Star Trek. Optimistická vize budoucnosti. Potenciál váš i lidstva, svět, kam ještě také lidská noha nevstoupila. Projekce lidské povahy. Síla toho, co nás ovlivnilo v dětství – pozitivně, ale i negativně. Co vlastně znamená být člověkem? To všechno jsou témata, o kterých už byla řeč v minulých článcích o Star Treku (Zde, nebo zde). Čím plníte svou mysl vy?? Jaké jsou vaše vize? Pro váš osobní život? Pro život této planety? A z čeho vaše vize vycházejí?? To je fakt důležité…
Co vychází ze strachu totiž vede jen k vizím potlačujícím ten strach, ale ne k budoucnosti, která se vám bude jednou zamlouvat. Kolik pozitivních vizí budoucnosti kolem sebe slyšíte? Kdo všechno vám vykládá, čeho všeho se bojí, že nastane?
Star Trek ve svých příbězích představuje nejrůznější vize. I takové, které ukazují, kam to naše planeta dotáhne, když…. (dosaďte si různé nápady, jak zajistit štěstí a prosperitu světa). Často jsou to dost temné scénáře.
SCI-FI I HISTORIE NÁS VARUJÍ, ALE VIDÍME TO?
Ostatně na to není ani potřeba obrátit se k sci-fi a jejich prozřetelným autorům, stačí se podívat do historie. Tolik experimentů na lidské rase už bylo uskutečněno. A ne, ne primárně ve snaze ji ovládnout ke svému prospěchu. Hlavně ve snaze zajistit mír a soudržnost a prosperitu. Pro ty, kteří kdy vládli, to nakonec bylo docela zásadní. Přežít a mít se i dál dobře, že?
I ten islám, který nakonec v průběhu staletí pozabíjel spoustu nevinných lidí, byl zpočátku jen utopickou představou mírumilovné společnosti. A spousta lidí tak islám stále vnímá a je ochotna zabíjet ve snaze vnutit mír. Komunistické ideály byly také zpočátku velmi lákavé, jen jak donutit lidi, aby se podle nich řídili? A co že to všechno vlastně obnášely??
Ano, nejen islám. I naše česká společnost zažila nadšení utopie a zkázu, kterou to přineslo. A stejně je spousta lidí, kteří v komunistické ideje věří dál.
Lidé mají své touhy, mají své strachy. A ty jim brání vnímat mír a šířit mír, i když po něm hlasitě volají. Jako bychom to v uplynulých letech neviděli. Strach, strach. Oprávněný, ale na něm se nikdy nedá stavět. Jen útočit a utíkat.
PŘÍBĚHY A CESTY, KTERÉ OTEVÍRAJÍ SRDCE
V minulých článcích jsem psala o některých z mých cest, jak otevírat srdce, méně se bát (a proto toužit po rychlých povrchních řešeních, těch Potěmkinových vesnicích) – o orlím čchi kungu, o vipassaně. Ale i tom, jak je nejdřív potřeba moudrosti a pokory, než si začneme hrát na bohyně a bohy a něco světu vnucovat.
Ne nadarmo se říká, že máme nechat lidem prostor se vyvíjet, a nevnucovat jim naše cesty. (Startrekovská základní směrnice ve vztahu k méně vyvinutým civilizacím, ať už procházejí čímkoliv.) Jak Star Trek říká: „Nemáme tolik moudrosti, abychom mohli zasahovat, pomáhat a měnit chod dění.“ Jen si ono NEZASAHUJME mnoho lidí vykládá také ne právě moudře a jiné úhly pohledu zahání s výkřikem: „Víš, že nevyžádané rady jsou špatně??”
Nikdy bych něčí rady nepovažovala za něco, co nechci slyšet. Vážím si každé rady.
Ale vždycky bych dávala najevo, že se necítím vázaná se jimi řídit. :-)
Mám vlastní hlavu a vlastní cestu, která ale možná jednou tu radu vyslechne. :-)
Vlastní názor je jen vlastní názor. Není to zasahování. Je to jen další střípek do obrazu, který nikdo z nás nemáme úplný.
Pro spoustu lidí jsou rady přijatelné formou příběhu. Proniknou do vědomí, ani si toho nevšimnete. Někdy i do nevědomí. A působí. Nenápadně, ale silně.
