Přes 20 let se honím za štěstím :-) Vzpomínám na tu chvíli, kdy jsem si koupila první sešit a nadepsala ho tuším „pouť”. Či tak nějak vznosně :-) Tenkrát jsem se vrátila z dlouhodobého studijního pobytu v Egyptě…
Egypt byl vždycky můj ohromný sen.
Už jako dítě jsem znala starou, střední a novou říši. Kdy kdo vládl a kde. Hltala knížky o Tutanchomonovi, Achnatonovi. Knížky o egyptské architektuře. A toužila jsem se stát egyptoložkou :-)
Na gymplu jsem se jezdila do Prahy učit individuálně arabštinu. A ještě na gymplu jsem byla sondovat, jestli se bude v tom roce, kdy budu maturovat, otevírat egyptologie. Neotevírala. No, ale beztak jsem si svou cestičku do Egypta našla…
A můj svět tam došel mnoha hodně zásadních proměn.
A přece jsem tam štěstí nenašla
Tak ano, byly to chvíle, na které moc ráda vzpomínám. Jak jsme sedávali na balkóně našeho bytu a pozorovali felúky brázdící nedaleký Nil. Jak jsme sedávali v kavárně Fíšáwí poblíž Al-Azharu (jako ten slavný spisovatel Nagíb Mahfúz), popíjeli karkadé nebo ovocný koktejl nebo nějaký z x druhů čajů, pokuřovali vodní dýmku a pozorovali ten neuvěřitelný cvrkot na tom velikém tržišti. Jak jsme cestovali po Egyptě a poznávali všechny ty památky, které jsem jako dítě tak toužila vidět. V pyramidách, v hrobkách, v muzeu – byla jsem tam nespočetně krát!! Splněný sen. Radost a štěstí. Ne, že ne…
Ale to, co mě donutilo pořídit si ten sešit, nebylo mé nadšení ze splněného snu. Bylo to poznání, že to nejsem já. Byla to ta bolest, které se to poznání ve mně dotklo. To vědomí, že pokud neosvobodím to já, které ve mně je, nebudu nikdy opravdu šťastná! Sen nesen.
A tak jsem začala číst a zkoumat. Prožívala jsem nešťastnou lásku, ze které jsem já sama vycouvala. Nebyla jsem to já, s kým by ten muž byl ve vztahu. Ale s nějakou maskou. S někým, kdo si držel druhé od těla, a bál se všeho možného. Do takového vztahu bych možná vnesla spoustu své lásky, ale také spoustu své nezralosti a spoustu lží. Nebyla bych to já. A vlastní lásku bych tak neustále pošlapávala. I na dálku bylo znát, kolik nedorozumění a bolesti taková nezralost do jakéhokoliv vztahu (i přátelského) vnáší. Určitě jste to již také mnohokrát zažili…
Hledání štěstí, svobodné lásky, vnitřního klidu a spokojenosti
Tenkrát jsem začala psát nejen deník, do kterého jsem si zapisovala všechny své otázky i odpovědi, které mě napadaly. Začala jsem psát i kratičké texty inspirované texty mého oblíbence Chalíla Džibrána. Ty mi dávaly odpovědi na má trápení. A tyto texty, tak univerzální, se nakonec před pár lety staly hlavní součástí mé první e-knihy Žít je umění milovat. A tato e-kniha zase inspirovala celý ebook TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR (ano, tady hledejme štěstí, ne ve splněných snech!). A dokonce celý měsíční e-kurz Mimoňská cesta do Jiného světa. Ano, měla jsem pocit, že jsem od narození naprostý mimoň a já se to jen bojím dát najevo. A že se mi najednou otevírá úplně jiný svět.
Ale tenkrát jsem ještě nechápala, jak zcela jiný svět ještě existuje…
A tak jsem hledala dál. Pomáhaly mi hlavně symboly. Astrologie. Tarot. Práce s Velkou Arkánou a jejími poselstvími pak inspirovala mé blogové roční projekty (Absurdistán, Jahodový ráj, Strom štěstí). A pak mé psaní. Četla jsem i knížky, ale tenkrát tolik literatury neexistovalo a na všechna pravidla šťastného života jsem si musela přicházet sama za pomoci mého psaní, astrologie a tarotu.
