Další díl a další téma týdne v rámci ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ.
Je náš strach oprávněný??
Dexter mě už před lety tak úžasně zaváděl do těch sfér, kde to naše jasné dělení na zlé a dobré naprosto ztrácelo smysl. A jak jsem nedávno slyšela, Dexter v mnoha lidech probouzí takový prazvláštní pocit, že vlastně fandí sériovému vrahovi. Že dělá něco, co je špatně, ale přitom něco, co je dobře (vraždí jen jiné nenapravitelné vrahy).
Mé duši učící se vnímat neduální svět a to, jak to v něm vlastně chodí, se tenhle seriál velmi líbil.
Přinášel spoustu zajímavých impulzů a zamyšlení.
Teď se nám Dexter k milému překvapení fanoušků vrátil.
- Se symbolikou bílého jelena v prvním díle.
Tak moc mi připomíná hieroglyfické a symbolické myšlení, které popisuji hned v první kapitole své první e-knihy Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty). A také hned v prvním díle měsíčního online kurzu Mimoňská cesta do Jiného světa. Jo, symbolikou je potřeba začít. Svět přece není jen o tom, co se děje na povrchu! A lov na bílého jelena není jen lovem na bílého jelena.
- A se spoustou znepokojujících náznaků v druhém díle.
Však to má být zase napínavé. :-)
Nebudu vám tu spoilerovat. Díly si můžete stáhnout (i s titulky) třeba na Hellshare, což je můj oblíbený poskytovatel seriálů a filmů. Rychlý přístup si už pár let dokonce i platím. Jen zmíním, že scéna s Dexterovou mrtvou sestrou Deb byla třeba úchvatná. A jak z hororu.
Chci se spíš zamyslet nad tématem tohoto týdne ve vztahu k tomuto dílu.
Jak moc je strach hlavních hrdinů oprávněný?
- Máme tu jeden problém, do kterého se Dexter na konci prvního dílu dostal. Celkem oprávněně se může bát toho, jaké to může mít následky. I když se snažil, co mohl (a Deb to dost bavilo), aby to následky nemělo.
- Máme tu vztah otec – syn. A temné tendence. Určitou nejistotu a obavy se zcela otevřít.
- Máme tu jednu hrdinku ve velmi prekérní situaci (s trochu děsivým nápisem na kameře, která ji sleduje Už jsi vlastně mrtvá).
Jak poznáme, kdy je náš vlastní strach oprávněný?
Obvykle to nepoznáme do té doby, dokud se opravdu nestane to, čeho se bojíme. :-)
Do té doby jsou to jen strašáci. Možná podobně hororoví jako Deb v oné zmiňované scéně, která měla za cíl Dextera varovat. Vyděsit. Uvědomit si, že se řítí do problému. Být opatrnější.
A to je velmi často i důvod, proč se začneme bát – abychom byli bdělejší a opatrnější.
Což ale neznamená, že se máme nechat tím strachem vyděsit. A zblbnout. :-)
A tak, když se začnete něčeho bát:
- nevytvářejte hned katastrofické scénáře
- nepropadejte představě, že je s vámi fakt už ámen
- že to, čeho se bojíte, se opravdu děje a opravdu stane (třeba je to jen vaše představa)
- zůstávejte bdělí
- ve skutečné bdělosti totiž není pro strach vlastně místo, protože strach čerpá z minulosti a bojí se budoucnosti
V té souvislosti se mi vybavuje výzva Báry Englishové, abychom přestali myslet na to, co je blbě, ale zaměřili svou pozornost spíš na to, jakou realitu bychom si přáli mít. Věřím, že to je rozhodně lepší, než přiživovat svým odporem to, co se nám nelíbí nebo čeho se bojíme, že se stane (nová totalita). Nicméně já bych pro vás měla ještě trochu jinou výzvu – buďte prostě bdělí. V prostoru, kde nemáte potřebu myslet na to, co všechno je blbě, a co všechno se může stát.
V té bdělosti nemůžeme nebýt opatrní a moudří.
Není to zaslepená pasivita. Ale naše reakce jsou jiné, vycházejí z jiného nastavení než z toho, co všechno nechceme, nebo z toho, co bychom si přáli jiného. Ani ze strachu z toho špatného, ani z touhy po tom lepším.
Vycházejí z neduálního světa, kde se nehodnotí a nestěžuje a odkud pramení síla, která umí proměnit nejen vás, z hloubky, ale cokoliv. Když jí do toho nebudeme svými sebepozitivnějšími představami a touhami kecat. :-)
Jestli moc netušíte, o čem mluvím, naskočte se mnou do nově upraveného měsíčního online kurzu (zdarma) Mimoňská cesta do Jiného světa. :-)
Začínáme už teď v pondělí 22.11. :-)
Víc info a přihlášku najdete ZDE.