Narazila jsem v jedné z FB diskuzí na Léčebný kód. Prý velmi dobře funguje. Půjčila jsem si knížku a zjistila, že láska a pravda jsou tam dvě z mnoha ingrediencí, bez kterých to prostě nejde. Ono to dává dokonalý smysl, že? Kdo bychom popíral sílu lásky a pravdy? Ale kdo v jejich sílu opravdu věří a opravdu se podle toho řídí??
Hloupé ale je, že zrovna v České republice je v současné době Pravda a Láska na černé listině velké části obyvatelstva. Tahle dvě slova ale všeobecně ztratila svůj běžný kontext a znamenají dnes to negativní, to konfliktní, to naivní, to manipulativní. To je jeden velký problém.
Druhý velký problém je, že mnoho lidí v sílu lásky a pravdy už dávno nevěří (možná proto teď máme i ten první problém). Ono se blbě v něco věří, když člověk na vlastní kůži už tolikrát zažil, že pravda a láska dostala na frak. A že když v ní někdo věřil, obvykle dostal na frak spolu s ní…
Dá se s tímhle něco ještě vůbec dělat??
Velká deziluze jménem Láska a Pravda
Jak jste na tom Vy? Stále ještě věříte? A jak moc mají u Vás Láska a Pravda namále??
Ono je to už pomalu jako s vírou v Boha. Brzy se začne možná říkat, že je to všechno jedna velká lež a kdo ví, kdo ji na nás narafičil, aby si mohl přihřát vlastní polívčičku…
- Zatím to většinou vypadá tak, člověk se párkrát zamiluje… a často spálí. Ukáže se, že druhý si jeho lásku nezaslouží. (Podvádí, lže, nezajímá se, je hrubý atd. atd.) Asi to spousta lidí zná. Ta zklamaná zlomená srdce. Ty měsíce, roky, životy, kdy je potřeba ta zlomená srdce léčit. A možná se to ani nepodaří. To že je ta slavná Láska?? Která má hory přenášet?
- S Pravdou se to má zase obvykle tak, že každý má tu svou. A pak se ji buď snaží vnutit tomu druhému (a dělá tou svou pravdou z druhých, kteří s ní nesouhlasí, blbce), nebo mu naopak nikdo nevěří a i kdyby snesl hory důkazů, tak ani neuvěří. Protože oni přece vědí líp, jak to je. Nebo prostě proto, že nemají možnost vidět to stejně.
A tak si Láskou a Pravdou zatím spíš ubližujeme, než by nám přinášela něco dobrého….
Láska a Pravda prý ale mají být léčivé – tak jak to tedy je??
Každý přece víme, jak povznášející to je cítit lásku (i zamilovanost). Když máme to štěstí a alespoň chvíli jsme centrem pozornosti a lásky, je to úchvatné, že??
A každý přece víme, jaké to je, když nám někdo říká pravdu, a jaké to je, když nám říká lež.
To je to, co Láska a Pravda umí.
Všechno ostatní je jen balast, kterým jsme Lásku a Pravdu pošpinili.
Ti dva za to nemohou. Může za to naše lidská slabost. Naše lidské nepochopení.
A jak souvisí Láska a Pravda s tématem tohoto týdne?
Tématem tohoto týdne je v rámci ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ „Co z nás vysává nejvíc energie.“ V článku, který jsem na toto téma psala loni (a najdete ho v ebooku elementu KOV), říkám, že je to hlavně vzdor.
Vzdor většinou souvisí s tím, že nechápeme, co se vlastně děje. Že věříme něčemu, co není pravda. (Krásně se o tom právě píše v knížce Léčebný kód.) A proto se pak zcela absurdně stavíme na odpor vůči něčemu, co nás vlastně vůbec neohrožuje, i když to tak vypadá.