A brány Jiného světa se pak rozevřely naplno
Je to už pár let. Něco podobně náročného jsem už kdysi zažila – ty chvíle, kdy ztrácíte pevnou půdu pod nohama. Poprvé to bylo v egyptském Dhahabu, kam jsem vyrazila během svého studijního pobytu v Jordánsku na prázdniny. Nebo spíš na cestě zpět do Ammánu. Bez peněz (kromě těch na trajekt a vstupní vízum), hladová, žíznivá. To, co se stalo pak, byla síla. (I tento okamžik jsem zachytila jak v té symbolické podobě, tak v té popisné v obou svých e-knihách).
Nejlepší fór byl, že jsem si o to sama právě v té symbolické podobě těsně předtím napsala :-) A možná právě to vědomí určité synchronicity, vědomí toho, že ať je to sebedramatičtější, neděje se nic, než to, co jsem si sama vlastně přála, mi neuvěřitelně pomohlo to zvládnout.
Podobně náročné pro mě bylo období, kdy jsem začala psát svůj původní blog Žít je umění (dodnes na něj také píšu). Ocitla jsem se bez práce (šéfka naší jazykovky nalétla sňatkovému podvodníkovi…) a emočně jsem se cítila jako na jednom velkém tobogánu. Nemohla jsem pořádně spát, nechutnalo mi. V té době mé rozpoložení dokonale vystihovalo video, které jsem uveřejnila v článku Když se před Vámi vyjeví příběh, ze kterého mrazí. Naštěstí jsem kolem sebe měla hodně dobrou podporu…
A věřte nebo ne – i o to jsem si sama napsala :-) Tentokrát na blogu. Vyjádřila jsem přání najít nepodmíněné štěstí… uff… a tak se brány Jiného světa nepodmíněného otevřely a smetlo mě to způsobem, nad kterým dodnes lapám dechem. Vše se neuvěřitelně urychlilo.
Tomu se říká, když se Vám splní sen…
V Jiném světě se za štěstím člověk nehoní, ale otevírá se mu
V Jiném světě je totiž všechno jinak. Nepotřebujete nic, abyste byli šťastní. To je úžasnej fígl. Jen si to představte. Podíváte se kolem sebe – a jste spokojení! Trápíte se – a jste spokojení! Nepřijde totiž automaticky vlna odporu „takhle by to být nemělo, musím s tím něco udělat”, ale přijde místo toho automaticky vlna soucítění a lásky. Zaplaví Vás láska a soucítění. Jak byste mohli být nešťastní? Máte radost, že se netrápíte! (Ano, zažila jsem právě tohle ve chvíli, kdy jsem prožívala svou největší noční můru…).
Dává Vám to smysl?? Asi moc ne, co? :-)
My si totiž štěstí často představujeme jako klídek a pohodičku a vše je podle našich představ. Ale to nepodmíněné štěstí si žádné takové podmínky neklade. Zkuste přijmout to, co se děje, a právě v tom přijetí – v tom otevření – najdete úplně nečekané štěstí. Zvláštní štěstí. Štěstí míru a spočinutí v tom, co je.
Ještě to úplně neumím. Samozřejmě :-) Ale vím, jaké to je a že to existuje. Vím, že spousta toho, co se napovídá o přijetí (rezignace?), štěstí (splnění mých přání?), relativita dobra a zla (cože???! Sodoma a Gomora!), je všechno jen nepochopení toho, jaké to v neduálním světě je. Je to prostě jiné. Náš rozum to nedokáže pobrat :-)
To hledání štěstí na mém blogu pomalu končí…
Ano, už je to tak. Cítím to už hodně dlouho a frekvence článků na mém blogu je neustále menší. Kde jsou ty doby, kdy jsem psala každý den?? :-) Kde jsou ty doby toho vnitřního přetlaku? Kdy jsem měla potřebu mluvit o tom, co jsem se všechno za uplynulých více jak 20 let naučila. Sdílet to, jaké to na této cestě do Jiného světa a v Jiném světě je? Sdílet mé otázky. I odpovědi, které mi právě psaní blogu přinášelo. Podobně jako psaní těch kratičkých textů tenkrát po návratu z Egypta.
