Zázraky neduality – „Nic nedělat a všeho dosáhnout“

Vzhledem k tomu, že bych se jako religionista ráda ujala výzvy napsat knihu o neduálních učeních, kterým jsem se za studií věnovala, rozhodla jsem se v rámci příprav uveřejňovat zde na blogu články série „Zázraky neduality“. V mých e-knihách a článcích se můžete už teď dočíst o tom, co všechno snaha o neduální život obnáší v praxi. A takových praktických knih existuje víc. I o nich plánuji v sérii „Zázraky neduality” psát. Třeba právě dnes. Ale objeví se zde i teoretické články o neduálních učeních jako takových. Jedním z prvních bude stručný úvod do advaity, indického učení, kterému za název nedualita vděčíme. 

Nedávno jsem u Jana Raka, českého kvantového fyzika, četla o tom, že se dnes rodí nové vědecké paradigma. Řekla bych, že už je na čase, aby i věda, která dnes tvoří základ toho, čemu věříme a nač se odvoláváme, dodala punc racionality tomu, co je stále považováno za iracionální. A otevřelo ten zcela jiný svět i těm, kteří nic jiného než to vědecké neberou v úvahu.

Nové paradigma rozbíjí to klasické dualistické, které, jak říká Jan Rak,  svět rozděluje na protipóly – objekt-subjekt, hmota-vědomí atd.

Podle mě je tedy na čase o nedualitě mluvit čím dál víc. Ukázat, co to vlastně nedualita je. Jak se o ní dosud mluvilo z filozofického úhlu pohledu a to v rámci nejrůznějších světonázorových směrů. A poukázat také na to, že to vědecké nadšení z nových objevů a z možnosti nabídnout lidem ráj, když ovládnou vlastní mysl (jak říká Jan Rak), je – opět – tak trochu předčasné.

Fakt, že si „realitu každý vytváří podle sebe” je neduálním učením znám již tisíce let. Je jim ale také známo, jak náročné je přestat si tvořit tu, která nám štěstí ve skutečnosti nepřináší. Podle některých učení to může trvat dokonce mnoho životů :-)

 

Nedualita v praxi

Byla bych nerada, aby se z neduality stala jen suchá teorie a intelektuální předhánění se v tom, kdo je vědomý nebo kdo je neduální. Nedualita by neměla zůstat jen v hlavě nebo v klasických neduálních větičkách jako je například „Není, kdo by trpěl”. Bylo by to stejně nesmyslné jako ohánět se větičkami o zrcadlení, kdykoli chceme utéct před tím, co se nám nelíbí. Měly bychom být schopní nedualitu využít v praxi tak, aby nám pomohla žít opravdu spokojenější a šťastnější život. Ne pouze manipulovat životem, aby nám vyhovoval.

Stejně tak bych tedy byla nerada, aby se z neduality stal jen další nástroj k tomu vytvářet si svět podle svých vlastních představ a přání. To poslední dobou obzvlášť frčí, protože naše západní prostředí tomu nahrává. Často slýchávám, že „já si to udělám po svém a jestli se to druhému nebude líbit, je to jeho věc.”

Nedualita ale neupřednostňuje Já před Ty. Ani Ty před Já :-) Nedualita žádné Já ani Ty vůbec nezná. Což ovšem neznamená, že si člověk může dělat, co ho napadne.

Nedualita ani nehledá způsob, jak odstranit ze života to špatné a nahradit ho něčím dobrým. Něčím, co se nám líbí. Něčím, co si právě proto přejeme v životě zažívat. Nedualita dobré a špatné totiž nerozlišuje. 

Nedualita vypadá na první pohled tak krásně. Teoreticky je plná štěstí, svobody a lásky. Ale praxe je úplně jiná než ta krásná teorie. V praxi zákonitě narážíme v první řadě na to, že netušíme, co si počít s tím, co vnímáme jako negativní. Všechno se v nás vzpírá i při pouhé myšlence, že bychom snad měli přestat hodnotit. Máme snad rezignovat na to dobré, hezké a správné?? Na změnu k lepšímu? Nebo narážíme na to, že netušíme, jak řešit všechny ty koány (nelogické hádanky) v našem vlastním životě. Jak se vyrovnat s paradoxní podstatou neduality. Nebo na základě čeho jednat, když vám nedualita sebere to, z čeho vaše aktivita obvykle vychází – touhu po tom, co máte rádi :-)

 

Nicnedělání neznamená sedět a nic nedělat

Slyšeli jste někdy o wu-wei? 

Jde o taoistický koncept, který se někdy překládá jako „nedělání”. Nejde ale o to, že fatalisticky sedíme, neděláme nic a jen sledujeme, co se děje. Jde o činnost v souladu s tao. Nebo řekněme v souladu s přirozeností věcí. Je to podobné rozevření plachet a plavbě po směru větru. Nebo to můžete zažít při čchi kungových pohybech, kdy se naladíte na energii (čchi). Onu uvolněnost a lehkost.

Když nejdete proti proudu, vaše činnost nevyžaduje nadměrné úsilí.

I tento v podstatě neduální stav zní krásně, že? Bohužel naše mysl má snahu jít proti proudu. Buď má tendenci stavět se proti změnám, které nám nejsou vhod. Nebo se snaží změnit to, co se nám nelíbí. Jsme přesvědčeni o tom, že kdybychom to dělali jinak, rezignovali bychom na snahu o nějaký pokrok a růst. O snahu po něčem lepším, než je. A vždy je co zlepšovat, že?? :-)

Existují knihy i videa, které poukazují na to, že snaha jít proti proudu nevede tam, kam se tím snažíme dostat. Že nakonec vůbec nic nezlepší. Spíš naopak. V tom nejlepším případě je to, jako když jen nahodíte rozpadávajícímu se domu novou fasádu. Nebo jako když se nedostatek vody snažíte vyřešit hlubšími studnami a většími nádržemi…

To asi není zrovna ta změna, po které doopravdy toužíte…

V druhé části tohoto článku se podíváme na obsah knížky, která se již podle samotného názvu, „Nic nedělat a všeho dosáhnout”, právě tímto zabývá.

Pokračování ZDE  (o Ablassově knize a o tom, jaké iluze je fajn ztratit)

---

Pokud vás zajímá ten jiný neduální svět, vstoupit do něj můžete ZDE, postupně se o něm budete dozvídat víc a žádný nový článek z toho Jiného neduálního světa vám neuteče :-)