NOVÉ SMĚRY ROKU 2022

Rok 2022 byl pro spoustu z nás dalším z řady let, kdy se toho hodně dělo a hodně měnilo. Jako by covidové roky nestačily. Jako bychom ztratili ten pocit jistoty, který jsme kdy předtím snad měli.

A každý se s tím pocitem nejistoty učíme nějak pracovat. Umíte se položit s důvěrou na onen oceán nejistoty, jak jsem o tom psala ve shrnutí uplynulých let? Jak velký strach se vás zmocňuje z budoucnosti??

Já si koncem roku 2022 uvědomila, že má snaha se upíchnout někde na jistém místě, není nakonec vůbec nic jiného než strach z nejistoty, který se zmocnil i mě. Není divu, covid mi přinesl finanční ztrátu, protože mi ubral studenty. A tedy mi přinesl i chvíle, kdy jsem si říkala, jak moc dobře rozumím všem těm, kteří začínají mít finanční problémy.

Maslow měl pravdu.

V prvé řadě potřebujeme cítit ty základní jistoty.

Bezpečí. Mít střechu nad hlavou. Mít co jíst a pít.

A s válkou za humny (a v TV) a covidem jsme viděli, jak vratká tato jistota je.

A i když mám v manželovi jisté zázemí, nechci viset pouze na něm, a tak tu nejistou pozici, ve které jsem, vnímám velmi dobře. A čím jsem starší a čím má naše dcera náročnější požadavky (třeba touží po cestě do Jižní Koreje), tím víc si říkám, že to chce nějakou změnu.

Že je možná čas ukončit ty dlouhé roky na volné noze, které mi pomáhaly se rozvíjet, dávaly mi čas pomáhat druhým a být tu i pro dceru, která to třeba právě během posledních let základní školy hodně potřebovala.

A tak chápu, jak nelehká a nejistá je doba pro spoustu lidí v této zemi.

VÁLKA

Dotýkala se mě velmi osobně, protože já jistou jistotu tento rok paradoxně získala právě proto, že do naší země uteklo tolik Ukrajinců. Začala jsem je totiž na MUNI učit češtinu.

Pro mě jistý příjem, který mě na pár měsíců uklidnil. Pro mladé Ukrajince prostředí, kam se mohli uchýlit. Viděla jsem třeba ve školním systému fotku holčiny z Mariupolu, kterou jsem víc jak půl roku učila. Nejspíš z doby brzy poté, co se do republiky dostala.  Je jí tak 17 jako ostatním. (Jen asi o rok až dva starší než má dcera). Foto jak z hororu. Jak když někdo uteče z pekla. Ta už se domů nikdy nevrátí. :-( S největší pravděpodobností.

Bylo velmi zajímavé je učit. Věkem středoškoláci, zkušenostmi dospěláci. A hodiny s nimi probíhali v naprosté pohodě. Hodně jsem se toho naučila o Ukrajině a moc mě bavilo někoho seznamovat s českým jazykem i kulturou.

Dovedla jsem je k jazykové zkoušce a od několika z nich jsem dostala e-mailové díky. A někdy je potkávám na ulici a hlásí se ke mně. Tak jsem ráda, že v nové zemi našli útočiště. Vím totiž, jaké to je, ocitnout se v zemi, jejímuž jazyku rozumíte jen trochu. A ještě horší je, když vás lidé v té zemi nepřijmou.

Ano, opět se vracíme k onomu pocitu nejistoty a vykořenění. Dává nám sice pocítit těžkou realitu (nic není nikdy jistého), ale zároveň nás může zlomit.

 

KONEC ZÁKLADNÍ ŠKOLY A KUDY DÁL??

V našem případě nebylo moc nad čím dumat. Dcera není studijní typ, jako jsem bývala já. Gympl v jejím případě nepadal v úvahu. Chytrá je dost, ale hlavně je mazaná. :-) Střední školu běžného typu bychom tedy protrpěly obě. Hlavně asi já. :-)

Jako správná Kozorožka totiž hůř nesu, když někdo nemá v sobě tu ambicióznost a touhu po studiích. Tu zvídavost. A zároveň do toho ale nechci nikoho nutit. Jako lektorka to neřeším, i já miluju svou svobodu a jedu spíš na vnitřním nadšení než na vykonávání povinností. Ale ano, mnohem s větším nadšením učím ty, kteří se učit chtějí, než ty, kteří ne. (Proto učím angličtinu soukromě a v jazykovkách ne na základních a středních školách.)

