Někdy je ta pomoc velmi nenápadná. Lidé, knížky, písně, okolnosti, které vám přijdou do cesty. Všímáte si taky těchto drobností?
Někdy je to, jako bych dostávala odpovědi na své otázky (třeba když se mi dostala teď do ruky knížka Taming Your Outer Child). Ach ano, rozsekla jeden můj dlouholetý problém hodně nečekaně – už jste slyšeli to tom, že jen vnitřní dítě nestačí?? A někdy ani nevíte, že jste si nějakou otázku kladli a objeví se něco, co s vámi zarezonuje.
Začíná to obvykle už v dětství. Poslední dobou lidé v dětství hledávají traumata. Kde vám kdo kdy něco řekl nebo vám nějak ublížil. Jako by to byl časoprostor plný chyb a trápení. Jenže on je to i časoprostor prvotních impulzů. A ta vám toho mohou o sobě říct spoustu!
Já třeba jako dítě milovala tanec a pohyb jako takový. A ještě před nástupem do školy jsem se učila německy z učebnice svého dědy! (Ano, uměla jsem číst ještě než jsem do školy šla.)
A jako dítě školou povinné mě fascinoval starý Egypt a cestování jako takové. A už na základce jsem se uměla podepsat arabsky. :-) A stále si pamatuju, jak mě základka jako dítě nudila a jak jsem toužila chodit do školy, kde bych se učila o tajemstvích světa.
Divíte se, že teď dělám to, co dělám?? (Učím angličtinu a čchi kung i svůj pohled na nedualitu a na to, jak nám může změnit život k lepšímu?).
CO VAŠE DĚTSTVÍ? CO POSILUJÍCÍHO VÁM DALO?
Podívejte se někdy (třeba teď hned??) na své dětství tímto jiným pohledem. Co všechno vám o vás řekne? A možná zjistíte, že vám nejen přihrálo traumata, se kterými se nějak budete muset vyrovnat, pokud se nechcete v životě trápit, ale i způsob, jak se s nimi vyrovnat. Život už to tak někdy dělává – s problémem přibalí i jeho řešení. :-)
Když jsem začala ke svému životu přistupovat aktivněji a aktivněji jsem začala pátrat po tom, co by mi mohlo pomoct, abych se cítila svobodněji, uvolněněji a spokojeněji, pomáhaly mi i další věci.
HIEROGLYFICKÉ SYMBOLICKÉ VNÍMÁNÍ
V prvé řadě jsem tíhla k symbolice. Ne takové té běžné à la co symbolizuje kříž nebo kruh. Spíš k tomu vnímat svět jako celek symbolicky.
Je to podobné tomu, jak interpretujete své sny. Nic není takové, jak se to „zdá“ být. :-) Pomáhá vám to nebrat to, co se tady na světě děje, tak vážně – trochu poodstoupit. A pomáhá vám to zároveň pronikat hlouběji k podstatě toho, co se ve skutečnosti nejspíš děje, vnímat, kde nejste v souladu, a jak se opět sladit. Mnohem lépe vnímáte i to, kam se věci budou zákonitě vyvíjet, když nedojde ke změně.
Možná si umíte představit ten rozdíl teď, během korony, mezi tím, když se na svět díváte jako na film, jehož součástí jste, a můžete ho se zvědavostí i soucítěním hluboce prožívat, a tím, když jste v tom všem ponoření a máte strach. A dokonce ani nevíte, jestli máte mít strach z viru, nebo z konspirací za ním.
Možná to začalo v Egyptě, kde jsem v devadesátých letech studovala, a který považuji za takovou svou vlastní kolébku. Nejen kolébku civilizace. :-)
Tady se toho tenkrát ve mně tolik změnilo! A právě sem jsem už jako dítě toužila jet. A tenhle sen se mi na pár let i splnil.
Vzpomínám na asi nejdůležitější knihu z té doby – knihu o egyptských mystériích. Četla jsem ji u kávy v jednom obchodním středisku pár minut předtím, než jsem se rozhodla ukončit jeden vztah. (Který ale nakonec ukončit ještě ani mnoho let poté nešel.)
