Třetí čtvrtletí roku 2024 se neslo hlavně ve znamení příprav projektu elementu DŘEVO o vnitřní svobodě, měsíčního vipassanského meditačního pobytu a koncertu AURORY. V podstatě tedy ve znamení různých nadpozemských zážitků a také různých cest, jak žít spokojeně, i když se zrovna nevznášíte v oblacích. :-)
Bude řeč o tom, proč je společnost v krizi, o pěti ideálech, různých výzvách, sektách i schopnosti rozlišovat duchy a neupadat do extrémů.
ČERVENEC
V červenci jsem hlavně hodně intenzivně pracovala na pro projektu elementu DŘEVO. Celý srpen jsem totiž byla offline v Polsku na meditačním pobytu a nemohla jsem pracovat vůbec.
Prvních 14 dní v červenci jsem ještě byla doma v Brně, dalších 14 dní už jsem odjela dělat společnost matce v Nymburce. Po smrti otce je přece jen víc sama, než byla zvyklá (i když sestra bydlí v domě s ní). Odtamtud jsem měla opět odvoz do Polska autem. Rychlovka. Cesta zpět je vždy mnohonásobně delší….
Upravovala se samotná e-kniha elementu DŘEVO, ale hlavně jsem vymýšlela celý projekt, sepisovala prodejní stránku a k tomu se přibalovaly nové stránky, nové PDF doplňkové materiály (jako Pracovní sešit, Návod na journaling, Přehled praxí, které mi v životě už léta pomáhají žít spokojeněji atd. atd.) Projekt byl nabitý vším, co mi z vlastní praxe přišlo užitečné do tohoto desetitýdenního projektu doplnit, aby lidem maximálně fungoval.
PROČ JE SPOLEČNOST V KRIZI
Jako první vznikla upravená verze původního článku projektu ABSURDISTÁN Proč je společnost v krizi. Je to totiž podle mě zásadní souhrn toho, proč vlastně považuji tento roční projekt za důležitý. Na jakém principu funguje. Jak můžeme proměnit sebe sama a potažmo i svět, ve kterém žijeme. Tak nějak zevnitř. Rozhodně doporučuji právě tímto článkem začít, uvede vše do kontextu.
Vracím se tam k jedné z důležitých výchozích myšlenek celého projektu STROMU ŠTĚSTÍ – nemá smysl někoho nebo něco vinit.
Ukazovat prstem na druhé (lidi, vlády, elity), ale i sami sebe. Je potřeba na to jít jinak, i když se nám to může zdát kontraintuitivní. Známe přece jen dualitu. Já vs Oni. Viník a oběť. V tomto článku ale nastiňuji, že je to možné dělat i jinak. Neduálně.
Je potřeba přestat hrát tu absurdní hru, kterou hrajeme, a to vyžaduje uvědomit si, co SKUTEČNĚ chceme za všemi těmi přáními a že to můžeme mít, když se svých přání vzdáme. Wu-wei.
Ale pouze a jedině uvolňující přirozenou skrze změnu sebe sama. (Ne tu, kterou děláme z pocitů viny, nebo z touhy po něčem lepším, nebo ze strachu atd.)
Změnit úhel pohledu, myšlení a zaběhané emoční reakce a návyky vyžaduje vědět, jak na to, (třeba viz minulé ohlédnutí) a čas. Hodně času. Schopnost nepropadnout pocitům viny. A hlavně ochotu to udělat.
Ochotu věnovat ten čas spíš změně, než nadávání na poměry, nebo nadávání na partnera. Nebo tomu věčnému přemílání toho, co bylo, nebo snad – nedejbože – bude. Nebo nakupování zbytečností, které jsou jen takovou náhražkou a mají jen zahnat myšlenku na to, co nám opravdu chybí:
SVOBODA, LÁSKA, RADOST, VNITŘNÍ KLID, SPOKOJENOST, ODVAHA A JISTOTA.
