Před 10 lety jsem byla v koncích.
Netušila jsem, kudy dál…
Po téměř 20 letech Putování, jak jsem v roce 1995 pojmenovala svůj první deník, který mi byl na cestě za vnitřní proměnou průvodcem.
Tolik jsem toho za ta léta sama v sobě změnila, až i písmo se mi změnilo! Procestovala jsem svět, žila své sny, objevila tu svou Duši z knížky, kterou jsem kdysi překládala, a vdala se za ni (něj).
Mohla jsem totiž tehdy konečně po letech říct: „Jo, vstupuju do toho vztahu konečně jako Já a ne ty různé masky, co jsem nejistě nosívala.“
Právě takový vztah jsem totiž chtěla, a právě proto jsem se cca před 30 lety na to putování vydala. Z veliké nešťastné lásky, které jsem sama právě z toho důvodu bránila. Ale díky které jsem poznala onu lásku, která vás dokáže proměnit. Nešťastná láska má totiž ohromnou moc, protože když to dovolíte, veškerá její síla naplní místo původního objektu vás…
A tak si v sobě nesu právě díky ní teď velké dary. Našla jsem díky ní sílu být mnohem víc sama sebou, vymanit se z přání ostatních lidí (třeba seknout s angličtinou před státnicemi a jít studovat religonistiku.) Zároveň mě to putování ale přivedlo do oněch konců…
Když konečně pochopíte, kudy cesta nevede…
Plnit si přání? Proč jako?
Už neřeším, jaká přání bych si mohla manifestovat. Když jednoho dne zjistíte podobně jako já – a to dříve nebo později určitě zjistíte – že ani splnění těch nejšílenějších přání (jako třeba studovat v Egyptě) vás nenaplní, také to řešit přestanete. Čím dřív vám dojde, kde štěstí neleží, tím líp. Dost si narozdíl ode mě ušetříte čas i zbytečnou námahu, které můžete věnovat něčemu užitečnějšímu…
Život vám beztak umí dát mnohem víc, než si umíte teď představit.
Také neřeším systém a konspirace. Z historického úhlu pohledu stejně dosud žádná změna systému lidem opravdovou spokojenost nepřinesla. Ve hře jsou totiž mnohem větší síly, než jen kdo zrovna vládne tomuto světu a chce si ho přizpůsobit svým potřebám.
Nechte je, ať si hrají. Nevyhrají… a nakonec na vás stejně nemohou, když víte, jak na to.
Ano, velikou roli hraje to, kam zaměříte svou pozornost.
Svůj svět můžete proměňovat už jen tím, jak ho vnímáte.
Já se ji ale rozhodla zaměřit na kořeny lidských trápení a štěstí.
Ne na pouhé větve a větvičky.
A tak jsem se před 10 lety rozhodla jít na to jinak. Prozkoumat úplně jiný svět. Ten svět, ve kterém mohu najít takové štěstí, které mi nic a nikdo nevezme, i kdyby takříkajíc trakaře padaly. Naprosto nezávislé na tom, co máte, co získáte, nebo co vám kdo dá. Nepodmíněné. Vnitřní klid.
Když se teď po 10 letech ohlížím zpět, jen žasnu –
tolik jsem se toho ještě naučila, tolik zažila a tolik objevila! A to jsem si myslela, jak svobodná už jsem, jak milující a spokojená a jak daleko už jsem se za těch 20 let putování dostala… chachá…
KUDYMA NOVÁ CESTA MÁ
Všechny cesty vedou do Říma, jak se říká. Já si zvolila CESTU PĚTI ELEMENTŮ.
Proč?
Protože neznám propracovanější a komplexnější pohled na svět kolem nás i v nás, na proměny energie a její zákonitosti.
Zahrnuje vesmír, roční období, chuť potravin, vnitřní orgány a dokonce i emoce. A mnohem víc. Všechno, nač si pomyslíte, se dá zařadit pod jeden z pěti elementů. A propojit do jednoty se vším ostatním. Protože všech 5 elementů je propojených.
Geniální systém, se kterým tisíce let úspěšně pracuje i čínská medicína.
Slyšeli jste, že v Číně doktora štědře odměňovali, když udržoval císaře zdravého??
Čínská medicína má spoustu způsobů, jak preventivně s pěti elementy pracovat. Zásadní je udržovat celý systém funkční a v rovnováze. Jistě si to umíte představit – co v organismu nebo na úrovni emocí s vámi udělá přespříliš OHNĚ, nebo příliš VODY.
V čínské medicíně můžete nejčastěji narazit na dietetiku, bylinky, akupunkturu nebo masáže. Jednoduché, účinné.