V jednom oboru ale má dcera už dlouhá léta prokazuje nadšení a zvídavost i schopnosti – v kreslení. Takže v lednu 2022 dělala přijímačky na střední školu uměleckou. 

Šly jsme na to s mou systematičností (co nejvíc info, den otevřených dveří, ideálně dva roky za sebou, konzultace domácích prací, přípravný kurz, co nejlepší vysvědčení z osmé třídy) a s její flegmatičností. :-) Dala do uší sluchátka s oblíbenou hudbou a šla si na celý den kreslit na přijímačky. A případně tvořit jednoduchou hru na počítači v rámci talentovek na game art.

Vůbec mi nepřišlo, že by byla nervózní.

(A prý ani nebyla.)

A ani já jsem neměla pocit, že by se snad neměla dostat. :-)

Původně mířila na motion design, ale nakonec si jako druhou možnost přibrala game art, kam jí nakonec i vzali. A to byl moc dobrý tah, protože je tam teď hodně spokojená! Uvidíme teď u pololetních klauzur. Ale u přijímaček se jim u pohovoru tohle introvertní dítě moc líbilo, protože mluvila a mluvila a ukázala, že hry nejen hraje, ale že nad nimi i přemýšlí a zajímá ji, jak se dělají.

Škola se mi zdá moc fajn. Studenti tam zjevně umí zabojovat, aby na školu rádi vzpomínali jako na bezpečný prostor pro umělce, stejně jako absolventi. (Podařilo se jim dotlačit novou paní ředitelku k rezigniaci na funkci.) Učitelé na oboru se zdají být fundovaní a přátelští a nestraší známkami. Připomíná mi to hodně Komenského školu hrou. 

 

PSYCHOLOGICKÁ POMOC

Vzhledem k tomu, poslední roky dceru na základce provázely problémy, a v devítce jsme nakonec i využily projekt VZP o psychoterapeutické pomoci, je pro mě zásadní, že na střední si konečně našla spolužáky své krevní skupiny. Že je tam ráda, že se tam těší, že se třídou ráda jezdí na výlety atd. atd.

Hodně dětí si z lockdownů a covidu odneslo psychické problémy. Pro dceru byly lockdowny záchranou, jak jsem psala ve shrnutí let 2014-2021. Školní prostředí její základky jí nedělalo dobře, s nikým si tam moc nerozuměla a ve třídě i ve škole byl neustále hluk (velká škola a třída proslulá po celé škole). Začalo to problémy s tělocvikářkou v sedmé třídě a pak už to nebylo o moc lepší.

Díky návštěvám psycholožky se nám podařilo dosáhnout toho, že po úspěšných přijímačkách měla na základce trochu jiný režim než zbytek dětí, protože už u ní začínaly i zdravotní problémy.

Měli jste vidět ten rozdíl. Výrazně se psychicky i studijně zlepšila ve chvíli, kdy se škola proměnila z vězení, kam člověk musí pravidelně povinně docházet, ať je mu tam dobře, nebo ne, v prostředí, kam se chodí vzdělávat.

 

PRVNÍ BRIGÁDA

Jako by toto shrnutí roku bylo spíš shrnutím životních etap mé dcery, než mých, že?? Ale fakt je, že přijímačky jsem s ní hodně prožívala. Vím, jak důležité je v tomto věku najít místo, kde vám bude dobře, a můžete rozkvést. Nenechat se zadupat. Mé vzpomínky na gymnázium totiž nic moc.

A já tedy v roce 2022 hodně zabojovala pro to, aby má dcera nemusela ztrácet čas někde, kde není její místo. Bylo to i určité vyrovnání se s mou vlastní minulostí.