OBRAŤTE NEGATIVNÍ EMOCE V NĚCO POZITIVNÍHO
Cítíte to?
Vztek na svět? Vztek na lidi? Smutek z toho, jak to chodí? Smutek z toho, že vám někdo ublížil? Tu nespokojenost, že něco nemáte a mít nebudete? Tu vnitřní nespokojenost, i když máte všechno?? Ten strach, že to špatně dopadne? Tu touhu dělat něco jiného, být někým jiným…
Je to pochopitelné. Už jen proto, jak silně si někdy přejeme, aby všechno bylo jinak. Ale nebuďme naivní – všichni lidé (včetně nás samotných) mají své kostlivce ve skříni a ty je někdy ponoukají dělat věci, které by nikdy druhým nedělali.
A když tak horkotěžko přijímáme, že máme měnit sebe, jak náročné je měnit ostatní lidi? Celou společnost?
K čemu to všechno nadávání a nespokojenost je? Pokud si tím alespoň neulevíte, může se lehko stát, že se kolem vás nakonec seběhnou další nadávači a váš pohled na svět bude díky nim ještě temnější…
Pojďme na to jinak. Vytvořte prostředí, ve kterém bude více radosti a méně smutku, vzteku a strachu. Nikoho neměníte, pouze jim umožníte (a sami sobě také), aby mohli případně projevit to pozitivní, co v nich je. Jak? Tak trochu taoisticky. :-)
PĚT IDEÁLŮ
Pomůžeme si starobylou čínskou filozofií a rozlišíme si 5 druhů energií.
Představují komplexní síť různých projevů (ve vesmíru, přírodě, v našem těle i v naší mysli) a pět ideálů. Jak blízko, či daleko k následujícím pěti ideálům máte? K tě pěti nejhlubším potřebám a přáním?
1. Nenechme si vzít svou svobodu (energie rostoucího dřeva)
2. Nenechme si vzít láskyplné vztahy a radost ze života (energie planoucího ohně)
3. Nenechme si vzít vnitřní harmonii (energie stabilní země)
4. Nenechme si vzít spokojenost (energie koncentrovaného kovu)
5. Nenechme si vzít důvěru a vnitřní jistotu (energie mocné vody)
V článku Proč je společnost v krizi a 5 kroků, jak tuhle absurdní hru změnit najdete u každého z těchto ideálů otázky, které si můžete položit, a zjistit, jak na tom jste. Zároveň představují pohled na 10 témat týdne, díky kterým se jednotlivé projevy těchto energií během roku můžete zkoumat. Život vám je přihraje do života a vy uvidíte, jak na tom jste v praxi. :-)
Po uveřejnění článku jsem vymyslela i menší PRŮZKUM o tom, co všechno jsme si nechali vzít a svým dílem tak přizpíváme ke krizi společnosti. A výsledky byly dost zajímavé – rozhodně neplatí, že jsme OPRAVDU svobodní, láskyplní, plní jistoty apod.
Však vyzkoušejte sami, jak na tom jste.
JOURNALING
Nedílnou součástí celého projektu elementu DŘEVA a jeho 10 témat se stal journaling. Ostatně celý roční projekt se v mém případě rozhodně neobešel bez psaní. Ať už po papírech nebo v podobě blogu či shrnutí týdne, měsíců nebo čtvrtletí. :-) I roku.
O tom, jak zajímavé může být zpětně do deníků nahlédnout (i z roku 1984 a 1989!), jsem psala v článku 7.2 kg deníků aneb journaling fakt může měnit životy. I o tom, proč se tomu dnes tak vznešeně říká journaling a proč mi to přijde Ok. :-)
Existuje spousta vědeckých výzkumů, které potvrzují, že journaling má pozitivní vliv na duševní zdraví i na imunitní systém. Uvolňuje stres, zlepšuje komunikaci, podporuje dosahování cílů. Atd., atd., atd.
