-)) Bylo to u nás na patře, svahilštinu učil profesor Kropáček, který nás na arabistice učil klasický a moderní islám a islámskou mystiku a filozofii. Tak jsem si řekla – proč ne? (I když někdy lekce začínaly v 7.30, což znamenalo jet šestkou z Nymburka…)
A já si ten jazyk zamilovala… měl v sobě spoustu arabských slovíček, takže pro mě nebyl moc těžký. A navíc má krásně systematickou gramatiku. Už jste se někdy učili nějaký africký jazyk? Když jsem dostudovala, na svahilštinu jsem zapomněla. A přece jsem nedávno zjistila, že si z ní pamatuji pasivně i po těch dlouhých letech hodně!
Ano – tím jazykem, se kterým si teď na Duolingu hraji, je právě svahilština. :-)
Ne, Duolingo vás jazyk nenaučí. Ale můžete si s ním hrát. Pomáhá mi rozvíjet pasivní znalost. Pomáhá mi, abych mohla s nadšením sledovat tanzanijské seriály (s anglickými titulky) a říkat si: „Je, tohle slovo znám. Já mu vlastně rozumím!”
Je to jako cestovat – ale zatímco jako turista vidíte jen památky a přírodu a možná ještě zkusíte jídlo, skrze jazyk se přesouváte do cizí země mnohem hlouběji. Otevírá se vám svět, který vám předtím byl uzavřen.
A obrázek tohoto světa, ve kterém žijeme, téhle zeměkoule, která je naším domovem, se vám zase doplní o další puzzlík.
A ČÍNŠTINA A ČEŠTINA?
Čínština byla pro mě něčím hodně důležitým hlavně během covidu. Ještě letos na Silvestra to vypadalo, že si dám výměnný kurz (čínština za angličtinu) s jednou Tchajwankou. Ale nakonec jsem na to neměla čas.
Nebyl to můj první asijský jazyk. Snažila jsem se kdysi naučit i základy sinhálštiny, když jsem pracovala na Srí Lance. Hrála jsem si s ním vždy v autě cestou na nějakou tu památku s turisty – třeba číst si místní nápisy v jejich písmu.
Ale čínština je prostě bomba jazyk. Ano, tóny jsou těžké. Tak trochu mi osobně vadí, že si nemůžu pozpěvovat, jak chci, ale musím se držet tónů, když mluvím. A tak mi opět stačí jen trocha té pasivní znalosti.
Ten pocit, že když slyším čínštinu, už to není jen ta změť zvuků, ale občas se z ní vyloupne nějaké známé slovo. A kdo ví, možná se do ní opět jednou víc pustím. Miluju jazyky, ve kterých se nemusím učit časovat (navíc v x různých časech) a skloňovat. :-) A písmo? Má své kouzlo, když víte, jak to funguje. :-)
A čeština? Začala jsem ji teď učit ukrajinské studenty a přestože nás na VŠ dost z češtiny cepovali a já teď zase hodně cepovala dceru během covidu a při přípravě na přijímačky na střední školu, dosud jsem k češtině nepřistupovala jako k cizímu jazyku.
Myslela jsem, že toho spoustu vím. A ano, spoustu toho vím. Protože pro nás jako pro překladatele bylo nutné umět srovnávat angličtinu a češtinu, abychom netahali do překladu cizí vazby. A jako lektorce se mi právě ta překladatelská průprava velmi hodí.
Ale i tak se mi zase otevřel další jiný svět. :-) Zase o fous víc oceňuji náš vlastní jazyk. A zase o fous víc obdivuji každého, kdo se ho snaží naučit.
(A musím říct, že i učím moc ráda, má specializace je angličtina (ale mohu učit i arabštinu, nebo vás podpořit v rámci jazykového mentoringu). Takže pokud se chcete učit tak, že to pro vás bude i zábava a okamžiku relaxu během dne a možná se něco dozvíte i o tématech Jiného světa, stačí mi napsat ZDE. Třeba najdeme nějaký vhodný termín. :-))