Pod čínskou medicínu se řadí i čchi kung, cvičení, které tělo rozpohybuje tak, abyste se cítili v rovnováze, plní energie a klidní. Narozdíl od běžných sportů vás nevyčerpá, naopak. Čchi kung jsem začala cvičit už za VŠ studií, i během těhotenství. Styl Orel v hnízdě cvičím od roku 2008. A rozhodně se stal důležitou součástí oné nové desetiletky. Držel mě často nad vodou…
Pro svůj roční projekt jsem totiž zvolila trochu náročnější přístup – přes stav mysli a emocí.
Mysl je totiž král, jak se říká, a když působíte hlavně zde, vše ostatní zapadne jako dílky do celkového obrazu.
ELEMENTÁRNÍ ZÁKLADY
Každý z elementů se na úrovni emocí projevuje jinak. Například neharmonický element DŘEVO v nás vyvolává hněv, neharmonický element VODA strach.
Element DŘEVO představuje růst (však je také spojený s jarem nebo dětstvím), přináší mocnou energii. Když se jí cokoliv a kdokoliv postaví do cesty, nenechá to jen tak. Potřebuje svobodu a vyžaduje svobodu. Teprve pak může volně proudit a postarat se o vaši pružnost a pohyblivost, vaši kreativitu, váš vlastní růst.
A tak v mém ročním projektu se harmonický element DŘEVO projeví jako pocit vnitřní svobody.
Takže pokud chcete být OPRAVDU svobodní, bez silné a harmonické energie tohoto elementu to nepůjde.
Podobně i ostatní elementy mají svůj harmonický projev: OHEŇ – lásku a radost z ní i ze života, ZEMĚ – vnitřní klid a vyrovnanost, KOV – bdělost, odevzdanou spokojenost či spravedlnost, VODA – odvahu vyrůstající z jistoty či důvěry.
Vše kolem nás i v nás je určitou formou těchto pěti energií. Ty plynou, přecházejí volně jedna v druhou, vzájemně se vyrovnávají, aby jedné nebylo moc a druhé málo. A nás jako nedílnou, fraktální, součást vesmíru nemůže nic jiného uspokojit než vyrovnaný a harmonický stav těchto energií.
Bez toho se nejdříve necítíme dobře psychicky a nakonec se to může projevit i fyzicky a v podobě nejrůznějších nemocí.
PO ČEM VE SKUTEČNOSTI TOUŽÍME?
Jen a jen po tom, co nám umí dát těchto pět energií, když jsou silné a harmonické.
Za každičkým přáním najdete některou z pěti základních tužeb. Touhu po tom být svobodní, milovat a být milováni, žít radostně. Nezažívat nespokojenost a nejistotu, ale naopak vnitřní klid. Být s odvahou sami sebou. Nazažívat paranoidní strach a nedůvěru.
Však si to vyzkoušejte. Po čem zrovna teď toužíte?? Jakou energii potřebujete posílit? V prvé řadě v sobě??
Jenže my místo abychom si uvědomovali, po čem ve skutečnosti toužíme, hledáme své štěstí jinde a jinak.
A zcela absurdně si po svém štěstí sami šlapeme…
JAK SAMI SOBĚ ŠLAPEME PO ŠTĚSTÍ?
Těch způsobů je spousta.
Občas se lidé snaží vypíchnout jednu nejdůležitější věc a štěstí se pak dobrat skrze ni. Poslední dobou je hodně oblíbené se zaměřit na sebelásku nebo sebedůvěru. Nebo na touhu být sami sebou.
Nakonec je to jedno – jakákoliv touha se dá využít jako motivace přestat si po štěstí šlapat. Každá z těchto cest vás totiž nakonec zavede ke zkušenostem, které vám pomohou se těch tužeb vzdát. To když pochopíte ono: tudy cesta nevede.
Protože jsou to právě všechny ty tužby, co vám ve skutečnosti stojí v cestě ke skutečnému štěstí.
Skutečné štěstí v sobě totiž skrývá harmonizace oněch pěti elementů.
A harmonické musí být všechny.
K čemu je vám svoboda, když nebudete mít lásku?
K čemu je vám láska, když nebudete mít odvahu?
K čemu je vám odvaha, když vám bude chybět vnitřní klid??
Chápete? Nakonec není možné se zaměřit pouze na jedinou cestu, štěstí vyrůstá z pěti sazeniček.
Navíc skutečná svoboda, láska, odvaha, vnitřní klid atd. neleží v tomto světě, ale v tom nepodmíněném. Protože jaká je to svoboda, kterou něco omezí? Jaká je to láska, která si klade podmínky? Jaká je ta odvaha, která se něčeho bojí??
50 ABSURDNÍCH ZPŮSOBŮ, JAK SAMI SOBĚ UBLIŽUJEME
A tak jsem se v roce 2013 rozhodla, že si rok 2014 rozdělím na 5 částí – podle pěti elementů – po deseti týdnech. A každý z těch týdnů budu věnovat nějakému tématu, které mi pomůže daný element rozvíjet, posilovat a harmonizovat.
