OHLÉDNĚME SE LETOS POPRVÉ

Už jste se ohlédli za tím vším, co se dělo v lednu našeho nového roku 2023? S takovou slávou jsme ho na Silvestra vítali. (Některé z toho možná ráno pak bolela hlava, ale to jiná…)

Svá shrnutí jsem letos začala ohlédnutím nejen za loňským rokem, ale za celým obdobím ročních projektů. Protože tento rok je desátý! Special. :-) A já jsem moc zvědavá, jak tuhle desetiletku zakončím.

A proto jsem se vrátila i ke shrnutím měsíců.

Psala jsem je dlouhá léta. Když jsem ale před časem přestala, jako na potvoru přišly ty nejextrémnější roky (2020, 2021, 2022). Tak raději zase začínám psát, ať je tento rok nakonec tak trochu nudný a pro chod tohoto světa spíš nezajímavý…

Máme opravdu vliv na to, jaký je svět kolem nás?

Nejen na to, jak ho vnímáme, a jak se k nám pak staví??

Jak si jej svým vnímáním, myšlením, postoji a chováním tvoříme?

Akce – reakce?

 

ZNAMENÍ LEDNA

Při zpětném ohlédnutí na shrnutí týdnů vidím, jak moc se celý můj leden nesl ve znamení voleb. :-) Nejen těch prezidentských. A ve znamení vizí a směřování.

Je to přirozené, začátky tak na nás mohou působit, ať už na novoroční předsevzetí věříte, nebo ne. Nemusíte totiž dělat žádná předsevzetí. Stačí se jen nebránit poselství  začátků – ujasnit si, co bylo a kudy dál. Můžete to dělat každé ráno. Každé pondělí nebo neděli. Ale kdo to dělá?? :-)

A tak je škoda promeškat alespoň ten silný impulz ledna či února (podle toho, jestli slavíte Nový rok v lednu, nebo v únoru jako v Asii. :-))  Letos navíc Lunární rok (rok zajíce) začínal také už lednu, takže ta síla byla dvojnásobná. :-)

A tak už během ledna můžete udělat pár zásadních změn.

Ale hlavně se můžete sami sebe začít ptát, kam vás to táhne. 

 

KAM AŽ SE MŮŽEME ZA ROK POSUNOUT…

Už první týden roku 2023 jsem si uvědomovala, kam až se můžeme za rok posunout. Kolik se toho může změnit (viz shrnutí týdne Nezapomínejme). Dcera loni dělala přijímačky na uměleckou školu. A letos už stála na druhé straně – pomáhala s organizací, radila uchazečům, kam mají jít atd. A má také za sebou už první klauzury. A úspěšně. :-) (Ostatní známky na vysvědčení nekomentuju. :-))

Také jsem si uvědomila, jak důležité jsou naše životní zkušenosti. Protože to, co může bez zkušeností vypadat jako velký průšvih, se zkušenostmi řešíme levou zadní. Jako já ten první týden vyřešila materiály na firemní výuku angličtiny, které jsem při přestupování zapomněla v autobuse. :-) Věděla jsem už, kam v takovém případě volat. Věděla jsem, jak hodinu vést jinak. A kde si při cestě na další výuku materiály zase vyzvednout.

Je bezva si to připomínat.

 

VELKÝ LETOŠNÍ CÍL

Rozšíření karierního záběru.

Začala jsem už na konci minulého roku, kdy mi vyšel-nevyšel jeden pohovor (jak říkala náborářka na MUNI). Tehdy jsem si uvědomila, jak je pro mě opravdu zásadní ono celoživotní vzdělávání  – hlavně osobně. :-) Také jakou práci bych ráda. A že nemusím lpět na jistotách, které může slibovat univerzita. Že si můžu troufnout na něco, co je nové a proměnlivé. A co mě zároveň vždycky lákalo (viz před lety lednová kapitola magazínu Aves).

Počítače, programování, prostě IT.

Maturovala jsem z češtiny, angličtiny (a to byl pak směr, kterým jsem se jako překladatelka vydala), ale také z matematiky a programování (a to byl směr, který jsem si držela spíš jako koníček). Díky vlastnímu programu na vlastním počítači, který jsem si pár let po maturitě koupila, jsem se učila slovíčka nebo literaturu.

 

CO S CHYBAMI?

A tak se leden nesl ve znamení dalšího studia IT pro testování softwaru. Protože to mě zaujalo nejvíc. A tak jsem během ledna zvládla na SKILLMEA absolvovat online hned 3 kurzy (Manuální testing, Automatický testing – Selenium a Java/OOP programování).

Proč testing? Proč ne třeba programování? Zjistila jsem, že tvořím a analyzuji raději tady na blogu. Ale zároveň ano, jsem zvyklá šťourat do toho, co se zdá být jasné. Zpochybňovat zaběhané, nabízet různé úhly pohledu. Má kozoroží povaha se přece jen někdy umí projevit. V těch duchovních směrech, ale i v těch čistě logických. :-)

Vzpomínám, jak mě jako průvodkyni kdysi trápilo, když jsem musela řešit chyby druhých v cestovkách a v hotelích. Kvalita jde pro mě ruku v ruce s tím, aby byli lidé spokojení.

A i když učím, jak se srovnat s tím, když věci nejsou dokonalé, tak vím, že to neznamená, že je můžeme nechat nedokonalými, když s tím můžeme něco udělat.

A zatímco jako lektorka Aj lidem kladu na srdce, že chybami se člověk učí a že se jich nemusí bát (ba naopak někdy připravuji vtipné lekce speciálně na odchytávání chyb) a jako lektorka čchi kungu lidi učím, že výkon a dokonalost není to nejdůležitější, když v tom není lehkost a uvolnění, je ve mně i ta část toužící po dokonalosti. :-)

Jako neduálně vždy – jde jen o to udržovat obě stránky v rovnováze. :-)

 

PODLE ČEHO V ŽIVOTĚ VOLÍME?

