Je mi moc líto, že jsem tenhle rok do značné míry nechala jen tak plynout a nesnažila jsem se zachytit jeho jednotlivé vlnky. Ten obraz by mohl být letos obzvlášť zajímavý. Rok 2020. Nejsilnější a nejvýznamější rok novodobé historie. Na celé naší Zemi. A mně takhle proplul mezi prsty…
Tak snad zachytím pár tahy (údery klávesnice) ještě ty poslední týdny. Jak se zdá, bude to stát za to. A rozhodně bude zajímavé si pak zpětně (jestli to tedy přežiju…) připomenout, jak to člověk vlastně prožíval. A co všechno za změny mu tenhle rok přinesl. A nemusí být přece jen negativní, co myslíte?
Přinesl i vám nějaké změny v tom, jak vnímáte sami sebe a svět kolem sebe? Jak se učíte zvládat šikovněji jeho nároky? (A že každý rok přináší výzvy a tenhle rok obzvlášť!). Určitě by bylo zajímavé, kdyby se dole v komentářích sešly i vaše příběhy…
Letošní rok je prostě něčím prazvláštní
Poprvé po tolika letech jako bych se i tady na blogu zastavila spolu s celým světem a nabídla v sobě prostor pro nějakou změnu v tom, co, kdy a jak píšu. Předtím jsem roky každý týden zaznamenávala, čím mě daný rok fascinoval a co mě učil. Každý rok dokonce dostal svůj symbol – rok daru, rok Freddyho Krugera (je asi jasné, jaký byl) nebo rok sněženky či Spiritu.
Každý rok díky tomu vznikal jiný druh textů – tématické měsíčníky Magazinu Aves (z nich vznikla nakonec celá knížka o tom, co všechno je potřeba, abychom vdechli život poselstvím svého dětství). Ebooky pěti elementů nebo loni série DEVATENÁCTKA (jak jinak ji pojmenovat, že?). Těchto 50 kratičkých absurdních hříček o tom, jak sami sobě šlapeme po štěstí. A letos jsem začala se sérií ODE DNA DO HLUBIN, ale stalo se cosi, co mě ji přimělo ukončit po pár týdnech.
Jak říkám, rok 2020 je prazvláštní. To už jste asi pochopili taky. :-)
Co mi tedy přineslo uplynulých 10 týdnů?
Bílý květ totiž představuje deset týdnů elementu KOV, který trvá od poloviny srpna do poloviny října. Je to období, které krásně symbolizuje obrázek pampelišky v úvodu. Je to čas, kdy můžeme nechat odvát to, co nám už neslouží. A zároveň čas, kdy se můžeme naučit pár důležitých věcí, které nám přijdou vhod přes zimu a pak od jara opět v dalším ročním cyklu. Abychom neopakovali stejné chyby a nesklízeli tak i příští rok to, co sklízíme teď…
Nebo abychom se přestali bát chybovat. :-)
Máte teď pocit, že si protiřečím? :-) Že v tom teď začínáte mít chaos a chtěli byste něco jednoznačného a jasného? No, dokud člověk víc nenahlédne do toho, jak funguje prolínání protikladů, tak to, co je velmi jednoduché, vám bude zákonitě připadat jako děsně zašmodrchané. To je normální. Celé roky jsme totiž naši mysl učili myslet jinak.
Pojďme se na to podívat blíž
Například jsme se učili být vděční za to dobré, čeho se nám dostává. (A i to není někdy úplně snadné, protože jsme se zároveň učili, že nemáme usnout na vavřínech a chtít víc.) Já třeba byla v srpnu vděčná za to, že jsme nakonec nemohli odjet na plánovanou dovolenou do Španělska. Protože mi to pak přineslo spoustu nevšedních zkušeností, které bych v Lloret de Mar neprožila. A ano, byla jsem vděčná i za to, že tady v Evropě vůbec nějakou dovolenou můžeme mít a ne jak někde v USA, kde jste prý podle jedné Američanky za lenocha, když si vyberete dovolenou.