10 různých pohledů, deset různých způsobů.
Stačilo se zamyslet nad tím, co všechno potřebujeme k tomu, abychom vnímali onu vnitřní svobodu, radost a lásku, nebo odvahu. A čím vším si ji sami zašlapáváme.
Vybrala jsem 10 pro mě nejzásadnějších absurdit. To víte, aby to nebylo příliš vážné.
Abychom se sami sobě také mohli zasmát – jak se někdy chováme jako pyšné princezny, jak se snažíme být Supermany, jak budujeme ráj v pekle, nebo jak jsme jako zombíci na pochodu.
A tak dále. Padesát variací na nepochopitelné chování…
CESTA ZA NEPODMÍNĚNÝM ŠTĚSTÍM A MOTIVACÍ
A tak jsem se v roce 2014 vydala na svou první roční cestu za nepodmíněným štěstím.
Za schopností milovat život se vším všudy.
A za motivací.
Největší úskalí nepodmíněného světa a nepodmíněného štěstí totiž spočívá v tom, že najednou nemáte to PROČ, které nás obvykle pohání.
Už totiž víte, že nic, žádná přání, žádné sny, jakkoli veliké, vám to skutečné štěstí nepřinesou. Jsou prázdné. Nijaké. Vyšumí a vám opět nezbude nic…
Zpočátku se snažíte dál a dál, hledáte nová a nová PROČ. Ale tušíte, že s vámi ve skutečnosti nic špatného není, že vám nic nechybí a že se chováte stejně absurdně jako Sisyfos…
Zároveň ale víte, že nějaké PROČ potřebujete. Jen to není proč cukru (touhy) a biče (strachu). A není to ani proč radosti, kterou vám to či ono přináší, nebo kterou přinášíte druhým.
Je to pro vás ještě neznámé PROČ ze zcela neznámého světa.
Z toho nepodmíněného.
Tam je totiž všechno jinak a nezvyklé…
10 LET A 10 SYMBOLŮ
Na začátku roku 2014 mě ani nenapadlo, že mi tento roční projekt vydrží celých 10 let!!
Ale na jeho konci, ve chvíli, kdy mi z 50 kartiček s 50 tématy, které jsem si tehdy náhodně během roku tahala, zbyla ta poslední s tématem: „Bez konců nejsou začátky“, jsem měla jasno. Musím pokračovat i příští rok!
Ten rok totiž jako by se Život sám rozhodl, že mé touze po tom nepodmíněném štěstí vyhoví. Že mě týden za týdnem povede, bude mi dávat příležitost zjišťovat, jak moc sama sobě v daných tématech šlapu po štěstí. Bude mě učit, bude mi pomáhat, když se začnu dozvídat nepříjemné věci, nebo když budu potřebovat podpořit.
Bylo to neuvěřitelné, byla to jízda.
Někdy to bylo děsivé, někdy dokonale absurdní.
Ale tomu roku jsem dala symbol DARU a rozhodla jsem se, že TOHLE chci i další rok.
To jsem ještě nevěděla, do čeho lezu…
(viz symbol hned následujícího roku na obrázku – Freddy Kruger)
Pokračování…
Další díl najdete ZDE
Chci si sama pro sebe oněch 10 let shrnout a uzavřít, protože to, co jsem na začátku hledala, mi těch 10 let dalo. Nechci, aby nic z toho upadlo v zapomnění. Ale aby to pro mě bylo odrazovým můstkem dál. Chci o těch 10 letech ale psát i pro vás, protože možná v těch článcích najdete inspiraci. Možná také zatoužíte se do toho nepodmíněného neduálního světa vydat.
Uvidíte, jaké to může být, a co všechno můžete v takto jiném světě zažít.
Vaše cesta ale bude jiná, protože takové roční projekty jsou – je to dialog mezi vámi a Životem.
Rozmlouváte s Ním, objevujete sami v sobě i radíte sami sobě.
Mé zkušenosti vás jen mohou nasměrovat a nějaké otázky osvětlit.
Pouze cíl máme stejný – vnitřní klid a spokojenost.
Protože budete vědět, že už není po čem toužit. To nejdůležitější máte.
A že není čeho se bát, protože jste našli vnitřní sílu a odvahu a každé trápení umíte transformovat v něco, co může být jednou darem nejen pro vás, ale i pro celý svět.
A TAK JESTLI CHCETE BÝT U TOHO:
VSTUPTE DO PROSTORU JINÉHO SVĚTA
(až sepíšu pokračování, dostanete ho; z databáze čtenářů se kdykoliv můžete odhlásit)