Pokusila jsem se nespoilerovat, ale náznaky tam najdete, takže je možná lepší článek číst, až uvidíte film.
Na Frozen 2 jsem šla do kina pouze ze dvou důvodů – protože má dcera slavila 13. narozeniny a protože jsem slyšela, že je to snad i lepší než jednička. Jednička mě totiž kdysi nějak moc nebrala (i když ano, je to zajímavé, pěkné a je to zábava). A co se týká Let it go (Najednou), to nadšení z téhle písně šlo zcela mimo mě.
Žádné vyjádření svobody jsem v té písni neviděla, jen vzdor a útěk. Opravdu si někdo takhle představuje svobodu a svobodné vyjádření sebe sama?
Před 5 lety jsem ostatně svůj názor na celou tu pohádku popsala v článku s celkem trefným názvem Otravná Frozen. Najdete tam i ten jeden jediný důvod, proč mě pohádka nakonec po nějaké době oslovila. Jaké nečekané poselství o mně samé mi přinesla. Ale trvalo, než jsem byla ochotná to vidět :-)
Frozen 2 je všem jiný kalibr
- 3D animace se mi konečně začala líbit. Však je výrazně koukavější než ve starších filmech. Chvílemi jsem měla dokonce pocit, že bych si mohla na Svena (soba) i sáhnout! Na youtube jsem pak viděla speciální video o tom, do jakých detailů animátoři šli, aby pro diváka vykouzlili co nejrealističtější prostředí. Kolik výzkumu a cest do míst, které se staly předlohou pro některé ze scén, mají za sebou!
- Písničky? No, tentokrát je to také trochu jiná. Into the unknown (Do neznáma dál) mě naprosto uchvátila. Ten svádějící hlas, ten zvuk, ty výšky, do kterých to zpěvačka umí vytáhnout, ta vizuální stránka i ta slova. I česky mi to dávalo smysl, ale originál je samozřejmě originál :-) A tentokrát je to upřímné, pokorné, zdráhavé a pak vzrušené. A všimli jste si, že Elsa vidí do budoucnosti?? :-)
Ostatní písně mě, pravda, až tak nebraly. Občas jsem si řekla: „Už zas??” Ale zjevně tam autoři přihodili pro každého něco – pro muže prý Kristoffův praštěný song (který česky fakt tak nevynikne), pro děti zas Olafovy písně. A pro každého, kdo kdy prožíval těžké chvíle zas Annin song. A ukolébavka na začátku tam má také své místo. Však uvidíte sami, když na Frozen 2 půjdete.
Mnohovrstevnatý příběh
V příběhu si asi každý najde své podle věku a zkušeností. (A někdo tam ani možná žádný pořádný příběh nenajde.) Ten film mi přijde kupodivu kompaktní, i když se zjevně snaží oslovit děti, dospívající i dospělé, ženy i muže. Ty, kteří předchozí pohádku neviděli (a potřebují Olafovo převyprávění), i fandy jedničky (kteří se u Olafova převyprávění budou nejspíš dost slušně bavit podobně jako já).
Jednička pro mě byla nejdřív prostě jednou z mnoha pohádek, na kterou se už asi nebudu mít potřebu podívat podruhé. A později příběhem o tom, jak je těžké přijmout sám sebe, být sám sebou a hlavně zvládat své emoce a ne je pouze potlačovat ve strachu, že člověk druhým ublíží.
Dvojka toho na mě nahrnula mnohem víc :-) V prvé řadě zarezonovalo ono poselství o tom, jak nelehké je jít do neznáma. Ve chvíli, kdy už vás nežene ani touha se osvobodit, či nějaká chyba, kterou jste udělali, nebo strach sám ze sebe. Kdy v tom prostě není jen touha utéct před něčím, co vás tíží, a nezbývá vám než se do toho neznáma vydat. Však často píšu o tom, že pokud nás motivuje strach či touha, není to ještě pořád to ono. A rozhodně to není svobodné!
Ale vydejte se do neznáma, když se cítíte celkem Ok a navíc máte dojem, že to možná rozvrátí to, čeho jste dosud dosáhli. A kdo ví, zda to přinese něco lepšího??
Cesta do neznáma
Zažili jste někdy ten pocit?? Nejspíš ano, protože na cestě životem se s tím všichni potkáváme – když nastupujeme do školky, na základku, na střední a případně na vysokou. Neznámé prostředí, neznámí lidé, neznámé výzvy, které vás čekají.
Každá dovolená může být taková cesta do neznáma – někdy v nás vyvolává spíš nadšení a zvědavost. Někdy dostanete průjem, závrať, strach.
Ale když se vydáváte na cestu za poznáním tajemství, která se skrývají ve vaší minulosti, pak to teprve dostává grády. Ano, když půjdete moc hluboko, třeba se utopíte. Třeba se nedokážete té minulosti podívat do očí. Třeba je to příliš velké trauma a vaše srdce se uzavře a zmrzne.
Ale pořád je tu ten hlásek ve vás, který vám říká: „Pojď.” A nedá pokoj :-)
Náprava chyb minulosti
Ať se stalo v minulosti cokoliv, skutečnost, že nevíme co, neznamená, že nás to neovlivňuje. Kolikrát jsem v absurdistické DEVATENÁCTCE kouzlila různé symboly boulí pod kobercem nebo mrňavých mravenců s těžkým nákladem na zádech??
