Viděli? Neviděli? Měli jste to štěstí chytnout některý z Blade Runner filmů ještě v kině? Možná byste měli navíc to štěstí, že by kolem vás nebylo plno diváků chroupajících popcorn. :-) Tyto filmy totiž nebyly taháky, které by vás jen na chvíli pobavily. Tohle byly taháky pro ty, kteří chtějí hluboký dlouhotrvající zážitek, který si s sebou ponesou ještě léta. A spoustu, spoustu otázek…
Je mi jasné, že ne každého oslovují hluboká témata jako „co z nás dělá člověka, kdo jsem, kam směřuje naše společnost?” Ale možná vás ano? A možná vás chytne (nebo už chytla?) úchvatná vizuální stránka. Možná příběh. A se něco ve vás pohne a vy si ty otázky začnete také klást. A někdy nejde o odpověď, ale právě o tu otázku, která má moc něco zásadního v našich životech měnit. :-)
Blade Runner a Blade Runner 2049 jsou sci-fi filmy. Sci-fi knížky a sci-fi filmy mě vždycky fascinovaly tím, že mě uměly přenést do úplně jiného světa. Ale byl to pořád náš vlastní svět (ne jako ve fantasy). Pouze se posunul v čase nebo i prostoru. Ty posuny mohou být optimistické a dobrodružné jako třeba ve Star Treku. Nebo burcující. Jako třeba právě v Blade Runner filmech.
Jestli chcete na vlastní oči vidět a na vlastní kůži prožít (protože tyhle filmy to umí) budoucnost, ke které máme zatraceně blízko, ale nikdo z nás po ní netouží, pusťte si je. Klidně znovu. A až je někdy zase budou dávat, běžte na ně do kina. Protože tam to má největší grády.
Ale tyto filmy v sobě nesou ještě mnohem víc než pochmurnou vizi budoucnosti. Nesou v sobě semínko vaší skutečné identity, kterou vám mohou pomoci objevit. Když budete chtít…
Blade Runner osmdesátých a devadesátých let
Blade Runner je natočený podle knížky, kterou mám doma, ale nikdy jsem ji nečetla. Jen jsem ji prolistovala a protože je tak odlišná od filmu, odložila jsem ji. Ten film jsem ale odložit už nikdy nedokázala. Proč?
Každý si v tom filmu najde jistě to své, co s ním rezonuje nejvíc. Mně uchvátil příběhem a Vangelisovou hudbou. Film pochází už z roku 1982, kdy ale vize Ridley Scotta (kterému vděčíme třeba za Vetřelce) úplně neuchvátila a k filmu byl donucen přidat voiceover hlavního hrdiny vysvětlující děj. A hlavně happy end.
Já se ale s Blade Runnerem setkala až v devadesátých letech v kinech v podobě režisérského sestřihu. Bez happy endu a se scénami naznačujícími, že hlavní hrdina není člověk. :-) A podobně jako spousta lidí na celém světě (viz komentáře pod videi), když jsem z kina vyšla, i já jsem byla jiná. Poslechněte si sami jednu ze skladeb:
(Můžete si ji nechat puštěnou, zatímco budete číst dál. Budete blíž světu, kde žijí Blade Runneři. :-))
Kdo jsou Blade Runneři? Lovci replikantů.
A kdo jsou replikanti? Řekněme umělí lidé. Vypadají jako lidi. K nerozeznání. Ale jsou silnější a odolnější. Takoví otroci, kteří zvládnou, co lidé ne. Poznat se dají, ale v prvním Blade Runnerovi pouze pomocí speciálního testu, který zjišťoval, zda mají stejné emoční reakce jako lidé.
Někteří jsou inteligentní, někteří méně. Podle toho, jaký model a pro jaký účel byly vyrobeni. A otázka zní – proč se k takovým výrobkům nechovat stejně jako se chováme třeba k bagru?? A ještě zásadnější otázka – proč je pro nás jako pro lidstvo tak snadné si z některých skupin dělat prostě jen pracovní nástroj??
Jednoho dne se na Zemi objevila partička takových replikantů
Novější verze, která měla pro jistotu pouze čtyřletou životnost. Neutekli na Zemi jen tak. Chtěli, aby jim jejich výrobce Tyrell životnost prodloužil. Nechtěli zemřít…
Najít je, chytit je a odstranit je měl právě Blade Runner v podání Harrisona Forda.
Nebojte, příběh vám spoilerovat nebudu. :-) Ale můžete se těšit na hodně temnou vizi Los Angeles roku 2019 (naštěstí jsme to takhle „daleko“ zatím nedotáhli), přelidněné deštivé ulice, nový jazyk a časté výzvy k tomu přestěhovat se mimo Zemi, kde se už nedá žít. Ale na to je třeba mít peníze. Ale pokud máte doma psa nebo i ptáčka a není umělý, jste vlastně boháč.
Když jsem tuhle vizi v devadesátých letech viděla, byla ještě tak vzdálená… neskutečná… prostě sci-fi. A přece sci-fi v sobě vždycky nese varování, protože jejich autoři do příběhů vkládají vize, které se velmi dobře mohou naplnit. Podobně jako když si vezmete dalekohled a vidíte v dálce blížící se tsunami, které vás spláchne. Zatímco ostatní se bezstarostně koupou v moři…
Nikdy to nevzdávej!