Také posiluje paměť a vzpomínky nemají šanci se jen tak vypařit. Zkuste si to. Začněte si psát a udržovat zkušenosti ve vědomí. Jednoduše přístupné a využitelné.
Já třeba díky deníkům vím, jak jsem na tom jako středoškolačka byla („odkazuji tento deník svému budoucímu já, snad úspěšnému šťastnému člověku, či snad spíše potenciálnímu sebevrahovi…“), co jsem prožívala, jak jsem to řešila a jak jsem se za ty roky změnila!
ZLOM
Vím třeba, že přesně 5.6. 1997 jsem nastoupila dlouhodobou vědomou cestu za spokojenějším a šťastnějším životem. Začala jsem hledat cestu k tomu, jak život s tím vším, co obnáší, milovat. Se symbolikou astrologie jsem pracovala už dávno předtím, spiritualita mě lákala už jako dítě (měla jsem vlastní posvátné místo), ale teprve tehdy jsem to všechno začala brát vážně.
Už to nebyly jen deníčky o tom, co se dělo. Šla jsem hlouběji. A tam v hloubce začalo dávat vše hlubší smysl. Přestala jsem jen zaznamenávat to, co je, a trápit se tím. Začala jsem chápat, že spokojenost a štěstí není tam někde, ale ve světě, kde se štěstí nepodmiňuje ničím a nikým.
Jenže to je svět mimo dualitu a hodnocení, jak jsem zjistila.
A v něm platí úplně jiná pravidla, na které nejsme zvyklí.
Naštěstí mě religionistická studia ukázala, kudy dál jít (neduální učení jsou nedílnou součástí všech náboženských směrů, jen nejsou tím hlavním proudem a často se předávala pouze mezi učitelem a žáky).
Deníky byly nedílnou součástí toho všeho a zjistila, jak je zásadní se k zápiskům a zkušenostem vracet! Člověk nemusel stejné lekce opakovat víckrát. :-) A nakonec jsem právě díky journalingu mohla loni sepsat ono shrnutí 10 let projektu STROM ŠTĚSTÍ/ABSURDISTÁN, o kterém byla řeč hned v prvním díle ohlédnutí.
PO ČEM DUŠE VOLÁ
Když se vydáváte na podobnou cestu (říká se jí duchovní), je to pravděpodobně proto, že vás cosi volá se po ní vydat. A proto jsem ve chvíli, kdy jsem chystala projekt elementu DŘEVO (a vlastně první část celé série 5 elementů), sedla a napsala článek Po čem duše volá.
A protože jsem religionista, hned na začátku jsem celý koncept duše tak trochu zproblematizovala. :-)
To, co mě volá, není duše. Alespoň ne v tom pojetí, jak je tady na západě chápána – jako něco, co se proměňuje, postupně očišťuje, co si vybírá zrození, aby se něco naučilo.
Proč si myslíme, že je naše duše vědomější, než my? To jest, že má větši nadhled?
I reirkarnace je někdy popisována ne jako vaše vědomé rozhodnutí (a bavíme se pohledech tisíce let starých, ne o moderních zjednodušeních), ale právě jako to nevědomé. Zamíříte nevědomě tam, kam vás to volá.
Pokud jste vědomí, máte totiž šanci ten koloběh ukončit. :-)
BLUDNÝ KRUH HONBY ZA ŠTĚSTÍM
To, co se nazývá duší, bych asi spíš vnímala jako psýché. Psychiku, vědomou, ale hlavně tu nevědomou, která nás z podpalubí ovlivňuje a směřuje k tomu projevit, propojit. To, co mě osobně volá, ale vnímám spíš jako cosi neměnné ve své proměnlivosti, jasné, zářivé, poklidné a přesto plné života. K čemu to přirovnat? Třeba k jasné zářivé obloze nad mraky?
