Pravda je, že blaženosti jsem při meditacích zažila spoustu. Už dávno se čas od času přelévá i do každodenního života. Stačí se zastavit. Ono to ve své podstatě není moc těžké. Věřím, že nakonec to může zvládnout každý. (Ostatně, co jsem tak slyšela, desetidenní vipassana dělá divy s kdekým a nemusí pršet blaženost, hlavně když kape, že?? :-))
To, co je těžké, je prodrat se skrz ty trny, které ten Jiný svět zakrývají. Ostny zklamání a nepříjemných zkušeností, které se kolem nás ovíjejí, a nechtějí nás pustit dál. Postavit se jim někdy bolí a ne vždy máme dost síly a hlavně dost důvěry v to, že to má vůbec smysl. Většinou se nakonec sebereme a odjedeme do té pomyslné vesnice pod zámkem spící Růženky. Místní hospoda, jídlo a pospolitost tam je totiž jistota :-)
I vipassana bolí. A stejně se tam těším! Ačkoliv znám, jaké to je sedět hodiny v meditaci, těším se.
- Ano, člověku se chce spát (my jsme loni začínali v 5 ráno!). Dokud si nezvykne na jiný režim.
- Ano, člověka bolí tu nohy, tu záda, tu za krkem. Dokud si nezvykne sedět.
Ano, zažila jsem loni jen mírnou kratší verzi. Mohli jsme si číst a psát. Mohli jsme mít i mobil. Méně jsme seděli a více chodili. Když jsem si chtěla zacvičit orlí čchi kung (styl Orel v hnízdě), mohla jsem. Mohla jsem si dělat, co jsem chtěla, jen mluvit ne. A to mi vyhovovalo…
Za to všechno, co člověku taková intenzivní meditační praxe v přírodě dá, to stojí! O Jiném světě si totiž můžete stokrát číst a můžete mu i rozumět (což ovšem není žádná hračka), ale k čemu Vám ta znalost je, když ji nedokážete vnést do praktického života?? A to bez trpělivé práce s myslí (meditace), ale i s tělem prostě nejde! Můj manžel říká, že to není nic pro něj. Příroda? Super. Ale něco tam dělat. Někam jít, rozdělat oheň a postavit stan (kde je to možné). Až dojde na blackout (hope not), nebojím se. Manžel se o rodinu v lese postará a ještě si to bude ohromně užívat :-)
Ale vipassana? Nebo jakákoliv jiná meditace? Jen sedět a hledět??
Chápu ho. Vzpomínám na okamžik, kdy jsem se před cca 20 lety rozhodla se svým životem něco zásadního udělat. Bylo to v Egyptě. Koupila jsem si knížku o egyptských mystériích (a tajích hieroglyfického myšlení) a sedla jsem si s ní do jedné z kaváren v jednom z káhirských mallů. V knížce byla spousta úkolů. Jediný, který jsem brzy zjistila, že nezvládnu, byla bdělá chůze :-) Nešlo to. Potřebovala jsem pohyb a mé myšlenky byly ještě rychlejší. Až po mnoha a mnoha letech práce na sobě (a na tom symbolickém hieroglyfickém myšlení) jsem zasedla ke své první meditaci na víkendovém semináři Orla v hnízdě a zjistila jsem ke svému údivu, že je to prostě super!
Znáte ten pocit, kdy se jako by vznesete nad hladinu svých myšlenek a kolem Vás a ve Vás zavládne ticho a radost?? Vždycky jsem se začala usmívat, jak blázen. Jen tak. Pro nic za nic. Takové je totiž bezpodmínečné štěstí… a to je to, oč v Jiném světě jde…
Škoda, že jsme tak často pohlcení běžným životem, že nám právě toto štěstí uniká. I když už jsme si na ně sáhli. Ale má zkušenost říká, že je to otázka času a praxe. A jak říká můj oblíbený neduální učitel Rupert Spira, jednoho dne se to překlopí a Vy zjistíte, že jste spíš svobodnou součástí prostoru než jedním z objektů (subjekt), který jiné objekty sleduje, hodnotí, odmítá či po nich touží. Nebo se jich zuby nehty drží…
Jsem zvědavá, jaká bude desetidenní klasická vipassana
Ta, jak ji učil Goenka, a jak se učí po celém světě. Dosud jsem narazila na dvě (české) kamarádky, které ji absolvovaly. Jedna v Austrálii a druhá několikrát v Indii a v Německu. Ta druhá o ní dokonce napsala celou dizertační práci :-)
Pravidla jsou na celém světě stejná:
- Denní režim, ze kterého jde tak trochu hlava kolem :-) Jak se můžete dočíst na stránkách vipassany, den začíná ve 4.00 budíčkem, uff. A během dne je rozvrženo 10 hodin meditace. Uf. Uf.
- Ctnostné mlčení. Nemluvit. Ale ani nepsat a nečíst! A na mobily a počítače také zapomeňte. Jste už technologický závislák? Pak je to dobrá desetidenní odvykačka…
- Jednoduchá vegetariánská strava. Ovoce a čaj odpoledne. Pokud jste na vipassaně poprvé. Pokud již podruhé, v tom případě máte smůlu a ani ovoce nedostanete.
Drsné, což? A přece se těším! Na ten klid. Na to, že si zvyknu necpat se hned, jak dostanu chuť. Na pravidelný režim, který bych si ráda, spolu s tou bdělostí, udržela i po návratu zpět do práce. Na ono heslo, že Nic a nikdo není důležitější než naše energie! Četli jste ten článek u mě na starém blogu?? To je totiž ten základ sebelásky, která respektuje stejnou měrou Vás i Vaše okolí. A energie, její množství a kvalita, jsou zase tím lakmusovým papírkem, který Vám řekne, zda sám sebe tím, co děláte (moc či málo) a co jíte, neničíte. Nebo sám sobě prospíváte…
Těším se, až právě díky vipassaně zapadnou další puzzlíky do toho jednotného obrazu. Právě to je totiž téma tohoto týdne na mém starém blogu. A téma týdne se v mém případě během uplynulých 4 let vždycky nějak naplnilo! Meditace mi vždycky přináší velmi cenná poznání a celkem pravidelně je to právě meditace, která mi pomáhá nacházet jednotlivé dílky a vnímat ten celkový obraz.
Ale i tak jsem zvědavá, s čím přijedu :-) A co Vy? Láká Vás vipassana? Navzdory tomu, jak je to náročné? Kurzy jsou navíc zdarma (včetně ubytování a stravování), jen za dobrovolný příspěvek, který můžete dát kdykoliv po absolvování kurzu.
P.S. Mimochodem, tento článek již patří do tzv. poklidného blogu elementu ZEMĚ. Ohnivé léto již totiž skončilo (ačkoliv to venku vypadá přesně naopak :-)) Ale jen se podívejte na pole. Žně už jsou tady…
Zaujal Vás článek? Chcete také žít jinak? V tom Jiném světě? Přidejte se! Je to někdy dobrodružnější než bungee jumping, zábavnější než nejnovější komediální hit, hravější než online hry a objevíte toho o sobě a druhých lidech víc, než kdybyste projezdili celý svět! Napište si o stručné PDF o Jiném světě a dozvíte se, co všechno je tu jiné! CHCI SE SEZNÁMIT S JINÝM SVĚTEM.