Pro někoho je to noční můra. Nuda. Opuštění. Nutnost čelit tomu, co se děje uvnitř. Pro někoho je to způsob, jak si odpočinout. Od nároků druhých. Od svých rolí a masek. Já předminulý offline týden strávila zcela sama se sebou – na desetidenním meditačním kurzu. A byla to, už podruhé, zase síla. Příští rok jedu zas :-)
Desetidenní kurz meditace Vipassana (podle barmského učitele Goenky) je dokonalý způsob, jak strávit čas zcela sám se sebou. Máte zakázáno s kýmkoliv komunikovat. Ani gesty, psaním, pohledy. Můžete mluvit pouze s učitelem nebo s organizátory ohledně praktických záležitostí jako jsou problémy s ubytováním, jídlem apod. Máte zakázané všechno, na čem můžete uletět sami od sebe – tj. čtení, mobilní telefony, maily, internety.
A abyste jste se z toho nezbláznili, na oplátku dostanete pořádnou dávku meditace :-) (10,5 hodiny denně!) Co Vy na to??? Zní to děsivě, nebo lákavě???? :-)
Spousta lidí chtěla o vipassanském kurzu slyšet. Už jsem ho loni jednou absolvovala. Většinou jsem pak slyšela něco takového jako: „To jsi statečná. Obdivuju, že to dáš.” „Jsi dobrá. Já bych to nedala.” A přitom jsou to všechno lidi s meditační zkušeností. Co pak asi říkají ti, kteří na kurz přijedou meditací zcela nepolíbení! A první den s děsem zjišťují, jak divokou mysl mají, že ji zaboha nejde uklidnit. A jak meditace bolí…
Jo, meditace není jen relaxační zábava
Poslední dobou se snad roztrhl pytel s vedenými meditacemi. Příjemná hudba, příjemný hlas, příjemné vize a představy. Nic proti tomu. Všichni potřebujeme jako sůl vnitřní pohlazení a naději, že naše sny život nezadupává pod návalem povinností.
Nicméně mi to spíš připomíná dávné relaxační nahrávky, které jsme si s kamarádkou pouštívaly za komoušů u ní doma z kazeťáku (jestli tedy víte, co to bylo). Je to úžasná věc. Ale je to jen relaxace. Prostor, kde se mysl může zklidnit a uvolnit. Odpočinout si. Načerpat sil. Případně získat vhledy, které by té rozdivočené mysli jinak zůstaly skryté.
Ale dokud se budeme spoléhat na vedené meditace, ztrácíme možnost naučit se to, co meditace učí – ovládnout mysl. Sami. Bez toho, abychom nejdřív museli někde štrachat po něčím vedení. A příjemné hudbě. Však si to představte – zrovna jste v tom až po uši a řeknete druhým: „Hele, sorry, já si potřebuju dáchnout. Vytáhnete nějakou tu nahrávku, sednete si a pokoušíte se zklidnit.”
Meditace bolí a to je na ní úžasné
Ano, když chcete jít dál než jen k relaxačním nahrávkám, nutně se otevřete bolesti. Té fyzické i emoční. Ještě chcete meditovat?? :-)
Tématem toho prvního meditačního týdne bylo ticho bez hodnocení. Případně masochisti hadr :-) V tom naprostém tichu – ctnostném meditačním tichu, které po začátku desetidenního kurzu zavládlo – se vydáváte na odvážnou cestu do vlastních hlubin. K ranám, které jste kdy utržili. K vnitřní síle jakékoliv další rány přejít s soucítěním. Vůči sobě i druhým.
K ohromné svobodě. K vnitřnímu klidu. K odvaze čelit životu takovému, jaký je. Bez úniků k relaxačním nahrávkám, televizi, youtuberům, příběhům ve svých hlavách nebo na papíře knih…
To ctnostné ticho je pro Vás najednou ohromným pomocníkem. Pomalu prosakuje i dovnitř Vaší mysli. A chrání Vás před přívalem slov zvnějšku. Slov jako „Bože, to bylo strašný. Já myslela, že to nedám. Zažila jsem to a to a to… je to šílený.” Ne, tady můžete své problémy sdílet jen s učitelem. Druzí jsou chráněni. A Vy vlastně také – nemáte prostor dělat si své problémy ještě větší a ještě se díky druhým utvrdit v tom, jak strašně trpíte :-) Máte možnost jít na to tentokrát úplně jinak – objevit to cosi ve vás, které promění trápení v dar!
Ano, trpíte. Ale tváří v tvář vší té bolesti objevujete sílu to všechno zvládnout. To je ten opravdový dar meditace!
Na kurzu ještě máte spoustu podpory. Mantry a zpěvy na začátku i konci meditací, které Vás uklidňují, povzbuzují a na konec povznášejí. Večerní rozpravy učitele Goenky, které Vám vysvětlují, proč to vlastně všechno děláte. Motivují Vás k té vnitřní operaci mysli bez anestezie :-).
Ačkoliv Goenka už dávno zemřel, z jeho nahrávek sálá tak silná podpora, pochopení pro Vaši vnitřní i tělesnou bolest, soucítění a ochota zcela nezištně pomoci (celý kurz je zdarma, platíte až když vydržíte do konce a dle vlastních možností a přání). Kdo vydrží, na konci ho zaplaví vlna vděčnosti. A věřte, ta za to fakt stojí :-)
Před časem jsem uveřejnila článek s odkazy na články, které jsem o vipassanském kurzu psala loni. Najdete v něm i odkazy na zkušenosti mé kamarádky na kurzu v Austrálii (všude jsou stejné), i disertaci o vipassaně mé spolužačky z religionistiky. A taky odkaz, na kterém se můžete přihlásit taky :-) Pokud umíte anglicky, můžete jet kamkoliv kdykoliv :-)
Budou tam postupně přibývat odkazy na články inspirované i letošním kurzem, tak se k němu můžete vracet a nechat se inspirovat k jedné zásadní změně ve svém životě :-) K cestě, jak prakticky objevit to vnitřní nepodmíněné štěstí, o kterém tady na blogu píšu :-)
Meditace Vipassana (Goenka) – na co se tak člověk může těšit?
Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného tématu TICHO BEZ HODNOCENÍ v rámci elementu OHEŇ. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní radost a nepodmíněnou lásku. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se