Úvod do série najdete ZDE.
V minulém článku byla řeč o neduálním světě, jeho možnostech a praktickém životě v něm. Byla řeč také o Benátkách v nás a elektrickém těle.
Jak se říká, mikrokosmos odráží makrokosmos a naopak. A jak jsem psala v jednom z předchozích článků – jsme fraktálovou součástí tohoto světa a patříme sem.
Stejně jako buňky našeho těla tvoří jednotu, i my jsme možná součástí něčeho většího. Nejsme všichni stejní, podobně jako naše buňky nejsou všechny stejné – každá z nich má v těle svou roli. Nebylo by moudré, aby svaly dělaly totéž, co vlasy.
Jak psal kdysi Theilhard de Chardin, jezuita z 19./20. století v knížce Vesmír a lidstvo, kterou před cca 30 lety začalo moje Putování, jednota neznamená, že jsme všichni stejní.
Už tenkrát předjímal problémy, které nyní s globalizací řešíme. Dokážeme se propojit, aniž by to zničilo naši individualitu? Nebo zas budou některé části Země stát proti jiným a v procesu evoluce, jak ji popisoval, selžeme?
NEDUÁLNÍ ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA A MAHARALŮV STŘED (EMCA)
Na kabalu jsem poprvé narazila před více jak 20 lety na religionistice na kurzu židovské mystiky a filozofie. Ten mi dal ten vědecký náhled na historii židovské mystiky a základní kabalistické učení. Bavili jsme se s prof. Sadkem také o rabi Loweovi (Maharal) a jeho Golemovi.
Maharal mě tehdy uchvátil. Dokonce jsem o něm a jeho mystickém pojetí micvot (židovských povinností) psala příspěvek do sborníku prof. Oliveria, našeho učitele na arabistice, který byl i hebraista. Zjistila jsem, že Maharal se ještě před Komenským zabýval vzděláváním a že jejich názory byly velmi podobné. Ale asi nejvíc mě tehdy zaujalo jeho učení o EMCA, středu.
Člověk má v božském stvoření postavení středu.
Střed je i střed mezi extrémy, ale i znamení celistvosti.
I v čchi kungu říkáme, že jsme rozložení mezi jinem Země a jangem Nebes a tyto dvě polarity se v nás mají harmonicky mísit. I kříž je propojení vertikální a horizontální roviny.
Člověk je podle Maharala ten, který tyto dvě roviny propojuje, podobně jako Mojžíš, který byl prostředníkem mezi lidmi a Bohem. I Ježíš je pro mě oním symbolickým i skutečně možným propojením božského a lidského.
A také proto neladím s myšlenkou, že jsme Bohové a Bohyně. Jsme možná ještě něco unikátnějšího.
Divíte se, že je pro mě ta neduální ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA, která se skrze všechny ty paradoxy prolamuje do duality našeho světa, tak zásadní?? Že je pro mě důležité nejen najít ten střed, jak se o něm běžně mluví, a žít ze středu. Že to vše vnímám ještě trošku jinak??
ODHALENÁ KABALA
Knížku o praktičtějším pojetí kabaly jsem četla až po religionistických státnicích v Londýně. Jak už to tak bývá, ve wimbledonské knihovně jsem si mohla půjčit jakoukoliv beletrii, ale já šla do kabaly. Na své první vipassaně jsem zase poslední den seděla u stolku s paní, která vyprávěla o kabalistickém kurzu.
Kabalu jsem nikdy nebrala jako takovou tu židovskou konspiraci, ilumináty a tak. Brala jsem ji vždy jako jeden z mystických pohledů na svět.
Nezajímaly mě nikdy teorie, které není moc možné verifikovat (tak mám přece jen nějaký ten vědecký úhel pohledu), jako spíš inspirace k tomu, jak prakticky tento život žít a radovat se z něj. Nacházet v něm nějaký smysl, který by mě oslovil, ať je pravdivý, nebo ne. Na mystických pojetích je pak zajímavé právě to, jak podobná jsou.
Jako by lidé na celém světě, které zajímal víc než jen povrch a takříkajíc světské touhy, vnímali totéž.
Něco na tom všem tedy možná je, říkáte si.
Až v roce 2022 jsem si prošla online kurz kabaly (Kabbala Revealed – Odhalená kabala), na který jsem narazila už před lety. Ale dabing byl tak děsivý, že se to nedalo poslouchat. Anglický originál byl ale mnohem lepší a součástí kurzu byla i pravidelná online vysílání.
Odhalená kabala je jen jednou ze škol, která se kabale věnuje. Ale je velmi snadno dostupná i v češtině na internetu.
