Tohle téma pro mě bývalo v mém ročním projektu ABSURDISTÁN / STROM ŠTĚSTÍ vždycky docela náročné. Jak jinak poznat to proč, než když narazíte na něco, co vás trápí?? Logické, ne??
Tento projekt opravdu není jen o tom cítit se líp, ale také o tom nebát se podívat tváří v tvář i na to, co v nás vyvolává nepříjemné pocity. Nestrkat je pod koberec. Vědět, že ač se nakonec stane cokoliv, vy to ustojíte.
A jak se říká, co chcete, to i dostanete. Tak proč se tím trápit? :-)
Když jsem toto téma otevírala v roce 2014 poprvé, úvodní článek týdne se jmenoval „Hra na slepou bábu kolem rozpálených kamen”. (Kdo jste v projektu se mnou, odkaz na něj najdete pod hlavičkou týdenního plánovače.) Jednou z 50 věcí, které mi totiž přišla fakt absurdní, je nevidět, že tam ta kamna jsou. Či spíš předstírat, že je nevidíme. Chovat se, jako by tam nebyly… a vlastní slepotou si pak přivodit popáleniny.
Není nutné se kamen bát.
Je nutné o kamnech vědět.
Ten rok jsem pak na konci týdne popsala, jak jsem se během víkendu sama doma (manžel s dcerou zřejmě kamsi vyrazili), propadla do těch hlubin myšlenek a emocí. Ne tak, že bych se v tom jen utápěla. Ale jako když se potápěč noří do hlubin, aby vytáhl nějakou tu zářivou perlu. :-)
V roce 2018 jsem zase popsala, jak jsem si právě tento týden stála na křižovatce – jít cestou, která pro mě přestavuje výzvu, nebo si najít nějakou pohodlnější a radostnější. Ale možná nakonec méně přínosnou? Psala jsem o snu, který jsem ten týden měla – o tom, jak jsem chtěla odjet z nějaké párty a tak dlouho jsem tam kohosi přemlouvala, až mi tedy vyhověli. Myslela jsem si, že konečně bude po mém. Že konečně pojedu tam, kam chci. Ale byl to omyl. V autě nakonec kohosi zabili a já skončila opět na oné párty.
Že prý ještě není konec a o to nejlepší bych byla přišla.
Někdy se chceme něčemu vyhnout, protože to není podle našich představ, ale pak přijdeme o ten bonbónek na konci. Nebo jak jsem psala před více jak 20 lety v jedné ze svých básní (dneska je najdete v e-knize Žít je umění milovat aneb záchranný kruh ve chvílích nejistoty) – Život je jako milenec. Když se mu plně neodevzdáte, přijdete o to závěrečné vyvrcholení. :-)
Tento rok jsem tento týden prožila hodně podobně. Znovu se objevovaly věci, o které jsem nestála. (Třeba testování naší dcery v Bulharsku před odletem.) Nerozčilovalo mě to, ale občas mě napadalo: „A co budeme dělat, když bude pozitivní??“ Nechtěla jsem ale dceru znervózňovat a tak jsem byla mírně nervózní sama. :-) Co nejvíc nenápadně. :-)
Ale štěstí při nás stále stálo – nejenže byla negativní, ale už jen ten fakt, že jsme na letišti nezjistili, že máme úplně špatný test a že budeme muset v Bulharsku zůstat (nebo někde honem shánět na letiště antigenní testování), bylo velké štěstí.
Původně jsem totiž plánovala online testování, ale náhodou jsem docela brzy zjistila, že pro cestování je neplatné. Jeden ze 2 testů, které jsem s sebou do Bulharska vezla, jsme nakonec využili po návratu do Brna – protože dceři bylo ten den špatně a byla ráda, že vůbec dojela zpět. I tenhle test byl negativní.
Tento týden mě pronásledovalo i pár dalších věcí, které jsem si s sebou dovezla z dovolené v Bulharsku. A musím říct, že mě už mnohokrát napadlo, že by mi fakt chybí ta vipassana, kterou jsem měla v těchto dnech absolvovat. Ale bohužel žádný jiný vhodný termín dovolené s mou matkou nepadal v úvahu. V Bulharsku jsem vypadla ze svého zaběhaného režimu a je pro mě vždycky náročné do něj opět naskočit. Nabrala jsem tam i pár kilo zpět – ale zas jsem si užila večerní gin tonic. :-)))
Je to asi první dovolená, ze které se nevracím vyladěná a spokojená. Ale asi to právě takto mělo tento týden být. A myslím, že ještě během neděle, si najdu způsob, jak z toho vytřískat něco pozitivního. :-) I tak už to v tomto projektu mívám. Něco v pondělí začne a v neděli mám potřebu to nějak dovršit a uzavřít a netáhnout to s sebou dál a dál. Jedině, že by to šlo ještě hlouběji. :-)
Článek je shrnutím týdne věnovaného tématu PROČ SE NEVYHÝBAT TOMU, CO NÁS TRÁPÍ v rámci podzimní části ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ. Při jeho psaní jsem se vrátila k technice terapie psaním (víc o ní ZDE).
To jest, psala jsem, co mi prsty na klávesnici přinesly. :-) A čekala jsem, s čím přijdou a kam mě zavedou.
STROM ŠTĚSTÍ už dnes není celý otevřený celý rok zdarma, ale pokud si budete chtít zdarma vyzkoušet mezidobí věnovaná elementu ZEMĚ (a vnitřnímu klidu a vyrovnanosti), můžete si na ně počkat. A mezitím každou neděli dostávat zprávy z Jiného světa. :-)