Toť otázka, že? Velmi často vnímám, že se lidé dělívají na dvě skupiny. Jedna věří v A a druhá v B. Přičemž obě si myslí, že mají pravdu. A že ti druzí se mýlí. Jak jinak taky. Vždyť věří v pravý opak! A my jsme jako společnost tak ponoření do duality, že se často zmítáme buď ve vnějších konfliktech, nebo v těch vnitřních.
Už mnoho let nám život tohle rozpolcení, tuhle dualitu ukazuje. A jistě mi dáte za pravdu, že teď během covidu je to rozehrané na plné pecky.
Klasicky dualistické je také to, že nám dělá velký problém nevnímat sebe, druhé i svět černobíle. Jaksi zjednodušeně, šablonovitě. Ano, je to jednodušší a to je pro naši mysl mnohdy důležité. Šetří to energii. Je snazší se rozhodovat. Asi nikdo nechceme skončit jako ten pověstný Buridanův osel, který se tak dlouho rozhodoval mezi dvěma kupkami sena, až pošel hlady.
Jenže svět přece není černobílý! Je mnohem barevnější, komplexnější. A pokud jste už se mnou prošli tématy elementu ZEMĚ (jehož hlavním smyslem je harmonická dynamická rovnováha), zažili jste už také na vlastní kůži, jak důležité je vylézt z pasti svého myšlení a dotknout se světa svými smysly. Uvědomit si, že pravda je paradoxní, a proto ji mysl nemůže nikdy pochopit. Ať se bude snažit sebevíc.
A tak i s důvěrou je to komplexnější, než se nám zdá. Obvykle na to přijdeme ve chvíli, kdy důvěřujeme moc a spálíme se. (To je jeden extrém dualistického spektra). Nebo naopak ve chvíli, kdy důvěřujeme příliš málo. I tehdy nakonec zjistíme, že to byla špatná volba. Své o tom vědí třeba ti, kteří žárlí. Nebo ti, kteří jsou neustále ve střehu, aby je někdo nezradil (opět?).
Je to někdy taková houpačka mezi přílišnou důvěrou (a zklamáním) a nedůvěrou (a osaměním a prázdnotou).
Klasicky neduální je pak známá Zlatá střední cesta.
Na nedualitě pak nemusí být v praxi nic moc ezoterického a nemožného. Zlatou střední cestu jistě známe všichni. Jen je někdy náročné se jí otevřít a objevit, kudy to vlastně vede. Protože často vede skrze paradox.
Jak jste na tom s důvěrou vy??
- Máte sklon spíš důvěřovat (a pak se třeba i spálit?)
- Nebo jste spíš nedůvěřiví?
- Nebo si uvědomujete, že některým typům lidí důvěřujete a jiným spíš ne?
To všechno může být zajímavé vysledovat.
Důvěra, či naivita?
Stejně zajímavé může být si všímat, jestli vaše důvěra už třeba nehraničí s naivitou. Někdy totiž slýcháme, že bychom měli důvěřovat. Že život bez důvěry je život plný strachu. Že tím ubližujeme sami sobě i druhým, kteří se mohou trápit tím, že jim nedůvěřujeme. Dokonce že bychom se měli otevřít proudu života a nechat se jím s důvěrou vést! Že vše bude tak, jak má být. (I já to ostatně říkávám).
Ale nikdy to neznamená, že bychom měli zapomenout na tu druhou stranu mince. Na to, že otevřít se s důvěrou světu, druhým i sami sobě neznamená, že se budeme chovat hloupě. Vždy je potřeba propojit to, co stojí na první pohled proti sobě. V tomto případě důvěru s opatrnou nedůvěrou.
A to je neprosto zásadní.
Nemohu to opakovat dostatečně často, jak zásadní to je.
Zlatá střední cesta.
Něco, nač často zapomínáme, protože nás to táhne buď na jednu stranu, nebo na druhou stranu.
Jako kyvadlo .
Nakonec dost podobné tomu hororovému kyvadlu z Poeovy povídky Jáma a kyvadlo.
Takové kyvadlo nás totiž nakonec roztrhá na kusy, protože budeme pořád lítat z extrému do extrému, z konfliktu do konfliktu.
Proto říkávám, že cestou k tomu opravdovému štěstí a tomu, aby lidé byli spokojení a svět nebyl pořád rozhádaný, je ta neduální.
Ona Zlatá střední cesta. A neříkám nic nového. Říkám jen to, co už dávno, tisíce let, říkalo spousta lidí přede mnou.
A tak se naučme vnímat svět komplexněji, barevnějši. Ptát se sami sebe „Nezapomínám na tu druhou stranu mince?”
- A tak když se budete chtít otevřít a důvěřovat a plout s proudem, zeptejte se sami sebe, zda vás ten proud nezavádí někam, kam vlastně jít nechcete.
- A když si nebudete jistí, zda to s vámi druzí myslí dobře, nebo zda něco zvládnete, zeptejte se sami sebe, zda z vás nehovoří pouze a jedině strach.
Ptejte se tak dlouho, dokud vaše odpověď nebude zcela jasné ANO, nebo NE. V tomto případě se už na něco mezi nehraje. :-)
Článek je součástí zimního období elementu VODA ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ
Téma CHÁPATE DŮVĚRU SPRÁVNĚ? je tématem prvního týdne. Nacházet vnitřní důvěru (a také jistotu a odvahu) se ale budeme učit celých 10 týdnů. Teď máte jen první možnost osahat si, jak ve svém vlastním životě důvěru chápete a prožíváte.
Dejte Životu najevo, že chcete na vlastní kůži zažít, jak na tom v tomto ohledu jste. A důvěřujte tomu, že vše, co se začne dít, zvládnete. :-)
Pokud chcete na této cestě za důvěrou, jistotou a odvahou podporu a jiný úhel pohledu, ten neduální, můžete stále do projektu vstoupit také.
Uzávěrka přihlášek je v neděli 7.11. o půlnoci.
Vyrážíme 8.11. v poledne.
Více informací a přihláška ZDE.