Lednový čchi kungový instruktorský kurz měl pro mě celkem zásadní dopad (a to se tam čchi kung neučím, ale vypomáhám tam). Vždycky tam dojde na zajímavé debaty s našimi učiteli. A v lednu došlo i na ty volby, ty životní – proti sobě, nebo pro sebe? Tak, aby vám bylo dobře? Byl to takový návrat k jedné ze zásadních myšlenek e-knihy elementu DŘEVO – proč nevolíme to, o čem víme, že nám dělá dobře?? 

A možná není ani tak důležité odpovídat si na ta svá PROČ NE(je jich nespočet a spousta z nich je příliš hluboko zasutá), ale najít si to své PROČ ANO.

A důležité je i to, o čem byl druhý lednový týden (viz shrnutí) – podle čeho vlastně volíme? Z čeho naše volby vycházejí? A kam vlastně směřujeme? Souzníte s tím i na té osobnostní rovině? Nejde totiž o to být jiný, snažit se být takový nebo onaký. Jde spíš o to kultivovat se. Projevovat své silné i slabé stránky harmonicky. Nenechat se pohltit…

Já si v lednu řekla, že by možná stálo za to volit častěji tak, aby mi v tom bylo dobře. A to nemám se sebeláskou tak velký problém jako spousta lidí, kteří třeba čtou sebeláskové knihy nebo absolvují kurzy. Většina jejich obsahu je pro mě už dávno běžná.

A tak jsem zašla po delší době na thajskou masáž.

Nebo jsem udělala krok, který nebyl snadný, ale byl už nutný.

 

LÁSKYPLNÁ LOUČENÍ

Láskyplné loučení bylo tématem třetího lednového týdne (viz shrnutí). Ano, to bylo smutné. Sešlo se několik proudů, kapka ke kapce. A já se rozhodla ukončit vztah, který pro mě hodně znamenal a vlastně stále znamená. Ukončila jsem ho myslím docela laskavě a s vděčností. Nepráskla jsem za sebou dveřmi. To jsem nechtěla.

Ale nastavila jsem tentokrát hranici, která je v podstatě nepřekročitelná. (Nemyslím, že si on kdy přizná, že udělal chybu, když to za celá léta nepochopil, ať jsem se to snažila objasnit jakkoliv. Nemyslím, že něco změní, takže ta malá dvířka ve zdi nemá šanci objevit.)

Jak jsem psala – klid je sice v nás, ale právě proto bychom neměli přiživovat to, co klid nepřináší. A je hloupost udržovat vztahy, které jsou mrtvé. Protože to, oč nepečujete, to umírá.  Máme volit to, co je životné. To, v co věříme. Není správné nechat si ubližovat.

 

PREZIDENTSKÉ VOLBY

Leden nám po pěti letech přinesl i prezidentské volby. První i druhé kolo. Poprvé se hodně daleko dostala žena (Danuše Nerudová). A v druhém kole to byl zajímavý boj mezi Petrem Pavlem a Andrejem Babišem. Na internetu to vřelo, já dostávala zajímavé probabišovské zprávy. A hodně se hrozilo válkou.

Já ale dávám vždycky přednost vizím a nadějím oproti strachu. A jak jsem psala už během covidu – dokud budou tam nahoře přesvědčovat lidi příkazy, zákazy a strašením, tak jsme se jako společnost nikam moc neposunuli. To jsou starodávné manipulační techniky. Možná na ně pořád většina slyší. Ale to neznamená, že je to tak správně.

A tak jsem během voleb víc uvažovala o svých vizích (viz celé lednové shrnutí, i shrnutí čtvrtého týdne :-)). Líbilo se mi Pavlova slova, že když se ve společnosti změní nálada, věci se začnou hýbat sami o sobě. Že je důležité přicházet s vizemi. On měl tu svou vizi pořádku a klidu. A mě rozhodně inspiroval.

Znovu jsem si zavedla Diář Stromu štěstí. Dával mi strukturu, určitý řád. A zároveň mi přinášel i klid. :-) Znovu jsem otevřela kurz čchi kungu pro začátečníky. A užívala si příchod nového lunárního roku, roku králíka.

Svou hlavní vizi stále hledám, ale zatím je mou vizí dávat svým dnům a týdnům opět rámec energií a elementů, které nám vládnou. Všímat si, ale netrápit se tím, co objevím. Vnášet do týdnů a dnů hodnoty, kterým věřím. A objevovat ty, které jsou pro mě zásadní.

Protože jsou to naše hodnoty, co nás nakonec motivuje.

 

A PÁR OTÁZEK NA ZÁVĚR

Jaké jsou ty vaše hodnoty? Co motivuje vás?

Co je pro vás důležité – a je to hlas vašich hodnot, nebo vašeho vystrašeného ega?

Co zajímavého jste během ledna prožili?

Jakými vizemi jste žili? Nebo spíš strachem?

Kam jste se za ten uplynulý rok posunuli a kam míříte dál?

A ne, není nutné se posouvat.

Stačí, když uvolněně být. :-)

Nejistota je slovem posledních 2 let a stále ještě trvá. Ale to neznamená, že si máme vytvářet katastrofické scénáře a děsit se velké vody dřív, než začne na pršet. Nebo přehnaně plánovat, chtít být lepší a dál. To dělá jen mysl, která by v tom případě potřebovala trochu potrénovat. Protože strach nás jen svazuje a ubližuje nám. Opatrnosti nikdy není málo. Ale strachu je vždy přespříliš.