Jsem tam nováček, tak 14 dní? A tak není divu, že jsem z CH (Clubhouse) nadšená. Je to pro mě něco úplně jiného a kdykoliv procházím tou hlavní chodbou, která vede do nejrůznějších pokojíků (rooms), někdy nevím, kam se jít podívat dřív. A tak jsem se nedávno ocitla i v místnosti s názvem Clubhouse is boring (Clubhouse je nudný). A tam jsem si mohla vyslechnout zas tu druhou stranu mince. :-)
Ano, tak je to snad téměř pravidlem – vždycky je tu i ta druhá strana mince. Však žijeme v duálním světě. Vtip neduality spočívá v tom, nezůstat jen na té jedné straně. A už vůbec neukazovat si na tu druhou, že jsou to naivkové, nebo že si jen stěžují a nic nedělají.
Obě strany si mohou naslouchat. A tak to ostatně i v té místnosti nakonec bylo. A to je přesně to, co se mi na Clubhouse tak líbí!
Setkávání různých úhlů pohledu, setkávání různých zkušeností, setkávání různých kultur a pravidla slušné konverzace. Není totiž nic snazšího, než toho, kdo se vyjadřuje vulgárně, zesměšňuje, skáče do řeči apod. prostě vykopnout z pódia. A případně i nahlásit.
JAKÉ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÉ TO MÁŠ
Na Clubhouse totiž krásně funguje ono „jak si to uděláš, takové to máš.” A tak můžete narazit na místnosti (rooms), kde se to různě překřikuje a kdo ví, co všechno se tam děje. Jen jsem o nich slyšela, ale ve své chodbě jsem na ně nenarazila. Čím déle tam jste, tím víc se vám tam totiž ukazuje právě to, co vás zajímá. Ten váš kmen. Pokud jste se přišli na Clubhouse hádat, asi i tu možnost tam někde najdete. Kdo ví.
Často se mluví o bublinách, do kterých na sociálních sítích padáme. O bublinách, které pak jen udržují náš úhel pohledu, protože nám ho jen dál a dál posilují. Máme pocit – „Jóoo, to musí být pravda! Myslí si to i ostatní!”
Ale není úžasné, jak je to najednou dokonale vidět?? Jak je dokonale vidět, že svět není nějak objektivně daný, že nežijeme všichni ve stejných světech, ale že každý si žijeme v tom svém? Že si ho sami tvoříme tím, jak myslíme, co vyhledáváme, co se nám líbí, čeho se bojíme? Krásně to bylo vidět na vipassanských meditačních pobytech. Krásně je to vidět i na sociálních sítích.
A tak pokud chcete mít Clubhouse jen jako svou další bublinu, kde se už nedozvíte nic nového, můžete ho tak mít.
Nebo ho můžete mít jako prostor, kde můžete objevovat nové a nečekané. :-)
Však máme ve STROMU ŠTĚSTÍ teď týden krásy nečekaného! Tak do toho! :-)
ČESKÝ CLUBHOUSE, ANGLICKÝ CLUBHOUSE, ŠPANĚLSKÝ CLUBHOUSE… A COKOLIV JINÉHO SI PŘEJETE
Pokud umíte víc než jen česky, je vám na Clubhouse otevřený celý svět! A to je další věc, kterou na CH miluju! A tak brouzdám po chodbě a nakukuju do nejrůznějších pokojíků. Občas se zastavím v těch českých. Jsou tam pro mě různá zajímavá témata. Nedávno jsem třeba byla v roomce věnované vnitřní a vnější motivaci. A od té doby dumám nad tím, jak líp vyjádřit, jaký je v mém pojetí rozdíl mezi tou vnitřní a tou neduální. Ne pouze teoreticky, protože tam je to zjevné. Ale v praxi.
Motivuje mě příjemný pocit, který z toho, co udělám, mám? Bez zaměření se na nějaké výsledky?
Ano, jistě. Ale jít za příjemným pocitem může být nakonec také to oslí jé, tam je mrkev, to chci.
Vzpomínáte? Technika cukru a biče?
Z psychologického hlediska nás motivuje to, co je nám příjemné. Ale i to, čemu se chceme vyhnout, protože nám je to nepříjemné. Z neduálního hlediska nejdeme za něčím a neutíkáme před ničím. Tím hlavním motivátorem tam není něco vnějšího, i když jen přenesené dovnitř.
Ten pohyb vychází zevnitř ven. Je to zcela svobodný kreativní impulz. Něco, co člověk dělá, prostě proto, že ho to baví. Že má chuť to dělat. Není za tím v podstatě vůbec žádný cíl. Ani strom neroste proto, aby vyrostl. Nebo že mu to dává smysl. Nebo že se díky tomu cítí dobře. Roste prostě proto, že to je jeho přirozenost a i když mu do cesty postavíte překážku, nějak ji obroste, protože nemůže jinak.
