Téma uplynulého týdne? Ve zkratce – KLÍÍÍÍÍÍÍD. :-)
A to přesně není schopnost, se kterou jsem do života vstupovala….
Důležitým učením elementu DŘEVO je trpělivost. Protože i když je tenhle element od růstu, tak když chceme moc a chceme to teď hned, tak co? Tak s největší pravděpodobností budeme jen bušit hlavou do zdi.
Četli jste někdy mé články o rozdílu mezi labyrintem a bludištěm?? :-) Labyrint vás do cíle dovede, ale musíte si prostě počkat. Stejně jako jablko vám vyroste, ale hned zítra to fakt nebude.
A právě proto je element DŘEVO tak často spojovaný s hněvem, vztekem, nervozitou, podrážděností. Tak moc chceme. Jsme nastartovaní jako semínko na jaře (nebo třeba i jiné semeno, pokud chcete. :-)) Jenže si prostě musíme počkat… a to je jak zamávat rudým hadrem před býkem…
Já se narodila ne jako býk a vlastně ani ne jako ten Beran (i když ho mám v Ascendentu). Jsem Kozoroh a tedy stejně zabejčená jako ten býk. Ale při té zabejčenosti jsem jako malá byla hlavně vtekloun.
Klid? Ale kdeže… :-) Seřvala jsem učitelku, že jsem nemohla jít do kroužku (nemohla jsem plnit svou povinnost, jak to má kozorožská duše vnímala). A vztekle jsem překvapila své spolužáky při pingpongu, když mě nespravedlivě obvinili (kozorožská duše).
Stále vzpomínám, jaké erupce jsem v sobě kdysi cítila. A jak jsem velmi dobře znala ono: „dlouho nic a pak bouchne sopka”.
NE VŠECHNO, S ČÍM VYRŮSTÁTE, SI MUSÍTE PŘENÉST DO DOSPĚLOSTI
Už to je nějakou dobu, co jsem psala o Frozen. O tom, jak jsem si uvědomila tu nebezpečnou sílu, kterou v sobě mám. Stejně jako Elsa, i já ji dlouho potlačovala. Nosila jsem také takové ty rukavičky. Protože být vzteklá není dobře (kozorožská duše promluvila).
Ale svou sílu nemůžeme potlačovat. Nemůžeme ani utéct daleko od lidí, abychom jim neublížili. To všechno nevede tam, kde bychom se nakonec cítili spokojeně.
Je potřeba svou sílu objevit, kultivovat a projevit.
A tak jsem to během pár uplynulých let dělala. Někdy úspěšně a někdy ne. Na překážky narážíme každý z nás a je normální do nich občas nabourat. A tak můžu tento týden říct, že ano, ten klíííííd jsem si užívala.
Vděčím za to i čchi kungu, který mě zklidnil. Protože mě naučil uvolňovat všechno to napětí a přetlak. Pracovat se svými emocemi. Vzpomínám, jak jsem před lety jezdila na víkendové semináře a doma se pak během pár pohybů uklidnila. Péče o malou dceru tím byla mnohem snazší.
A tak jsem dnes stále někdy rychlá jako drak a miluju rychlé K-pop songy, ale zároveň se už umím jen tak ponořit sama do sebe přesně jak to píšu ve čtvrté kapitole e-knížky o elementu DŘEVO. :-)
A čchi kung i sama učím. Zrovna tento týden jsem otevřela po delší době čistě začátečnický kurz. A jsem ráda, že se nás sešlo tolik. :-) Na první tři lekce o třech pilířích orlího čchi kungu.
KDYŽ SI VZPOMENETE, CO VŠECHNO VÁS FORMOVALO
Jsou ale věci, které nás v minulosti formovaly, které bychom neměli zahodit. Mnohdy si pamatujeme jen na to špatné a zapomínáme, jací jsme do tohoto života vstupovali. A je to ohromná škoda, protože každé jaro nám může připomenout naše dětství v tom pozitivním smyslu.
Onu zvídavost. Onu hravost. Onu touhu po kontaktu. Onen neuvěřitelně rychlý růst. Všechno to, co jsme museli překonávat, abychom se naučili jíst, sedět, stát, chodit, běhat, číst a psát. Je toho tolik! A jsme tak dobří, že jsme se dostali tak daleko!!
Já si tento týden vzpomínala na Depeche Mode. Samozřejmě. Manžel si trénuje songy na letní koncert, a tak si doma občas trsáme. (A ne, nepijeme u toho. :-)) Možná jste už četli i článek, který jsem o tom, jak moc mě DM formovali, napsala.
Ale DM song vyšel už minulý týden.
Tento týden přišlo něco nového, co mě zásadně ovlivnilo.
Star Trek: Picard.
Je to opět na dlouhatánský článek. Nebo na pár kratších, které se budou každý týden nejspíš věnovat třetí řadě tohoto seriálu. Protože vypadá dost dobře. Ale čím že mě tak ovlivnil? Nevzpomínám už, kdy jsem viděla první Star Trekovku. Znám už i původní řadu ze 60. let. Ne všechny řady a díly. Ovlivnily mě hlavně filmy z 80. let.
Měla jsem ráda Spocka a jeho vztah s Kirkem. Obdivovala jsem sci-fi témata (ráda jsem je četla a překládala z angličtiny.) Bylo to tehdy ještě takové nesmělé, technicky primitivní. Ale tady to všechno začalo. A hlavně vizí Roddenberyho, kterou skalní fandové Star Treku milují asi nejvíc.
Vizí společnosti, která překonala války a chudobu a vydala se zkoumat vesmír.
Vyrůstala jsem ale hlavně na Nové generaci. A na kapitánovi Picardovi. Když se Star Trek v roce 2020 vrátil první řadou, věnovanou dalším osudům tohoto kapitána, byla jsem nadšená. A vůbec nevadí, že Patrickovi Stewartovi, tomuto shakespearovskému herci, který nakonec roli Picarda dostal, už je osmdesát let!
Co všechno mi Star Trek dal?? O tom zase jindy. Ale je nejspíš jedním z hlavních pilířů mé osobnosti, protože mě formoval právě v letech, kdy jsme nejvíc tvární. A já jsem nesmírně vděčná, že jsem se nechala formovat právě Star Trekem.
A co vy? Co pozitivního vás v dětství formovalo? A jak se vám podařilo to, co vám bylo do vínku dáno, kultivovat??