Je důležité vědět, čím svou mysl krmíte. Tím, co ve vás vyvolává strach, nebo obezřetnost, naději a lásku? Tím, co vás jen tak děsí, ale vás ani nenapadne, že vám to dává i možnost se učit strach vnímat, čelit mu a pracovat s ním? Nebo tím, co vás jen vyděsí a vy tomu strachu propadnete? Ještě zhoubnějšímu, protože je hnaný jen fantazií, a ne realitou??
STAR TREKOVSKÉ PŘÍBĚHY
Sci-fi příběhy mě vždycky fascinovaly. Nejsou to jen fantastické příběhy z fantastických světů (jak Harry Potter nebo Pár prstenů) a nejsou to ani jen příběhy lidí a jejich každodenních starostí (obvyklé romány).
Nabízejí možnost podívat se do budoucnosti, promítnout současnost dál a podívat se, kam se řítíme způsobem, který nás může odchýlit od toho, čím si ji působíme.
Nabízejí možnost promítnout lidské vlastnosti mimo lidi (k mimozemským rasám), a podívat se na ně s nadhledem. Na naši válečnickou část (Klingoni), na naši robotickou část (Borgové), na naši nenasytnou část (Ferengové), na naši racionální (možná až moc) část (Vulkánci).
Když nekritizujete člověka, ale Ferenga, je to rozhodně snesitelnější.
Když ho i tak máte rádi, protože je tak úžasně mazaný a prohnaný, ještě líp. :-)
Proč sami sebe odsuzovat? Proč si jen neuvědomit, že nejsme Ferengové, ani Klingoni? Že jsme lidé a máme jiné vlastnosti? Ty star trekovské. Ty reprezentované kapitány hvězdných lodí a lidí kolem nich. Neuskutečnitelné ideály? Možná. Ale odjakživa (od dětství) vzhlížíme k ideálům a svůj život modelujeme podle nich. :-)
VÍTE, CO VÁS NEJVÍC OSLOVUJE?
Před časem, když jsem procházela starší Star Trek seriál Voyger (většinu dílů jsem předtím neviděla), nechtělo se mi asi v půlce vidět všechno. (Přece jen má Voyger 7 sérií!) A tak jsem si prošla krátké info o tom, o čem jednotlivé díly jsou, a těm jsem věnovala svůj čas. Ano, poslední díl série mezi ně patřil vždy. A jakýkoliv díl, který byl nějak důležitý pro příběh sám a jednotlivé protagonisty. Ale byly tam i spousta dalších dílů, které mě jen z popisu zaujaly.
Krásný pohled do toho, čím chci svou mysl a duši (řekněme) naplnit.
Co ji z nějakého důvodu zajímá.
Každý něco takového máme, archetypální příběhy, které chtějí z našeho nevědomí proniknout do vědomí. Dělají to různě, ve snech, v denním snění, v knihách, filmech a dnes i hrách, které hltáme. Bindžujeme, jak se říká. :-) (Binge watching, tj. víc dílů za sebou.) Někdy vás donutí si to prožít ve skutečnosti. Ale kdo se chce ve skutečnosti stát členem kolektivního úlu Borgů a přijít o vlastní individualitu a pak se složitě učit žít opět mezi lidmi, nebo překonávat tu noční můru ze ztráty identity??
Čím víc se dozvídám o Jungově technice aktivní imaginace, tím víc chápu, jak lidská imaginace funguje. A kolik nám toho o nás říká. Ať už pasivně (tím, jaké příběhy nevědomě vyhledáváme), nebo aktivně (které můžeme během aktivní imaginace vytvořit).
STAR TREK – POHLED DO HLUBIN NEVĚDOMÍ
Sama pro sebe jsem si zjistila, že ze všeho nejvíc mě přitahují tyto příběhy:
- Cesty časem (víc než paralelní vesmíry). Co by se stalo, kdybyste se mohli vrátit v čase zpět a vidět na vlastní kůži to, o čem jste jen četli? Co kdybyste potkali nějaké známé osobnosti? Co kdybyste udělali v minulosti něco, co by neblaze změnilo osud světa. I kdyby to z vašeho hlediska bylo něco pozitivního (jako zachránit někomu život), ale tím byste zabili miliony v budoucnosti?? Co pohled do budoucnosti? Jak byste reagovali, když byste viděli svou budoucnost? Pokoušeli byste ji změnit, nebo byste ji přijali tak, jak je, protože je následkem něčeho, co je pro vás zásadní?