A pokud jste jak ten strom, máte z toho příjemný pocit, protože plynete se svou přirozeností. Ničemu nijak nevzdorujete. I když vás cesta nevede tam, kam jste si vysnili. I když jsou na cestě překážky. I když vám to všechno třeba nedává smysl. :-)
NA CLUBHOUSE MŮŽETE I TRÉNOVAT JAZYKY
Pokud chcete proniknout dál, než je pouze ten český rybníček, hodně se toho děje v těch anglických místnostech klubu. A ukazuje se ohromná výhoda toho, že angličtina se už dávno stala komunikačním prostředkem lidí z celého světa.
Takže v anglických místnostech můžete slyšet to, jak nějaké téma vidí lidé všude možně.
Můžete si poslechnout i to, co vlastně tak vadí černochům v USA. Můžete si poslechnout, jak těžké je založit si účet v (tuším) nigerijské bance.
Máte to prostě z první ruky a ne ze zpráv. A mnohdy to není jednostranné, protože pokud to někdo vidí jinak, tak to v té diskuzi i zaslechnete. A pokud to vy vidíte jinak (a umíte anglicky), není nic jednoduššího, než se přihlásit o slovo. A vyjádřit se. Vstoupit do diskuze. (Ne do hádky.) Je to jako rádio (je to jen audio síť) jen se vy sami můžete stát moderátory nebo hosty a říct druhým o tom, jak to vidíte i vy. :-)
POKUD SI NETROUFNETE MLUVIT, MŮŽETE TŘEBA JEN POSLOUCHAT
Možná podobně jako já zjistíte, že docela dobře rozumíte. Třeba včera jsem cestou na dentální hygienu poslouchala ruskou room! Rusky bych neuměla už dávno říct ani ň (zkoušela jsem kdysi v Egyptě zapříst konverzaci, ale mě ta ruská slovíčka už nenapadají). Ale úžasně jsem se pobavila, když paní v místnosti věnované vystoupení z komfortní zóny lidi naváděla, aby něco namalovali nejdřív tou rukou, kterou běžně píší. A pak totéž tou druhou. Zkuste si to, asi se taky pobavíte. :-)
A má zkušenost zní, že když dost dlouho posloucháte a znovu si tím osvěžujete slovní zásobu, bude pak pro vás i jednodušší začít mluvit. Možná zpočátku pomalu a klopýtavě, ale ve slušné místnosti to nikoho nezarazí. I to jsem tam už slyšela.
A protože nahlížím do místností v různých jazycích, objevují se mi v hlavní chodbě i třeba konverzační místnosti. Včera třeba kurz španělštiny pro začátečníky – Hola! De donde eres?? Encantada! (Jo, nemusíte jezdit do Granady jako já! Stejně vlastně teď ani nemůžete…) Nebo francouzštiny. Nebo meditace na dobrou noc v italštině. (Ano, všechny tyhle jazyky jsem kdysi studovala a něco málo mi ještě v té hlavě utkvělo.)
Dnes ráno jsem třeba poslouchala egyptskou místnost o tom, co si v pátek dělají k snídani. (Pátek je pro ně volný den.)
Egyptskou arabštinu mám moc ráda a připomíná mi ty roky studia na univerzitě tam. A spoustu dalších věcí. A jsem tak ráda, že se tam čas od času můžu takhle přesunout – jako by opravdu čas a prostor přestával dávat smysl. :-)
Nedávno jsem poslouchala třeba egyptskou room o tom, že i cestovní ruch by se měl po epidemii proměnit, protože ty velké hromadné zájezdy nejsou udržitelné. Že v Egyptě je spousta dalších zajímavých památek (má zkušenost!), kam turisti nejezdí. Protože jasně – máte na to týden nebo 10 dní, máte projet tisíce kilometrů a vyberete si samozřejmě ty největší lákadla. A pak jsou tam takové davy… no, možná si to umíte představit, kdo jste tam už byl.
A na druhém břehu stojí chrám, veliký chrám. S krásně zachovanými barvami na sloupech. Nikde nikdo. Nebo hrobky umělců, kteří zdobili hrobky faraónů. Ano, jsou menší, ale jak krásně si myslíte, že si to tam vyzdobili?? :-) A taky tam není nikde nikdo. Takhle si představuju objevovat krásy starých civilizací a cizích zemí!
OBKLOPTE SE JAZYKEM, I KDYŽ MU HOUBY ROZUMÍTE
Abyste si nemysleli, že jen tak plácám, když vás zvu do místností, kde skoro houby rozumíte – já takhle chodím do těch čínských. Nejde totižk o nic jiného než si udržovat kontakt. Než naposlouchat výslovnost, intonaci. Než mít radost z toho, že občas zaslechnete něco, co znáte! (Třeba hao – dobře, wen ti – otázka atd.). Než v sobě udržovat ten plamének zájmu a možná ho i trochu rozfoukat. (Jo, říkám si, že bych si aspoň mohla zopakovat ty části kurzu znaků, které už mám za sebou, a oprášit slovní zásobu, kterou už bych měla umět.)