Naučit se vděčnosti, a nejen za to dobré, je jedním z důležitých úkolů podzimního období KOVU. Učí člověka dívat se na věci jinak a nebránit se tomu, oč nás třeba podzim připraví. Třeba o každoroční dovolenou u moře. Vděčnost vás v té chvíli dokáže podržet, jestli jste se ji učili v sobě rozvíjet. Dokážete teď vnímat vděčnost navzdory tomu, oč jste letos přišli??
Už jste někdy strávili dovolenou ve městě, kde normálně žijete?? Já pozvala svou matku, se kterou obvykle jezdíme k moři, na dovolenou do Brna, kde bydlím. A řeknu vám, měli jsme to i s mumiemi, popíjením drinku u vody, návštěvou pevnosti, nebo zámku. Nakonec to byla jedna z nejlepších dovolených vůbec a hlavně mé matce, která se stará o mého otce po mrtvici, přišla velmi vhod. A vlastně i mému otci. Péče o postižené je psychicky velmi náročná… pro obě strany…
Let go
A let balónem, který pilotovala moje studentka angličtiny, dokonale zapadl do jednoho z témat týdne. Protože co nám nejvíc bere energii? Když se snažíme letět proti vzdušným proudům.
Let go / nechat být je jedním z nejdůležitějších umění podzimního období. Ale podobně jako u vděčnosti, i tady je potřeba hledat tu zlatou střední cestu. Plout s proudem, ale zároveň si najít ten svůj proud, na který se můžeme naladit. I když třeba ostatním to fouká na druhou stranu. :-)
Tenkrát jsem také natočila své první video s využitím programu na editaci videí. Jaký je tvůj sen? (balónové motivační video z nadhledu). Protože příběh pana Kubíčka, který už za komunismu začal vyrábět první balóny, je dokonalým příkladem, co všechno nemožného je vlastně možné. Třeba vás video inspiruje??
Myslím, že let balónem byl i pro mou matku, i pro mou dceru vrcholem celé dovolené. Jak tedy nebýt vděčný za to, že nám sebrali možnost cákat se zas u moře jak každý rok??
Kdy vzdorovat a kdy ne?
I tady je potřeba hledat tu zlatou střední cestu. Není to buď ano, nebo ne. Jde spíš o to, kdy ano (a jak) a kdy ne. Pravidla určuje situace.
Ani mě po těch letech nepřekvapilo, že se mi v tomhle projektu tato lekce objevila zas. Ve chvíli, když se řešilo zavírání škol. Moc se mi líbilo, když se mi na FB začaly objevovat zprávy o hybridní výuce. A když pak dokonce došlo k tomu, že vláda zavedla střídavou školu. Super!
Konečně snad lidé vnímají, že není jen ANO, vs. NE? A snad se tedy ledy hýbají a postupně se dobereme i k nějakým změnám ve školství? Aby si to vzdělávání nemusely děti chodit odsedět (jak do vězení), ale měly opravdu moderní vzdělávání, které je kromě vzorečků naučí i samostatně se připravovat a organizovat si čas. Samozřejmě jde hlavně o ty starší děti, i když v Montessori třídách se právě tohle učí už od prvních tříd.
A podobně nestádně bylo možné zareagovat i na povinnost roušek. Opět jsem neřešila, jestli ano, či ne. Ale spíš, jak si to udělat po svém. :-) Abych dodržela pravidla, ale zároveň se v tom zbytečně netrápila. I na tohle téma jsem natočila video i s 5 tipy, jak se postavit k tomu, co nás trápí.
Protože i to je klasické podzimní téma, které je dobré si právě teď zpracovat. Mrkněte se na ně, třeba zjistíte, jak se dá nosit rouška tak, abyste ji měli přes nos i ústa, ale zároveň se vám celkem slušně dýchalo. Já se fakt divím, že na to nepřišlo víc lidí??