Je to knížka o znovuzrození. O cestě k vnitřnímu průlomu. O hieoroglyfickém vnímání světa. Nadchlo mě to a od té doby asi neumím svět vidět jinak než právě takto. :-) Jako otevřenou knihu, ve které mohu číst, a která mi vypráví zábavné i poučné příběhy. Je to jako bych si se světem povídala – ptám se a on mi umí nabídnout odpověď v tom, co kolem sebe vnímám (nejen vidím).
Učila jsem se symbolice ale nejen tímto zcela jednoduchým hieroglyfickým způsobem, který umíme všichni tak nějak přirozeně, protože jde hlavně o dialog s naším nevědomím. Ale učila jsem se vnímat symboliku i na tisíce let starých symbolických systémech – astrologických a tarotových.
ASTROLOGIE A TAROT
Spousta lidí je využívá k vykládání minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Možná někdo i k poznání sebe sama. Zkoušeli jste s nimi taky někdy pracovat?
Já měla štěstí na to, že hned na začátku jsem narazila na knížky, které mě učily vnímat archetypální symboly a komunikovat se Životem na téhle archetypální úrovni.
Nabízet Životu témata jednotlivých karet Velké Arkány, vnímat jejich symboliku, odhalovat jejich působení a poselství v každodenním životě.
Možná právě díky téhle několikaleté praxi přistupuji jinak ke Smrti (jedna z karet) nebo k tomu, když mám pocit, že se všechno hroutí (karta Věž). I při svém několikaměsíčním pobytu na Srí Lance jsem měla knížku o Velké Arkáně s sebou a týden za týdnem jsem ke mně nechávala jejich poselství promlouvat.
Učilo mě to, že Život má svůj směr a své zákonitosti. Pomáhalo mi to rozumět tomu, co se v mém životě děje, a jak se k tomu mám postavit.
A tak jsem se jednoho dne, 14 dní před tsunami, rozhodla, že je čas se vrátit domů (ač jsem tam původně měla zůstat až do ledna) a místo na Taiwan a do Austrálie se vrátit domů a blíž poznat svého budoucího manžela. A do 2 let se nám narodila dcera. :-)
CO VŠECHNO VYPLOUVÁ Z NEVĚDOMÍ, KDYŽ MU DÁTE PROSTOR SE PROJEVIT?
Pro mě jedna z nejpřínosnější pomocí a také ten nejpřekvapivější objev. Poznání, co všechno už víme tak nějak uvnitř, jak zcela jinak námi umí pohnout zprávy z našeho nevědomí než to, co si jen přečteme.
Knížky nebo semináře jsou pro nás účinné vždy jen do té míry, do jaké to, o čem čteme, podrobíme i testu. Když nic hned neodmítneme, ani hned nad vším nezajásáme, jak přesně to si také myslíme. Ale když se otevřeme tomu poznat hlouběji než na úrovni toho, co si jen myslíme, zda je to pravda i pro nás. Možná není. Možná je??
Právě proto, že jsem se vždy nechávala inspirovat, a jen nepřebírala informace, se mi často stávalo, že knížky, které jsem četla, jen potvrzovaly to, co už jsem sama předtím objevila. Teorie zrcadlení?? Vzpomínám, jak jsem kdysi před cca 20 lety naštvaně zjistila, že bohužel fakt neplatí to, že měnit se musí hlavně ten druhý. Říkávala jsem si tehdy: „A proč já? Proč to mám být já?? Copak on je takové neviňátko??”
Ale bylo to tak zjevné, tak logické, nechtít po druhých to, co sami neděláme… a hlavně, když jsem to jednou zkusila, ukázalo se, jak dokonale to funguje.
Symbolika je pro mě sice mnohem komplexnější nástroj než pouhé zrcadlení, ale když je ten vhodný časoprostor tento nástroj využít, funguje vždycky.