A zatímco většina hledá cestičky, jak mít víc, být lepší, znát toho víc, zvládat toho víc, nebo ovládat toho víc (v jakémkoliv slova smyslu), nějak se na té cestě své duše posunout od jedné zkoušky a mety k druhé, mě už tohle neláká.
Poznala jsem to jako past, bludný kruh věčného hledání, věčné snahy, věčného utrpení střídaného věčnými záblesky uklidnění toho věčného strachu a nejistoty.
Kdo ví, možná se jen do starobylých spirituálních vhledů vkradl ekonomický nekonečný růst ovlivněný prostantským křesťanstvím. :-) (Ano, existují teorie, že kapitalismus se vyvinul z protestantismu. Bohatství na tomto světě svědčilo o spáse ve světě budoucím.)
NEPOTŘEBUJEME UŽ ŽIVOT PŘEDĚLÁVAT
Nepotřebujeme už život předělávat. Něco si vydupávat, vykvantovávat a vyvizualizovávat. Ale můžeme ho transformovat, přispívat k tomu, aby nám přinášel hlubší a hlubší vhledy. Z hlubin nevědomí. Jako byste jen zalévali rostlinky, které už dávno skrytě klíčí a čekají jen na to správné prostředí – vláhu, slunce, stín.
Odměny a tresty jsou považovány za klasický způsob růstu, dětí i duší. I to je celkem univerzální představa. Existuje ale ještě další do značné míry univerzální představa, která nad vámi bičem nepráská a neuplácí vás. Ta neduální, kterou najdete ještě hlouběji pod rouškou různých kultur, zvyklostí, praktik a náboženských textů.
Někde nemusíte ani tak hluboko (taoismus), někdo musíte sakra zahrabat (fundamentalistická pojetí náboženství).
Všechna ta pravidla, zákazy a příkazy jsou v nás tak zakořeněná a tolik lidí je potřebuje.
Ale možná vy už ne?? .-)
ROZLIŠUJME DUCHY
Už Ignác z Loyoly učil tzv. rozlišování duchů. Ne každý hlas je ten, kterému musíte naslouchat. A ne vším jste si opravdu museli projít, pokud byste rozlišovali, co OPRAVDU chcete, a co vás jen LÁKÁ.
Nakonec ale podle mě všechny cesty vedou do onoho neduálního Jiného světa, protože ten představuje onen vyhlížený ráj, případně onu nirvánu, mókšu apod. Konec věčného utrpení. Jen mě osobně už přestalo bavit brát to oklikami a namlouvat si, že je to vlastně fajn.
Nic ale není špatně a všechny své lapsy můžeme využít a proměnit je v dar. :-)
Dál jsem téma toho, co OPRAVDU CHCEME, rozvíjela v článku 5 elementů spokojenosti, kterou vám nic nevezme. Ta zásadní otázka v něm zněla:
Ale jak se budete cítit, když zrovna nebudete žít své poslání, a nebudete mít pocit, že si tvoříte svůj svět? Co když zrovna nebudete pozitivně naladění, budete mít dojem, že víc pracujete, než se věnujete sami sobě, začne vám haprovat zdraví navzdory vší té zdravé stravě a pohybu? Co když vám nepůjde meditovat a budete mít dojem, že ne a ne být dost vědomý?? Partner vás opustí, přijdete o práci a ocitnete se bez peněz? Asi nic moc, že?
Jak by ne. Nezvládli jste ani jeden z 5 kořenů spokojenosti, protože jste se zaměřili na spoustu jiných věcí a ztratili z dohledu to nejdůležitější.
KDE NAJDEME ŠTĚSTÍ, KTERÉ NÁM NIC NEVEZME?
Je to štěstí, které nezávisí na ničem a na nikom zvenčí. Je nezávislé, nepodmíněné – dá se tedy najít jen v tom nepodmíněném Jiném světě. Kde není nic, co by se mu mohlo postavit na odpor (žádný protiklad). To jest tom světě neduálním. Dostat se tam dá jistě různými způsoby, ostatně mystici o něm už tisíce let mluví.