A prožívala jsem s ní i její první brigádu. Zaprvé bylo úžasné, že o ni stála. Chce pracovat, super. (Možná i proto, že ví, že jí nemůžu koupit všechno, co by ráda. :-)) A zadruhé, vždy, když jsem měla příležitost, šla jsem jí moc ráda pomáhat. Rozvážela letáky do vesnice kousek od Nymburka. Krásná cesta podél Labe a lesy a koňské ohrady. Bezpečná. A když jsem mohla někdy s ní, bylo to hotové za jeden den. :-)

 

LETOS POPRVÉ PO DELŠÍ DOBĚ BEZ MOŘE

Letošní léto bylo spíš ve znamení operací (matka), brigády a lekcí češtiny pro Ukrajince. Matka potřebovala operovat obě oči, aby se dál mohla starat o mého otce po mrtvici. Dcera vydělávala své první peníze a já připravovala Ukrajince ke studiu a k jazykové zkoušce.

A tak jsme letos měli naopak první čistě rodinnou dovolenou – já, manžel a dcera. A ne u moře (manžel zásadně k moři nejezdí), ale v Londýně.

Vyrazili jsme tam hlavně na koncert jihokorejské k-pop skupiny LOONA. Loni, jak jsem psala ve shrnutí, vydaly nové album PTT. Začátkem roku v podstatě vyhrály TV show Queendom (no, vyhrály by, kdyby je v prvním kolem neschvátil covid, a dostaly za první kolo alespoň nějaký ten bod.) Takhle skončily až druhé. No a pak vyrazily na své první světové turné. Nejdřív do USA, pak do Evropy. A pak do Japonska.

To jsme si nemohly nechat ujít, protože obě jsme velké fanynky (viz ono shrnutí). A protože manžel nikdy v Londýně nebyl a chtěl se jet podívat, vybrala jsem z evropských zastávek právě Londýn. Vybrala ubytování, sehnala letenky, naplánovala výlety po Londýně.

A pak zemřela královna a manžel se lekl, že bude všude spousta lidí.

Nebyla. Bylo to pouze velmi unikátní.

Být v Londýně zrovna v době dlouhých front na královnou.

S jednou menší jsme se podívali i k Buckhingamskému paláci.

Jinak jsme byli ubytovaní v Greenwich v apartment hotelu (vřele doporučuju), nedaleko od observatoře a místního parku. Prošli jsme středem města, čínskou čvrtí, Hyde Parkem i Soho. Navštivili Národní Galerii a projížděli se tam a zpět metrem. Což je samo o sobě zážitek. :-)

 

PRÁCE BY VÁS NEMĚLA NIČIT

Koncert byl sám o sobě moc fajn, jen i na něj jsme si musely vystát asi tříhodinovou frontu. :-) A jsem moc ráda, že jsme děvčata viděly, protože to byl nejspíš poslední koncert vůbec. Už samotné turné bylo zvláštní v tom, že na něj neodjelo všech 12 děvčat, ale jen 11. Do Londýna jich dojelo tuším 9. Ostatní zůstaly po americké části turné v Koreji se zdravotními problémy.

Postupně bylo vidět, jak náročný program mají a jak moc je společnost, která je zaměstnává, dře.

Po konci turné společnost nařkla jednu z nich, že se chovala k zaměstnancům neslušně (rozuměj korejsky: málo se jim poklonila) a ze skupiny ji vyhodili. (S klaněním přeháním, to obvykle jen stačí k hatům od fanoušků, ne rovnou k vyhazovu. Ale Chuu si prostě jen dovolila říct otevřeně, co si myslí, a to se Jižní Koreji taky moc nenosí.)

Poté, co ji vyhodily, se zvedla vlna nesouhlasu. Chuu byla nejoblíbenější členka. Pár dalších hned na to daly své smlouvy k soudu. Fanouškové začaly společnost bojkotovat a nakonec ji donutili zrušit rozjetou kampaň na comeback s novým albem, který měl proběhnout 3.1.

Vyplulo také na povrch, co za smlouvu před lety děvčata podepsala… v podstatě s každým comebackem se dostávala vůči společnosti do většího a většího dluhu.

Protože sice dostávala procenta z příjmů, ale zároveň platila mnohem větší procento z nákladů. A tak zatímco třeba New Jeans, nová skupina, dostala prý první výplatu již po pár měsíců od debutu, LOONA nedostala ještě nic ani po letech. A není možné říct, že by nebyly nepopulární.