Jedním z nejmocnějších nástrojů je ale terapie psaním. Původně jsem ani nemyslela, že psaní je nějak terapeutické. Jen jsem jako dospívající měla ve zvyku psát si deník. Netušila jsem, že tím vlastně vedu dialog sama se sebou a možná i s dalšími střípky své osobnosti, které by se jinak třeba ani nedostaly ke slovu. Netušila jsem, že mi to pomáhá zpracovávat emoce. Netušila jsem, že mi to prý dokonce pomáhá měnit neuronové dráhy v mozku a vytvářet nové synapse. A mozek má prý nové věci velmi rád. :-)
TERAPIE PSANÍM A KREATIVNÍ PSANÍ
Až jednoho dne jsem sedla, měla jsem před sebou obraz moře a od první věty jsem se nechávala vést až k závěru, který mi ulevil a ukázal kudy dál. Byla jsem překvapená. Netušila jsem, že takhle psaní funguje. Že to nejste vy, kdo klade slovo za slovem a přemýšlí o tom, jak to co nejlépe napsat. Že cosi skrze vás k vám promlouvá.
Zatímco v slohových pracích, nebo v diplomce, nebo v mých překladech, nebo v mých prvních povídkách jsem pořád něco přeformulovávala, texty, které vznikaly teď, jsou tak, jak vznikly. Ať to byl text Moře, nebo další text, pro mě stejně drahý, protože mi pomáhal ustát to, co mnou z hloubi duše otřásalo (viz ukázka, klikněte si).
Do těchto textů jsem ale nikdy nemusela zasáhnout. A upřímně – dokonce mohou za to, že jsem tenkrát sekla se studiem překladatelství. Protože jsem najednou pochopila, jak moc úzce je obsah spojen s formou a s jazykem, kterým se píše. A protože mě vždycky zajímal jen umělecký překlad, najednou jsem věděla, že překládat už nechci.
A z překladatelství jsem zamířila tam, kam mě to lákalo mnohem víc – ke studiu náboženství a spirituality. Na religionistiku. Protože jsem chtěla konečně zjistit, co je za tím, co už ve světě způsobilo tolik utrpení, ale co zároveň paradoxně umí od utrpení ulevit.
A tam jsem objevila neduální učení. Cosi, kde se vše slévalo v jednotu. A islámský súfismus (mystiku), kterou jsem na arabistice kdysi studovala, jsem najednou vnímala v mnohem širším kontextu.
NEDUALITA
Nedualita mi najednou dávala veliký smysl. A jednoho dne mi došlo, že nejenže nemá smysl vinit druhé z toho, co prožíváte, ale že nemá smysl z toho vinit ani sebe. Právě tady se totiž spousta lidí na té cestě za spokojenějším životem zasekne.
Vědí, že musí měnit sebe, protože tam venku ve skutečnosti nemají moc možnost něco změnit. Naučili se, že za všechno si mohou sami a že všechno mají ve svých vlastních rukách. A navzdory tomu, že se poslední dobou čím dál víc mluví o sebelásce, jen velmi těžko se sebelásce může dařit tam, kde jsme to my, kdo za všechno může.
Bible má ale v něčem pravdu. Jen jsme jaksi nepochopili, že v ráji nežijeme ne proto, že jsme byli neposlušní hříšníci, ale protože jsme snědli jablko poznání dobrého a zlého. Protože jsme propadli do světa duality, kde ať se snažíme o pozitivitu jakkoliv, ruku v ruce s ní jde i temnota. A s touhou jde ruku v ruce strach. Se štěstím neštěstí.
V tom našem běžném světě podmiňujeme štěstí tím či oním, ale dokud je naše štěstí podmíněné, ten pád z božských výšin umí pořádně zabolet, kdykoliv o to, čím jsme své štěstí podmiňovali přijdeme. Proto jsem se rozhodla zamířit do jiného světa. Do světa nepodmíněného. Do světa neduálního.
A najednou se mi otevřela další řada pomocníků – spousta mystiků, křesťanských, muslimských, židovských. Tisíceleté poznání. Klasická indická advaita, ze které si západní neduální učení vypůjčila jméno. Buddha a buddhistická učení, ať už hínajána, mahájána, vadžrajána nebo dzogčhen.