Já si našla tu cestu dýchající taoismem, cestu 5 elementů a 5 neduálních nepodmíněných ideálů.
- Nikdy nebudete šťastní, pokud nebudete svobodní (DŘEVO).
- Svoboda vyrůstá z odvahy nenechat se spoutat vlastním strachem (VODA).
- Bez svobody se nebudete plně radovat a milovat bez strachu a žárlivosti. (OHEŇ).
- Z lásky a radosti ze života (podepřené svobodou a odvahou být tím, kým jsme) vyrůstá vnitřní klid. Vyrovnanost. Prohlédnutí iluzí. Už se nemusíte bát vidět, jak se věci ve skutečnosti mají. Ustojíte to. Nemusíte řešit příval myšlenek. (ZEMĚ).
- S tímto vnitřním klidem čerpajícím z odvahy, svobody a otevřeného srdce jste pak schopní nechat věci jít. Přijímat i pouštět, bez smutku a depresí. Naopak dokážete vnímat vděčnost za to, co máte, nebo jste měli. Není nic, co by vás neustále rozptylovalo a odvádělo pozorost od přítomnosti a podstaty bytí. Noříte se do ní, hluboko dovnitř, a tam nacházíte spokojenost, kterou jen tak něco nerozvíří.
Čeho byste se pak báli??
Jak vidíte, je to koloběh, je to jedno odkud začnete, jen je třeba začít.
Je jen jedno základní pravidlo – udržujte rovnováhu. Nechoďte do extrémů, neulítněte jen na jednom kořenu (moc dřeva do ohně?) a nezapomínejte, že kořeny vyživíte jen ve chvíli, kdy přestanete klást podmínky. Žádné až a když, jenom když apod. Opravdová svoboda se necítí ničím spoutaná a spokojnost se ničeho nedožaduje.
JÍT TAM, KAM SE BOJÍM, ODHODIT TO, NA ČEM LPÍM
To je princip této cesty, a proto se jí lidé raději vyhýbají. :-)
Ale odhazujete to, co vám nepomáhá (i když byste to tak moooooc chtěli mít) a jste otevření i tomu, čemu byste se normálně nejraději vyhnuli. Dává vám to svobodu a sílu. A ono vnitřní štěstí.
Chcete ho, nebo nějakou krátkodobou náhražku?
V Jiném světě se učíte jít proti běžnému proudu touhy po tom příjemném a strachu z toho nepříjemného. Ne nadarmo psychologové vnímají, že je to základní lidská motivace. No a proto svět vypadá tak, jak vypadá. Co jiného bychom čekali a v co jiného doufali, pokud i my sami takto žijeme?
Buddhistický tonglen vás může začít učit jít na to jinak. I vipassanské pobyty tohle učí. 5 elementů v projektu STROM ŠTĚSTÍ vnáší tuto myšlenku do každodenního života. Propojuje nás s tím, jak funguje příroda a univerzální zákonitosti a pomáhá nám naladit se na vlnu větších sil než jsou ty naše touha/strach.
5 elementů (nebo chcete-li hybatelů) představuje velmi hmatatelné a pozorovatelné působení v různých ročních obdobích, ale i v různých životních fázích člověka. Jejich projevy najdete i v těle i ve stavu emocí. Proto je myšlenka 5 elementů základem čínské medicíny, diagnostiky a léčby. Funguje na základě pozorování, zkušeností a pomohla už milionům lidí na celém světě.
Její síla spočívá i v prevenci. Jak se říká – je hloupost začít kopat studnu, až když začnete mít žízeň.
PRAKTICKÉ TIPY, NÁVODY, VIDEA
V červenci jsem se rozjela, jak už jsem psala výše. Vznikl nový vstup do prostředí Jiného světa. Video s návodem, jak si vyzkoušet žít jeden jediný den jinak. S vnitřním klidem. Včetně 4. kapitoly e-knihy elementu DŘEVO.