Chybovat je lidské, být obezřetní je božské
Zlatá střední cesta se týká i oněch chyb, jak už byla řeč výš. Protože co je pro nás naprosto zásadní, je setřást ze sebe na podzim tu obavu chybovat. Brání nám totiž zkoušet nové věci. Anebo se snažit napravit ty staré. A učí nás odpouštět. Sobě i druhým.
Ale největší chybou je nejít tou zlatou střední cestou. To jest, žít s umanutým přesvědčením a neřídit se tím, co vyžaduje situace. A tak někdy buďme otevření chybám. A někdy buďme obezřetní a už nechybujme. A hledejme křehkou hranici mezi strachem z chyb a lehkovážností.
Učit se v životě vnímat tu křehkou hranici a jít po ní je, jak vidíte, základem rovnováhy a spokojenosti.
A tak upozornit na to, jak důležitá je právě zlatá střední cesta, bylo mým velkým podzimním tématem. Když jsem pro své čtenáře uspořádala soutěž, ukázalo se, že nikoho nenapadlo, že tím nejdůležitějším v životě je právě ta zlatá střední cesta. A i když jsem jim to prozradila, až na jednu výherkyni nevěděli proč vlastně. A tak jsem na tohle téma napsala článek Víte, co je v životě opravdu důležité??
Vůbec myslím, že právě během tohoto podzimu vzniklo pár nejzásadnějších článků, které jsem kdy napsala. A tenhle je jeden z nich.
Na podzim je také ideální čas obezřetnost/bdělost rozvíjet. Když se člověk přizpůsobí přírodním rytmům a nesnaží se jít proti proudu (jak už byla řeč), může udělat totéž co příroda. Stáhnout svou energii dovnitř a ke svým kořenům.
A protože letos Korona, o to víc jsem chtěla lidem nabídnout čchi kungové lekce Orla v hnízdě. Než nás zavřou. :-) Protože neznám lepší způsob, jak rozvíjet bdělost, zároveň se i po tělesné stránce protáhnout a uvolnit a ještě načerpat nějakou tu energii. A byla jsem vděčná i za první víkend (byť nakonec jen online) ročního instruktorského kurzu Orla v hnízdě. I když ho už roky učím, pořád je o se učit. :-)
Jít si svou vlastní cestou je velké umění
Podzimní období můžete využít i k tomu setřást ze sebe vlivy svého okolí a začít hledat to, co je z hloubi duše vaše. (Ideální čas se do sebe ponořit pak přijde v zimě.) V první řadě je ale potřeba si uvědomit, co je vaše a co ne. Protože to by vám pak vadilo ve výhledu. :-)
Co vás volá? Kam vás to volá? Umíte naslouchat tomu vnitřnímu hlásku? A jste zvyklí to dělat?? A řídit se jím?
Kam to volá mě jsem si uvědomila, když mnou zarezonovala píseň z mého oblíbeného anime Made in Abyss. (O něm nemůžu nemluvit, protože pro mě byl nejsilnějším impulzem tohoto období.) Ostatně rezonovala podobně jako píseň Into the Unknown z Frozen 2. Ano, zvídavost, touha prozkoumávat neznámé, kam většina lidí nechodí. Naladit se na ten pramen hluboko v sobě a jít s tím, kam se voda z něj vydá. Ano, ta píseň se jmenuje Underground river (Podzemní řeka).
Klidně si ji k dočtení článku pusťte. :-)
To, co nám nejvíc brání jít si tou svou vlastní cestou, je strach a silná touha ten strach nějak potlačit. A bylo to opět Made in Abyss, které mi zároveň ukazovalo, co mě oslovuje, a zároveň i to, čeho se bojím. A dalo mi skrze ten seriál prožít všechno to, co mě děsí. I na tohle téma jsem musela napsat článek, protože nic tak silného jsem už dlouho nezažila. (Pohled do propasti života a jak ho snést.)
Jestli si někdy říkáte, že tenhle svět je krutý (teď třeba hodně sleduju jednu severokorejku, která vypráví o tom, co za hrůzy se tam děje) a jak tohle vědomí unést a spokojeně tady žít, nebo dokonce takový svět milovat, tohle anime může být pro vás. A to já nejsem fanoušek anime.