A také souvisí s tím, že si často neuvědomujeme, že si vzdorem ubližujeme. Vzdor nemá vůbec nic společného s Láskou, kterou bychom měli minimálně vůči sobě projevovat. Nejenže je vzdor projev odporu vůči Životu, ve kterém se vůči němu stavíme jako ke svému nepříteli a ne ke svému kámoši. Protože nevnímáme Pravdu toho, co se nám odehrává před očima. Vzdor je i projev nenávisti vůči sobě.
Vzdor z nás totiž pomalu vysaje všechnu životní energii. A nepřinese vůbec nic z toho , co si obvykle myslíme, že nám vzdor přinese. Žádnou vysněnou změnu. Náš vzdor tak maximálně zamete harampádí pod koberec. Taková povrchní změna. Ale pod kobercem to tam je všechno dál.
Já tento týden zjistila, že má víra v Lásku a Pravdu je tvrdohlavě neústupná :-)
Za Pravdu jsem ochotná se bít a trpět. Nevěřím, že to, co je Pravda, se jednou neukáže. A ne, nemyslím si, že já jsem ta, která tu Pravdu má. Vyzývám druhé, aby se mnou o našich pravdách diskutovali. Nebo abychom si je prostě jen nenechávali pro sebe. Abychom se nad našimi pravdami zastavili a podívali se na ně blíž. I z úhlu pohledu druhých lidí. Čím víc lidí, tím líp. Jak jsem psala v jiném článku – každý z nás vlastníme ten puzzlík do jednoho obrazu. Mluvit o svých pravdách nemusíme kvůli tomu, abychom o nich přesvědčili druhé, ale abychom zahlédli ten obraz :-) Místo hádek a konfliktů.
A na Lásku věřím bezmezně. Nejde mi na rozum, jak může někdo někoho nenávidět. Párkrát jsem se dostala na hranu odmítavého pocitu. Tak strašně moc to bolelo. Ten pocit, že se na druhého člověka nemůžete usmát, protože se vedle něj necítíte dobře. A když se usmějete, víte, že to není upřímné. Pravdivé. Že lžete druhému i sobě.
Pochopila jsem i to, že nemá smysl se trápit tím, jakou si druzí zvolili roli v mém životě (ať již vědomě či nevědomě), a že na mě pak reagují tak, jak reagují. Obě strany se učí a každý tu svou lekci. Pochopila jsem také, že někdy to nemusí být o tom dosáhnout ideálu (pochopení, přijetí, pravdy, důvěry atd. atd. atd.), ale o tom naučit se unést, že svět a lidé nejsou ideální. Naučit se netrápit se tím. Odpouštět. Přijmout svět i druhé stejně jako my sami toužíme po přijetí.
A pochopila jsem, že jediný způsob, jak respektovat druhé i sebe, je být šťastná. Bez podmínek :-) Je to tak prosté, ale v cestě nám stojí tolik překážek. Zaprvé obvykle nevíme, jak na štěstí bez podmínek. A za druhé, když už to víme, snažíme se jít cestičkami, které nám přijdou jednodušší. Jenže ty nakonec nikdy nikam nevedou…
K čemu nás Láska a Pravda vyzývají?
- Největší výzvou je bojovat za Pravdu způsobem, který druzí lidé pochopí. A který je proto neodradí. Který v nich nevyvolá potřebu se bránit. Možná tolik nebojovat a tolik netrpět :-)
- A najít ten správný způsob, jak milovat. Upřímně. Otevřeně. A hlavně nepodmíněně. Láskou, která má zdroj jinde než v našich představách, tužbách a obavách, ale je zcela svobodná.
Když se dokážeme přiblížit k Pravdě a Lásce podobným způsobem, dokážeme přestat vzdorovat a získáme přístup k síle a energii, která byla v tom našem vzdoru a strachu lapená. A když se dokážeme tímto způsobem uvolnit, získáme klíč k tomu, co dokáže vyléčit naši duši (i naše tělo).
Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného tématu CO Z NÁS VYSÁVÁ NEJVÍC ENERGIE v rámci elementu KOV. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní sílu, bdělost, odevzdanost a s ní spojenou spokojenost. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se.