A nemusí jít pouze o vinu nás samých, ale o vinu předků. A třeba ani ne našich vlastních. Však jak moc ovlivnily náš život staré generace? Karel IV se svým mostem a univerzitou (kterou jsem absolvovala). Edison se svou žárovkou? Ty temné pařížské ulice plné zločinců, než se někdo rozhodl, že to dál podporovat nebude? Všechny ty války, díky kterým si lidé nakonec uvědomili, že je na čase, aby se Evropané mezi sebou přestali mlátit? (I mí rodiče ještě tuhle velkou světovou pamatují!)
Nelíbí se nám snad ono biblické, že děti platí za viny otců?? Do kolikáté generace?? To máme smůlu, protože tak to prostě je.
Třeba nám to pomůže si uvědomit, že právě teď tvoříme svět pro naše děti a vnoučata a pravnoučata. Jaký svět pro ně chceme vytvořit??
A z východního úhlu pohledu, vezmeme-li v úvahu reinkarnaci, tak to byli naše vlastní viny, naše vlastní snahy o nápravu a je to naše vlastní budoucnost v nějakém dalším životě třeba za sto, dvě stě či tři sta let.
Síly přírody, síly elementů
Pátý element, který spojuje element vody, země, ohně a větru. Který je takovým mostem. Několik uplynulých let jsem na blogu i v životě vedená silami elementů. A rovnou pěti (ale podle čínské představy) – elementy vody, dřeva, ohně, země a kovu. Vnímám, jak mě na jaře ovlivňují síly elementu dřevo. Co mi vnášejí do života v létě síly elementu ohně. A jak se pak vše pomalu opět stahuje s podzimními a zimními silami a elementy opět do sebe. Příroda odevzdává to, co nepotřebuje, a zpracovává to, co uplynulý rok přinesl. I já.
Jak by mě mohl příběh, jehož centrem je hledání pátého elementu, neoslovit?? :-)
Z povrchnějšího hlediska můžeme říct, že film jede na vlně zájmu o ekologii. Na vlně snahy o ohleduplnost vůči Zemi. Na vlně uvědomění, že není dobré jí vnucovat lidské představy. Na vlně vzrůstajícího zájmu o pohanské kořeny naší víry. Kořeny, které se dosud objevovali hlavně v pohádkách s nejrůznějšími skřítky, vílami a zlými silami.
Ale pro mě a možná i pro vás může jít o mnohem víc než jen o novodobé pohanství a zájem o ekologii. Dál než pouze k ezoterickým hrátkám s energiemi. Můžeme jít až tak daleko, že se naučíme vnímat energie v nás, pročišťovat energie v nás, nechat proudit energie v nás a propojovat se s energiemi našeho okolí.
Což je něco, co se již přes 10 let prožívám díky orlímu čchi kungu a vím, že to někdy není právě snadné. Ani pro ty, kteří třeba energie již vnímali (narozdíl ode mě), ale také se učí s těmito silami zacházet. A ono nejde jen o ty ezoterické hrátky s energií, jak jsem říkala. Jde o cestu mnohem hlouběji, oč se já snažím díky přímému studiu Tao-te-ťingu v originále. Je to jako dotýkat se tajemství minulosti, která se vám otevírají, protože ta kniha je přes 2000 let stará! A ani nemusíte k té zamrzlé řece jako Elsa :-)
Ta zamrzlá řeka jako by ale byla v nás a nám stejně nezbývá než se na tu cestu (vnitřní) vydat. Tedy pokud slyšíte to volání, které ve filmu slyšela Elsa.
A co mě překvapilo nejvíc?
Že jsou pro mě pohádky často symbolem té archetypální cesty za osvobozením a právě proto je každé Vánoce hltám, mě nepřekvapuje. Kdyby Frozen 2 skončila u tohoto poselství, bylo by to dost normální. Ale ona neskončila.
Pravda, už když jsem se na film dívala, říkala jsem si, že se tam odehrává něco prazvláštního. Určité vyrovnávání se s koloniálním obdobím. S tím, jak Evropané kdysi zacházeli s domorodým obyvatelstvem. Jen proto, že odmítali magii (jak by člověk mohl zapomenout na všechny ty upálené čarodějnice?). Jen proto, že šlo o byznys. Jen proto, že se jako křesťané cítili nadřazení. Jako běloši civilizovanější.
Ale teprve, když jsem surfovala po shlédnutí filmu po mořích youtube, narazila jsem na to, že v celé Frozen 2 jde v podstatě o hold původnímu obyvatelstvu Norska (či řekněme Skandinávie), kam je celý příběh umístěn. Narazila jsem i na pár komentářů lidí s tímto původem, kteří tento hold kvitovali s povděkem.
Osobně si myslím, že právě v době, kdy se v Evropě přetrhla ona pomyslná hráz a valí se do ní vlny vod, které předtím ovládala (Afriku, Blízký východ) a využívala či zneužívala, je na čase si uvědomit, co všechno naše západní nenasytnost a krutost napáchala. A bohužel, viny našich předků padají na naše hlavy. Kéž by tu byla nějaká Elsa, která má moc to všechno uvést na pravou míru.
Vy už jste Frozen 2 viděli? A líbila se? A jak by u vás obstála ve srovnání s jedničkou?