Vzpomínám, jak jsem se ve dvaceti před odjezdem do Egypta snažila naučit na zkoušku z islámské filozofie a mystiky, ale ničemu jsem moc nerozuměla. Nejsou to totiž věci, kterým je možné intelektuálně rozumět.
Po návratu mi bylo vše mnohem jasnější. A dnes, když čtu křesťanskou Knihu zázraků nebo si povídám s lidmi o dzogčhenu nebo jsem na kurzu vipassany, jak ji prý učil sám Buddha nebo poslouchám Ruperta Spiru, moderního neduálního učitele s kořeny v indické advaitě, je to jako bych naslouchala různým překladům téhož. (Holt bývalá profese překladatelky se nezapře.)
KDYŽ TO VŠE PROPOJÍTE DOHROMADY, CO VZNIKNE?
Pro mě osobně pomoc největší, která mě už mnoho let drží někdy nad vodou, někdy mě vede, někdy mi odkrývá nové obzory. Když jsem v roce 2014 poprvé vstoupila do ročního projektu, který jsem tehdy nazvala Absurdistán, nenapadlo by mě, že do něj vstoupím zas a zas. I v roce 2021.
Jen už se pár let jmenuje STROM ŠTĚSTÍ a už nejen sdílím s ostatními, jaké to v něm je, ale každý, kdo chce, může si ho procházet se mnou. Ta jediná cena, kterou za to platí, je cena vlastního času a toho všeho, co se o sobě mohou dozvědět, když nahlédnou sami do sebe a do toho, jak svět funguje.
Ta cena může být někdy hodně vysoká, ale celý projekt se stále nese v duchu toho, jak neuvěřitelně srandovně (absurdně) se někdy chováme.
Není nad to se svým chybám a přešlapům a nedorozuměním zasmát.
V projektu jsem využila učení o pěti elementech, které mě zaujalo už před mnoha lety, když jsem pro sebe začala objevovat čínskou medicínu a čchi kung. (Tenkrát ještě ne Orla v hnízdě, kterého už asi od roku 2014 sama učím.) Neznám nic lepšího, co tak komplexně umí člověka energeticky vyladit se sebou i s přírodními cykly.
Každý element má v sobě i složku emoční (element DŘEVO se v disharmonické podobě například projevuje jako frustrovaný hněv, až vztek i agresivita) a nějakým způsobem se v nás i v přírodě projevuje. A pokud nechceme této energii stát v cestě (což vřele nedoporučuju), existuje pár věcí, na které se zaměřit.
STROM ŠTĚSTÍ
Já zvolila pro každý element takových 10 základních témat – 10 základních věcí, ve kterých se chováme natolik absurdně, že danou energii v sobě nejenže nerozvíjíme, ale stavíme se jí sami do cesty.
A protože jsem z dob, kdy jsem si hrávala s tarotem (třeba právě na Srí Lance), věděla, jakou moc má věnovat celý týden jednomu tématu, rozhodla jsem se postupovat stejně. Nabídnout Životu každý týden jedno z témat, aby mi pomohl ukázat, jak moc absurdně se případně někdy chovám.
Ano, buďme upřímní aspoň sami k sobě. :-)
Občas jsem na konci týdne mohla do shrnutí nadšeně napsat, že se ukázalo, jak už dané téma zvládám. Někdy jsem podobně nadšeně psala, že je super vědět, že jsem si o danou zkušenost vlastně sama žádala… a že je super vědět, oč teď jde. A dříve nebo později mi Život přihrál do cesty nějaké poznání nebo nějakou pomoc, která mi ukázala, jak se k dané situaci postavit.
A někdy stačilo prostě vzít deník STROMU ŠTĚSTÍ a psát. :-) A jindy zase zapomenout na slova (vlastní i slova jiných) a ponořit se tam, kde vše splývá v jedno a kde není možné slovy vyjádřit to nevyjádřitelné.