Vznikla stránka s 9 očistnými dechy (čchi kungová praxe Orla v hnízdě), zklidňujícími mysl. I stránka o čchi kungu a únavě (o pohybech šetřících energii a postojích dodávajících energii).
A samozřejmě ona prodejka elementu DŘEVO.
A také celá série e-mailů pro mé čtenáře o 10 týdnech plně vědomého života, po kterém duše volá. Nebo o tom, jak být vtělením univerzálních zákonitostí.
SRPEN
Srpen byl hodně výjimečný měsíc. Kvůli videu KLÍÍÍD, jsem do Polska na měsíční meditační pobyt odjela s boreliózou (ano, v lesíku se na mě přisálo klíště a objevila jsem ho po více jak 24 hodinách…).
Únavu jsem připisovala tomu, že prvních 10 dní tam vstáváte ve 4 hodiny ráno a dalších 10 dní jsem sice vstávala později, ale zato jsme jako pomocníci dost makali. Fyzicky a já jako manažerka kuchyně i psychicky (když místo meditace přemýšlíte, kolik hodin je zrovna v Seattlu a jestli Američan nemá teď spíš noc?).
V článku o měsíci v polském meditačním centru Dhamma Pallava najdete spoustu zajímavých informací. Byla to dokonalá příprava na ono nepodmíněné štěstí, o které mi jde. Protože je snadné být šťastný, když nám Život hraje do karet, je náročnější být klidný a šťastný, když vám hází klacky pod nohy. (Třeba když se rozbije velký chlaďák na potraviny.)
Ano, můžete si vizualizovat, kvantovat, programovat si, že vše bude Ok podle vašich představ, ale vždycky je dobré si přiznat, jestli vizualizujete proto, že vnímáte, že tak je to správné, nebo proto, že se snažíte všemi možnými způsoby vyhnout utrpení.
Není to jen únik? Třeba spirituální bypass? Snaha nevidět, neslyšet?
Jste si jistí?
VIPASSANSKÉ DESETIDENNÍ PONOŘENÍ DO TICHA A DO SEBE SAMA
Každý den se objevila nějaká překážka. A každý den jsem se rozhodla, že se jí nenechám odradit, nebudu se jí bát. A ona zmizela, jak se objevila. :-) Jen ta borelióza, pravda, zůstala a ukázalo se, že mě to klíště opravdu nakazilo. Ale zvládla jsem i pocit na omdlení (díky čchi kungovým zkušenostem) a poprvé jsem mluvila s asistující učitelkou. (Až při mém prvním pobytu.)
Však základním kamenem vipassany je vhled do pomíjivosti (aniččá). :-)
Je zbytečné něčemu vzdorovat, nebo na něčem ulpívat, jen si tím přiděláváte utrpení navíc.
Druhým zásadním vhledem byl kontakt s archetypem. :-) (Letošní zaměření na Junga se projevilo.) Stalo se to hned druhý den kurzu a já jsem za to hodně vděčná. Jako by se přítoky nejrůznějších vhledů během uplynulých cca 30 let slily do oceánu a já se mohla setkat s archetypem, který má pro mě velkou cenu a který mě desetidenním kurzem tentokrát provázel. A v náročných chvílích jsem se k němu obracela i během druhé části svého pobytu ve vipassanském meditačním centru.
Třetím zážitkem bylo vynoření se zemřelého otce z hlubin. Protože my jsme jako vodotrysky v oceánu. :-) Často jsem vnímala meditační centrum jako takové velké kvantové pole – vše se objevuje, proměňuje a opět se do pole vrací.
Těch postřehů za těch 10 dní ponoru byla spousta, některé silnější a mocnější, některé jen tak proběhly. Je zajímavé se k článku vrátit a připomenout si – třeba tu o jámě utrpení.
