Chcete mít vlastní blog, vlastní čtenáře a možná i knihu? Mám tu pár fíglů i rad…

Nemusíte se hned shánět po hostingu a po doméně a platit za ni. I když je to ročně částka, která by nezruinovala ani mě, a to se s výdaji za své online hobby držím hodně, hodně při zdi.

Prostě si to zkuste. Založte si blog. Rozhoďte sítě a zjistěte si, kde to pro vás bude nejlepší. Jen počítejte s tím, že doby velkého rozmachu blogování už jsou za námi, a tak ony velké komunity blogerů, kteří se vzájemně četli, komentovali a podporovali, pomalu mizí. Doby, kdy pod každým mým článkem byla řada komentářů, už je pryč. Což je škoda, protože díky komentářům vám právě z řad blogerů a jejich čtenářů postupně rostla čtenost.

Přispívám i do blogu Probuzení na Bloggeru, ale netroufám si ho doporučit. Nejsem místní skalní bloger, komunitu neznám a blog tam je pro mě spíš rozšířeným zdrojem návštěvnosti a způsobem linkbuildingu. Nově jsem zkusila zenysro.cz, tam podle mě můžete velmi rychle zjistit, jestli bude o vaše články zájem. Ale vlastní blog se vším všudy si tam nevybudujete.

blog

Já v roce 2013 vyzkoušela blog na WordPress

To jest wordpress.COM. Používám ho dodnes, mám na něm 3 weby zdarma (z toho jeden angličtinářský propojený s placenou doménou) a jako začátek je to podle mě ideální. Vzhledem k tomu, že ve chvíli, kdy si budete chtít založit svůj vlastní web a nebudete se chtít upsat placenému Miowebu, kterého je dnes mezi online podnikateli plno, jednou z možností je si na zakoupenou doménu stáhnout nějakou z WordPress šablon. Buď free (jako já), nebo nějakou vymakanější placenou. Umět v prostředí wordpress pracovat se pak rozhodně hodí, ačkoliv já jsem například trochu rozladěně zjistila, že určité funkce, které mám na free blogu dostupné, na stejné šabloně na wordpress.ORG nejsou.

A jednoho dne nastane den D. To když zjistíte, že vás lidé rádi čtou a vy budete chtít být se svými čtenáři v mnohem užším kontaktu. Však víte, jak to chodí. Přijdou období, kdy nemáte čas brouzdat po netu a číst si příběhy a články, které vás bavily. Do čtečky už nechodíte. Název blogu vám vypadne z hlavy. Není nad to, když vám ty články chodí rovnou do mailu a vy nemusíte na nic myslet! :-)

 

A tak jsem si začala sbírat kontakty skrz Mailchimp

Continue reading „Chcete mít vlastní blog, vlastní čtenáře a možná i knihu? Mám tu pár fíglů i rad…“

Štěstí nechytíme. Štěstí se musíme otevřít.

Přes 20 let se honím za štěstím :-) Vzpomínám na tu chvíli, kdy jsem si koupila první sešit a nadepsala ho tuším „pouť”. Či tak nějak vznosně :-) Tenkrát jsem se vrátila z dlouhodobého studijního pobytu v Egyptě…

Egypt byl vždycky můj ohromný sen.

Už jako dítě jsem znala starou, střední a novou říši. Kdy kdo vládl a kde. Hltala knížky o Tutanchomonovi, Achnatonovi. Knížky o egyptské architektuře. A toužila jsem se stát egyptoložkou :-)

Na gymplu jsem se jezdila do Prahy učit individuálně arabštinu. A ještě na gymplu jsem byla sondovat, jestli se bude v tom roce, kdy budu maturovat, otevírat egyptologie. Neotevírala. No, ale beztak jsem si svou cestičku do Egypta našla…

A můj svět tam došel mnoha hodně zásadních proměn. 

A přece jsem tam štěstí nenašla

Tak ano, byly to chvíle, na které moc ráda vzpomínám. Jak jsme sedávali na balkóně našeho bytu a pozorovali felúky brázdící nedaleký Nil. Jak jsme sedávali v kavárně Fíšáwí poblíž Al-Azharu (jako ten slavný spisovatel Nagíb Mahfúz), popíjeli karkadé nebo ovocný koktejl nebo nějaký z x druhů čajů, pokuřovali vodní dýmku a pozorovali ten neuvěřitelný cvrkot na tom velikém tržišti. Jak jsme cestovali po Egyptě a poznávali všechny ty památky, které jsem jako dítě tak toužila vidět. V pyramidách, v hrobkách, v muzeu – byla jsem tam nespočetně krát!! Splněný sen. Radost a štěstí. Ne, že ne…

Ale to, co mě donutilo pořídit si ten sešit, nebylo mé nadšení ze splněného snu. Bylo to poznání, že to nejsem já. Byla to ta bolest, které se to poznání ve mně dotklo. To vědomí, že pokud neosvobodím to já, které ve mně je, nebudu nikdy opravdu šťastná! Sen nesen.

Continue reading „Štěstí nechytíme. Štěstí se musíme otevřít.“