Kabala nemá úplně pozitivní zvuk. Však ve Star Treku Enterprise tak dokonce pojmenovali nebezpečnou mimozemskou organizaci Sulibanů, která měla prsty v časové studené válce. Takže se divím, že jsem ještě neslyšela o žádné konspirační teorii, která by obviňovala zlé kabalisty z cestování časem a snahy ovlivňovat minulost a potažmo pak i budoucnost. V zájmu svých mocenských ambicí.
Něco podobného jako ve filmu Zítra vstanu a opařím se čajem. Nebo jste již o takové konspiraci slyšeli?
Jak už to tak bývá, když si o něčem nebo o někom nemyslíme hned to nejhorší a podíváme se na to blíž, často pod povrchem objevíme nejrůznější poklady. Určitě to znáte – funguje to podobně jako u lidí, kteří mohou na venek působit odměřeně nebo agresivně. Pod povrchem ale skrývají nejrůznější traumata, ty své stíny. A ještě hlouběji zraněnou citlivou a vnímavou duši.
Nicméně funguje to i naopak – pod usměvavou tváří se může skrývat psychopat a manipulátor. Vždy tedy platí, že je třeba dívat se pod povrch, protože tam se vždy dozvíme víc.
CO SE SKRÝVÁ POD POVRCHEM?
Začněme křesťanstvím, protože to nám je důvěrně známé, i když s ním a s církví nechceme mít nic společného. Když odhlédnete od toho všeho, co napáchala křesťanská církev, pod povrchem můžete najít poselství o lásce, víře a naději. O ohromné síle, která umí překonat i smrt. O novém zrození toho, co v nás bylo ubito a zašlapáno.
A stejně tak když odhlédnete od snah usurpovat si kabalistické učení jako nástroj ega, moci a majetku, pod povrchem najdete poselství o lidské evoluci, propojení a lásce.
Chcete příklad? Také z filmu? Možná si vzpomenete na film Císařův pekař a pekařův císař? Vždycky se najde někdo, chce sílu židovské mystiky (v tomto případě Golema), využít jen a jen pro své nekalé zájmy.
Vzpomínám, jak jsme kdysi na VŠ, když jsem studovala religionistiku se zaměřením na judaismus, probírali právě Golema a rabi Lowa (neboli MaHaRaLa), který ho prý dle legend stvořil. Stále tam zaznívala otázka – co to vlastně bylo? Co to vlastně znamenalo – stvořit Golema??
PODEZŘELÁ MYSTIKA
Židovská mystika mě fascinovala již tenkrát jako ostatně i ostatní mystické náboženské směry. Křesťanské, islámské, ale také přístup indické advaity. V té době jsem tomu ještě ne zcela rozuměla. Je to totiž přesně tak, jak nám to tehdy říkali – intelektuálně to nelze pochopit, je třeba mít vlastní zkušenost.
A právě proto koluje o mystice a ezoterice tolik povrchních a překroucených představ. I mezi duchovními lidmi. :-) Ti duchovní obvykle svou zkušenost přeceňují a ti neduchovní ji často odmítají nebo jí nevěří.
A vzhledem k tomu, že tu zkušenost nemívali ani církevní hodnostáři, ani islámští učenci apod., kteří se zaměřovali příliš na světský chod toho všeho než na podstatu toho všeho, nebylo divu, že mystická učení byla právě proto vždy tak nějak podezřelá. A občas někdo skončil i na popravišti.
ČÍM ZAUJALA KABALA MĚ?
Už v první třídě (na ZŠ) jsem se chtěla učit o tajemstvích světa. :-) Kabala se svou rozpracovanou kosmologií, sefirotickým stromem života, rozbitou nádobou a částečkami světla zachycenými ve hmotě (tak jak jsem to kdysi z výkladů na VŠ chápala), mě fascinovala.
Dlouhá historie i fakt, že ortodoxní Židé ji v podstatě nepovažují za herezi. Naopak. Tradičně mohl člověk studovat kabalu až když mu bylo 40 let a dobře znal Tóru i Talmud. Byla to určitá nadstavba, která nebyla pro každého.
Vždy mě lákalo, co je za tou oponou… za tím, co je zjevné, co je měřitelné, co je pochopitelné rozumem. Protože za těch 40 let od dob, kdy jsem nastupovala na základní školu, věda postoupila natolik, že narazila na určité hranice. Kvantová fyzika nám nastavila zrcadlo. Ne snad v tom, že bychom si realitu sami tvořili. Ale v tom, že v podstatě nemůžeme běžnými způsoby zjistit, jaká ta realita mimo dosah našich smyslů je. Jako bychom ve chvíli, kdy se jí dotkneme, změnila podobu.
Matematika je sice dalším smyslem, který nám může vypočítat i to, co je naším smyslům nedosažitelné. Ale i matematika má své omezení – nevidí dál, než za to, co naše mysl dokáže změřit a spočítat. Za čísla a pojmy nevidí.
ŽIVOT NÁM NABÍZÍ VÍC, NEŽ SI MYSLÍME
Ale každé malé dítě, které se ještě nenaučilo pořádně mluvit a nevstoupilo do školy ví, že život nejsou jen čísla a slova. To jest tuto zkušenost máme my všichni do jednoho. My všichni tušíme, že život nám nabízí víc, než si myslíme. :-) Jen ne všichni si to uvědomují.