- Co je člověk? V čem se liší od ostatních humanoidů? Proč máme emoce, a jak s nimi zacházíme? Jsme od přírody násilní a nebezpečí pro galaxii, nebo jsme opravdu mírumilovní průzkumníci? I příběhy tohoto typu se objevují v dalších a dalších pojetích (původní Star Trek, Nová Generace, Voyger, Deep Space 9 etc.). Vždy se najde postava, která může zkoumat lidství zvenčí – ať je to Vulkánec Spock, nebo android Data, nebo bývalý Borg Sedmá z Devíti, nebo holografický doktor Doktor ve Voygeru. Koho dnes třeba nezajímá, čím se liší člověk od stroje (AI)? Už v 60 letech bylo jasně řečeno, že počítač by člověka nikdy nahradit neměl, protože to nedopadne dobře.
- Vtípky. Jak jinak? Třeba takové trable s Tribbly. :-) O nějakých 40 let později se dokonce podařilo poslat posádku Vesmírné stanice zpět časem a poslat je na Kirkovu Enterprise. Splynuly s původním dílem jak nic. A vtípky na účet tehdejších Klingonů samozřejmě hned následovaly. Nebo díly o randění pro Sedmou z Devíti. Původní Star Trek měl vtipnou figuru i v samotném logickém Spockovi a jeho přestřelkách (slovních) s doktorem.
SPIRITUÁLNÍ STAR TREKOVSKÉ PŘÍBĚHY
Ve Star Treku najdete i spoustu příběhů, které se různými způsoby vyrovnávají se spirituálními otázkami. V původním Star Treku z 60. let bylo znát, jak se Gene Roddenberry, duchovní otec Star Treku, vyžívá v navážení se do náboženství.
Z řeckého Apollóna udělal mimozemšťana, který měl božskou moc, lidem pomáhal, ale zároveň od nich očekával oběti. Z lidí, kterým byla dopřána božská moc, udělal monstra, která ztratila svou lidskost a chtěla ovládnout svět všemi prostředky.
Nová generace (80. léta) měla svého Q. Bytost božských schopností (měnit čas, místo, nechávat věci zmizet i objevit). Bytost, která lidstvo soudila, ale zároveň varovala nebo pomohla zachránit.
Někteří lidé (řekněme humanoidi, protože ne všichni pocházeli ze Země) prožívali své spirituální příběhy, někdy ne moc vzdálené od toho, co známe i my – třeba takové klingonské převozníky do posmrtného světa. A s tím i fakt, že zjišťují, že jsou pravdivé, a že se musí osvědčit.
A klasicky najdete ve Star Treku různé příběhy smrti a znovuzrození s tím vším, co to obnáší. Spock, Neelix a nejnověji i doktor Hugh z Discovery.
60 LET STAR TREKU=60 LET POHLEDŮ NA SPOLEČNOST A ČLOVĚKA
I možností pohlédnout sami do sebe. Jak bychom se rozhodovali my, kdybychom čelili podobným výzvám jako kapitáni těch lodí? Mučení, nutnosti vzdát se toho, koho milujeme, ve prospěch milionů lidí? Dokážete přechytračit chytré počítače, záludné lidi, nebo nepřátelské mimozemšťany?
Ve starých startrekovských příbězích nenajdete žádné velké vesmírné bitvy (tak maximálně z pohledu lidí na lodích, technologie tehdejší doby to nedovolovala), zato velká dilemata a chytrá řešení. Ne nadarmo se o prvním kapitánovi Kirkovi říká, že jednal často neortodoxně a na základě intuice, o jeho prvním důstojníkovi Spockovi, že jednal logicky a nepodléhal emočním hnutím, nebo o druhé kapitánovi Picardovi, že byl spíš chytrý diplomat, než bojovník.
To je kouzlo původních Star Treků, kterému ty moderní, přes veškerou vizuální stránku, často nesahají ani po kotníky. (Výjimky se jistě najdou.)
Máte mírumilovnou misi, dokážete se domluvit? Dokážete se zasadit o to, aby vše bylo tak, jak má? Zachráníte životy, které na vás závisí? Dokážete překonat vnitřní démony? Vyrůst podobně jako někteří během několika let vesmírného putování? A možná poporostete i vy, když se na ty příběhy budete dívat a stanou se součástí vaší zkušenosti. Mě určitě v mém dospívání ovlivnily. Co a jak ovlivnilo vás?
Nové články se k vám dostanou i v nedělních e-mailech, stačí se o ně přihlásit:
VSTUPTE DO PROSTORU JINÉHO SVĚTA