Obvykle se jde ke kořenům tak, že se začne řešit, co kde jak začalo. Jak bylo tenkrát kdysi to malé dítě zraněno a jak dodnes trpí. A jak se to odráží v tom, jak uvažujeme, jak přistupujeme ke každodenním událostem, jaké emoce se nás zmocňují (a jak nás někdy pohlcují) a jak na základě toho všeho reagujeme.
Mě tenhle týden ovlivnil jiný kořen – hledání spodního tan tienu na čchi kungovém instruktorském kurzu. Obvykle se říkává, že tan tien je naše energetické centrum 2 prsty pod pupíkem a jednu třetinu cesty do těla. Většinou to stačí, protože obzvlášť začátečníci jsou rádi, že si při cvičení čchi kungových pohybů vůbec na nějaký spodní tan tien vzpomenou. :-) A pokročilejší ho tak nějak automaticky po nějaké době začnou pod pupíkem v hloubi těla cítit.
Třeba jako teplo podobné tomu, když si na břicho položíte čerstvou krabici z pizzerie. :-)
Ale nikdy nás nikdo neučil jít ještě do jemnějšího vnímání. Už ne pouze prostor, tentokrát jsme měli vnímat ten vnitřní bod, do kterého jako by se koncentrovala veškerá energie našeho těla. Kdysi dávno jsme dělali na semináři praxi, při kterém jako bych vnímala intenzivní vnitřní sílu právě probuzením tan tien. Netrvalo to, pravda, moc dlouho. :-)
Ale to už tak bývá – po intenzivní praxi má člověk intenzivní zážitky. Ale už nemá čas a prostor je dál rozvíjet a ony pak už jen zůstanou vzpomínkou.
Ne ale jen tak nějakou vzpomínkou.
Vzpomínkou, která vám říká, že tak je to možné.
Najednou jako byste vnímali svět a svůj pobyt v něm jinýma očima… a i když to už tak třeba necítíte, ve chvílích, kdy se vám nedaří dobře, už víte. A ta vzpomínka vás vede dál sama za sebou. :-)) Alespoň tak to s mnoha vzpomínkami mám. :-)
Teď to bylo podobné, ale v něčem jiné. Nebyl to pocit v prostoru pod pupíkem. Byl to jediný bod. Ten pocit jsem si nazvala černou dírou. Jako by se pro mě vše smrsklo v jeden kořen všeho.
Možná bych to ale mohla spíš nazvat singularitou. Bodem, ze kterého se pak začne šířit energie a vše stvořené.
Ostatně, uvědomuju si, že jsme přece bytosti, které vznikli z jedné jediné buňky!
Uvědomujete si to také??
Z té jedné jediné zygoty, která vznikla spojením vajíčka a spermie.
Pokud nemáte pocit vnitřní jednoty, tak teď byste ho možná mohli mít. :-)))))))))))
A tenhle pocit singularity jako by za sebou nechal všechny ty ostatní příběhy, ať už negativní, nebo pozitivní. Ty všechny najednou nebyly důležité. Nic z toho, co už pár let řeším, už najednou nemělo tu důležitost. Protože zůstal jen ten základ. Kořen všeho.
Jednota obsahující vše. Uvnitř mého těla a zároveň pokrývající i mé myšlenky a emoce.
Tohle uvědomění se, pravda, přihodilo někdy ve tři ráno, když jsem se po sobotním dlouhém semináři probudila. :-) Takže jsem možná měla ještě tak trochu mysl napůl v nějakém snu. :-))
A vzpomněla jsem si také na krásnou debatu na čtvrtečním čchi kungovém kurzu pro začátečníky, který jsem vedla já sama. Procházela jsem s lidmi 3 základní pilíře Orla v hnízdě, a když jsme se ke konci trojhodinovky dostali i k práci s myslí, rozproudil se pro mě velmi zajímavý rozhovor o tom, kudy k nám přichází uvědomění.
Zda zkušenostmi, nebo skrze uvědomění mysli, třeba v hluboké meditaci.
V podstatě znám a zažívám obě možnosti a obě jsou podle mě stejně hodnotné a pro spousty lidí je hlavně ta cesta zkušenosti ta hlavní. I já sama to tak většinou mám a většinou jí volím. Ba ji i vehementně obhajuji, když jsem směřovaná jinudy. Obzvlášť tehdy. :-) Říkávám, že mi to za to trápení stojí. Vždyť trápení je dar a proč se toho bát. Vlastně je velký pokrok, když se tomu, co se nám nelíbí, člověk přestane bránit. Jak se říká, široké cesty (obsypané třeba klidě drahokamy) vedou často do pekel. Ani se člověk nenaděje a je nešťastný.
Ale najednou mi přišlo, že fakt není nutné si některé věci odžít, aby odezněly. Že jsou i jiné způsoby, jak dojít uvědomění, se kterými mám zkušenost. :-)
Takže jestli mi tento týden, věnovaný ve STROMU ŠTĚSTÍ bdělosti (a moudré bdělosti podstaty nás a naší mysli i světa kolem nás), něco důležitého přinesl, pak týden věnovaný ranní meditaci, dvěma čchi kungovým kurzům, které jsem vedla a kde jsme s bdělou přítomností pracovali (tak čchi kung bez bdělé pozornosti není čchi kung, ale prachobyčejný tělocvik). A pak uvědomění oné singularity a jak ji pro sebe mohu využít v něčem, co by pro mě mohlo mít velký význam. Uvidíme dál.
Co přinesl vám???
A jsem zas o něco zvědavější, s čím dalším období elementu KOV přijde. Tu stahující energii sobě vlastní už začíná ukazovat. A já jsem za to nesmírně vděčná. Však ten minulý týden jsme se právě tématu vděčnosti věnovali. :-)) No, uvidíme. :-)
Článek je shrnutím týdne věnovaného tématu BDĚLÁ PŘÍTOMNOST A MOUDROST v rámci podzimní části ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ. Při jeho psaní jsem se vrátila k technice terapie psaním (víc o ní ZDE).
To jest, psala jsem, co mi prsty na klávesnici přinesly. :-) A čekala jsem, s čím přijdou a kam mě zavedou.
STROM ŠTĚSTÍ už dnes není celý otevřený celý rok zdarma, ale pokud si budete chtít zdarma vyzkoušet mezidobí věnovaná elementu ZEMĚ (a vnitřnímu klidu a vyrovnanosti), můžete si na ně počkat. A mezitím každou neděli dostávat zprávy z Jiného světa. :-)