Po soudu je teď pár děvčat už ze smlouvy vyvázáno a pár ještě ne. Uvidíme. Ale jestli se nestane zázrak, tak LOONU už nikdy neuvidíme a ani od nich neuslyšíme další songy. Škoda.

Holkám jsem vždycky moc fandila, byly talentované a měly mezi sebou úžasný vztah. Možná i proto je měla i má dcera tak ráda – byl to pro ní důkaz, že je možné najít partičku povahově různých děvčat, které drží při sobě.

Jejich kariéra visela už mnohokrát na vážkách, právě kvůli jejich společnosti. Ale vždycky se nějaký ten zázrak stal a přišly s dalším úžasným albem. Žádné hop hop, žádné láska a sex.

Obvykle něco podporujícího, nebo vyjádření díků za dlouholetou podporu.

 

I JÁ SI HLEDÁM JEŠTĚ JINOU PRÁCI

A není to snadné, protože učit mě baví. Jak angličtinu, tak čchi kung. A nechci se toho úplně vzdát. Mám své dlouholeté individuální studenty. Roky si se mnou trénují konverzaci a dál se učí nová slovíčka nebo novou gramatiku. Nebo cokoliv, co potřebují. A čchi kung? Čím víc lidí ho učí, tím líp pro tuhle společnost vyčerpaných lidí, které trápí to či ono, ať je to zdraví, nebo přemíra myšlenek, nebo únava atd. atd.

Jsou to jednoduché základní věci, které nás měli naučit už ve školce.

Ale bohužel nenaučili.

Ale snad kromě angličtiny, která mě trochu drží nad vodou, je většina mých výdělečných aktivit prostě jen „z lásky k bližnímu svému.“ :-) A čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že brzy už nebude čas své pracovní směřování nějak zásadněji měnit. A čím jste starší, tím si uvědomujete, že z důchodu, na který jste si zatím vydělal, nevyžijete. A nejste si už tak jistí, že zvládnete pracovat i v sedmdesáti.

A bude se ještě někdo vůbec chtít učit anglicky??? :-)

V době umělé inteligence?

A tak již delší dobu projíždím inzeráty a hledám, jestli mě něco nazaujme. Nakonec mě loni zaujala pozice na MUNI. Vrátila jsem se tam po letech učit a říkala jsem si, že univerzita je určitá záruka stability a jistoty. Nakonec jsem se přihlásila do výběrového řízení, dostala se k pohovorům a skončila čtvrtá. Sice úspěšně (ještě si mě budou dál vést a případně se ozvou), ale přece jen tam teď mají někoho jiného.

Celou dobu se mi ale ukazuje na sociálních sítích, jak se všude pořád hledají testeři softwaru. Narážím na testerské kurzy. I speciálně pro ženy a když se ptám, jak je to s věkem, dozvídám se, že věk nikdo neřeší, protože je IT pracovníků málo.

A tak jsem se vrátila ke své lásce z dětství (počítačům a programování) a zatím sama se učím manuální i automatické testování a základy Pythonu a Javy. :-)

Uvidíme. I tahle práce s sebou nese flexibilní pracovní dobu a možnost home office. Takže je pro mě jako dělaná. Navíc je do budoucna snad i perspektivní. I finančně.

A říkám si, že po těch letech bych si zasloužila být i za svoji práci adekvátně ohodnocená. Jak ta LOONA. :-))) 

 

A NA DUCHOVNÍ CESTĚ CO??

Teď to vypadá, že jsem v roce 2022 úplně zapomněla na nějaké ty duchovní věci. Ale ono se to jen tak zdá, protože vy, co můj blog sledujete už pár let, víte, že běžný život a duchovní nijak zvlášť neodděluju. Mám ve zvyku dívat se pod povrch každodenního dění a vnímat ony vnitřní proudy.

A letos zde hrály velkou roli vnitřní proudy nejistoty (válka, práce, přijímačky), spravedlivého zacházení (LOONA i škola) i životního směřování a spravedlivé odměny.

• Bylo pro mě důležité podporovat ty, kteří to potřebovali – ať již v zimním chodu Speciálu Jak se s tím mám smířit, nebo skrze kapitoly elementu DŘEVO, nebo svou dceru, nebo otce a matku.
  