Když jsem byla před lety na kurzu angličtiny ve Wimbledonu, v místní knihovně jsem se začetla do knížky o tak trochu jiném pojetí sefirot. Má nejoblíbenější vysokoškolská práce, kterou jsem kdy psala, byla zase ta o mystickém pojetí micvot (613 příkazů, které by měli Židé dodržovat) z pera rabiho Lowa. Když v roce 1609 zemřel, Komenskému bylo 17 let. Možná jeho spisy neznal, a přece byly jeho názory na vzdělávání a výchovu tak podobné.
A stejně jako jsem ráda před lety na blogu uveřejňovala úryvky z nadčasového Labyrintu světa a ráje srdce od Komenského, s údivem jsem četla Studnu exilu o myšlenkovém světě Maharala (rabi Lowa).
EMCA
Emca představuje v Maharalově myšlení prostřední svět, který leží mezi světem hmotným a božským. A právě tento svět je v rukou člověka. Lidským úkolem je ho kultivovat, aby svět božský, který je pro člověka nepřístupný, mohl proudit do světa lidského a skrze něj i do světa přírody. Protože dokud člověk nedozraje, bude Zemi, s níž je nedílně propojený (tím, co dýchá, tím, co pije, tím, co jí), dále ničit.
Maharal vnímá svět protikladů a toho, jak se mohou doplňovat, vyvažovat a případně i proměňovat jeden v druhého. Když se hlouběji podíváte na nejrůznější náboženská učení, pod povrch příkazů, zákazů, zvyků, svátků, věrouk či legend, propojování protikladů a nacházení zlaté střední cesty se všemi line jako společná niť.
Jak často píši – neduální učení najdeme všude možně, tvoří základ vnímání toho, kým jsme my a čím je svět kolem nás, jen málokdo se ale tímto směrem dívá.
Nestačí totiž jen věřit tomu, co se píše (ať jde o sebeposvátnější spis), nebo co nám někdo tvrdí (ať jde o sebeznámějšího gurua či jinou autoritu). Nestačí jen dodržovat pravidla, kupovat si odpustky i či cokoliv jiného, co nás má očistit a nebo nám vyladit třeba čakry. Nestačí se snažit zbavit všeho toho, co nám prý brání žít šťastnější život a dbát ať již o svou zbožnost, nebo to, abychom žili své nejlepší já.
SCHOPNOST ŽÍT ZE STŘEDU
To vše je nakonec jen opakováním těch tisícovek let, kdy lidská společnost přecházela od jednoho extrému ke druhému a z jedněch kulis do druhých. Různé věrouky, různá slova, různá pravidla, různá představa dokonalosti. S lidskou evolucí byly možná ty kulisy méně a méně nevábné a extrémy méně drastické, ale problém, který lidstvu stále bránil a brání žít spokojenější život, zůstával stejný.
Chybí nám schopnost najít střed a žít v něm. Nezvládáme schopnost slučovat protiklady a řešení problémů příliš často vidíme jen 2. To, či ono. Srdce, nebo rozum. Láska, nebo strach. Chybí nám neduální vnímání, které nám dává prostor se uvolnit a dát prostor Životu, aby vdechlo život do našeho života. :-) Prostě přestat tlačit řeku, jak se říká. :-)
Kdysi dávno jsem psala o jámě a kyvadlu. O té jámě nejistoty, do které se v životě díváme, ať již vědomě, nebo nevědomě. A o kyvadlu strachu a touhy, které se v nás v té chvíli vždy rozhoupe. O té snaze tu jámu jakkoliv zaházet.
TAJEMSTVÍ ŽIVOTA
Jenže nejistota je součástí života. Neustálá proměna, nemožnost si život naplánovat, nemožnost rozumět tomu, co se děje a proč. Můžeme se snažit jakkoliv, ať již cestou vědy, nebo cestou vizualizací a manifestací a víry v to, že někdo určitě ví a řekne nám, jak se věci mají.
Podstatou života je ale jeho tajemná povaha. Je nepostižitelný, nepochopitelný, neříditelný, nepoznatelný a neuchopitelný. Ostatně tak nějak se vždy hovořilo i o Bohu. Nebo o tau. Znáte to – tao, které můžete pojmenovat, není to tao. :-)
Může nás to děsit. Ale může nás to také fascinovat. Však se také o tom, co je posvátné, říkává, že je to fascinans tremens.
Život s sebou bude vždy přinášet určitou nejistotu a s ní i strach z toho, co bude, a touhu se nějak ochránit. Nebo touhu napravit své chybné kroky v minulosti, které určitě povedou ke špatným koncům. Takže nám nepomůže tu jámu zaházet. Ale pomůže nám ten rozkmit kyvadla zmenšit dřív než nám jeho ostří rozsápe srdce.
Najít ten střed, naučit propojovat protiklady, nalézt díky tomu cestu, kterou jsme dosud nevnímali, a nalézt díky tomu důvěru v to, že život plný nejistot nám neublíží.
Proto mě vždy tak zajímala neduální učení. A proto mě nedávno zaujal i podrobnější kurz o kabale, na který jsem narazila již před lety. Ale teprve teď mě oslovil natolik, abych mu věnovala 6 týdnů studia. A kdo ví, do budoucna možná i víc. :-)
O samotném kurzu a o tom, co všechno mi dal, a kterým směrem jsem díky němu dál zamířila, víc v pokračování tohoto článku. Už teď je dost dlouhý. :-) Pokud o něj nechcete přijít, přihlašte se k odběru pokračování ZDE (včetně krátkého PDF o tzv. neduálním Jiném světě nepodmíněného a neočekávaného). Všem mým čtenářům ho budu zcela jistě posílat v některém pravidelném nedělním e-mailu.