Psaní má totiž velikou terapeutickou sílu! Využijte ji! Buďte kreativní, hrajte si. A moc zbytečně nepřemýšlejte. Ono se to vyplaví samo.
Psaní Vám může pomoct si utřídit myšlenky. Ony totiž obvykle jen tak víří Vaší myslí a Vy pořádně nevidíte, co jsou zač. Psaní je svého druhu meditace. Myšlenky zpomalíte, sledujete, zapisujete. Vnímáte jejich plynutí. Nerozvíjíte je, ony se rozvíjejí sami. A dovedou Vás do okamžiku, kdy se všechno, nad čím dumáte, rozplyne a Vám se uleví…
A psaním prý můžete i přepisovat traumatické zkušenosti z minulosti (viz knížky Clemense Kuby).
Mám dojem, že valná většina toho, co jsem chtěla říct, už na mém blogu zazněla.
Postupně jsem své články různě shrnovala na různých jiných serverech (třeba Probuzení). A hlavně do svých dvou e-knih Žít je umění milovat a Vdechněte život poselstvím svého dětství. Kdo chce vstoupit do Jiného světa a chápat, jak to tam chodí, tady najde to, co potřebuje. Co víc bych ještě měla psát? Pořád dokola totéž? Rozmělňovat, drobit, připomínat?
K připomínání obsahu obou e-knih ostatně slouží mé dva e-kurzy (Mimoňská cesta do Jiného světa 1 a Mimoňská cesta do jiného světa 2 /Poselství dětství) – ty můžete procházet pořád dokola!
Vznikly i další ebooky, které k Jinému světu přistupují zase z jiného úhlu pohledu – TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR nebo 5 ebooků k 5 elementům. A dokonce jeden výjimečný zkušenostní videokurz (Pohoda ve stresu/neduální videozkušenost). A samozřejmě nemohu zapomenout na roční projekt STROM ŠTĚSTÍ.
Co tedy bude dál??
Příští rok už na mých dvou blozích Žít je umění (milovat) zůstane jen příležitost ponořit se postupně do Jiného světa a zkoumat ho. Nechat se inspirovat mými zkušenostmi a zažívat pak i ty své a učit se s nimi pracovat.
Můžete brouzdat sami. Nebo si můžete napsat o PDF Jiného světa (to můžete už dnes) a automatický systém Vás postupně provede všemi zákrutami Jiného světa, o kterých jsem kdy psala (to do určité míry také zvládá už dnes). Ukáže Vám to nejdůležitější. A bude jen na Vás, do jaké hloubky půjdete. Kolikrát si který kurz zopakujete. Nebo jestli si případně dokoupíte i nějaké ty e-knihy a ebooky, abyste se s Jiným světem a mými zkušenostmi v něm seznámili víc a nechali se inspirovat. Když Vám něco nebude jasné, nebo se budete chtít podělit o své zkušenosti, můžete mi psát a já ráda odpovím hned, jak budu mít čas.
Jestli se na mých blozích objeví nějaké články, budou to krátké momentky. Podobné tomu, s čím jsem tady na blogu začínala :-) Ale příští rok se plánuju věnovat spíš mým FB stránkám. Krátce a stručně :-) A na mých FB stránkách určitě objevíte i odkazy na ty nejdůležitější minulé články. Ti z Vás, kdo se mnou půjdou do ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2019, mě samozřejmě najdou ve FB skupině Strom štěstí :-)
Facebook a emaily
- Jestli chcete, můžete se ke mně na FB stránky Žít je umění / Jiný život v Jiném světě přidat už teď. Stačí dát jim like. (Jestli jste v projektu STROM ŠTĚSTÍ, zamiřte také do skupiny stejného názvu.)
- A v pondělí 13.8. začíná zbrusu nový měsíční online kurz (zdarma) Mimoňská cesta do Jiného světa 2 / Poselství dětství. Je to ten poslední e-kurz, který jsem vytvořila. A už nebude nutné tvořit nic dalšího. Užijte si naplno to, co je :-) A když budete v mé emailové databázi (a budete tam chtít zůstat, nebo se Vám nebudou Vám emaily ztrácet ve spamu), zůstaneme v kontaktu a o nic důležitého nepřijdete :-) Přihlásit se do nového kurzu můžete ZDE.