EVOLUCE LIDSKÉ DUŠE PODLE ŽIDOVSKÉ KABALY
Poskytla mi hodně podrobný výklad o tom, jak někteří kabalisté prastaré učení kabaly interpretují. Nebo jak čtou Zohar, asi nejslavnější kabalistické dílo psané podle Odhalené kabaly symbolicky.
Kabala vypráví dávný příběh o jednotě, jejím prvotním rozdělení a o tom, že člověk vlastně duši nemá, ale ta se teprve vyvíjí v postupných stupních.
Lidská evoluce je hnána lidskou přirozeností – touhou po přijímání. My ji někdy považujeme za negativní ego, které je sobecké a myslí jen na sebe, ale podle kabaly je ego důležitou součástí evoluce. Ty zlé sklony (touhu brát, zabíjet apod.) kabala za nepovažuje za zlé na nižších úrovních duše stejně jako není zlé, že lev zabije antilopu.
Spousta lidí stále žije na nižších úrovních vývoje, skutečnou duši ještě nemají. Říká se, že žijí v tzv. sféře černé díry, která vše pohltí a nic nevyzáří. Právě proto máme pocit, že musíme vše pohltit. Zlé sklony podle kabaly začnou mít lidé až ve chvíli, kdy vývoj duše přejde z úrovně rostlin a zvířat do spirituální úrovně a probudí se tzv. bod srdce.
Až v této fázi, kdy nás tento bod srdce začne volat po spojení s jednotou, člověk začne prožívat skutečné zlé sklony, které jej táhnou zpět.
CESTU K JEDNOTĚ NEMŮŽEME VYKONAT SAMI V SOBĚ
Často se mluví o tom, že svět je jen naším odrazem, že lásku si máme dát sami sobě a že jde prostě jen o nás. O naše vlastní Já. Kabalisté to ale vidí jinak (a já ostatně taky). Cílem evoluce lidské duše je spojení oněch částeček duše, které jsou rozeseté ve hmotě. Takové jiskřičky velké jednoty – duše.
A to logicky nemůžeme udělat sami a ani sami v sobě.
Jak se říká – Bůh se nezjeví v nás, ale mezi námi.
Není jen v nás, ale zároveň není ani někde venku.
Další neduální paradox, že?
Cílem našeho vývoje nejsme my, naše probuzení, osobní očištění. I když obzvlášť tady na Západě je duchovní individualismus celkem běžný. Pozůstatek protestantismu a jeho silného propojení světského úspěchu a duchovního pokroku. Zde je totiž kořen západního kapitalismu.
A v ezoterice, která se tak vymezuje proti křesťanství, je pak paradoxně krásně vidět v oné představě, že čím duchovně vyzrálejší jste, tím bohatší můžete být, tím finančně náročnější sny si můžete splnit a strávit svůj život v pohodě někde na Bali. A zároveň se posunout do ideálně tisící dimenze.
Nicméně ano, i jednotlivé buňky musí projít proměnou, aby se pak mohly propojit do jednoty.
Cílem našeho vývoje je propojit se. Není nutné přestat myslet na sebe, to je nám od Boha prý dáno, důležité je nepřijímat jen pro sebe. Změnit záměr, se kterým přijímáme. Úlohou člověka je napravit své vnímání, změnit ten egoistický záměr, se kterým přijímá životní dary, na ten altruističtější.
Propojit se s ostatními skrze lásku, se kterou naplňuje přání druhých a oni zase naplňují ta naše.
NEJSME BOHOVÉ A BOHYNĚ A NEMUSÍME JIMI BÝT
Podle kabalistů je cílem člověka se Stvořiteli podobat, ne jím být. Však jsme podle Bible stvořeni k Jeho obrazu. Máme se sladit s božskou kvalitou, s touhou dávat. Podobat se božskému právě onou láskou, se kterou dáváme dál to, co jsme přijali nejen sami pro sebe.
Ano, máme se plně otevřít a přijímat dary Života. Ale máme je vyzářit dál, aby všechno to světlo nerozbilo nádobu, kterou jsme. Tu naši fyzickou stránku. Naším úkolem je něco lepšího než se stát Bohy.
Naším úkolem je propojit to pozemské a božské.
Vnést to božské do materiálního světa.
A propojit se v lásce s ostatními částečkami oné velké Duše.
Semínko už bylo zasazeno. Propojení už jsme, jen si to málokdo uvědomuje. A strom jednoty z toho semínka už vyrůstá. Ale i tak vše závisí i na nás. Můžeme ještě všechno zničit. Nebo můžeme všechno zachránit. Jak říkával Theilhard do Chardin.
Je úlohou člověka spolupracovat na proměně světa v místo, kde je příjemné žít.
Podle kabalistů nejenže není problém naše touha přijímat (naše ego), ale nejsme ani zodpovědní za své myšlenky. Je zbytečné se tím trápit, neůžeme je měnit. Jsme součástí pole a to nás energeticky ovlivňuje. Může se nám stokrát, tisíckrát nedařit v tom, co si přejeme, nemusíme si to vyčítat.