Ostatně celý projekt na samotném začátku vznikl jako způsob, jak harmonizovat elementy v nás a postupně tak v sobě otevírat prostor neduálního Jiného světa. Protože tam leží to, oč mi hlavně šlo. O to nepodmíněné štěstí.
O tu svobodu, kterou nic nemůže omezit, o radost, kterou nic nemůže zadusit, o tu odvahu, která se ničeho nebojí. Protože k čemu svoboda, která je svobodná jen někdy?? Po tom přece nikdo z nás netouží.
CO MI TEDY V ŽIVOTĚ NEJVÍC POMÁHÁ?
Nástroj, který mi pomáhá nezapomínat minimálně každý týden na to, že život je víc než jen to, co se odehrává na povrchu. Někdy mě motivuje poctivě každý den pracovat s diářem a vést ony rozhovory sama se sebou. Nechávat se vést perem a čekat, co se objeví, a kam mě to nasměruje. Obvykle to nastává ve chvílích, které jsou pro mě opravdu náročné.
Někdy si prostě jen na začátku týdne připomenu, oč půjde, a co všechno mě už v uplynulých letech dané téma naučilo (a nač jsem třeba už zapomněla). A na konci týdne mi jen tak proběhne hlavou, že „no jo, zase se mnou Život tu hru hrál a dané téma rozehrál”.
A někdy si to uvědomím i dřív a tu hru hraji aktivněji a s údivem sleduju, kam to všechno směřuje a kam mě to zas posouvá. (Třeba že i tento rok do sebe puzzlíky zapadly.)
Někdy poctivě píši týdenní a měsíční shrnutí a na konci roku si při letmém pohledu na ně jen řeknu: „Jo, letos to byl rok Freddyho Krugera – buď se probudíš, nebo tě rozsápe.” (Nebo naopak rok Spirit, nebo rok Dar.) Někdy si týdenní a měsíční shrnutí nepíšu (jako třeba v roce 2020) a pak to na konci roku doháním, protože – sakra – tenhle rok je hodně výjimečný!!
Ať tak, či tak, STROM ŠTĚSTÍ je pro mě rok za rokem určitým rámcem, který mi pomáhá nezůstat stát na místě, a opravdu vnášet do každodenního života to, co by jinak mohlo zůstat jen v mé hlavě.
Je rádcem tam, kde Život přináší náročnější období. Je oporou tam, kde čchi kungové nebo dzogčhenové nebo vipassanské ponory vyplavují na povrch to, co člověk snad ani nechtěl vědět a zažít.
Ale někdy nezjistíte, jak silní jste nebo jak máte otevřené srdce a jasnou a klidnou mysl, dokud vás něco nezačne vyvracet z kořenů, jak jsem o tom kdysi psala v onom textu Svět (viz ukázka výše).
Není totiž nad to mít v ruce nějaký nástroj, který vám pomáhá žít to, co žít z hloubi duše chcete, a to i ve chvílích, kdy se vám moc nechce. Ale ono nejde prostě ani jeden týden v roce vynechat. :-)
Všechny informace, které se někde dočtete, nebo dozvíte, všechny techniky, které se někde naučíte, to všechno se rozplyne do nicoty, pokud nemáte nástroj, který vám připomíná, že je máte i používat. Já si takový nástroj vytvořila a jsem za něj nesmírně ráda!
Máte také nějaký takový nástroj? Pokud ne, STROM ŠTĚSTÍ je stále zdarma otevřený všem, kteří ho chtějí využít. A možná právě proto, že propojuje pětielementovou čínskou filozofii s neduálními učeními i terapií psaním, otevře vám i trochu jiný svět. :-) Každé pondělí vám přijde stejný e-mail jako i mně a stejně jako já můžete zkusit, co vám týden přinese, když budete chtít dané téma hlouběji prozkoumat.
(17.5. 2021 začíná deset týdnů období elementu OHEŇ, budeme se tedy věnovat bodu č.2. Vstoupit ale můžete kdykoli.)