  ---

• Bylo pro mě i důležité uvádět na pravou míru určité mýty, které se v ezoterických kruzích šíří, protože si někteří lidé pletou duchovní cestou se snahou mít víc (třeba Babiš a Jezulátko. :-)) Nebo v tom řekněme o fous lepším případě – být lepší. Lidé ještě nemají dost zkušeností, i když si to někteří myslí. Spousta se probudila před rokem, dvěma. Nebo i před pouhými 15 lety. Ale to je nic! A zapomínají, že se vždy najde někdo, kdo má těch zkušeností víc a může vás korigovat. Mně mí učitelé. A já kohokoliv jiného, kdo je té myšlence otevřený. Ano, ne každému se to líbí, právě proto, že věří mýtům. Ale ono se to poddá. :-)

I nevyžádané rady jsou cenné rady a kdo si myslí, že je povýšené je dávat, je možná stejně tak povýšený, protože je odmítá přijímat. :-) Nicméně z vlastní zkušenosti vím, jak nepříjemné je někdy slyšet, co slyšet nechceme.

---

• Poprvé jsem se ponořila do studia kabaly. Už jsem na ni párkrát narazila (i na studiích na VŠ), ale teprve tentokrát jsem zkusila online kurz Bnei Baruch. Zajímavé… (viz třídílný článek Kabala, Star Trek a naše místo ve vývoji světa).
  

  ---

• S duchovní cestou jistě souvisí i nové pohledy na Bernarda Kastrupa a jeho individualismus. Jaké je opravdu naše místo ve vývoji světa z trochu filozofičtějšího, modernějšího pojetí??
  

  ---

• A samozřejmě s tím souvisí i pocovidový návrat pravidelných úterních čchi kungových cvičení a smíření, které mi přineslo.

 

ELEMENTY

Co se online práce týká, vydání knížky o elementu DŘEVO se nám přelilo z roku 2022 do roku 2023. Je to náročnější, než jsem si myslela, protože nechci jen upravit starý ebook. Chci ho vylepšit tak, aby byl pro ty, kteří se do něj začtou, co nejužitečnější. Teoreticky, ale i prakticky.

Podařilo se mi jej ale už dokončit skoro celý, chybí jen pár věcí v úvodu a závěr.

A během roku 2023 se mi snad podaří shrnout takto i ostatní elementy. Protože není nad to naučit se svět skrze pět elementů vnímat a na jejich základě se učit být se světem v harmonii. Vědět, co je ideální kdy jíst (individuálně, ne jako plán vhodný pro všechny), jak je ideální se svým tělem v tom kterém období pracovat. A hlavně – jak rozvíjet schopnost naší mysli udržovat naše tělo a naši energii v takovém naladění, které nám prospívá.

Když totiž navštěvuji otce a matku, vídám, kam nás také umí naše životní cesta zavést, když žijeme jen tak, jak nás většinová společnost naučila. A to mám velké štěstí na rodiče s nadhledem a smyslem pro humor. Což mám asi po nich. :-)

Rok 2022 jsem rok začala články o tom, jakou změnu vlastně chcete (ZDE). Rok 2023 začínám s nadějí, že k nějaké pozitivní změně dojde. Uvidíme.

A symbol roku 2022?

KOTVA

Protože právě tu potřebujeme v dobách nejistoty nejvíc a jsem ráda, že se mi jí dostávalo a že jsem ji já zas mohla předávat dál. A že nikdo z těch, kteří mi jsou nejbližší, se v tom bouřlivém roce 2022 netopil.

---

Pokud jste se ještě za tím svým rokem 2022 neohlédli, vřele doporučuju. :-) Mně se to osvědčuje už devátým rokem a bylo velmi zajímavé ta stará shrnutí číst. Našla jsem v nich pro sebe spoustu poselství zrovna v době, kdy jsem si je potřebovala připomenout. Paměť lidská neuchovává volně přístupné všechno, co byste si rádi pamatovali… není nad to mít něco, čím si můžete to důležité připomenout… a teď si vezměte, že to budete číst i jednou za 20, 30, 50 let! :-))