Ale připravte se na věci, které obvykle nechceme vnímat a už vůbec ne vidět. A zároveň se připravte na úchvatnou krásu Propasti a hudební linky, která vás jí provází.
Vzpamatujme se, to slunce tam stále září
Závěrečným tématem podzimního období KOV je „láska, se kterou neseme svůj kříž”. Předchozích 9 týdnů sloužilo k tomu, abychom v sobě nalezli sílu (energii) nevyhýbat se tomu, o nás trápí, a unést to. S vděčností, ba i s tou láskou. Netrápit se chybami svými a druhých. Přestat se tolik bát a vzdorovat.
Často se mluví o světle v nás. Ke kterému je možné se třeba obracet tak, že se upínáme na drobné hezké maličkosti. Že si vzpomínáme na hezké chvíle. Že místo beznaděje v sobě probouzíme naději. Místo stěžování onu vděčnost. Že si dopřáváme radost.
Ale to je pořád jen odvracení pohledu od toho, co nechceme vidět, protože je to pro nás moc těžké.
Pak se mluví o té jasné obloze nad těžkými černými mraky. Pokud k ní chcete proniknout, nemůžete nejít skrz ně. Nemusí to být dvakrát lákavé, ale když se všemi těmi těžkými emocemi, strachem, hněvem, nejistotou apod. zůstanete, zjistíte, co je za tím vším. A uleví se vám, protože najdete sílu, o které jste si nemysleli, že ji máte. A pocit jistoty, o které jste si mysleli, že neexistuje. Jako by vás něco objalo. A to ve vás umí rozlít takový pocit blaženosti, že žádné hezké maličkosti a dávné hezké chvíle jsou proti tomu nic.
A můžete jít ještě dál a uvědomit si, že to všechno negativní, co vás někdy tak zraňuje a co byste nejraději nezažívali, ale tedy ok, vzdávám se a projdu si tím až k té blaženosti (to přece stojí za to, že), má neuvěřitelné pozadí.
Je tu, protože vás to vede k tomu, po čem v hloubi duše toužíte, toužili jste a vždycky toužit budete. Je to odpověď na vaše volání. Ať se to zdá sebešílenější.
Není pak zbytečné se tomu bránit a stěžovat si na to?? Víc v článku, který jsem prostě napsat musela. Protože Korona teď takto oslovuje každičkého z nás. A je škoda se zbytečně trápit. Fakt doporučuji si ho pročíst. Třeba několikrát, dokud nezažijete tu úlevu, kterou vám může poskytnout.
Celá ta koronoidní záležitost mě letos už od jara velmi nutí poskytovat podporu druhým, protože vnímám, jak moc to většina lidí potřebuje. I ti, kteří se snaží držet pozitivního myšlení, ale v hloubi duše jsou vyděšení. A tak se učím pracovat s FB skupinami, učím se natáčet videa na youtube. A píšu články, které se snaží co nejlépe shrnovat to, co jsem se já sama za víc jak 20 let svého putování za štěstím naučila.
A tak klidně čtěte a dívejte se a snad v tom sami pro sebe najdete něco, co vám v dnešní době uleví. Já sama jsem, jak jinak, zvědavá, co bude do konce roku dál. Vždyky to bývají velmi silné týdny ponoru a objevů. Teď to bude nejspíš ještě zajímavější.
Vzpamatujme se… to slunce tam stále ještě září…
Konec roku se blíží, ale roční projekt STROM ŠTĚSTÍ má před sebou stále ještě pár týdnů elementu ZEMĚ A a elementu VODA. Se všemi tématy, díky kterým se dají naše životní zkušenosti přetavit v rozvíjení vnitřní rovnováhy a odvahy, (sebe)důvěry a (sebe)jistoty. To jsou totiž dary posledních dvou elementů tohoto roku. Stačí je využít. Pokud se chcete přidat, můžete ZDE. Projekt je už roky otevřený všem ZDARMA. Proč do toho tedy nejít? :-)