To bylo poselství, které mi tenkrát Blade Runner přinesl. Poselství, které nejspíš nepřinesl nikomu jinému, co jsem tak kdy četla komentáře a recenze. Obvykle se píše právě o tom, jak replikant Roy (v podání Rutgera Hauera) se ukázal jako lidštější než člověk v podání Harrisona Forda.
A pak se samozřejmě spekuluje o tom, zda to byl opravdu člověk. Pak se také hodně mluví o vztahu Deckarda (onoho Blade Runnera) a Rachel. Androidky, která si dosud myslela, že je člověk.
Drsná témata. Chováte se jako člověk, nebo spíš jako robot? Jsou vaše rozhodnutí opravdu vaše, nebo jedete podle nějakých vnitřních programů nebo očekávání zvnějšku? Vážíte si opravdu svého života? A jak se chováte k ostatním? Nevyužíváte je, neopovrhujete jimi? I kdyby to byly jen nižší verze života? Zvířata, rostliny, příroda. Roboti?? (O Sofii, umělé inteligenci, už jste slyšeli? Věk robotů je na spadnutí…).
V celé té depresivní vizi budoucího života, kde nebylo nic opravdu živého, protože najít reálné zvíře a opravdový strom bylo umění (kam se hrabe pár měsíců korony??), mě ale nejvíc oslovily závěrečné scény. Bolavé, děsivé, temné, boj na život a na smrt. Nikdy to nevzdávej…
A do toho ta hudba. Líbí se vám?? Pojďme tedy na pokračování. A další hudbu.
(Úvodních 5 minut, beze slov, jen hudba a obraz. K obrazu se pak klidně vraťte. Uděláte si představu, co byste viděli, kdybyste film viděli...)
Blade Runner 2049 – po třiceti letech, ale jako předpověď počasí
Jestliže první film byl temný, ale jeho příběh tak trochu vzdálený tomu porevolučnímu optimismu u nás, tenhle film z roku 2017 je, jako když vám to tsunami předpoví meteorolog. Je to jistota. Přijde možná až později, ale zemětřesení, které ho vyvolalo, už nastalo. Je to jen otázka času… nebo máme ještě šanci a neskončíme tak, jako ve filmu??
Uvážím-li, že (doufejme z legrace) spousta mužů v komentářích prohlásila, že by měli doma radši virtuální partnerku nebo replikantku než živou ženu s jejími nároky a nepředvídatelnými náladami, tak tedy pánbů potěš. :-) Nicméně něco na tom bude, protože už teď můžete narazit na články o tom, že existují sexuální panny, které jsou živým ženám už velmi podobné. A trocha toho A.I. tomu ještě přidá. A vidíme, jak lákavé jsou hry a virtuální realita.
A v souvislosti s filmem vyvstávají další a další otázky. Otázky po tom, v jakých environmentálních podmínkách my budeme jednou nuceni žít. Otázky po tom, jak moc reálný bude náš život, nebo bude podobně silně ovlivňován technologiemi? Otázky po tom, co to vlastně znamená být člověkem??
Ego ze zcela jiného úhlu pohledu
Kolikrát jsem už slyšela dohady o tom, zda je pro nás Ego důležité, nebo zda je pro nás spíš překážkou v rozvoji. Osobně se kloním k názoru, že je v prvé řadě třeba se dohodnout, co slovem Ego myslíme, a co je pro nás vlastně důležité.
A řekněme, že pokud stojíme o to nepodmíněné štěstí, tak je v nás něco, co nám v něm fakt brání. Co myslíte vy, že to pro vás je?? A je jedno, jak tomu budete říkat.
Blade Runner mě překvapil. Protože ačkoliv v něm o téma lidskosti jde především, že je možné se nad ním zamýšlet až do takové hloubky, mě nenapadlo. Ale napadlo to autora dalšího videa níže (bohužel pokud nevládnete angličtinou, nejdou tam nastavit české titulky).
Zamysleli jste se někdy nad tím, co z vás dělá to, čím jste? Při meditacích, ve kterých nejde jen o to cítit se dobře, ale opravdu poznat sám sebe, je to celkem běžná otázka. A pokud se člověk zabývá neduálními učeními, buddhismem, advaitou nebo si čte Tao-te-ťing (a vy můžete se mnou taky :-)), čte o tom velmi často. Narazíte na to i v té tmě, ze které jsem se nedávno vrátila. Protože tam vám z toho, s čím se obvykle identifikujete, moc nezbývá. Kdo tedy jste, když odhodíte všechno, co nejste vy???
Řekla bych, že důležité je říct, že ve chvíli, kdy chceme být něčím zvláštní, o to opravdu zvláštní přijdeme. Ale nebudu spoilerovat. :-) Ani film, ani to, co vás třeba právě při sledování tohoto filmu může osvítit. :-)
Viděli jste některý z filmů? Starý, nebo nový? Nebo oba? Líbil se, nebo na vás byl moc dlouhý, zdlouhavý a vlastně nudný? Oslovoval vás příběhem, poselstvími, vizuálně, nebo hudbou? Donutil vás se nad něčím zamyslet? Protože to dobré filmy umí.