MANAŽERKA KUCHYNĚ
V článku Vipassana – tohle jsem nechtěla jsem psala o druhé půlce svého pobytu, kdy jsem vypomáhala s organizací. Kurzy probíhají na dobrovolnické bázi a dobrovolníci se starají o chod kurzu spolu s asistujícími učiteli. I o údržbu centra, zahrady. I o vaření v kuchyni podle receptů v manuálu.
Co jsem nechtěla? Být manažerkou kuchyně. :-)
Na vipassaně se učíte nevzdorovat. Ale hlavně se učíte zbytečně se netrápit, když už se děje něco, co byste si sami nevybrali, ale tak nějak není zbytí. (Je vzdor legitimní a nelegitimní.) A tak jsem několik dní legitimně vzdorovala a dávala najevo, že není dobré mě do té pozice dát.
Během té doby jsem v kuchyni vypomáhala, učila jsem se, jak se zachází s tím či oním přístrojem. A když manažerka centra navrhla, že můžeme být manažeři kuchyně dva, kývla jsem. Potom už jsem nevzdorovala.
A ano, byla to úžasná zkušenost, ze které žiju i jako lektorka angličtiny. :-)
NENECHAT SE VYCUCNOUT – ČCHI KUNG PŘIŠEL NA POMOC
Zažila jsem úžasnou podporu. Dvojnásobnou ve chvíli, kdy jsem to, co se dalo chápat jako útok na mě, pochopila jako podporu. :-) Byli jsme bezvadný tým a když tým klape, pracuje se mnohem líp!
Uvědomila jsem si také, jak náročnou práci mají ti, kteří v kuchyni pracují víc než jen 10 dní. Jak je snadné nechat se tím zápřahem vycucnout a vyplivnout před důchodem fyzicky a psychicky vyšťavení.
Já byla i během těch druhých 10 dní vděčná za čchi kung, který mě držel energeticky nad vodou. Navíc součástí dobrovolničení jsou i 3 hodiny meditace denně a musím říct, že propojení každodenní práce s hodinou uvolnění dělalo divy!
Odnesla jsem si z těch 10 dní i pár praktických věcí – třeba stále vyrábím klíčky. :-) A domů jsem pořídila skládací mop (netušila jsem, že takové skladné existují). A koupila garam masalu do jídla i do čaje. :-) A zjistila jsem, že zvládnu víc, než jsem si myslela. :-)
KDYŽ VÁM MEDITACE NEJDE
Může se stát. Během prvních 10 dní se noříte tak hluboko, že myšlenky blednou a vy jste mnohem víc ve spojení s tělem. Mysl se zklidní. Když začnete pracovat jako manažer, vše se změní. Meditace, kterou jste předtím prožívali poklidně, se promění v příval myšlenek.
Ale nevadí. Meditace nakonec není o tom, vymazat myšlenky, ale o tom zpomalit. Zastavit se. Sledovat, co se v hlavě a v těle děje. Někdy je to lehčí a někdy náročnější, ale to je jedno.
Pomohlo mi to ale uvědomit si, proč mám problém meditovat doma. I jen jednu jedinou hodinu, natožpak 3 nebo 10. :-) Doma se vždycky objeví něco nového důležitého, čemu je třeba věnovat pozornost. :-)
Řešila jsem to i s naší asistující učitelkou a došlo mi, že mé únikové reakce člověka, který má raději pohyb, než dlouhé sezení, a který chce hned realizovat nápady, které se mu občas vyplaví do vědomí, je přesně ten důvod, proč mám ten problém.
A že je to jen návyková reakce a přesně to můžu v meditaci teď odbourávat. K tomu ostatně vipassana slouží. Přeprogramovat se z robota na svobodnou vědomou bytost díky různým druhům vhledů.
