(…první část článku je zde…)
Je to právě váš psychický stav, který máte do značné míry ve svých rukách. Určitě víte, že se můžete cítit svobodně i ve vězení, bohatě, i když máte hluboko do kapsy, a klidně, i když je kolem bouře. Protože tohle všechno jsou stavy mysli, které nemusí být závislé na tom, co se děje tam venku. Možná jste to i někdy zažili?? Možná jste někdy cítili tu opojnou vnitřní svobodu ve chvíli, kdy jste se najednou nenechali vytočit nebo vyděsit něčím, co by se vás bylo předtím dotklo?
Žádná vláda vám ale nepřikáže postarat se o svůj psychický stav. To je na vás. A já doufám, že až se dostanete ke konci tohoto článku, budete mít v ruce něco, co vám pomůže najít v téhle nejisté době tu vnitřní jistotu.
To nejdůležitější, co je teď potřeba
Na světě existuje jedno memento, které by nás mělo oslovit ještě víc než strach z italského scénáře nebo příchodu další totality. Možná jste slyšeli o situaci v Argentině? (Článek zde, nebo novější anglický zde.)
Několikaměsíční karanténa si tam v Buenos Aires už vybírá svou daň na psychice lidí. Chronický stres vede k úzkostem, depresím, potížím se spánkem, arytmiím, nechutenstvím apod. 200 dní karantény je 200 dní karantény. Nás čeká zima a tohle, co je mnohem pravděpodobnější než covid a Gates, nechcete.
Už dlouhá léta si myslím, že je nejvyšší čas, aby se lidi naučili hledat spokojenost jinde než ve věcech, situacích nebo lidech tam venku.
Protože když jednou ochutnají ten pocit, že „nic nepotřebuji a ničeho se nebojím”, tak bude na světě výrazně líp. Už teď by vám bylo líp, kdybyste právě tohle alespoň do jisté míry cítili, že???
Co tedy s tím?
Určitě si různě na netu (a dá se i tady na mém webu) najdete tipy, co všechno se dá dělat, abyste se udrželi v co největší psychické pohodě. Osobně si ale myslím, že nejsilnější kotvou v rozbouřených vodách covidu nám může být vědomí toho, proč se tohle všechno děje.
Smysl a jistota, že vše je tak, jak má být, ať to vypadá jakkoliv. Která nám pak dává i sílu dělat to, co je potřeba, abyste se nenechali zmanipulovat žádnou stranou. Najít tu zlatou střední cestu mezi extrémy a protiklady, která je v životě nejdůležitější a o které už také byla řeč.
Teď je tak krásně vidět, jak důležité je najít v těch všech protichůdných proudech rovnováhu…
Proč se tohle všechno děje?
„Vím, že nic nevím.“ :-)
Na tuhle otázku si dokážete odpovědět ostatně jen vy sami. Proč se vám tohle všechno děje? Jaký smysl tomu ve svém vlastním životě dáte?
Podobně uvažoval už psycholog Frankl, známý tím, že svou logoterapii (terapii smyslu) postavil na svém pobytu v koncentračním táboře. Ano, horší pocit ohrožení života, zdraví a celé existence si ani neumím představit. Vše se dá podle něj překonat, když objevíte, k čemu by vám to třeba mohlo být dobré. Nebo komu byste mohli být dobří vy.
Nezapomínejme ale na jednu důležitou věc – ve hře jsou větší síly, se kterými máme všichni v životě svou zkušenost. Které si tak umí pohrávat s našimi plány jako s onou lodičkou na oceánu a příjemně i nepříjemně nás překvapovat. A nikdo, ať je v té lidské hierarchii jakkoliv vysoko, vůči ní není imunní.
Vždyť jen zapátrejte ve svém životě po něčem, kdy jste prožívali něco, co byste si nevysnili jako svou ideální představu pohodového života, ale čím jste prošli a jste za to zpětně vděční? Protože vám to něco dalo? Změnu hodnot? Pocit větší síly a odhodlání? Poznání, komu důvěřovat a komu ne?
Určitě na nějaký takový okamžik ve svém životě přijdete. Alespoň jednou se vám to v životě povedlo? Vyjít z takové situace, kdy jste o něco přišli, nakonec vlastně bohatší??
Hraje se o to už odedávna
Možná se vám to nezdá, ale kdybyste chtěli pro někoho to nejlepší, co byste udělali? Dávali byste mu to, co si přeje, ale co víte, že příliš dlouho nevydrží a on pak bude zase nešťastný? Nebo byste zkoušeli, jestli jednou třeba nepochopí, že vlastně nic nepotřebuje, aby byl šťastný? A že se tedy nemá ani čeho bát?
Napadlo vás někdy, že nejlepší způsob, jak někomu ukázat, že vše, co potřebujeme, máme v sobě, je sebrat nám to všechno venku, co pro nás bylo dosud tak děsně důležité? A bez čeho jsme si mysleli, že nemůžeme být??
Všechno utrpení světa najednou v téhle optice vypadá jinak, protože to, co lidi může vrhnout do depresí (viz Argentina), je může také udělat duševně bohatšími. Silnějšími. Šťastnějšími, i kdyby korony padaly (viz Frankl). Snad vám tohle poznání, že vše je tak, jak má být, pomůže takovými být.
Protože najednou nic z toho, co se děje tam venku, nemůže zakrýt to jasné slunce, které za všemi těmi temnými mraky září a hřeje. Cítíte ho?? Vzpamatujme se a otevřeme srdce téhle hře o to skutečné štěstí nepodmíněné ničím a nikým, která se tu už odedávna hraje. Protože právě po tomhle stejně všichni v hloubi duše toužíme. A protože čím víc lidí se bude cítit spokojeně, tím spokojenější bude i celá společnost. Teď se otevřela možnost se posunout dál, tak ji nepromarněme.
Právě proto jsem se rozhodla tento článek napsat a podpořit jeho šíření. Jestli vám alespoň trochu pomohl podívat se na celou situaci ještě jinak, najít v tom všem hlubší smysl a trochu utišit všechny ty obavy, budu nesmírně ráda, když ho pošlete dál mezi další lidi, kterým by mohl také pomoci.
Článek zároveň vznikl v rámci tématu týdne „Kříž, který neseme s láskou“ ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ. Pokud byste chtěli zabrousit do poznávání té zlaté střední cesty hlouběji, nebo učit se vnímat životní poselství v každodenních událostech, nebo rozvíjet svou vnitřní svobodu, radost, klid, spokojenost a jistotu a odvahu, můžete jím procházet podobně jako já. Už roky je zdarma otevřený všem, kteří na tu cestu za tímhle druhem štěstím chtějí vydat také.
>> Vstoupit můžete zde <<