Někdy si říkáme – „Jéžiš, vůbec ničemu nerozumím, je to děs“, místo abychom si říkali – „Jé, tohle znám!”
Je to podobné jako říkala jedna Američanka ke covidu – „Přišla jsem o příjem, nemůžu se stýkat s přáteli a rodinou, ale každý den žiju s vděčností za to, že jsem se probudila a nejsem nemocná. Že mám ještě peníze. Že si můžu promluvit s rodinou online.” Vnímáte, jak ohromný rozdíl to je oproti těm, kteří naopak žijí ve strachu?? Jak už bylo řečeno nahoře – Clubhouse nám připomíná, že jaké si to uděláme, takové to máme. Že možná žijeme na stejné zeměkouli a prožíváme podobné věci, ale každý je prožíváme jinak a žijeme tak vlastně v úplně jiných světech. Nebo bublinách? Podobně v té samé diskuzi mluvil i jiný Američan, kterému zemřel na covid bratr.
Jde hlavně o to, jak se k tomu postavíme!
Tak, že nás to posílí, nebo tak, že nás to sejme??
TICHÉ MÍSTNOSTI
I takové tam najdete. :-) Nic se tam neřeší, jen si tam můžete prohlídnout Bio jednotlivých lidí a pokud vás někdo zaujme, začít ho sledovat. Je to prý nejjednodušší způsob, jak se dostat mezi těmi všemi možnostmi k místnostem, které vás opravdu zajímají. K tomu svému kmenu. Protože právě to, co vás zajímá a lidi, co vás zajímají, tak na to tam pak narazíte.
A tak jsem si dala sledovat Melanie Martinez (určitě je to ona, protože mezi sledujícími má choreografa, který s ní spolupracuje). Je to zajímavá mladá zpěvačka. A take Dave Gahana z Depeche Mode. (Kdo ví, jestli je to opravdu on?)
Jsou tam i tiché místnosti, kde se medituje. Mám dojem, že většinou jsou to meditace vedené, takže až takové ticho tam není. Nevím, do meditačních místností zas tak často nechodím.
Nebo místnosti, kde občas někdo zaspívá nějakou svou píseň. :-) Takže nemusíte jen poslouchat, kdo co říká, a něco řešit. Můžete tam dělat i to, co mě poslední dobou láká nejvíc a kde určitě zaparkuju – v tichu. Nejdřív chci ale shrnout vše, co jsem dosud pořešila a objevila, do té mé připravované knížky. Tenhle rok je věnován právě jí. :-)
Pak už nebudu muset nic moc sepisovat, to nejdůležitější, co bych k něčemu mohla říct, už si prostě budete moct najít. A nějak si to pro sebe přebrat. V knížce je ostatně možnost hledat vlastní odpovědi a vlastní cesty. :-)
CLUBHOUSE JE I NA ANDROIDU
Zatím sice neoficiálně, ale je. Já jsem tam na Androidu a díky za to Ondřejovi, který na té androidí aplikaci pracuje, neustále aktualizuje a naslouchá tomu, kde nám co nefunguje. Najdete ho na FB Clubhouse Lite.
Android nemá ještě všechny funkce jako na Apple (tedy v době, kdy jsem to psala) – nemůžete si třeba založit vlastní místnost. Ale jak vidíte, i tak si to dost užívám. :-) Ale aplikaci najdete na Google Play. Jmenuje se Klubovna.
Oficiálně se na aplikaci pro Android začalo už také pracovat a otázka zní, kdy bude k dispozici. Na CH se o tom docela mluví a nejvíc mě tedy pobavilo, když jsem v jedné místnosti zmínila, že já tam Androidu jsem. :-) Bylo to velké haló, protože těsně předtím tam vedli diskuzi, co se změní, až se tam dostanou všichni ti, kteří Apple nemají. :-)
Ke vstupu na Clubhouse stále potřebujete pozvánku, já teď nějaké mám, tak můžu dát. Nebo se ptejte svých kamarádů a známých, jestli mají. Můžete se tam pak sejít a pokecat. Je to jako rádio, můžete si u toho třeba vyjít na procházku se psem. :-) Nebo vařit. :-)
No, já se teď jdu věnovat zase něčemu trochu jinému než ja Clubhouse (své připravované knížce a prvním pěti kapitolám elementu DŘEVO). Vy se ale teď naopak můžete Clubhouse klidně věnovat tak naplno, jak vám to váš přístroj a čas dovolí. Nashle, Bye, arriverderci, à bientôt, adiós, dasvidánja, maassaláma. zàijiàn. :-)