Důležitý je záměr. Záměr přitahuje světlo a to nám pomáhá. Něco se v nás posune, promění, ale my sami jsme to neudělali. Křesťané tomu říkají milost Boží.
LIDSKÁ SÍŤ
Není snadné takovou lidskou síť vytvořit tak, aby respektovala individualitu, ale zároveň tvořila funkční jednotu.Různé kultury na celém světě se s tím nějak snaží poprat.
Východ je mnohem komunitněji zaměřený – společnost a její pravidla tam mají větší prioritu než jednotlivec. Začíná to už v rodině, pokračuje to ve škole i v práci. Stačí se podívat na nějaký ten jihokorejský seriál, japonský film, nebo arabský důraz na rodinu a dodržování islámských pravidel.
Ale jednotlivci se v takových společnostech mohou o nějaké svobodě studovat, co chtějí, vzít si koho, chtějí a žít, jak chtějí, nechat jen zdát. Nebo se musí připravit na odmítání a za své sny a přání bojovat.
I Západ to tak kdysi míval, ale protestantismus, renesance i sekularismus vnesl do naší společnosti mnohem větší důraz na jednotlivce. Už výchova dětí se na Západě výrazně liší od té východní. Od západních dětí se do budoucna očekává hlavně samostatnost. Vlastní úsudek. Originalita.
Ale ukazuje se, že vztahy se rozpadají, rodiny nefungují, partneři k sobě těžko hledají cestu a spousta lidí zůstává sama a odmítají rodiny zakládat. Západní společnost pomalu vymírá. A lidé často umírají sami, bez komunity, na kterou by se mohli spolehnout.
Ideální by opět bylo najít nějakou zlatou střední cestu mezi těmito dvěma extrémy.
PROPOJENÍ A HARMONIZACE DVOU SIL
Dvou sil. Dvou protikladů. Individualismus vs kolektivismus. Božské a lidské. Kabalisté nejsou jediní, kteří o dvou silách hovoří. Najdete je i v čínské filozofii (jin a jang), nebo ve fyzice (přitažlivé a odpudivé síly).
Neustálá interakce těchto dvou sil stojí za zrodem i smrtí. I za evolucí. Jak jsem psala už v úvodním článku (o 5 elementech), dvě síly se různě vyvažují, doplňují, ale neměly by se dostávat do příliš extrémních poloh.
I vztah mezi jednotlivcem a společností je třeba šikovně vyvažovat.
Stačí si třeba přestat myslet, že jsem na všechno sami. A že druzí jsou jen a jen vaším odrazem. Druzí jsou tu také proto, abyste ve spojení s nimi mohi dávat i přijímat. Obojí je správně. Nejsme tu proto, abychom čerpali z druhých, ani aby druzí čerpali z nás.
Jsme tu proto, abych tu pro sebe byli vzájemně.
Ale ani nemusíte čekat, až co ti druzí. Být na nich a jejich názorech a hodnocení závislí. Navíc vy sami můžete být tím impulzem. Tím, kdo vyšle společnosti signál, úsměv, dobrosrdečné gesto.
Tou sítí se pak bude šířit dál a jistě k vám pak zase odněkud dorazí zpět.
Pokračování…
Naleznete ZDE.
Chci si sama pro sebe oněch 10 let shrnout a uzavřít, protože to, co jsem na začátku hledala, mi těch 10 let dalo. Nechci, aby nic z toho upadlo v zapomnění. Ale aby to pro mě bylo odrazovým můstkem dál. Chci o těch 10 letech ale psát i pro vás, protože možná v těch článcích najdete inspiraci. Možná také zatoužíte se do toho nepodmíněného neduálního světa vydat.
Uvidíte, jaké to může být, a co všechno můžete v takto jiném světě zažít.
Vaše cesta ale bude jiná, protože takové roční projekty jsou – je to dialog mezi vámi a Životem.
Rozmlouváte s Ním, objevujete sami v sobě i radíte sami sobě.
Mé zkušenosti vás jen mohou nasměrovat a nějaké otázky osvětlit.
Pouze cíl máme stejný – vnitřní klid a spokojenost.
Protože budete vědět, že už není po čem toužit. To nejdůležitější máte.
A že není čeho se bát, protože jste našli vnitřní sílu a odvahu a každé trápení umíte transformovat v něco, co může být jednou darem nejen pro vás, ale i pro celý svět.
A TAK JESTLI CHCETE BÝT U TOHO:
VSTUPTE DO PROSTORU JINÉHO SVĚTA
(až sepíšu pokračování, dostanete ho; z databáze čtenářů se kdykoliv můžete odhlásit)