ZÁŘÍ
V září jsem se ještě vrátila k vipassaně v článku GOENKOVA VIPASSANA – NEBEZPEČNÁ SEKTA?? Narazila jsem totiž na zajímavá videa, která Goenkovy kurzy kritizovaly. A tak jsem chtěla pár věcí uvést na pravou míru. A s pár věcmi jako religionista opatrně souhlasit. Abychom nepropadli sektám a opravdu zvážili, co je nutné omezení a co špatné omezení…
Je dobré nenechat si sahat na svobodu, ale je také dobré si uvědomit, kdy je užitečné se svobodně některých věcí na krátkou dobu vzdát.
Zeptejte se sami sebe upřímně – funguje omezení jako podpora pro hlubší ponor, nebo je to jen omezení pro omezení?
NENECHTE SE ZMÁST A ZŮSTAŇTE SVOBODNÍ
Je tak snadné začít si myslet, že prostředí meditačních kurzů nebo různých náboženských směrů a sekt je to pravé ořechové. Však lidi se tam snaží být lepší, ne? Nelhat, nekrást apod. Spousta Zápaďanů tak propadla islámu, protože snad poprvé zažila pocit komunity a zájem.
Zároveň je také dobré si uvědomit, že neexistuje jen jedna jediná cesta do cíle a že je rozdíl mezi přeskakováním od jednoho k druhému a ponoření se do hlubin, kde různé cesty splývají v jednu.
Pokud nespojujete praxe, které jdou proti sobě, a zastavují váš pokrok, nebo vám ubližují, je ok nepropadnout jen jedné cestě, Zbystřit byste měli vždy, když vám někdo říká, že všichni ostatní na to jdou špatně a jen tato jediná cesta a tato jediná skupina dojde spásy. Kdy se začnete oddělovat od ostatních, protože vás táhnou dolů.
Na vipassanském kurzu je zakázáno komunikovat s ostatními, ale jen na 10 dní a zaručuju vás, že meditační zkušenost vás tak propojí, že až si budete moct popovídat, budete mít pocit, že se znáte roky. :-)
Ať to na vipassanském kurzu podle Goenky vypadá jakkoliv, pamatujte si jedno – jste svobodní, ať to vypadá, jak to vypadá. Máte vždy svobodu se sebrat a odejít. Ale nestojí za to těch 10 dní vydržet? Nemusíte to přetrpět. Pravidla jsou tu pro vás, ne vy pro ně.
NADPOZEMSKÝ PROŽITEK
Nadpozemské prožitky vám může dát 10 dní meditace vipassany. 100 hodin meditace se nějak projeví. :-) Ale může vám je dát i koncert. Za uplynulých pár let jsem zažila koncertů několik – Depeche Mode (hned 2x na poslední tour), LOONA a IU. Všechny přinesly zajímavé prožitky. Prožitky vděčnosti, komunity, propojení. Prožitek toho, kdy jste součástí něčeho, co už se nejspíš nikdy nebude opakovat.
Koncert AURORY, norské zpěvačky, byl ale vysloveně nadpozemský.
Jejím hlasem. A něčím, co nelze popsat slovy.
A jestli se mladí bojí, aby nebyli trapní, tak AURORA se nebojí a tuhle odvahu může šířit dál.
Na jejím koncertu jsem ale měla dojem, že díky ní můžeme dosáhnout jiného typu vědomí. Toho, které nám nemění to, jak věci vidíme a slyšíme, ale toho, které nás zavádí do sfér vnitřního klidu, lásky, důvěry, jistoty, naprosté svobody. Teď a tady. Přesně tam, kde tedy minimálně já skrze projekty 5 elementů mířím. Vnitřní rovnováhy.
Její hlas jako by vás obklopil, zachytil a povznesl.
Jako by zaplnila sama sebou celý prostor.
Shrnutí poslední třetiny roku 2024 samozřejmě až v prosinci. :-)
Nové články (už dřív) se k vám dostanou i v nedělních e-mailech, stačí se o ně přihlásit: